Hlavní vlivy zemědělství na ekologickou hodnotu krajiny

Současný způsob, jakým funguje zemědělství, má v globálním měřítku negativní dopady na životní prostředí. Zemědělská půda tvoří téměř polovinu území Evropské unie. Sektor zemědělství je tedy klíčový nejen z hlediska produkce potravin, ale i ve vztahu ke krajině a životnímu prostředí.

Dopady současného zemědělství

Současné zemědělství do značné míry narušuje stabilitu klimatu a druhovou rozmanitost. Vedle toho, že nabourává některé důležité prvky krajiny, také ohrožuje základní funkce v ekosystému: opylování je kvůli němu obtížnější, dochází k odlesňování, úrodnost půdy klesá, její eroze naopak stoupá. Zásadní problém je také narušení schopnosti půdy i celé krajiny zadržovat vodu. Ohrožena je také biodiverzita, a to nejen na obdělávaných polích, ale v korytech řek, na pobřežích a v hloubi oceánů. Zemědělství je navíc zodpovědné za víc než třetinu všech globálně vyprodukovaných skleníkových plynů.

Monokulturní zemědělství, kde velké lány pokrývá jeden druh plodin, má za následek snížení biodiverzity a narušení ekologických funkcí krajiny. Ztráta živin v půdě trápí celou Evropu. Snažíme se z půdy dostat co nejvyšší úrodu co nejrychleji. Protože zvětšujeme lány stejných plodin, používáme chemii a minerální hnojiva a nevyužíváme, nebo dokonce blokujeme, přírodní procesy, kvalita půdy se zhoršuje. A je otázkou, jak dlouho nás ještě dokáže živit.

Biodiverzita v krajině a ekologické zemědělství - od poloviny 20. století dochází k prudkému ústupu druhového bohatství rostlin a živočichů, v důsledku zvýšené intenzity velkoplošně působících industriálních vlivů. Biodiverzita v krajině je ohrožena.

Co způsobuje pokles biodiverzity?

• dovlečení cizích druhů na naše území, které postupně utlačují naši původní biodiverzitu
• znečištění zemědělské půdy nadměrným používáním minerálních hnojiv a pesticidů, následkem čehož se tyto jedy dostávají do stojících, tekoucích a spodních vod
• nadměrné sečení travních porostů
• jednotné hospodaření v lesích
• výsadba monokulturních porostů
• nekonečné holoseče v našich lesích
• vysušování močálů, bažin a mrtvých toků

V posledním desetiletí se mluví přímo o krizi biodiverzity, která se každým rokem snižuje. Pokud chceme na Zemi udržet udržitelné hospodářství, je důležité chránit tuto biodiverzitu.

Čtěte také: Taxi Liberec: Aktuální Změny

Pod pojmem biodiverzita se rozumí rozmanitost a proměnlivost organismů a okolního prostředí, ve kterém tyto organismy žijí. Zachování biologické rozmanitosti ovlivňuje a bezprostředně se týká kvality všeho života na Zemi a také ovlivňuje produktivitu a stabilitu lidské společnosti.

Biodiverzita - můžeme ji rozdělit do tří hierarchických úrovní a to genetická diverzita, druhová diverzita a diverzita ekosystémů. Zvýšení biodiverzity má obvykle základ v různorodosti rostlinstva v zemi. Proto je právě v zemědělské krajině tak důležité uchovávat zelené neudržované pásy divokého rostlinstva. Bohužel mnoho těchto pásů bylo zoraných a staré stromy na nich rostoucí byly vykáceny. Divoké druhy rostlin a živočišných druhů našlo své útočiště právě v městech a to právě proto, že ve městech nejsou velkoplošně používané pesticidy a minerální hnojiva. Bohužel ty se již začaly intenzivně používat i v hospodářských lesích. Ve městech je obyčejně vyšší biodiverzita druhů než v intenzivně zemědělsky obhospodařované zemi.

Každý druh může ve Společenství udržet pouze tehdy, pokud mu jeho vrozené vlastnosti a biologická predispozice umožňují začlenit se do společenství a jeho vývoje. Právě proto se jednotlivé druhy organismů nevyskytují vždy jen v prostředí s optimálními podmínkami, ale i tam, kde jim to umožňují podmínky soužití s jinými organismy. Hojná výskyt škůdců nebo chorob není příčinou, ale důsledkem narušení rovnováhy v ekosystému.

Ekologické zemědělství jako alternativa

Naše metody produkce potravin je třeba změnit a alternativou může být takzvané regenerativní zemědělství. O jeho možnostech vydala zprávu asociace EASAC, sdružení Akademií věd členských států EU, Norska, Švýcarska a Spojeného království. Zpráva se zaměřila na možnosti takzvaného regenerativního zemědělství a potenciál zelených polí k vázání skleníkových plynů. Alternativa pro zdravější budoucnost Základem myšlenky regenerativního zemědělství je co možná nejpřesnější nápodoba přirozených procesů, které probíhají v přírodě. Jde o metodu, která vyžaduje podrobné sledování ekologických a biologických procesů v krajině. Zároveň předpokládá co nejmenší zásahy člověka. Minimalizuje se například mechanické i chemické narušování půdy. Již nejde o agrikulturu založenou na maximalizaci výnosů. Tato idea se však setkává se skepsí. Dle kritiků by takové změny současnou průmyslově-zemědělskou produkci zpomalily a znemožnily jí uživit rostoucí světovou populaci. Podle studie EASAC by ale taková transformace nemusela narušit produkci a moderní zemědělské metody jsou s ní kompatibilní.

Středobodem studie je analýza schopnosti půdy zachycovat a skladovat uhlík. Ten rostlinám slouží jako hlavní zdroj živin a stavební prvek jejich tkání. Regenerativní zemědělství má potenciál z atmosféry odčerpat velké množství oxidu uhličitého (CO2) a navázat ho zpět do půdy. Vyřešily by se tak hned dva ekologické problémy: sníží se hladina skleníkových plynů v ovzduší a zároveň se plyny využijí k výživě rostlin. Testy ukázaly, že kapacita půdy k ukládání oxidu uhličitého je vyšší, než se předpokládalo. Procesem fotosyntézy vážou nadzemní zelené části rostlin oxid uhličitý.

Čtěte také: Egyptská metropole: klima

V agrikultuře je podle vědců třeba využívat rozmanitější škálu plodin a soustředit se na víceleté rostliny. Je nutné investovat do udržení ekosystémů na pomezích lesů a polí. Také by bylo vhodné zabezpečit, aby byla pole pokrytá trávou či rostlinami během celého roku, nejen v době pěstitelské sezóny. Zdali se najde k takové změně vůle, je však nejisté. „Do budoucna je regenerativní zemědělství jediná rozumná cesta,“ říká Karel Prach.

Ekologické zemědělství na druhé straně svou filozofií založenou na naprostém vyloučení minerálních hnojiv a chemických pesticidů vytváří protipól intenzivního zemědělství a umožňuje tak snižovat vliv vycházející z používání těchto inputů. Ekologické zemědělství zvyšuje druhovou četnost a abundanci celé řady druhů rostlin a živočichů, tento účinek se však liší v rámci taxonu a je také ovlivněn krajinnou skladbou okolí obhospodařované plochy.

Studie vlivu hospodaření na biodiverzitu

V následující studii byl sledován vliv způsobu hospodaření (konvenční a ekologické) na množství a abundanci divoce rostoucích rostlin, brouků (Carabidae), hnízdících ptáků a potenciál biologické ochrany pozorované plochy. Kromě způsobu hospodaření bylo úkolem studie zjistit i vliv různorodosti krajiny na výše zmiňované charakteristiky. Informace byly získávány z vegetačních snímků, pozemních pastí a mapováním ptačích teritorií. Potenciál biologické ochrany byl měřen úbytkem (predací) mšic připevněných na lepových deskách exponovaných 24 hodin v polních podmínkách. Různorodost krajiny byla pro účely studie stanovena jako procento zemědělských plodin na 1000 m studovaného plotu. Studie probíhala v pěti evropských regionech (Švédsko, Estonsko, Nizozemí, západní a východní Německo).

Predace mšic byla nejvyšší v polích v ekologickém režimu a snižovala se se zvyšující se homogenitou krajiny. Potenciál biologické ochrany v polích v konvenčním systému nebyla ovlivněna různorodostí krajiny a dosahovala vyššího potenciálu v homogenních podmínkách. Zjednodušením krajinné různorodosti (až na 100 %) se potvrdilo snížení druhové bohatosti rostlin o 16 %, pokryvnosti o 14 % v organickém systému, u polí v konvenčním sytému došlo ke snížení o 33 % a 5,5 % respektive. Pro hnízdící ptáky znamenalo zjednodušení krajiny snížení druhové bohatosti a abundance o 34 % a 32 % v organickém systému a 45,5 % a 39 % v konvenčním režimu. Brouci se vyskytovali více ve zjednodušené krajině a nebyli ovlivněni režimem hospodaření.

Tato evropská studie ukazuje, že ekologický systém hospodaření ovlivňuje biodiverzitu rostlin a ptáků na všech úrovních krajinné různorodosti, pouze potenciál biologické ochrany se zvyšuje se zvyšující se heterogenitou krajiny. Fakt, že ekologický režim hospodaření a krajinná pestrost se liší ve svém vlivu na biodiverzitu a potenciál biologické ochrany ukazuje na to, že agroenvironmentálních opatření vytvářená za účelem zachování biodiverzity nemusí vždy plnit požadovaný účel.

Čtěte také: O ekologických sítích

Krajinné prvky jako řešení

Co s tím můžeme dělat? Krajinné prvky - od mezí a biopásů po tůně, mokřady či rozptýlenou zeleň - představují v současné době jeden z nejefektivnějších způsobů, jak zvyšovat odolnost české krajiny vůči erozi, suchu i extrémním srážkám. Přesto, že je jejich přínos doložen vědecky i praktickými zkušenostmi, jejich zavádění v praxi stále naráží na řadu překážek.

Prvním zásadním krokem je posílení odborné podpory v terénu. Zemědělci dnes často stojí mezi požadavky úřadů, dotačních podmínek a technických doporučení bez dostatečné systematické pomoci. Vybudování sítě kvalifikovaných poradců, kteří by nabízeli zemědělské, krajinářské, ekonomické i právní poradenství a pomáhali připravovat faremní plány zahrnující krajinné prvky, je klíčové. Stejně důležité je vytvoření „realizačních týmů na klíč“, které by propojily zemědělce s projekční firmou, obcí, vlastníky půdy, AOPK ČR a obyvateli a převzaly na sebe procesy spojené s povolováním, projektovou dokumentací a administrací dotací.

Často se zemědělci do zakládání krajinných prvků pouští s obavou, že po několika letech dotace skončí nebo se zásadně změní její podmínky. Dlouhodobé garance podpory (na založení a údržbu), nikoli pouze časově omezené projektové výzvy, významně podpoří jejich realizaci. Aby krajinná opatření mohla být realizována rychleji a efektivněji, je třeba také zlepšit legislativní prostředí. Současná nejednotnost výkladů pojmů, jako jsou mokřad, tůň, biopás či protierozní mez, často vede ke zbytečným sporům mezi úřady a odborníky. Bariéry spojené se státními pozemky a výkupy melioračních systémů by bylo možné překonat zrušením výkupů, což si ovšem žádá úpravu relevantních zákonů.

Ekonomické pobídky zůstávají jedním z nejdůležitějších nástrojů motivace. K realizaci krajinných prvků by mělo vždy dojít až na základě individuálního posouzení jejich užitečnosti v krajině. Někdy díky krajinnému prvku dojde k redukci produkční plochy, a proto je férové kompenzovat zemědělci ušlou produkci prostřednictvím plateb za ekosystémové služby, například za zadržování vody, protierozní účinek nebo podporu biodiverzity. Velmi efektivní je také podpora investic do moderních půdoochranných technologií. Jindy naopak krajinné prvky přispějí k lepšímu uspřádání/obhospodařovatelnosti pozemků. Každopádně vliv krajinných prvků je dlouhodobý a užitek z nich mají místní obyvatelé i další živí tvorové. Zemědělci dobrou péčí o krajinu dělají službu celé společnosti.

Kromě finančních a legislativních nástrojů je zásadní i práce s veřejností a budování důvěry. Krajinné prvky jsou někdy mylně vnímány jako omezení hospodaření, nikoli jako investice do dlouhodobé stability půdy a ochrany zdrojů pitné vody a prvky, které nás chrání před extrémy počasí. Proto je důležité posilovat pozitivní komunikaci a ukazovat, že chrání samotnou produkční funkci zemědělské půdy. Velký dopad mají příklady dobré praxe, které dokazují, že krajinné prvky mohou být efektivně realizovány i na běžných farmách a na pozemcích konvenčních zemědělských subjektů. Exkurze, veřejná projednání, farmářské dny či spolupráce s lokálními médii a školami pomáhají šířit povědomí o významu těchto opatření.

Bylo by dobré zapojit obce i místní komunity tak, aby odpovědnost za podobu krajiny neležela pouze na zemědělcích. Inspirativním příkladem úspěšné realizace adaptačních opatření je projekt revitalizace krajiny v okolí Černovic u Tábora. Tento projekt ukazuje, že změna přístupu k hospodaření může vzniknout přímo „zevnitř“ zemědělského sektoru. V Černovicích sehrálo klíčovou úlohu zemědělské družstvo, které iniciovalo spolupráci s odborníky i místní samosprávou a zadalo zpracování Klima-adaptační diagnostiky území. Ta odhalila nejzranitelnější části katastru a umožnila rychle vytipovat lokality, kde lze revitalizační opatření efektivně realizovat. Revitalizační návrh zahrnoval přerušení odvodňovacího systému, vytvoření soustavy tůní propojených meandrujícím korytem obecního potoka a vybudování protierozní meze. Proces přitom nebyl jednoduchý - bylo nutné řešit výkupy melioračních zařízení a řadu dalších administrativních překážek. Klíčovým faktorem úspěchu se stala mimořádná spolupráce mezi zemědělským družstvem v čele s Františkem Průšou, městem Černovice reprezentovaným starostou Janem Brožkem, soukromým farmářem Janem Záhorou a odbornými platformou NÚIK a realizační firmou.

Budoucnost české krajiny bude záviset na naší schopnosti skloubit zemědělskou produkci s ochranou přírodních zdrojů. Inspirativní příklad z Černovic ukazuje, že pokud se propojí, zemědělci, soukromí vlastníci a samospráva, kterým pomůže konzultační nebo poradenská firma nebo poradce, mohou vznikat projekty, které skutečně zlepšují vodní režim i ekologickou stabilitu území. V projektu Síť poradenství pro trvale udržitelné zemědělství jsme právě takové firmy a lidi hledali a poskytovali jsme vzdělávací kurzy.

Biodiverzita - Poznej pomocníky v zahradě

V tomto seriálu si přiblížíme užitečný hmyz v našich zahradách a sadech. Právě používáním chemických postřiků v zahradách se okrádáte o setkání s těmito užitečnými organismy, které by velkou část vaší práce v boji se škůdci udělala za vás. Proto je třeba vrátit život do vašich zahrad a poznat vašich přátel pomocníků a hlavně umět ho rozlišit od škůdců vašich rostlin.

Patří sem organismy užitečné z rodu:

• Slunéčka - Coccinellidae
• Síťokřídlí - Neuroptera - patří sem například zlatoočka rodu Chrysopa a dalších více než 100 druhů síťokřídlého hmyzu.
• Draví roztoči - Phytoseiidae, Tydeidae, Anystidae
• Dravé ploštice - Anthocoridae, Nabidae, Miridae, Pentatomidae
• Škvoři - Dermaptera
• Střevlíkovití bystruškovité - Carabidae
• Svižnikovití - Cicindelidae - svižník polní
• Pavouci - Araneidae, Linyphiidae, Theridiidae, Salticidae, Lycosidae …
• Sekáči - Opilionidae
• Pestřenky - Syrphidae
• Vosovití - Vespidae
• Vespidae polystes
• Bejlomorkovití - Cecidomyiidae
• Dřepčíkovití - Staphylinidae
• Páteříčkovití - Cantharidae
• Dlouhošíjky - Raphidioptera
• Motýli - Lepidoptera
• Roupcovití - Asilidae
• Mravencovití - Formicidae
• Kobylkovití a další rovnokřídlí - Tettigonoidea, Grylloidea
• Parazitické blanokřídlovce - Encyrtidae, Trichogrammatidae, Braconidae, Pteromalidae, Aphidiidae, Aphelinidae
• Mšicomarovití - Aphidiidae, Aphelinidae
• Blanokřídlí parazitoidi vajíček hmyzu Trichogrammatidae
• Stonožky - Chilopoda

Biodiverzita - S biologickou ochranou dokážete bojovat proti škůdcům a nemocem, a získat zdravou potravu bez chemických pesticidů

Jak předjarní postřik použijte biologické postřiky na bázi mědi a olejů s přidáním látek, jako bór, železo a zinek. Kocide 2000 + Prev-B2, Cuprotonic + Prev - B2, Aquasilikat + Thiovit Jet nebo BorOil + FerrumOil. Proti roztočům, hálkovcom a vlnovníkovcom použijte dravého roztoče Typhlodromus pyri. Později v sezóně používejte preventivně proti chorobám postřiky na bázi sýry, mědi, přírodních olejů, hub a bakterií. Prev-B2, Vitisan, Alginure, HF Mycol, Imunofol, Chitopron, Trifender nebo další ekologické postřiky, které najdete v našem eshopu. Proti savým a žravým škůdcům použijte NeemAzal, Prev-B2, Wetcit nebo proti pilatce Quassia Amara. Proti housenkám Lepinox plus. S biologickými postřiky zacházejte opatrně. Nepřekračujte dávkování a nepoužívejte postřiky v silném větru a během dne. Postřik brzy ráno nebo při západu slunce. Nikdy nestříkejte kvetoucí stromy za slunečného dne. Proti chorobám postřikujeme ihned po větším dešti, nebo když spadne více než 20 - 30 mm srážek. Snažíme se nemocem předcházet a ošetřovat rostliny preventivně, ještě před vypuknutím choroby.

Zatímco průměrná velikost zemědělského podniku v Evropské unii je asi 17 hektarů, v Česku je to zhruba 130 hektarů, což je nejvíc ze všech členských států. Jak ale upozorňuje Michael Beckmann z Helmholtzova centra pro výzkum životního prostředí, v nových spolkových zemích - to znamená na území bývalé NDR - je situace velmi podobná. „Mezi bývalým východním Německem a Českou republikou existuje řada paralel. Tady v Lipsku a okolí je to - co se týče zemědělství - dost podobný příběh jako v Česku. I tady došlo během kolektivizace v 50. a 60. letech k slučování polí do velkých celků a zakládání zemědělských družstev. Tím zaniklo mnoho menších zemědělských struktur.“

Ještě dnes, více než 30 let po pádu železné opony, lze při pohledu na zemědělskou krajinu bezpečně určit, kudy probíhala hranice mezi západem a východem. „Už při pohledu na mapu je vidět ten obrovský rozdíl, ať už na hranici mezi východním a západním Německem, nebo mezi Českem a Rakouskem. V bývalém západním bloku jsou menší políčka, zatímco na východě jsou to opravdu velké jednolité plochy. Na tom se nic nezměnilo ani po roce 1989.

Hospodařit na velké zemědělské ploše je totiž - přinejmenším z krátkodobého hlediska - ekonomicky velmi výhodné. „Samo o sobě to pro zemědělskou produkci není problém. Naopak je to výhoda - čím větší zemědělskou plochu máte, tím více práce zvládnete udělat v kratším čase. Pomocí velkého traktoru a další techniky dokážete rozsáhlé plochy rychle a efektivně obhospodařit - zorat, zasadit, zasít, pokosit, aplikovat pesticidy a tak dále. Výhodou je tedy optimalizace práce. A nejde jen o biodiverzitu. Intenzivní zemědělství ohrožuje v dlouhodobém horizontu i další důležité funkce krajiny - a to včetně samotné zemědělské produkce, varuje krajinná ekoložka Kateřina Černý Pixová z České zemědělské univerzity.

„Z dlouhodobého hlediska to má drastický dopad na všechny možné oblasti, které si dokážete představit. V první řadě na půdu. Ta už často ani není živým organismem. Je to mrtvá, dehydratovaná, poškozená půda, která poskytuje úrodu pouze v případě, že jí dodáváte velké množství dalších látek a umělých hnojiv. Schopnost takové půdy zadržovat vodu je samozřejmě naprosto minimální. Často se na jejím povrchu udělá takový škraloup, po kterém voda velmi rychle odteče, takže se ani do půdy pořádně nedostane.

Už dnes je přitom zřejmé, že zemědělství se v důsledku klimatické změny dostává pod stále větší tlak. V souvislosti s tím se také ukazuje, že současný model zemědělství založený na intenzivní produkci je dlouhodobě neudržitelný, upozorňuje Michael Beckmann. „V souvislosti s klimatickou změnou je potřeba říct, že takto jednoduché a jednotvárné systémy jsou extrémně náchylné k jakémukoli narušení. V případě nějaké nenadálé události se může takový systém velmi rychle zhroutit.

Souvislostí mezi klimatickou změnou a zemědělstvím je ale mnohem více, vysvětluje analytička Asociace pro mezinárodní otázky Michaela Kožmínová. „Zemědělství a klimatická změna jsou velmi provázané. A to nejen tím, že zemědělství přispívá ke klimatické změně, ale i tím, že klimatická změna ohrožuje zemědělství a jeho produktivitu do budoucna. Pokud jde o vliv zemědělství na klima, tak globálně asi 17% celkových emisí skleníkových plynů pochází ze zemědělství. V České republice je to podle nejnovějších dat kolem 6-7%. Během posledních 30 let došlo v Česku i v Evropě k velkému snížení emisí ze zemědělství. V Česku je to hlavně díky snížení množství chovaných zvířat. To ale není strategie, kterou chce mít Ministerstvo zemědělství do budoucna. Předpokládá se, že emise se naopak budou zvyšovat, protože má růst počet chovaných zvířat.“

V Německu se zemědělství podílí na celkových emisích skleníkových plynů asi 8 %. Zásadní roli přitom hraje metan, který vzniká při živočišné výrobě a má mnohonásobně větší skleníkový efekt než oxid uhličitý. Podle Kateřiny Černý Pixové ale není nezbytné, aby sektor zemědělství produkoval tak velké množství emisí. „Pokud se budeme chovat uvědoměle a budeme hospodařit tak, jak se hospodařit má, tak zemědělství klimatickou změnu dramaticky umocňovat nebude. Pokud mluvíme o pestrém systému, kde jsou plochy polí a luk vykompenzované lesem a vhodně umístěnými vodními prvky, kde se chovají hospodářská zvířata v přiměřeném množství, tak bude vliv zemědělství na klimatickou změnu oproti ostatním sektorům marginální. Ale to bohužel není současný stav.“

tags: #hlavní #vlivy #zemědělství #na #ekologickou #hodnotu

Oblíbené příspěvky:

• Likvidace aut v Andělské Hoře
• Recyklace odpadu v regionu
• Kontext veřejného pořádku
• Stanoviště rostlin: světlo a teplo
• Evropská odpadová statistika