Dopady hnojení půdy na životní prostředí

Kvalita zemědělské půdy v Česku i na mnoha místech ve světě dlouhodobě klesá. Je to způsobeno zejména lidskou činností, především intenzivním modelem hospodaření, který je optimalizován na co možná nejvyšší, krátkodobé výnosy, ale nehledí na dlouhodobé zdraví půdy a její další (neprodukční) funkce.

Půdy tvoří základ všech suchozemských ekosystémů, což platí i o půdách využívaných k zemědělským účelům, z nichž lidé získávají obživu. Dlouhodobé sledování kvality půd ukazuje, že v mnoha částech světa vlivem dosavadního hospodaření půda postupně degraduje - snižuje se zejména množství obsažené organické hmoty - a klesá tak její schopnost plnit produkční i ekosystémové funkce. Pokud se nic nezmění, může v nejbližších sto letech téměř polovina konvenčně obdělávaných půd světa tyto funkce ztratit úplně - z kdysi úrodné půdy se stane v podstatě písek.

Zdravá půda má nezastupitelný význam v přírodních ekosystémech (např. les nebo louka), ale i v člověkem výrazně přetvářených, tzv. kulturních ekosystémech (např. pole nebo ovocný sad). Půdu lze chápat jako samostatný ekosystém, který je však zároveň velmi úzce propojen se všemi ostatními suchozemskými ekosystémy. Nejde jen o neživou materii, jak by se mohlo na první pohled zdát. Ve skutečnosti je půda živý komplex mnoha různých vztahů, funkcí a procesů.

Neživá (minerální) složka půdy vzniká rozpadem matečné horniny na různě velké částice (jílovité, hlinité, písčité). Tuto minerální složku promíchává a doplňuje voda a půdní vzduch a díky tomu vznikají podmínky pro život obrovského množství mikrobů, hub a živočichů - od jejich nejmenších zástupců (např. želvušky nebo krytenky) až po tzv. půdní megafaunu (např. žížaly nebo mnohonožky).

Když stojíme někde v ekosystému, jako je třeba květnatá louka nebo lužní les, nachází se pod našima nohama zpravidla více půdních organismů, než kolik je lidí na Zemi. Z hlediska rozmanitosti zastoupených druhů neboli biodiverzity najdeme v půdě více živočišných druhů, než kolik je druhů obratlovců v celé Evropě.

Čtěte také: Hnojení luk bio postupy

Pro lepší pochopení toho, jak se půda podílí na cyklu živin a důležitých stavebních prvků (např. uhlíku, dusíku a fosforu), si lze představit rostlinu, jež čerpá z půdy potřebné látky, aby mohla pomocí fotosyntézy produkovat organickou hmotu - tedy růst a rozvíjet se. Ve chvíli, kdy taková rostlina nebo její část (třeba květ po opylení) odumře a spadne na zem, začne se na povrchu půdy hromadit nezpracovaná organická hmota. Tu začnou zpracovávat už zmíněné půdní organismy - postupně ji požírají a energii z ní využívají pro sebe.

Během tohoto procesu, jemuž se říká mineralizace, dochází k rozpadu zmíněné organické hmoty na jednodušší sloučeniny. Odumřelé části organismů nejsou jedinými organickými složkami půdy. Rostliny také ze svých kořenů vylučují tzv. kořenové exudáty, jež jsou pro život půdních organismů dalším zdrojem energie (jde v podstatě o cukry), ale zároveň jsou i jakýmsi komunikačním kanálem mezi rostlinou a půdní faunou. Jiné látky jsou zase vylučovány mikroskopickými houbami, jejichž vlákna prorůstají půdou na velké vzdálenosti.

Tímto mechanickým a chemickým zpracováním odumřelé organické hmoty se půdní organismy podílejí nejen na zpřístupnění živin pro rostliny, ale také na vytváření půdní struktury - tzv. půdních agregátů. Tyto agregáty si lze představit jako slepence organické hmoty, jílovitých částic a dalších materiálů.

Významná část zemědělských půd v Česku je více či méně degradovaná a totéž platí o půdách i jinde v Evropě. To znamená, že tyto půdy postupně ztrácejí svou strukturu, ubývá v nich půdní biodiverzity a organické hmoty, a v důsledku toho nejsou schopny dostatečně plnit své produkční a ekosystémové funkce (což mimo jiné vede i k výraznému poklesu cen půdy a snižování hodnoty majetku vlastníka).

Degradační procesy probíhají v přírodě přirozeně. Platí to i o půdě: ta je za běžných podmínek schopna obnovy a umí tyto procesy vyvažovat. Nevhodné zacházení s půdou však degradační procesy zesiluje a půda se pak nedokáže obnovit dostatečně rychle. Intenzivní hnojení syntetickými hnojivy, aplikace různých pesticidů, využívání těžké techniky, velkoplošné pěstování jedné plodiny (monokultury) a rozsáhlé lány patří mezi hlavní faktory, proč půda ztrácí své kvality a přestává být zdravá.

Čtěte také: Hnojení půdy pro bohatou úrodu

V současném intenzivním modelu zemědělství, který je rozšířený v Česku, ale i v řadě dalších zemí světa, jsou živiny do půdy dodávány převážně průmyslově vyráběnými hnojivy. Ta sice rostlinám dodají to hlavní, co ke svému růstu potřebují, ale na rozdíl například od chlévské mrvy (pocházející například od dobytka, ovcí či koní) nepřidávají do půdy žádnou organickou hmotu, která by vyživovala půdní organismy, a tím i celý půdní ekosystém. Navíc na polích při intenzivním způsobu hospodaření běžně nezůstává ani odumřelá organická hmota - po sklizni jsou i zbývající části rostlin, které by zde jinak postupně zetlely, zpravidla odvezeny pryč.

To vede k narušení přirozených cyklů prvků v půdě a zároveň vytváří závislost na neustálém dodávání hnojiva. A nejen to: aby půdní organismy v takto chudém prostředí přežily, začnou zpravidla rozkládat organickou hmotu, která je v půdě uložena. To vede k tomu, že půda postupně chudne a současně se při tomto procesu uvolňuje oxid uhličitý. Jinými slovy: degradace půdy zvyšuje také koncentrace CO2 v atmosféře a tím se podílí i na oteplování planety.

Ztráta organické hmoty a s tím související pokles množství organismů v půdě vede k rozpadu půdní struktury (už zmíněných půdních agregátů). S úbytkem organické hmoty a souvisejícím rozpadem půdní struktury se půda stává náchylnou k tomu, že ji odplaví voda nebo odnese vítr. Spolu s ornicí odnáší voda (nebo vítr) také organickou hmotu a živiny. To má hned dvojí negativní efekt: jednak tyto živiny v půdě chybějí a jednak se snadno dostávají do vodních toků, kde mohou způsobovat nežádoucí přemnožení řas a sinic (toto obohacování vod živinami se nazývá eutrofizace a má další negativní důsledky).

K okyselování půdního prostředí přispívá do velké míry hnojení, zejména použití dusíkatých hnojiv. Roli hrají také kyselé deště a imise síry a dusíku. Ve zdravém půdním prostředí se přirozeně vyskytují i zásadité prvky (např. vápník), které nízké pH více či méně vyrovnávají. Navíc se některé klíčové prvky, jako například hořčík nebo fosfor, v kyselém prostředí hůře rozpouštějí, a stávají se tak pro rostliny nedostupné.

Růst rostlin je pak omezený a tyto prvky jsou vymývány do podzemních i povrchových vod. K utužování půdy dochází zejména využíváním těžké techniky na polích (velké traktory, kombajny a podobně) s hmotností mnoha tun, které vytvářejí na půdu značný tlak. Utužení v důsledku přejezdů těžké techniky je pak ještě zesíleno v případě, že má obdělávaná půda vysokou vlhkost.

Čtěte také: Ekologické zemědělství a dusík

Utužená půda je kompaktnější a ztrácí svou pórovitost. Nedokáže pak dobře absorbovat vodu, čím se zvyšuje riziko vodní eroze (voda se nevsákne a pouze steče po povrchu, přičemž odnáší i ornici, viz výše). Nedostatek pórů omezuje také množství kyslíku v půdě, což v kombinaci s nedostatečnou vlhkostí vede k omezení půdních procesů (a tedy i zpomalení rozkladu organické hmoty a uvolňování živin). Rostliny pěstované v takové půdě trpí, protože mají málo vody, vzduchu i živin.

Znečišťující látky (polutanty) se do půdy dostávají například z emisí z průmyslu nebo dopravy, mohou unikat při různých haváriích (např. při přepravě chemikálií), z nedostatečně zabezpečených skládek odpadu nebo při těžební činnosti. Významný podíl mají také chemikálie využívané v zemědělství (syntetická hnojiva a pesticidy). Polutanty mohou v půdě také ovlivňovat některé procesy, jako je třeba rozklad organické hmoty.

Podíl zastavěné plochy v Česku dlouhodobě roste (za posledních 50 let se zastavěná plocha zvětšila dvojnásobně). Rozšiřování obytných částí i potřebné infrastruktury vede k úbytku zemědělské půdy, navíc často dochází k zastavování právě nejkvalitnějších půd. Při zástavbě je půda do velké míry mechanicky narušena a pokryta nepropustnými materiály (beton, asfalt aj.). Takto znehodnocená půda ztrácí veškeré své produkční i ekosystémové funkce.

V krajině vedou takovéto zásahy ke snižování biodiverzity, ztrátám krajinného rázu a dochází též k omezení schopnosti zadržovat vodu (což může zesilovat dopady povodní). Kromě toho zástavba zvyšuje i riziko kontaminace okolních půd a vod.

Z textu výše je zřejmé, že degradace půdy je způsobena zejména postupy intenzivního zemědělství. Svou roli hraje také zástavba a různé formy znečištění. Ke zlepšení stavu půd (nejen) v Česku je proto především potřeba změnit způsob, jak se s půdou a krajinou zachází. Konkrétně to znamená obohacovat půdu o organickou hmotu a podporovat půdní biodiverzitu, využívat šetrnější způsoby úpravy půdy (např. omezovat orbu), zavádět různé krajinné prvky a celkově v krajině podporovat pestrost a mozaikovitost.

Tyto změny jsou klíčové pro zajištění dlouhodobé produkce (a tedy potravinové bezpečnosti), pro zdraví a odolnost ekosystémů, ale i z hlediska mitigace a adaptace klimatické změny - zdravá půda je nejen významným úložištěm uhlíku, ale zároveň pomáhá krajině adaptovat se na výkyvy a změny podmínek, které s měnícím se klimatem přicházejí. V neposlední řadě je zásadní při krajinném a půdním managementu uvažovat vždy v dlouhodobých horizontech: důsledky degradace půdy (například kontaminace nebo vodní eroze) jsou o to závažnější, že mohou přetrvávat velice dlouho.

Průmyslové zemědělství je dnes jedním z klíčových prvků v zásobování světové populace potravinami. Nicméně s rostoucí potřebou produkce se zvyšuje i tlak na životní prostředí a půdní zdroje. Hnojení je klíčovou složkou moderního zemědělství, která ovlivňuje růst a vývoj rostlin a konečnou úrodu. V průmyslovém zemědělství je však důležité nejen dosahovat vysokých výtěžků, ale také minimalizovat negativní dopady na životní prostředí.

Jedním z hlavních cílů udržitelného hnojení v průmyslovém zemědělství je maximalizovat využití živin a minimalizovat ztráty do životního prostředí. To lze dosáhnout správnou volbou hnojiv a aplikací metod, které minimalizují vypouštění živin do vody nebo ovzduší. Neméně důležité je pak také správné množství hnojiv, aby zbytečně nedocházelo k vyplavování hnojiv do vodních toků, ale živiny zůstaly, tam kde mají.

Tradiční zemědělské praktiky, jako je nadměrné používání dusíkatých hnojiv nebo chemických pesticidů, mohou vést k degradaci půdy, znečištění vodních zdrojů a ztrátě biodiverzity. Zdravá půda je klíčovým faktorem pro dosažení udržitelného zemědělství. Udržitelné hnojení zahrnuje opatření k podpoře půdního zdraví, jako je dodávání organického materiálu, stimulace mikrobiální aktivity a minimalizace eroze.

Pro dosažení udržitelného hnojení je nezbytná neustálá inovace a technologický pokrok. Moderní technologie, jako je precizní zemědělství, senzory, drony nebo umělá inteligence, mohou hrát klíčovou roli při optimalizaci hnojení a minimalizaci negativních dopadů. Udržitelné hnojení je nezbytným prvkem pro dosažení udržitelného rozvoje průmyslového zemědělství.

Alternativní přístupy k hnojení: Digestát jako řešení?

Je možné využít digestát jako alternativní organické hnojivo, které je zároveň přínosné pro půdu, životní prostředí i zemědělce samotného? Ano! Digestát je považován za standardní organické hnojivo, které vzniká jako vedlejší produkt při výrobě bioplynu. Proces anaerobní fermentace, při kterém se vstupní suroviny (např. siláž, kejda, vedlejší zbytkové produkty či stájová hnojiva a objemná krmiva) rozkládají bez přístupu vzduchu, vede k výrobě bioplynu a digestátu.

S rostoucím trendem produkce plynu z obnovitelných zdrojů je pochopitelné, že počet bioplynových stanic i „odpadu“ bude přibývat. Aplikace digestátu na zemědělskou půdu nevyžaduje speciální oznámení či registraci. Při jeho výrobě jsou přeměněny zmíněné vstupy na bioplyn obsahující metan (CH4), oxid uhličitý (CO2), vodní páru, sirovodík a amoniak (NH3).

Mechanickou separací lze rozdělit digestát na pevnou frakci, označovanou jako separát, a na tekutou frakci, zvanou fugát. A to v přibližném poměru 4-5:1, což znamená, že asi 80-84 % objemu tvoří fugát a 16-20 % separát. Efekty těchto složek mají odlišný vliv na půdní zdraví i růst rostlin a typicky se využívají jako zdroje pro organické hnojení. Fugát se v některých případech také opětovně vkládá do systému bioplynové stanice pro další využití. Aplikace fugátu má potenciál dosahovat výsledků srovnatelných s používáním tradičních minerálních hnojiv.

Digestát je bohatým zdrojem živin, zejména fosforu (P) a draslíku (K), které jsou nezbytné pro rostlinný růst. Např. ve srovnání s kompostem má digestát vyšší obsah makroživin. Výzkumy naznačují, že aplikace digestátu může mít pozitivní vliv na některé fyzikální vlastnosti půdy. Takové půdy mohou mít následně např. vyšší obsah vlhkosti a lepší vodní režim.

Jak již bylo uvedeno, aplikace digestátu má řadu pozitivních vlivů. Zvyšuje obsah živin, jako je fosfor a draslík, což zlepšuje nutriční hodnotu půdy pro rostliny. Digestát obsahuje organické látky, které jsou zdrojem energie pro půdní mikroorganizmy. I když obsahuje méně kvalitní organickou hmotu než jiná statková hnojiva, stále poskytuje důležité živiny pro mikroorganizmy a podporuje procesy mineralizace a humifikace.

Využití digestátu jako hnojiva má také významné environmentální přínosy, redukuje třeba potřebu minerálních hnojiv, jejichž výroba a aplikace může mít negativní dopad na životní prostředí. Například snížená potřeba dusíkatých hnojiv může vést ke snížení emisí skleníkových plynů a k lepší kvalitě vody díky redukci vyplavování nitrátů.

Přestože má digestát mnoho výhod, jeho použití může být spojeno i s některými riziky. Jedním z potenciálních problémů je obsah těžkých kovů a dalších kontaminantů, které mohou být přítomny v surovinách používaných pro výrobu bioplynu. Proto je pravidelná analýza složení digestátu zcela klíčová. Velkou nevýhodou digestátu je nízký obsah kvalitní organické hmoty, který je zapříčiněn odbouráním uhlíku digescí. V krajních případech to může vyústit až ke snížení stability struktury půdy či poklesu biologické aktivity.

Ideálním řešením je proto spolu s digestátem zapravovat do půdy také labilní organickou hmotu - hnůj, slámu, posklizňové zbytky, kompost nebo využít zelené hnojení. Je také důležité pravidelně kontrolovat pH půdy a provádět vápnění kyselých půd. Dalším rizikem je aplikace digestátu při pěstování širokořádkových plodin na svažitých pozemcích bez podsevu meziplodin, což může vést k ohrožení těchto lokalit vodní erozí s následným vyplavením živin. K minimalizaci výše uvedených rizik je možné využít půdoochranné technologie, které zahrnují pokryv půdy vegetací a již zmíněné pěstování meziplodin.

Jedním z klíčových aspektů použití digestátu je stanovení optimální dávky, doporučuje se aplikovat 20 t/ha. Správné dávkování je důležité pro zajištění maximálního přínosu bez negativních dopadů na půdní parametry a životní prostředí. Výzkumy naznačují, že při dodržení doporučených dávek nedochází ke zhoršení fyzikálních vlastností, jako je zhutnění, a zároveň se zlepšují chemické a biologické vlastnosti.

Jedním z hlavních přínosů digestátu je jeho příznivá rentabilita. Jeho cena je často nižší než cena tradičních minerálních hnojiv, a to může výrazně snížit náklady na hnojení. Kromě toho napomáhá udržovat dlouhodobou úrodnost půdy. Převoz digestátu je nákladný, přičemž cena závisí na vzdálenosti od stanice, odkud je odebírán. V ČR existuje více než 570 bioplynových stanic, což podtrhuje důležitost efektivní logistiky v tomto procesu. Dalším ekonomickým přínosem je potenciální snížení nákladů na odstraňování odpadů.

Praktické hodnocení vlivu digestátu na půdu

Hodnocení pokusu probíhalo od roku 2018 do roku 2021 na výzkumné lokalitě v obci Velešovice, okres Vyškov. Tato lokalita patří do bramborářské výrobní oblasti s nadmořskou výškou 228 m, průměrná roční teplota je 7,3 °C a dlouhodobý srážkový úhrn činí 493,2 mm. Geomorfologicky spadají Velešovice do celku Dyjsko-Svrateckého úvalu. Půdy v této oblasti jsou černozemního typu na spraších, zrnitostně středně těžké, jílovitohlinité s obsahem skeletu do 10 %.

Aplikace digestátu byla realizována dle variant, a to za pomocí hadicového aplikátoru Wienhoff s následným bezprostředním zapravením radličkovým kypřičem. V rámci experimentu byly hodnoceny vybrané fyzikální a chemické parametry. Fyzikální vlastnosti byly posuzovány pomocí Kopeckého válečků. Hodnocena byla objemová hmotnost redukovaná a celková pórovitost.

Pro zjištění základního obsahu živin v půdě byly odebírány vzorky ze dvou hloubek: 0-0,15 m a 0,15-0,30 m. Výměnná půdní reakce byla stanovena z výluhu KCl potenciometricky, obsah přístupného P, K, Mg a Ca byl stanoven spektrofotometricky dle Melicha III a obsah celkového dusíku mineralizací podle Kjehdahla.

Utužení půdy bylo hodnoceno elektronickým penetrometrem Eijkelkamp 06.15.SA a souběžně byla, jako doprovodný parametr utužení, monitorována i objemová hmotnost redukovaná.

Vývoj hodnoty penetrometrického odporu (MPa) mezi sledovanými lety téměř odpovídal vývoji hodnoty objemové hmotnosti redukované. V období 2018-2019 byl zaznamenán mírný nárůst utužení u kontroly, zatímco u variant hnojených digestátem došlo k mírnému poklesu. Rok 2020 byl odlišný. Byl zaznamenán nárůst utužení u variant s digestátem, přičemž kontrolní varianta vykazovala nejnižší úroveň penetrometrického odporu. Tento aspekt byl zapříčiněn nedostatkem srážkového úhrnu během roku. Rok 2021 se opět navrátil k původnímu trendu, nejvyšší míru utužení vykazovala opět kontrola.

Dalším sledovaným parametrem byla vodostálost půdních agregátů, která korelovala s vývojem půdní struktury a penetrometrickým měřením. Varianta 3 vykazovala nejvyšší míru vodostálosti ve všech sledovaných letech, což naznačuje nejlepší kvalitu půdní struktury. Varianta 2 měla stabilně vysokou kvalitu struktury po celou dobu pokusu, s výjimkou roku 2021.

Na pórovitost měl digestát pozitivní vliv. Tento parametr se zvyšoval úměrně aplikačním dávkám digestátu a v žádných ze sledovaných let nedosáhl kritické hodnoty dle Rowell, 1994. I když statisticky významné rozdíly nebyly prokázány, trend je zřetelný. Pórovitost je klíčovým faktorem, který ovlivňuje i ostatní fyzikální vlastnosti jako je objemová hmotnost redukovaná a zároveň má nepřímý vliv na utužení. Vysoká pórovitost zlepšuje infiltraci vody, provzdušnění a retenční schopnost, což podporuje růst kořenového systému a mikrobiální aktivitu.

Chemické parametry jsou shrnuty v následujících tabulkách. Výsledky ukázaly, že v průběhu let došlo k mírnému navýšení obsahu některých živin, a to konkrétně draslíku a fosforu. V porovnání s ostatními živinami se obsah hořčíku téměř nelišil. V případě vápníku byl zaznamenán mírný nárůst u varianty 2, varianta 3 vykazovala opačný trend. Celkový dusík byl vlivem digestátu ovlivněn pouze v jednotkách setin, a to zejména u varianty 3 v počátečním roku řešení. Hodnoty uhlíku mírně kolísaly u všech variant a ve všech sledovaných letech. V roce 2021 vzrostl obsah uhlíku u variant hnojených digestátem o 0,2-0,4 %, což lze přičíst vyšší biologické aktivitě půdy vlivem přídavku digestátu. Hodnota Cox byla následně přepočítána na obsah humusu podle Kutílka (1978).

Alkalické pH digestátu může účinně upravit kyselost půdy. V roce 2021 došlo k výraznému poklesu pH na neutrální hodnoty, zejména u hnojených variant.

V neposlední řadě byl hodnocen výnos plodin, který zobrazuje tabulka níže. Pšenice ozimá (2018, 2020), žito ozimé (2019) a ječmen jarní (2021) vykazovaly nejvyšší výnosy u varianty hnojené každoročně. Výnosy byly ovlivněny např. přísunem živin z digestátu či klimatickými podmínkami. Varianta 3 měla v roce 2018 o 1,72 t/ha vyšší výnos než kontrolní varianta, v roce 2019 o 0,42 t/ha vyšší výnos žita a v roce 2020 o 1,16 t/ha vyšší výnos pšenice.

Výsledky jasně ukazují, že aplikace digestátu měla pozitivní vliv na většinu sledovaných fyzikálních vlastností a chemických parametrů půdy, jako jsou půdní struktura, vodostálost, pórovitost a penetrometrický odpor či objemová hmotnost redukovaná. Došlo také ke zvýšení obsahu snadno dostupných živin a ke zlepšení půdní reakce.

Odpověď na otázku, zda může být digestát vhodnou alternativou k minerálním hnojivům, zní „Ano“. Digestát je často levnější než minerální hnojiva, čímž snižuje celkové náklady na hnojení. Zároveň podporuje recyklaci organických materiálů a snižuje závislost na neobnovitelných zdrojích používaných při výrobě syntetických hnojiv. ty primárních organických látek je digestát méně kvalitním hnojivem než jiná statková hnojiva. Proto je vhodné ho kombinovat s dalšími zdroji organické hmoty, aby byl zajištěn správný průběh mineralizace a humifikace.

Syntetická hnojiva, důležitá složka současného zemědělství, mají podle odborníků oslovených ČTK zásadní negativní dopady na klima, kvalitu půdy i biodiverzitu. Jejich používání způsobuje uvolňování skleníkových plynů, degradaci půdy a kontaminaci vodních zdrojů, což může vést mimo jiné k vážným potravinovým krizím. Změna přístupu k hnojení je proto podle expertů nezbytná.

„Používání syntetických hnojiv ničí přirozený půdní život, což dlouhodobě snižuje schopnost půdy produkovat plodiny. Negativní dopady se podle Zeleného neomezují pouze na ovzduší. Syntetická hnojiva podle něj obsahují těžké kovy, jako kadmium a arsen, které kontaminují půdu a vodní zdroje. Podle Zeleného jsou současné regulační mechanismy, včetně takzvané nitrátové směrnice EU, nedostatečné.

„Strategie Evropské unie, jako například ‚Farm to Fork‘, sice doporučují omezování syntetických hnojiv, avšak vliv lobbistických skupin a zájmů velkých agropodniků jejich realizaci výrazně brzdí,“ uvedl. Zelený a Michaela Kožmínová z Asociace pro mezinárodní otázky zdůrazňují, že přechod na udržitelnější formy zemědělství je nutností.

„Jednou variantou jsou organická hnojiva, jako například hnůj, kompost, zbytky z potravinářského průmyslu, bioodpad apod. Taková hnojiva dodají do půdy potřebné živiny, ale mohou být náchylnější k únikům živin do vody a atmosféry,“ řekla Kožmínová.

tags: #hnojeni #pudy #dopady #na #životní #prostředí

Oblíbené příspěvky:

• Jak správně připojit WC
• Analýza Pospíšilovy ekologické agendy
• Návrat k přírodě v renesanci
• Přehled emisních norem pro lodě
• Activities of the Czech Union for Nature Conservation Jihlava