Hnutí ekologického zemědělství v České republice: Historie a současnost

12.10.2025

Jiří Urban patří ke skupině zakladatelů ekologického zemědělství v České republice. Pracoval v zemědělské praxi, jako poradce i kontrolor ekozemědělství, ve státní správě i jako předseda svazu ekozemědělců či vedoucí Bioinstitutu. Působil nejen na českých ekofarmách, ale i v odborných institucích v zahraničí (např. FiBL). Celý život se zabývá výukou a předáváním informací o ekologickém zemědělství. V současnosti se zaměřuje na kontrolu ekologického zemědělství, legislativu, ochranu rostlin, podporuje demonstrační ekologické podniky a sám se v praxi věnuje mj.

Stanislav Hejduk se zabývá ekosystémovými službami travních porostů a jetelovin, jejich vlivem na půdní úrodnost, ukládání organického uhlíku a dusíku do půdy, množstvím a kvalitou povrchově odtékající a prosakující vody, biodiverzitou travních porostů a problematikou přísevů a obnov travních porostů. Je podporovatelem pastvy přežvýkavců, kterou považuje za cestu k podpoře udržitelného zemědělství díky úspoře fosilních paliv, recyklaci živin, welfare zvířat a oživení krajiny. Věnuje se také problematice semenářství trav a jetelovin, kde má Česká republika dlouhou tradici a dobrou exportní pozici.

Travní porosty hrají v rámci udržitelného zemědělství zásadní roli, protože v krajině plní důležité ekosystémové služby, jako je prevence bleskových povodní, ochrana před erozí půdy, ukládání uhlíku do půdy, podpora biodiverzity rostlin i živočichů (zejména opylovačů), zvyšují atraktivitu krajiny pro rekreaci a samozřejmě produkují píci pro hospodářská zvířata. Pastva zvířat na travních porostech je nejlevnějším a nejefektivnějším způsobem jejich ošetřování a sklizně.

Přežvýkavci jsou dnes často obviňováni z produkce metanu a dalších skleníkových plynů, které vznikají při trávení v jejich zažívacím traktu a při využívání jejich exkrementů. V minulosti však u nás bylo chováno mnohem více skotu a dalších přežvýkavců i koní, aniž by byly zaznamenávány významné negativní dopady na životní prostředí. Naopak v současném specializovaném zemědělství se často odpojuje průmyslový chov zvířat od pěstování polních plodin. Následně se výrazně zvyšuje spotřeba fosilních paliv, minerálních hnojiv i pesticidů. V důsledku absence zlepšujících plodin v osevních postupech se snižuje úrodnost půdy, obsah organické hmoty a půda je vystavena intenzivní erozi.

Roman Pavela je vystudovaný botanik, pracuje ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby v Praze. Specializuje se na výzkum a využití biologicky aktivních látek z rostlin, mezi jeho další vědecké zájmy patří výzkum interakcí rostlin a hmyzu, výzkum fenoménu protipožerových aktivit rostlinných metabolitů či účinnost pesticidů. Podílel se na vývoji několika unikátních přípravků na ochranu rostlin. Spolupracuje s mnoha českými i zahraničními firmami, svou vědeckou práci popularizuje v časopisech i televizi, přednáší na univerzitách.

Čtěte také: IFOAM: Pohled do historie

Biopesticidy v ekologickém zemědělství

Ochrana rostlin v ekologickém zemědělství je někdy problematická z hlediska nedostatečného množství účinných látek. Nicméně kromě využití biologických přípravků na bázi mikroorganismů a virů, či využití bioagens a ochrany predátorů, je možné využít také méně známé tzv. botanické pesticidy, farmářské přípravky a základní látky. V přednášce bude proto představena historie a současnost používání těchto přípravků na ochranu rostlin, jejich základní zástupci, účinnost i způsob a možnosti použití v ochraně proti patogenům a škůdcům zemědělských plodin.

Mgr. Pavel Rotter, Ph.D. je environmentální chemik a ekolog. Absolvent Ph.D. studií v Centru pro výzkum toxických látek v prostředí (RECETOX) Masarykovy univerzity. Zabývá se působením chemických látek na ekosystémy, problematikou ekologické stability a adaptací lesních ekosystémů. Spoluzaložil organizaci pro výsadby stromořadí a vegetačních prvků v zemědělské krajině - Větvení. Vyučoval či vyučuje na Mendelově a Masarykově univerzitě v Brně.

Monika Hradilová vystudovala pedologii na České zemědělské univerzitě v Praze. Chce změnit neudržitelné hospodaření na udržitelné a tím zamezit degradaci půdy, podpořit její produkční i mimoprodukční vlastnosti. V Nadaci Partnerství pracuje jako konzultantka pro ochranu půdy v projektu Živá půda.

Živá půda je projekt Nadace Partnerství, který pomáhá zastavit masivní znehodnocování půdy. Poradci radí vlastníkům zemědělských pozemků z řad občanů, firem, obcí a měst, jak zlepšit kvalitu půdy a zajistit lepší hospodaření na ní.

Zkušenosti zemědělců a chovatelů

Nikola a Christine Burgeffovi pracují již více než 30 let se skotem. V roce 1993 založili v Mahlitzsch, 30 km západně od Drážďan v Sasku, společně se dvěma dalšími rodinami nový statek, obhospodařovaný podle biodynamických kritérií. Co kdysi začalo se 30 březími jalovicemi z Čech a Moravy, se dnes rozvinulo do podoby stabilního stáda 80 dojnic a mladého dobytka. Nikola má také na starost podnikovou mlékárnu, Christine se stará o odbyt masa a odchov telat u kojných krav.

Čtěte také: IFOAM a české ekologické zemědělství

Anja Hradetzky je farmářka, zakladatelka organické mléčné farmy Hof Stolze Kuh severovýchodně od Berlína. Na 150 hektarech pase 150 hlavé stádo krav, dalších 100 hektarů slouží k produkci vojtěšky a obilnin. Je také trenérkou metody Low Stress Stockmanship, což je metoda manipulace s hospodářskými zvířaty založená na znalosti jejich reakcí a chování, kde hlavním cílem je zajištění bezpečnosti, efektivity a co nejnižší míry stresu. Než s manželem vybudovali svou farmu, studovala Anja Organické zemědělství a marketing v Eberswalde. Pracovala na několika organických farmách a rančích v Evropě a Kanadě, o čemž napsala knihu “Jak jsem jako kovbojka procestovala svět a bez pozemků a peněz se stala organickou farmářkou”. Anja je řečníkem a mentorem zaměřujícím se na oblasti: chov zvířat vycházející z jejich biologických potřeb, základní manipulace hospodářských zvířat, dojení na pastvině, odchov telat s matkou, alternativní financování a regenerativní zemědělství. Angažuje se v podpoře rodinných farem a rozvoje venkova.

Anja Hradetzky během své studijní cesty zjistila, jak rychle může dobytek přijít o své projevy přirozeného chování. Například že telata nejsou kvůli chovu schopna pít ze zkrácených vemen či následovat stádo. To ji vedlo k samostudiu o odchovu telat s matkou u mléčného skotu (tzv. “Calf-at-foot-dairy”). Po své zkušenosti v Kanadě implementovala metody Low Stress stockmanshipu i do své práce, například odstav skupiny telat za ohradník od zbytku stáda. Mimoto je Anja díky svému autistickému mozku schopna vnímat, jak se dobytek cítí, a tvrdí, že stáje vlastně nejsou opravdu nezbytné.

Martin von Mackensen je biodynamický zemědělec a pedagog. Žije a působí na vlajkové lodi biodynamického zemědělství, statku Dottenfelderhof u Frankfurtu nad Mohanem. Chov zvířat znamená mnohem více než jen část podnikové ekonomiky. Hovořit se bude o jeho zásadním významu a přínosu.

Nicolas Haack vystudoval ekologické zemědělské vědy na univerzitě Kassel / Witzenhausen. Jeho částečně negativní zkušenosti se zemědělstvím, které studiu předcházely a týkaly se ekologických aspektů a pohody zvířat, v něm probudily touhu najít řešení pro tyto ústřední otázky. V rámci studijní skupiny začal pořádat přednášky k těmto tématům. Při této činnosti poznal Janose Wacka a Christopha Meixnera, s nimiž založil Triebwerk, projektovou kancelář pro regenerativní zemědělství a agrolesnictví. Motivací byla snaha rozšířit agrolesnictví pro jeho četné výhody pro člověka i životní prostředí v zemědělství.

V současné době pracuje ve firmě Triebwerk v Německu. Náplní jeho činnosti je šíření a vývoj regenerativních zemědělských metod, přičemž se zaměřuje na agroles a regenerativní pastvu. Na počátku své profesní dráhy vystudoval International Forest Ecosystem Management (B.Sc.) na HNE Eberswalde. Díky svému nadšení pro udržitelné systémy hospodaření na půdě poté pracoval v zemědělské a lesnické praxi. V této době sbíral zkušenosti s různými strategiemi pastvy a dostal se do kontaktu s regenerativními přístupy k hospodaření. Vzhledem ke svému zájmu o potenciál pastevních strategií budujících půdu se zabýval teorií rotační pastvy, Holistic Planned Grazingu u Mob Grazingu. Své znalosti těchto systémů prohluboval na různých zahraničních výjezdech do praktikujících zemědělských podniků.

Čtěte také: Přečtěte si o historii hnutí výchovy v přírodě

Jan Trávníček je poradcem pro ekologické zemědělství a spoluzakladatelem a ředitelem společnosti Czech Organics. Czech Organics se zabývá komplexním poradenstvím pro ekologické zemědělce a aplikovaným výzkumem ekologického zemědělství.

ZAzemí z.s. v Českém Ráji. Pěstuju rostliny a chovám zvířata v podstatě odjakživa. V letech 2011 - 2017 bylo mou obživou pěstování zeleniny, v suchých letech 2018 a 2019 jsem se začala věnovat více péči o krajinu a zakládání komunit v ní. Sázíme ovocné stromy, keře, pěstujeme zeleninu, staráme se o les a zakládáme komunitní chovy slepic. Každá naše aktivita - každý sad, políčko, komposter, kurník - má svoje vlastní malé společenství rodin a nebo školních či předškolních dětí. Usilujeme o pestrou krajinu a pěstujeme rostliny i mezilidské vztahy.

Komunitní chov slepic

Komunitní chov je hejno 30-50 slepic, o které se stará 7 rodin. Obvykle náleží každé rodině 1 den v týdnu. O slepice ten den pečuje a sebere si vajíčka. Ty pak zpravidla pokryjí týdenní spotřebu oné rodiny. Matematicky vyjádřeno - péče 1 den = vajíčka po celý týden.

Absolvent inženýrského a doktorandského studia na Agronomické fakultě Mendelu, celoživotně se věnující zemědělství. Od roku 2002 pracuje na Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském v Brně, nyní v pozici ředitele Sekce zemědělských vstupů. Do jeho kompetence tak patří oblast krmiv, půdy, hnojiv, přípravků na ochranu rostlin, dalších agrochemických vstupů a příslušné kontroly, včetně kontrol v ekologickém zemědělství.

Vystudovala aplikovanou ekologii na Přírodovědecké fakultě Ostravské univerzity a rozvoj venkova na Agronomické fakultě Mendelovy univerzity v Brně. Od roku 2009 pracuje v Hnutí DUHA jako expertka na ochranu přírody a krajiny. Témata, kterým se věnuje jsou lesy, divočina a zemědělství. Má dlouholeté zkušenosti s vedením projektů. Hnutí DUHA je součástí projektu Impact Hubu Živý region Tišnovsko - podpora změny zemědělského hospodaření a krátkých dodavatelských řetězců. V současnosti se svými týmem a projektovými partnery rozjíždí projekt podpořený Norskem z Norských fondů. V rámci tohoto projektu budou probíhat aktivity směřující k zavedení konceptu BIO regionu jako podpůrné sítě pro biodiverzitu v české krajině.

Bioregiony

BIO region, Bioregion či v zahraničí používaný název Bio-District. Ve všech těchto názvech můžete hledat konkrétní zeměpisnou oblast, kde zemědělci, občané, provozovatelé cestovního ruchu, sdružení a veřejné orgány uzavírají dohodu o udržitelném hospodaření s místními zdroji na základě ekologické produkce a spotřeby. Rozšířeny jsou v Itálii, Španělsku, Francii, Německu a v mnoha dalších zemích. Do České republiky si svou cestu zatím jen hledají. A to například přes projekty ve Velkých Hostěrádkách nebo na Tišnovsku. Každý z projektů na to jde jinou cestou. Dojdou ke stejnému cíli?

Od roku 1998 hospodaříme dle pravidel o EZ. V současnosti obhospodařujeme celkem 620 ha zem půdy, přičemž cca polovina je orné půdy. Pestrý osevní postup i s netradičními plodinami (technické konopí, melouny vodní, kukuřice na zrno …) s produkcí osiv a potravinářských plodin (pšenice, pohanka, oves), ale také s velkým podílem leguminóz (luskoviny, vojtěška, jetel) nám zaručuje solidní hektarové výnosy. Chováme cca 1000 ks přeštických prasat v genové rezervě a přibližně 300 ks skotu bez tržní produkce mléka. Provozujeme pro své potřeby ale i pro jiné ekozemědělce jatka s výrobnou uzenin. Rozvážíme naše výrobky po ČR sami, ale také prostřednictvím obchodních společností. Vyrábíme elektrickou energii a teplo z bioplynové stanice. Díky tomu provozujeme sušárnu bylin, vojtěšky a zrnin. Spolupracujeme s univerzitami či výzkumnými ústavy. Momentálně s ČZU v Praze a s VÚŽv v Praze - Uhříněves dokončujeme projekty „Separace lístků a stonků leguminóz“ a „Rodinový způsob chovu prasat“.

Doktorand České zemědělské univerzity v Praze, věnuje se výzkumu ideologických, sociálních a diskurzivních aspektů potravinových režimů a agrárních paradigmat, zejména v kontextu alternativních agro-potravinových hnutí, potravinové suverenity, agroekologie a ekologického zemědělství. Jako člen AMPI se podílí na rozvoji komunitou podporovaném zemědělství, je koordinátor KPZ Smetanka v Praze.

Dr. Klaus Wiesinger studoval v letech 1984-1990 zemědělské vědy na Technické univerzitě Mnichov-Weihenstephan. V letech 2001-2006 byl manažerem Zemského sdružení pro ekologické zemědělství v Bavorsku, od r. 2006 pracuje na Bavorském ministerstvu zemědělství (LfL) jako koordinátor výzkumu v EZ. Od r. 2014 je vedoucím Kompetenčního centra pro ekologické zemědělství na LfL, které dnes zahrnuje 5 odborů s celkem 18 zaměstnanci. Od r. 2013 dodnes vytváří a vede projekty „Modelové ekoregiony“ a „Síť ekopodniků“, od r. 2021 je zapojen do sítě bavorských zpracovatelů a výrobců biopotravin (pekárny, cukrárny, řeznictví, mlýny, pivovary).