Znečištění hnojivy a dopady na podzemní vody

Zemědělství je považováno za hlavní zdroj znečištění vod, který je zároveň nejobtížnější eliminovat kvůli jeho prostorovému charakteru.

Příčiny znečištění vod

Hlavní příčinou zhoršení kvality vod je eutrofizace, kterou způsobuje několik faktorů. Za jeden z neproblematičtějších se považuje vyluhování dusíku a fosforu z orné půdy do podzemních a povrchových vod, jako důsledek vyššího množství těchto živin aplikovaných v přírodních a minerálních hnojivech ve srovnání s požadavky rostlin nebo aplikace hnojiv za nepříznivých podmínek.

Vylučování živin závisí na několika faktorech, především na úrovni hnojení, typu a načasování aplikace hnojiv, způsobu aplikace hnojiv na půdu, druhu plodin a jejich požadavcích na hnojiva, atd.

Klíčovým faktorem, který určuje příjem živin v rostlině je také dostupnost mikroelementů a makroelementů v půdě, zejména však hmotnostní poměr mezi prvky. Nedostatečné množství draslíku snižuje příjem dusíku rostlinami a tím může zvýšit vyluhování dusíku z půdy. Stejně tak špatná dostupnost fosforu způsobuje pokles rostlinné biomasy, i když je dusík v optimální koncentraci s požadavky rostlin.

Hnojiva aplikovaná na ornou půdu nad rámec potřeb rostlin jsou největší příčinou znečištění vod. V zimním období dochází vlivem zmrznutí a rozmrznutí půdy k rozpadu půdních agregátů a vytvoření krusty na povrchu půdy, která zhoršuje infiltraci vody do půdy a náchylnost půdy k erozi. Dále pak ve studovaném území byl zjištěn sice příznivý poměr P:K, ale silný nedostatek P a K, to značí vysoký poměr N:K a N:P.

Čtěte také: Hnojiva a kompost: Srovnání

Umělá hnojiva jsou chemické nebo syntetické látky, které se používají k obohacení půdy o živiny, jež rostliny potřebují pro růst a vývoj.Umělá hnojiva v mnoha případech obsahují živiny ve formě, která se rychle uvolňuje do půdy a je okamžitě dostupná pro rostliny. Některé příklady takovýchto hnojiv zahrnují:

• Močovinu: Jedno z nejběžnějších dusíkatých hnojiv. Obsahuje vysoký podíl dusíku (46 %), který je pro rostliny rychle dostupný.
• Dusičnan amonný: Velmi efektivní dusíkaté hnojivo. Obsahuje jak amonné (NH₄⁺), tak dusičnanové (NO₃⁻) ionty.
• Dusičnan draselný: Toto hnojivo obsahuje nejen draslík, který je nezbytný pro správnou fotosyntézu a odolnost rostlin, ale také dusík, který podporuje růst.
• Superfosfát: Fosforečné hnojivo, které se vyrábí reakcí fosfátu vápenatého s kyselinou sírovou. Obsahuje rozpustný fosfor, který je pro rostliny snadno dostupný.
• Amonium nitrát (AN): Podobně, jako dusičnan amonný, je toto hnojivo bohaté na dusík, který se rychle uvolňuje do půdy a je snadno využitelný pro rostliny.

Tato umělá hnojiva jsou užitečná pro okamžité zlepšení růstu rostlin, ale je důležité je používat s opatrností.

Jakost vod ovlivňují bodové zdroje znečištění (města a obce, průmyslové závody a objekty soustředěné zemědělské živočišné výroby). Jakost povrchových a podzemních vod významně ovlivňují plošné zdroje znečištění, mezi něž patří hlavně znečištění ze zemědělského hospodaření, atmosférická depozice a erozní splachy z terénu. Dalším z faktorů, negativně ovlivňujících jakost povrchových i podzemních vod, je havarijní znečištění.

Největší problém u zemědělství je fakt, že zemědělský sektor je největším spotřebitelem globálních sladkovodních zdrojů. Zemědělství a živočišná výroba využívá přibližně 70 procent zásob povrchové vody na Zemi. Po celém světě je zemědělství hlavní příčinou degradace vody. Ve Spojených státech je zemědělské znečištění hlavním zdrojem kontaminace v řekách a potocích, druhým největším zdrojem v mokřadech a třetím největším zdrojem v jezerech. Rovněž významně přispívá ke kontaminaci ústí řek a podzemních vod. Pokaždé, když prší, splachují se hnojiva, pesticidy a živočišný odpad z farem, s čímž unikají i patogeny a viry do našich vodních cest. Znečištění živinami způsobené přebytkem dusíku a fosforu ve vodě nebo ve vzduchu je celosvětově největší hrozbou pro kvalitu vody a způsobuje především rozkvět řas, z nichž mnohé mohou být nebezpečné.

Znečištění živinami způsobené přebytkem dusíku a fosforu ve vodě nebo ve vzduchu je celosvětově největší hrozbou pro kvalitu vody a způsobuje především rozkvět řas, z nichž mnohé mohou být nebezpečné.

Čtěte také: Množství hnojiva: návod

V pitné vodě se často nacházejí hnojiva a pesticidy používané v zemědělství. Tyto látky totiž znečišťují podzemní vody po ošetření na polích. Státní zdravotní ústav provedl v roce 2017 výzkum, jenž jejich přítomnost potvrdil. Pouze čtvrtina vzorků pitné vody neobsahovala pesticidy, zbytek byl v různé míře kontaminován. Druhá etapa proběhla na podzim a přinesla velmi podobná zjištění. Pouze třetina vzorků byla bez pesticidních látek. Limity pro pesticidy byly překročeny ve 3,3 % všech naměřených výsledků. Téměř polovina vzorků byla kontaminována třemi nebo více látkami. Jeden vzorek dokonce obsahoval jedenáct pesticidních látek.

Další nežádoucí látky ve vodě jsou dusitany a dusičnany, které se dostávají do vody z dusíkatých hnojiv používaných v zemědělství. Organismus dospělého jedince si s dusičnany dokáže poradit, ale dusitany představují vážné nebezpečí, zejména pro kojence a osoby se sníženou imunitou.

Dopady znečištění vod

Znečištění vody zabíjí. Ve skutečnosti podle jistých studií způsobilo v roce 2015 1,8 milionu úmrtí. Znečištěná voda způsobuje ale i nemoci. Nebezpečná voda každoročně způsobí onemocní přibližně jedné miliardě lidí. Vodou přenosné patogeny ve formě bakterií a virů způsobujících choroby z lidského a zvířecího odpadu jsou hlavní příčinou nemocí z kontaminované pitné vody. Mezi nemoci šířené nebezpečnou vodou patří cholera, giardia a tyfus.

Aby se zdravé ekosystémy mohly rozvíjet, spoléhají na složitou síť zvířat, rostlin, bakterií a hub - které všechny přímo či nepřímo interagují. Poškození kteréhokoli z těchto organismů může způsobit řetězový efekt a narušit celé vodní prostředí. Když znečištění vody způsobí rozkvět řas v jezeře nebo mořském prostředí, šíření nově zavedených živin stimuluje růst rostlin a řas, což zase snižuje hladinu kyslíku ve vodě. Tento nedostatek kyslíku, známý jako eutrofizace, dusí rostliny a zvířata a může vytvářet „mrtvé zóny“, kde jsou vody v podstatě bez života.

Chemické látky a těžké kovy z průmyslových a komunálních odpadních vod také kontaminují vodní toky. Tyto kontaminanty jsou toxické pro vodní organismy - nejčastěji snižují délku života a reprodukční schopnost organismu - a dostávají se do potravinového řetězce, když dravec žere kořist. Takto tuňák a další velké ryby hromadí velké množství toxinů, jako je rtuť.

Čtěte také: Využití fosforečných hnojiv v ekologickém zemědělství

Ochrana vodních zdrojů

Nutnost snížení negativního vlivu zemědělství na kvalitu vod vyplývá ze směrnice Evropské komise 91/676/EHS (tzv. Nitrátová směrnice) týkající se ochrany vod před znečištěním dusičnany ze zemědělství.

Voda je ale základní tekutinou a potřebujeme ji k životu. Zásobování chovů pro drůbež pitnou vodou představuje významnou oblast, které je nezbytné, v rámci řešení úrovně hygieny na farmě, věnovat odpovídající pozornost. Je možno rozlišit pět stádií:

1. Vznik odpadů exkrementů - úpravou krmné dávky je možné ovlivnit jejich složení.
2. Proces sběru exkrementů - zde je možné zlepšit mnohé, zejména je třeba za každou cenu zabránit úniku do okolí a kontaktu s dešťovou vodou.
3. Skladování exkrementů - je míněno dočasné skladování, např. v průběhu roku, než nastane potřeba hnojit. Prevence - např. zabránit přetékání nádrží v období dešťů.
4. Zpracování exkrementů - snížení toxicity obsahu, oddělení pevné a kapalné složky, koncentrace. Často zdroj energie - bioplyn. Existuje řada metod: aerace, sedimentace, přidání chemických látek - např. vápno, kompostování, sušení.
5. Zlepšení využití exkrementů - Použití jako hnojivo, krmivo pro ryby, zdroj energie. Hnojení - je zapotřebí postupovat opatrně, dodržovat dávkování.

Zejména je třeba zabránit nadměrnému vypásání, aby nedocházelo k narušení vegetace. Rotační vypásání je jednou z možností. Vytyčení cest pro zvířata může zabránit živelnému poškozování terénu.

Přes nesporně pozitivní stránky svého působení jsou nesprávně skladovaná nebo aplikovaná statková hnojiva významným zdrojem znečištění okolí. Ne vždy jsou při skladování a aplikaci dodržovány správné zásady a dochází tak k úniku živin a bodovému znečištění okolí.

Mezi statková hnojiva s rychle uvolnitelným dusíkem (poměr C:N menší než 10) patří kejda, hnojůvka, močůvka, silážní šťávy, trus drůbeže a drobných hospodářských zvířat s podestýlkou nebo bez ní, výkaly a moč zvířat na pastvě. Hnojiva s pomalu uvolnitelným dusíkem (poměr C:N větší než 10) jsou statková hnojiva se zbytky steliva (např.

Do oběhu je možno uvádět pouze statková hnojiva, jež jsou registrována podle zákona o hnojivech. Statkové hnojivo nemusí být registrováno a označováno pouze v případě, pokud je dodáváno přímo spotřebiteli, který na označení netrvá. Dále je nepřípustné uvádět do oběhu (mimo konečného spotřebitele, který na označení netrvá) hnojivo neoznačené, nebo označené nepravdivými údaji a u něhož je obsah rizikových prvků či rizikových látek vyšší, než je stanoveno vyhláškou č. 474/2000 Sb. Pokud jsou maximální přípustné hodnoty překročeny, musí být na statkové hnojivo pohlíženo jako na odpad.

Základním pravidlem pro skladování statkových hnojiv je, že hnojiva musí být skladována tak, aby nemohlo dojít ke znečištění vod. Zároveň musí být zajištěno, aby ze stájí, hnojišť, uskladněných objemných krmiv či z ostatních faremních prostor neunikaly látky závadné vodám. Dále je nutné dodržet povinnost, že do hnojiv nesmí být vnášeny rizikové prvky nebo rizikové látky, které by mohly narušit vývoj kulturních rostlin nebo ohrozit potravní řetězec. S tekutými statkovými hnojivy musí být nakládáno tak, aby nedošlo k jejich úniku a znečištění podzemních či povrchových vod.

Podle zákona o vodách jsou statková hnojiva nebezpečné látky a zemědělský podnikatel má povinnost zabránit jejich případnému úniku do okolí. Tekutá statková hnojiva se proto skladují v nepropustných nadzemních, popřípadě částečně zapuštěných nádržích, v zemních jímkách nebo podroštových prostorech. Tuhá statková hnojiva se skladují ve stavbách pro ně určených s vyloučením přítoku povrchových nebo svedených srážkových vod.

Kapacita skladovacích prostor musí odpovídat jejich skutečné produkci za šest měsíců s výjimkou uložení tuhých statkových hnojiv na zemědělské půdě před jejich použitím. Na zemědělské půdě mimo zranitelnou oblast mohou být tuhá statková hnojiva uložena nejdéle po dobu 24 měsíců. Ve zranitelných oblastech je doba uložení hnojiva přímo na zemědělské půdě 12 měsíců. Opakované uložení tuhých statkových hnojiv na stejném místě pozemku ležícího ve zranitelné oblasti je možné nejdříve po čtyřech letech a na místech určených ve schváleném havarijním plánu.

Z důvodu ochrany vod před znečištěním byla ve zranitelných oblastech stanovena další specifická opatření. Ve svahu a pod hnojištěm je nutné vyhloubit záchytné brázdy o hloubce minimálně 0,4 m. Dále musí být hnojiště vzdáleno minimálně 50 m od vodních útvarů a nesmí ležet na meliorované, zamokřené půdě. Minimální výška vrstveného hnoje činí 1,5 m.

Při používání statkových hnojiv na zemědělské půdě musí zemědělští podnikatelé dodržet určitá pravidla. Povinnost zapravení statkových hnojiv do půdy je u tekutých a tuhých hnojiv odlišná. Tekutá statková hnojiva jako kejda nebo močůvka je nutné zapravit do půdy nejpozději do 24 hodin a tuhá statková hnojiva, jako např. hnůj, se musí do půdy zapracovat nejpozději do 48 hodin. Při hnojení statkovými hnojivy vycházíme z potřeby živin porostu pro předpokládaný výnos a kvalitu produkce. Dále musí být zohledněno množství přístupných živin v půdě, stanovištní podmínky (zejména vliv klimatu, půdního druhu, půdního typu), množství půdního humusu a půdní reakce (pH).

Používání statkových hnojiv na zemědělské půdě ve zranitelných oblastech má svá specifika. Na svažitých pozemcích existuje zvýšené riziko znečištění vod erozí půdy, povrchovým smyvem aplikovaných statkových hnojiv, vyplavování dusičnanů aj. Z těchto důvodů se na orné půdě na svažitých pozemcích nad 12 stupňů musí tuhá statková hnojiva (kromě ponechaných rostlinných zbytků) zapravit do půdy do 24 hodin po jejich použití. Na pozemky s trvalými travními porosty nad sedm stupňů je maximální povolená jednorázová dávka hnojiva 80 kg N/ha.

Kvůli ochraně půdy před erozí a znečištěním vod není vhodné pěstovat širokořádkové plodiny (kukuřice, slunečnice, sója, bob, brambory apod.) na pozemcích se sklonitostí nad sedm stupňů, přiléhajících k vodnímu toku nebo k jinému vodnímu útvaru. Dále je nezbytně nutné zabránit přímému vniknutí hnojiv do povrchových vod. Tudíž je zakázáno aplikovat statkové hnojivo na pozemky v ochranném třímetrovém pásmu od břehové čáry. U pozemků se sklonem vyšším než sedm stupňů a ochranným pásem o minimální šířce 25 m od břehové čáry je použití tekutých statkových hnojiv s rychle uvolnitelným dusíkem rovněž zakázáno.

Období, ve kterých je ve zranitelných oblastech na zemědělském pozemku zakázáno používání statkových hnojiv, jsou uvedena v tabulce č. 1. Klimatický region je vyjádřen pomocí tzv. BPEJ, konkrétně prvním číslem pětimístného číselného kódu. Klimatické regiony 0-5 jsou převážně suššího, teplejšího charakteru a zde tedy platí kratší období zákazu hnojení. Na druhé straně klimatické regiony 6-9 jsou spíše vlhčího, chladnějšího charakteru, proto je zde období zákazu hnojení delší. Informativní výpis půdních bloků a jejich zařazení do konkrétních klimatických regionů jsou uvedeny na Portálu farmáře v modulu LPIS.

Na výkaly a moč zanechané hospodářskými zvířaty na pastvě a pro hnojení zakrytých ploch (např. Při hnojení jednotlivých plodin ve zranitelných oblastech je nutné dodržet limitní hodnoty pro celkový přívod dusíku, které jsou uvedeny v tabulce č. 2. Pro výpočet maximálního limitu N u hnojiv s pomalu uvolnitelným dusíkem (hnůj aj.) je započítáno 40 % dusíku (kg N/ha) z celkového množství N a pro hnojiva s rychle uvolnitelným dusíkem (kejda, hnojůvka, močůvka aj.) 60 % dusíku (kg N/ha) z celkového množství dusíku. V dalších letech již není dusík z těchto hnojiv do limitu započítáván.

Při hnojení ve zranitelných oblastech (statkovými, organickými, organominerálními hnojivy) je ovšem nutné dodržet celkovou přípustnou dávku dusíku 170 kg na hektar za rok v rámci průměru celkové výměry zemědělských pozemků.

Zemědělští podnikatelé v zemědělství a vlastníci lesních pozemků hospodařící na těchto pozemcích jsou povinni soustavně a řádně vést evidenci o hnojivech, statkových hnojivech a o pomocných látkách použitých na zemědělské půdě a lesních pozemcích. Tato povinnost se nevztahuje na evidenci vedlejších produktů při pěstování kulturních rostlin, s výjimkou slámy. Samotný způsob vedení evidence není rozhodující. Evidenci hnojení není nutné vést přímo podle vzoru ve vyhlášce formou tabulek, ovšem musí v ní být zaznamenány všechny povinné tabulkové údaje (datum použití hnojiva, plocha v hektarech, plodina aj.). Statkovým hnojivem jsou i výkaly a moč hospodářských zvířat na pastvě nebo při jiném pobytu na zemědělské půdě.

Statková hnojiva mají před minerálními hned několik výhod. Vznikají jako vedlejší produkt při chovu hospodářských zvířat a nepředstavují pro životní prostředí takové nebezpečí jako hnojiva minerální, jsou-li dodrženy zásady pro jejich skladování a aplikaci. Statková hnojiva jsou univerzální, umožňují lepší využití živin z minerálních hnojiv i z půdní zásoby. Statkovými hnojivy je do půdy dodáno asi 30 % N, P, K, Ca, Mg potřebných ke tvorbě výnosů. Jsou zdrojem živin, energie pro půdní mikroorganismy. Ovlivňují agrochemické vlastnosti půd, mají příznivý vliv na obsah přijatelného fosforu v půdě a působí na detoxikaci cizorodých prvků. Dále se velkou mírou podílejí na zvyšování půdní úrodnosti z důvodu vysokého obsahu organických látek rostlinného nebo živočišného původu (sacharidy, celulóza, hemicelulóza, lignin, aminokyseliny, bílkoviny, auxiny aj.), které nelze v souvislosti se zvyšováním půdní úrodnosti nijak nahradit. Živiny v nich obsažené - N, P, K, Ca, Mg aj.

Velký rozmach v současnosti zažívají zejména zemědělské bioplynové stanice. Důvody jsou zřejmé. Pro bezproblémový provoz stanice je totiž důležitý celoroční přísun vstupního materiálu, který zemědělství dokáže zajistit, neboť nejvíce vhodných produktů vzniká právě v tomto sektoru. Do bioplynové stanice lze dodávat hnůj, kejdu, odpady z rostlinné výroby pro jejich následné zpracování a využití. Vhodné jsou zvláště materiály s vyšší vlhkostí, jako např. kejda.

Podle platného znění zákona o hnojivech je statkovým hnojivem hnojivo vznikající jako vedlejší produkt při chovu hospodářských zvířat nebo produkt při pěstování kulturních rostlin (skliditelné rostlinné zbytky jako sláma, chrást, nať), nebo do půdy navrácené celé rostliny (tráva, meziplodiny, příp.

Významná část zemědělských půd v Česku je více či méně degradovaná a totéž platí o půdách i jinde v Evropě. Degradační procesy probíhají v přírodě přirozeně. Platí to i o půdě: ta je za běžných podmínek schopna obnovy a umí tyto procesy vyvažovat. Nevhodné zacházení s půdou však degradační procesy zesiluje a půda se pak nedokáže obnovit dostatečně rychle. Intenzivní hnojení syntetickými hnojivy, aplikace různých pesticidů, využívání těžké techniky, velkoplošné pěstování jedné plodiny (monokultury) a rozsáhlé lány patří mezi hlavní faktory, proč půda ztrácí své kvality a přestává být zdravá.

V současném intenzivním modelu zemědělství, který je rozšířený v Česku, ale i v řadě dalších zemí světa, jsou živiny do půdy dodávány převážně průmyslově vyráběnými hnojivy. Ta sice rostlinám dodají to hlavní, co ke svému růstu potřebují, ale na rozdíl například od chlévské mrvy (pocházející například od dobytka, ovcí či koní) nepřidávají do půdy žádnou organickou hmotu, která by vyživovala půdní organismy, a tím i celý půdní ekosystém. Navíc na polích při intenzivním způsobu hospodaření běžně nezůstává ani odumřelá organická hmota - po sklizni jsou i zbývající části rostlin, které by zde jinak postupně zetlely, zpravidla odvezeny pryč.

To vede k narušení přirozených cyklů prvků v půdě a zároveň vytváří závislost na neustálém dodávání hnojiva. A nejen to: aby půdní organismy v takto chudém prostředí přežily, začnou zpravidla rozkládat organickou hmotu, která je v půdě uložena. To vede k tomu, že půda postupně chudne a současně se při tomto procesu uvolňuje oxid uhličitý. Jinými slovy: degradace půdy zvyšuje také koncentrace CO2 v atmosféře a tím se podílí i na oteplování planety.

Ztráta organické hmoty a s tím související pokles množství organismů v půdě vede k rozpadu půdní struktury (už zmíněných půdních agregátů). S úbytkem organické hmoty a souvisejícím rozpadem půdní struktury se půda stává náchylnou k tomu, že ji odplaví voda nebo odnese vítr. Spolu s ornicí odnáší voda (nebo vítr) také organickou hmotu a živiny. To má hned dvojí negativní efekt: jednak tyto živiny v půdě chybějí a jednak se snadno dostávají do vodních toků, kde mohou způsobovat nežádoucí přemnožení řas a sinic (toto obohacování vod živinami se nazývá eutrofizace a má další negativní důsledky).

K okyselování půdního prostředí přispívá do velké míry hnojení, zejména použití dusíkatých hnojiv. Roli hrají také kyselé deště a imise síry a dusíku. Ve zdravém půdním prostředí se přirozeně vyskytují i zásadité prvky (např. vápník), které nízké pH více či méně vyrovnávají. Navíc se některé klíčové prvky, jako například hořčík nebo fosfor, v kyselém prostředí hůře rozpouštějí, a stávají se tak pro rostliny nedostupné. Růst rostlin je pak omezený a tyto prvky jsou vymývány do podzemních i povrchových vod.

K utužování půdy dochází zejména využíváním těžké techniky na polích (velké traktory, kombajny a podobně) s hmotností mnoha tun, které vytvářejí na půdu značný tlak. Utužení v důsledku přejezdů těžké techniky je pak ještě zesíleno v případě, že má obdělávaná půda vysokou vlhkost. Utužená půda je kompaktnější a ztrácí svou pórovitost. Nedokáže pak dobře absorbovat vodu, čím se zvyšuje riziko vodní eroze (voda se nevsákne a pouze steče po povrchu, přičemž odnáší i ornici, viz výše). Nedostatek pórů omezuje také množství kyslíku v půdě, což v kombinaci s nedostatečnou vlhkostí vede k omezení půdních procesů (a tedy i zpomalení rozkladu organické hmoty a uvolňování živin). Rostliny pěstované v takové půdě trpí, protože mají málo vody, vzduchu i živin.

Znečišťující látky (polutanty) se do půdy dostávají například z emisí z průmyslu nebo dopravy, mohou unikat při různých haváriích (např. při přepravě chemikálií), z nedostatečně zabezpečených skládek odpadu nebo při těžební činnosti. Významný podíl mají také chemikálie využívané v zemědělství (syntetická hnojiva a pesticidy). Polutanty mohou v půdě také ovlivňovat některé procesy, jako je třeba rozklad organické hmoty.

Podíl zastavěné plochy v Česku dlouhodobě roste. Rozšiřování obytných částí i potřebné infrastruktury vede k úbytku zemědělské půdy, navíc často dochází k zastavování právě nejkvalitnějších půd. Při zástavbě je půda do velké míry mechanicky narušena a pokryta nepropustnými materiály (beton, asfalt aj.). Takto znehodnocená půda ztrácí veškeré své produkční i ekosystémové funkce. V krajině vedou takovéto zásahy ke snižování biodiverzity, ztrátám krajinného rázu a dochází též k omezení schopnosti zadržovat vodu (což může zesilovat dopady povodní). Kromě toho zástavba zvyšuje i riziko kontaminace okolních půd a vod.

Ze všeho výše uvedeného je zřejmé, že degradace půdy je způsobena zejména postupy intenzivního zemědělství. Svou roli hraje také zástavba a různé formy znečištění. Ke zlepšení stavu půd (nejen) v Česku je proto především potřeba změnit způsob, jak se s půdou a krajinou zachází. Konkrétně to znamená obohacovat půdu o organickou hmotu a podporovat půdní biodiverzitu, využívat šetrnější způsoby úpravy půdy (např. omezovat orbu), zavádět různé krajinné prvky a celkově v krajině podporovat pestrost a mozaikovitost.

Tyto změny jsou klíčové pro zajištění dlouhodobé produkce (a tedy potravinové bezpečnosti), pro zdraví a odolnost ekosystémů, ale i z hlediska mitigace a adaptace klimatické změny - zdravá půda je nejen významným úložištěm uhlíku, ale zároveň pomáhá krajině adaptovat se na výkyvy a změny podmínek, které s měnícím se klimatem přicházejí. V neposlední řadě je zásadní při krajinném a půdním managementu uvažovat vždy v dlouhodobých horizontech: důsledky degradace půdy (například kontaminace nebo vodní eroze) jsou o to závažnější, že mohou přetrvávat velice dlouho.

tags: #hnojiva #znečištění #hnojiv #podzemních #vod #dopady

Oblíbené příspěvky:

• Výzva pro Šelmy Podsvětí
• Česká BIO kosmetika Klára Rott
• Emise znečištění v Praze
• Pro a proti škole v přírodě
• Služby pro čištění odpadů