Jak pečuje o srst kuna v přírodě

Většina lidí zná kuny jako nezvané hosty na půdách nebo v kurnících, kde dokážou napáchat různé škody. Kuna je malá šelma z čeledi lasicovitých, která je rozšířená v Evropě a Asii. V České republice se nejčastěji setkáme s kunou lesní a kunou skalní.

Vzhled a chování kun

Kuny mají protáhlé tělo, krátké nohy, huňatý ocas a jemnou, hustou srst. Kuna je poměrně malá šelma, délka těla se pohybuje mezi 37-59 cm v závislosti na druhu kuny a pohlaví (samci jsou větší než samice), ocas měří dalších 20-30 cm. Celková velikost kuny se tedy může pohybovat od hlavy po špičku ocasu mezi 57-89 cm. Hmotnost dospělé kuny je obvykle 1-2,5 kg.

Kuny jsou většinou tiché, ale v případě nebezpečí, při hájení teritoria nebo při komunikaci s mláďaty vydávají různé zvuky. V období říje mohou kuny vydávat hlasité skřeky, které připomínají křik nebo řev. Tyto zvuky bývají v noci velmi zřetelné, zvláště pokud se kuna usídlí na půdě vašeho domu.

Aktivita a potrava kun

Kuny jsou převážně noční zvířata a nejaktivnější jsou hlavně za soumraku a v noci, kdy loví a hledají potravu. Přes den většinou spí ve svém úkrytu, kde jsou v bezpečí před predátory a ruchem okolí. Kuna má velice pestrý jídelníček, který se skládá jak z živočišné, tak z rostlinné strany, a proto lze říci, že kuna je vlastně všežravec.

Z živočišné potravy tvoří základ jídelníčku kuny hlodavci, jako jsou hraboši, myši, krysy a v městech loví také potkany. Významnou složkou potravy jsou také ptáci a jejich vejce. V přírodě se nejčastěji zaměřuje na pěvce a hrabavé, a v městském prostředí často loví i holuby. Kromě toho kuna požírá i hmyz, především brouky, a nepohrdne ani hnízdy čmeláků a vos. Z bezobratlých jí také žížaly, hlemýždě a plzáky.

Čtěte také: Veřejný prostor bez psích exkrementů

Rostlinná složka potravy je nejvýraznější koncem léta, na podzim a zčásti i v zimě, kdy může ovoce, ořechy a semínka tvořit až 95 % celkového objemu potravy. Kuna je navíc postrachem kurníků a králíkáren, kde často během jediné návštěvy usmrtí všechny slepice nebo králíky. Pokud kuny žijí v blízkosti lidských obydlí často využívají různé zdroje potravy, jako jsou odpadky, krmítka nebo jídlo určené domácím zvířatům.

Rozmnožování kun

Kuny se obvykle páří v letních měsících, nejčastěji v červenci a srpnu. Samice je v tomto období krátce v říji a samec ji vyhledává podle pachových stop. Kopulace bývá značně hlasitá a samci i samice vydávají pronikavé zvuky. Pro kuny je typická tzv. odložená nidace, kdy se vývoj zárodku na několik měsíců pozastaví. Tento mechanismus umožňuje samici načasovat porod mláďat do nejpříznivějších podmínek, kdy je k dispozici dostatek potravy. Odložená nidace je v živočišné říši poměrně vzácná a vyskytuje se jen u některých druhů savců.

Kuny jsou pečlivé matky, samice rodí obvykle jednou ročně, nejčastěji na jaře, a to 2-7 slepých mláďat. Mláďata se rodí v bezpečném úkrytu, kde je matka několik týdnů kojí a chrání. Po otevření očí začínají mláďata zkoumat okolí a učí se lovit. Matka je vede a učí je všem dovednostem potřebným k přežití.

Kuna si noru nestaví sama, ale využívá opuštěné nory jiných zvířat, dutiny stromů, skalní rozsedliny nebo půdy a podkroví lidských staveb. Úkryt si vystýlá suchou trávou, listím nebo mechem, aby byl pohodlný a teplý.

Způsob lovu a aktivity kun

Kuna loví hlavně v noci a za soumraku. V tuto dobu je nejaktivnější a vydává se na lov. Přes den se ukrývá a odpočívá. V období, kdy má mláďata, může být aktivní i přes den, aby zajistila dostatek potravy pro sebe i potomky. Kuny mají velmi dobrý sluch, čich i zrak, což jim umožňuje lovit i v naprosté tmě.

Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách

Kuna na rozdíl od některých jiných šelem neupadá do zimního spánku. V zimě je méně aktivní, ale stále loví a hledá potravu. Ano, kuna je vynikající lezec, a díky ostrým drápům a silným končetinám dokáže šplhat nejen po stromech, ale i po různých površích, včetně zdí a fasád domů. Pokud je fasáda členitá, například s římsami, okapy nebo jinými výstupky, kuna ji bez problémů zdolá.

Přirození nepřátelé a ochrana kun

Kuny mají v přírodě několik přirozených nepřátel a mezi hlavní predátory patří větší šelmy, například lišky, rysi nebo vlci. Nebezpečí jim hrozí také od dravých ptáků, jako jsou orli, výři nebo káňata. Mláďata kun mohou být ohrožena i menšími predátory, jako je tchoř nebo lasice. Největším nepřítelem kuny je však člověk, ať už kvůli lovu, nebo ničení jejich přirozeného prostředí.

Pro člověka není kuna nebezpečná, protože je velmi plachá a při setkání s člověkem se snaží co nejrychleji utéct. Pro drobná domácí zvířata, jako jsou slepice nebo holubi, však může být hrozbou, protože je schopná vniknout do kurníku a zmasakrovat je. Kuna je velmi štíhlá a ohebná, takže dokáže prolézt i malými otvory. Stačí jí díra o průměru 5-6 cm, což jí umožňuje dostat se téměř kamkoli, do kurníků, na půdy nebo do stodol. Ne, kuna není hlodavec, patří mezi šelmy z čeledi lasicovitých.

Kuna je velmi plaché zvíře a člověka se bojí. Útok na člověka je extrémně vzácný a obvykle k němu dojde jen tehdy, když je kuna zahnána do kouta a cítí se ohrožená. V takovém případě se může bránit kousnutím, ale jinak se snaží co nejrychleji utéct.

Kuna skalní vs. kuna lesní

V České republice žijí převážně dva druhy kun - kuna lesní (Martes martes) a kuna skalní (Martes foina). Jsou to šelmy z čeledi lasicovitých a patří k nejčastějším šelmám v zemi. Přestože jsou si tyto dva druhy na první pohled vcelku podobné, existuje mezi nimi řada rozdílů.

Čtěte také: Více o rizicích v přírodě

Kuna lesní má tmavě hnědou srst s výraznou žlutou až oranžovou náprsenkou (skvrnou na hrdle). Kuna lesní žije především v lesích, ale může se objevit i v zahradách na venkově. Oproti tomu kuna skalní žije často v blízkosti lidských obydlí, na půdách, stodolách nebo garážích. Oba druhy kun jsou bez ocasu dlouhé kolem půl metru. Tlapky kuny lesní jsou porostlé srstí, zatímco kuna skalní je má prakticky holé. To se odráží ve vzhledu jejich stop.

Kuna skalní je aktivní hlavně v noci nebo za šera. Páří se obvykle v období červenec-srpen. Kuna skalní je samotářské zvíře.

Škody způsobené kunami a jak se jich zbavit

Kuny jsou velmi šikovná, obratná a pro mnohé i roztomilá zvířata, ale v lidských obydlích a kolem nich umí nadělat pořádnou paseku. Zlobí nejčastěji na půdách, poškozují a znehodnocují izolace střech a domů, čímž můžou natropit škody i za statisíce korun, zanechávají exkrementy a nepříjemný zápach, svým šramocením ruší spánek, v hospodářstvích požírají vejce nebo drobné domácí zvířectvo. Jde zejména o kunu skalní, která se přesunula z přírody víc k lidským obydlím.

Zbavit se kuny je nesmírně obtížné a mnohdy zabere až kombinace několika metod. Kuny smí lovit jen lidé s povolením, loveckým lístkem a pojištěním, a to pouze od 1. Podle paragrafu 45 zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti se ale nesmí používat řada způsobů lovu.

Prvním krokem, když vás kuna trápí ve vašem obydlí a neustále se vrací, je znemožnit jí přístup do míst, kde se zdržuje. Dovnitř se dostane i miniaturními otvory s poloměrem kolem 5 cm, takže mnohé svádí použít pro vyplnění děr montážní pěnu. Ta ale nestačí.

Pak přicházejí na řadu další možnosti, jak kuny odradit, aby nelezly do lidského obydlí - jde zejména o pachové odpuzovače, protože tyto šelmy mají velice citlivý čich. Jedním z mála účinných přípravků je Super Expel od německé firmy ASV Schädlingsbekämpfung, který se prodává po 1kilových a 4kilových baleních.

Super Expel účinkuje dvojím způsobem. Jednak kunám vadí jeho pach. Při pohybu po prostoru ošetřeném tímto přípravkem pak prášek přilne k srsti a tlapám kun. Zvíře se po opuštění prostoru může ještě vrátit, než si spojí nepříjemný pocit s místem. Pak trvale zmizí.

Kuny se také rády vkrádají do motorového prostoru zaparkovaných vozů, zejména zahřátého po jízdě, a překousávají tam kabely a hadice a trhají izolace. V motorovém prostoru ale práškový Super Expel použít nelze. Do těchto míst se proto instalují různé odpuzující kuličky, rovněž na bázi silně aromatických přírodních látek, například eukalyptového oleje. Pokud se ale kuně ve vašem voze hodně líbí, ani tyto repelenty ji nemusí vypudit. Pak se nabízí zkombinovat odpuzovač s elektronickým plašičem.

Do dalších prostor, jako jsou garáže, půdy, chaty nebo chalupy, se pak instalují další typy elektronických odháněčů na baterie nebo s napájením ze zásuvky. Existují plašiče s různě velkým dosahem od cca 100 m2 po 400 m2 na jeden přístroj. Vydávají nepravidelně přerušovaný, pro kuny nepříjemný zvuk různých frekvencí, většinou na hranici pásma slyšitelnosti a ultrazvuku. Jsou tak určené do neobývaných prostor. Mnohdy však tyto elektronické plašiče samy o sobě nestačí.

Další možností, jak se zbavit kuny, jsou živolovné pasti, takzvané sklopce. Nalákat kunu do sklopce ovšem není snadné, protože jsou velice opatrné a mají dobrý čich. Proto se doporučuje používat při manipulaci se sklopci a návnadami rukavice, aby z nich nebyl cítit pach člověka. Někdy se na kuny používají i rodenticidy nebo insekticidy například vstříknuté do vajec.

Obecně platí, že lidé se nejlépe zbaví kun ve svých příbytcích, pokud kombinují více zmíněných metod.

tags: #jak #pečuje #o #srst #kun #v

Oblíbené příspěvky:

• Princip ručního sběru odpadků
• Slovenská jezera pro potápění
• Elektrický drtič LUX – zhodnocení
• Demonstrační ekologické zemědělství
• Nakládání s živočišným odpadem