Květina a světlo, to jsou důležité činitele k dosahování dobré pohody, pracovní aktivity i účinného odpočinku na pracovištích i v bytech. Výběr vhodných rostlin by měl respektovat jejich psychologické působení na člověka a příznivé podmínky pro jejich vegetaci.
Teplotní a vlhkostní podmínky jsou určeny klimatickými požadavky pro daný prostor (kanceláře, chodby, haly, byty). Ovlivnitelnou podmínkou pro umístění rostlin je osvětlení. Výběru rostlin a způsobu jejich použití pro daný prostor by měly předcházet různé analýzy. Jednou z nich je vyhodnocení světelných podmínek místa, kde je uvažováno o použití rostlin.
Intenzita osvětlení nezastíněného okna se zjišťuje z modelového průběhu denního chodu slunečního záření. Tak se zjistí průměrná intenzita denního fotosynteticky aktivního ozáření, kterou mají rostliny na vybraném stanovišti ve světelně nepříznivém období roku k dispozici. Uvedená hodnota by měla být směrodatná pro výběr rostlin pro dané stanoviště.
Místa v interiérech, kde jsou pěstovány rostliny, je možné podle světelných podmínek, stanovených uvedenou metodou, rozdělit na:
Rostliny podle jejich denní náročnosti na fotosynteticky aktivní záření (FAR) při teplotě interiéru přibližně 20 °C rozděluje Matouš [9] na:
Čtěte také: Více o světelném znečištění
Pro bližší představu, ozářenost 6 μmol·s-1·m-2 se rovná osvětlenosti asi 400 lx.
Pro úspěšné pěstování rostlin musí jejich výběr odpovídat zjištěným světelným parametrům v interiéru. Shoduje-li se číslo vymezující světelné podmínky interiéru s číslem skupiny světelné náročnosti, je umístění rostlin na vybraném stanovišti vhodné.
Částečně vhodné je také umístění, kdy je číslo skupiny rostlin o jednu jednotku vyšší než číslo kategorie stanoviště. Rostliny zde vegetují, ale vůbec se nerozrůstají, jejich listy jsou matné, málo působivé, rostliny nekvetou, jen přežívají. Liší-li se číslo světelných podmínek stanoviště a číslo skupiny rostlin o dvě jednotky, bylo by použití rostlin na zvoleném stanovišti nevhodné a hrozilo by nebezpečí jejich poškození.
Jestliže podmínky interiéru vykazují nedostatečné hodnoty ozářenosti, a přesto je zájem zde rostliny úspěšně pěstovat, je zapotřebí přisvětlovat rostliny umělými světelnými zdroji. S požadavkem na ten nejlepší požitek z osazených rostlin, je třeba je přisvětlovat i v místech, kde mají běžně dostatečné denní osvětlení.
Vnitřní prostory jsou převážně osvětlovány difuzním světlem jasné nebo zatažené oblohy. Difuzní záření je příznivé pro rostliny, protože lépe proniká ke spodním patrům listů, a je tak lépe využito pro fotosyntézu. Pro zrakový vjem člověka je ale difuzní záření méně příznivé. Nedělá stíny, rostliny takto osvětlované se jeví ploše, bez prostorové i barevné rozmanitosti, bez jiskry života. Jedině osvětlení, které vytváří stíny a příjemné kontrasty jasů, umožní rostlině v plné míře emocionálně působit na člověka.
Čtěte také: Příklady světelného znečištění
Rostliny jsou přisvětlovány tam, kde jim denní světlo neposkytuje dostatečnou ozářenost, a také tam, kde jsou rostliny, které nemají v našich klimatických podmínkách v zimním období dostatečně dlouhý den (rostliny z rovníkových oblastí nebo z lokalit na jižní polokouli).
Pro zelené rostliny s vysokou a střední světelnou náročností je obvykle volena ozářenost pro udržení rostlin a den je prodlužován na čtrnáct až šestnáct hodin. Pro rostliny s pestrými listy a kvetoucí rostliny se volí ozářenost větší a den je prodlužován na dvanáct hodin. Pro rostliny z jižní polokoule je v zimním období vhodná doba celkového denního osvětlení šestnáct hodin.
Denní doba přisvětlování je závislá na světelné náročnosti rostlin, na činiteli denní osvětlenosti a na stavu oblačnosti. Stav oblačnosti je velmi proměnlivý, a proto v podstatě nelze denní dobu přisvětlování určit jednou časovou hodnotou. Aby přisvětlování bylo účinné, a přitom energeticky nejméně náročné, je třeba řídit jeho činnost automaticky, použitím časového a soumrakového spínače.
U rostlin s nízkými světelnými požadavky je třeba respektovat nejen potřebu rostlin, ale i požadavek na minimální osvětlenost, která umožňuje člověku příjemné a správné hodnocení pozorovaných objektů.
Nejefektivnější osvětlovací soustavy mají mít automatické řízení zapínání a vypínání svítidel. Časový spínač zajistí denní dobu osvětlení, nastavenou podle potřeby na dvanáct až šestnáct hodin. Doplňkové osvětlování nemusí být symetrické s přírodním chodem denního osvětlení.
Čtěte také: Studie o světelném znečištění
V pracovnách a veřejných prostorách tomu zpravidla tak bude, osvětlení se bude zapínat mezi čtvrtou až šestou hodinou a vypínat mezi osmnáctou až dvacátou hodinou. V domácnostech je výhodné osvětlení zapínat v šest až deset hodin, aby mohlo být v provozu až do večerních hodin, např. do dvaadvacáté hodiny.
V průběhu dne je vhodné svítidla vypínat, když denní osvětlení v místě rostlin překročí doporučenou hodnotu osvětlenosti. Tu je vhodné nastavovat na soumrakovém spínači v závislosti na světelné náročnosti rostlin.
Jsou-li rostliny umísťovány do míst se sporým denním osvětlením, kde se lidé zdržují jen občas a po krátkou dobu, přisvětluje se jen takovou intenzitou světla, která udrží rostliny v životaschopném stavu, a osvětlení se zapíná až při poklesu denní osvětlenosti pod 400 lx.
Tab. 1. Průměrné intenzity denního osvětlení při zatažené obloze v prosinci E12
Tab. 2. Světelná náročnost rostlin
tags: #světelné #a #tepelné #podmínky #stanoviště #rostlin