Vznik a vývoj ekologického zemědělství v České republice s ohledem na IFOAM

Mezinárodní federace ekologického zemědělství (International Federation of Organic Agriculture Movement - IFOAM) definuje ekologické zemědělství včetně vinohradnictví a vinařství jako „holistický systém managementu produkce, který podporuje a zlepšuje zdraví agroekosystému včetně biodiverzity, biologických cyklů a biologické aktivity půdy. Upřednostňován je praktic- ký management před vstupy zvenčí, přičemž je celý systém adaptován na lokální podmínky“.

Kromě toho vyvinuli ekologičtí vinaři pro výrobu biovín specifické postupy, které zohledňují principy ekologického zemědělství. Tyto privátní iniciativy vinařských zemí mají charakter standardů či směrnic a vztahují se na skupiny biovinařů či svazy.

Detailní přehled jednotlivých oblastí biologického zemědělství dává následující přehled principů:

• produkovat dostatečné množství hroznů a vín vysoké kvality
• produkovat v souladu s přirozenými cykly a živými systémy půdy, rostlin a živočichů v rámci produkčního systému
• pochopit široké sociální a ekologické dopady ekologických systémů produkce a zpracování potravin
• udržet a zvyšovat dlouhodobou úrodnost a biologickou aktivitu půd využíváním lokálně adaptovaných kulturních, biologických a mechanických metod jako protikladu k využívání cizorodých vstupů
• využívat v produkčních a zpracovatelských systémech co možná nejvíce obnovitelné zdroje a minimalizovat znečistění a tvorbu odpadů
• podporovat vznik produkčních, zpracovatelských a distribučních řetězců, které se chovají jak sociálně, tak ekologicky zodpovědně
• biovína produkovat výlučně z certifikovaných, ekologicky vyprodukovaných hroznů ve smyslu EU směrnice č. 834/2007
• všechny ingredience (cukr, alkohol, koncentráty a rektifikované mošty) použité při pro- dukci vína musí být ekologického původu
• produkce biovína vylučuje použití geneticky modifikovaných organizmů (GMO) jakož i aditiv, s jejich použitím vyrobených
• proces ekologické výroby vína musí preferovat, pokud je to možné, biologické, mechanické a fyzikální metody při minimalizaci chemických prostředků
• ekologické technologie výroby vína musí maximálně chránit životní prostředí (minimalizovat spotřebu energie a vodních zdrojů) a minimalizovat využívání dlouhodobě neudržitelných technologií
• biovína musí být, jsou-li konzumována střídmě, bezpečná pro zdraví konzumentů. Aditiva jsou používána jen, je-li to nezbytné a použití alergenních či potenciálně alergenních látek je označeno na etiketě.

Obecně platí, že pěstování révy v režimu organického vinohradnictví je ve srovnání s integrovanou produkcí podstatně náročnější na úroveň vědomostí a zkušeností a podstatně náročnější na schopnost strategického uvažování. Organické vinohradnictví, pokud má jeho konečným produktem být tzv. biovíno z hroznů vypěstovaných tímto způsobem je také podstatně náročnější z hlediska organizačního.

Bioprodukce musí splňovat jednak Směrnici 2092/91 EU k Bio zemědělství a v České republice národní zákon 242/2000 Sb. a vyhlášku č. 53/2001 Sb. Dále musí biovinař přihlásit svou produkci ke kontrole některou z kontrolních organizací akreditovaných v ČR. Pokud by vinař měl v úmyslu vyvážet biovíno na některé náročné exportní trhy, jako je například Velká Británie, nebo USA, bude si navíc muset nechat svou produkci certifikovat některou z kontrolních organizací pro biozemědělství akreditovanou v cílové zemi.

Čtěte také: Glukóza: Přírodní vznik

V České republice se vznik ekologického zemědělství datuje od roku 1990, kdy za součinnosti Ministerstva zemědělství ČR, Sdružení Libera a Svazu Pro-Bio (Svazy sdružující ekologické farmáře) byly položeny základy celého systému. I když s první iniciativou přišli již v roce 1988 Ing. Jiří Urban a jeho přátelé na Šumpersku a v Bílých Karpatech, RNDr. Dagmar Honová a VŠZ v Praze, zásadní posun znamenaly až aktivity Ing. Richarda Bartáka, který zorganizoval v roce 1990 první postgraduální studium ekologického zemědělství v Hornej Maríkovej na Slovensku a koncem roku již v pozici náměstka ministra zemědělství uvolnil dotační prostředky na podporu vzniku ekologicky hospodařících podniků.

Zásadní posun ve vývoji ekologického zemědělství znamenal rok 1990, kdy byly uvolněny první finanční prostředky na podporu vzniku ekologicky hospodařících podniků. Dotace pokračovaly až do roku 1992 a byly zřejmě hlavním důvodem nárůstu ploch až na cca 15 tis. ha. V té době v ČR působilo pět svazů ekologických zemědělců. Rozhodnutí MZe ČR zrušit dotace způsobilo v letech 1993-1996 stagnaci ploch, ale zároveň mělo pozitivní vliv na kvalitativní rozvoj ekologického zemědělství. Řada podniků hospodařících ekologicky jen z důvodů dotací ukončila svou činnost, počet svazů se redukoval na dva a MZe ČR se věnovalo především přípravě metodických a legislativních kroků a sjednocování celého hnutí.

V roce 1994 bylo rozhodnuto o zavedení jednotné ochranné známky pro biopotraviny a to zejména z důvodů marketingu a zviditelnění produkce na veřejnosti.

Velký význam na rozvoj hnutí měla také mezinárodní pomoc. Metodická pomoc celosvětového hnutí ekologických zemědělců IFOAM, finanční i vzdělávací podpora švýcarského sdružení SVWL, pomoc americké Nadace Bratrů Rockefellerových věnnovaná na zahraničního poradce a hlavního koordinátora vývoje pana Bo van Elzakkera i pomoc německé nadace Heinricha Bolla na vydávání knih a informační systémy pro ekologické zemědělství apod.

Posledními důležitými kroky pak bylo v roce 1998 obnovení finanční podpory pro ekologické farmáře a v roce 1999 vznik nezávislé kontrolní organizace K.E.Z. o.p.s., která je zárukou dodržování přísných pravidel ekologického hospodaření.

Čtěte také: Vznik přírody a filozofie

V roce 2000 došlo ke schválení zákona o ekologickém zemědělství, který stanoví pravidla pro pěstování rostlin a chov hospodářských zvířat, dále pro zpracování, dovoz, vývoz a označování bioproduktů a biopotravin včetně všeobecných požadavků a kontrolních postupů. Zákon je v souladu s platnou legislativou EU, tj. nařízením č. 2092/91/EEC o organické výrobě zemědělských výrobků a značeních takto vyráběných výrobků a potravin, včetně doplňku tohoto nařízení, tj. nařízení č.

V letech 1990-1991 vzniklo pět svazů ekologických zemědělců, které vypracovaly vlastní směrnice a zajišťovaly pro své členy kontrolu a certifikaci. Brzy se ale ukázalo, že je třeba vytvořit jednotné směrnice, kontrolu, certifikaci a označování produkce. Dohodou svazů a MZe ČR byl od roku 1993 zaveden Metodický pokyn pro ekologické zemědělství jako jednotná směrnice EZ v ČR. Dále byl ustanoven Certifikační výbor, Technická komise a zřízen jednotný kontrolní systém a označování produkce logem BIO. Odpovědnou osobou za kontrolu ekologického zemědělství byl MZe ČR jmenován Ing. Roman Rozsypal, CSc., který kontrolu vedl až do 31.3.1999.

Od 1.4.1999 je výkonem kontroly ekologického zemědělství v ČR pověřena K.E.Z. o.p.s. Kontrolu provádí zvlášť vyškolení inspektoři, kteří musí splňovat stanovené požadavky na vzdělání a praxi. Vzdělávání a výcvik inspektorů je zajištěn jednak vlastními silami, jednak s kooperací s partnerskými subjekty v zemích EU.

V roce 1995 byl český systém kontroly a certifikace akreditován IFOAM (International Federation for Organic Agriculture Movement). Tato akreditace však byla v roce 1997 ze strany Ministerstva zemědělství zrušena, ale na podzim 2000 bylo opět zahájeno akreditační řízení KEZ, o.p.s. u IFOAM.

V roce 1995 byla také uzavřena smlouva o supervizi s Bioland Kontrollstelle Bayern (nyní BIOZERT, GmbH, Augsburg), která umožnila vývoz našich bioproduktů do zemí EU. Současně byla zahájena akreditace ČR u EU, která byla završena v únoru 2000 na základě rozhodnutí Rady EU č.548/2000 ze dne 14.3.2000 zařazením České Republiky na listinu třetích zemí EU v souladu s čl.11 Nařízení rady (ES) č. 2092/91 pro oblast rostlinné produkce a zpracování rostlinných produktů.

Čtěte také: O fosforu a jeho vzniku

V prosinci 2001 byla Česká republika zařazena na listinu třetích zemí EU také pro oblast živočišné produkce v souladu s nařízením Rady č. 1804/99., a to nařízením Komise č. 2589/2001, ze dne 27.12.2001. Tato rozhodnutí jsou významná především v tom, že umožňuje volný přístup českých bioproduktů a biopotravin rostlinného i živočišného původu na trh zemí EU.

Vývoj ploch ekologického zemědělství v ČR

Přehled vývoje ploch ekologického zemědělství v České republice v letech 1990-1999:

* odhad pro rok 1999

Struktura certifikované výměry (1998):

• Orná půda: 10 046,73 ha
• TTP: 60 923,68 ha
• Sady: 356,36 ha
• Vinice: 24,82 ha
• Rybníky: 24,29 ha
• Ostatní: 244, 82 ha

Počet kontrolovaných subjektů a jejich struktura (1998):

Svazy sdružující ekologické zemědělce (1998):

• Svaz Pro-Bio: (1998) 360 členů, z toho 270 producentů s certifikovanou výměrou 52 505 ha.
• Sdružení Libera: 38 podniků s certifikovanou výměrou 19 000 ha.

Svazy poskytují ekofarmářům osvětu a poradenství, jak při zahajování činnosti v EZ, tak i při zprostředkování odbytu a prodeje bio-produktů, prosazují zájmy ekofarmářů ve styku se státními organizacemi.

Podpora ekologického zemedelství státem:

V roce 1998 -1999 jsou v rámci nařízení vlády č. 341/98 Sb. a č. 24/1999 Sb. stanoveny podpůrné programy k podpoře mimoprodukčních funkcí zemědělství, m.j. i k podpoře ekologického zemědělství formou finančního příspěvku na vyrovnání ztrát vznikajících v důsledku hospodaření ekologickým způsobem.

Toto nařízení stanoví podporu ekologických farem v oblastech s průměrnou cenou půdy 4,01 Kč za 1 m2 a vyšší a v méně příznivých oblastech.

Na základě stanovených podpůrných programů poskytuje stát na rok 1999 finanční podporu fyzickým a právnickým osobám, které obhospodařují:

• zemědělské pozemky s minimální výměrou 5 ha
• ZCHÚ (zvláště chráněná území) - minimálně 2 ha
• ekologicky na orné půdě, chmelnicích , vinicích, zahradách a ovocných sadech - minimálně 1 ha

Ekologičtí zemědělci na orné půdě:

Kriteriem pro poskytnutí podpory pro žadatele, který hospodaří ekologicky na orné půdě s průměrnou cenou 4,01 Kč za 1 m2 a vyšší a v méně příznivých oblastech jsou jednak všeobecné zásady vyžadované u všech stanovených programů:

• žadatel udržuje celou výměru zemědělského pozemku v náležitém stavu podle zvl. právních předpisů,
• žadatel není zařazen do seznamu, zpracovaném příslušným okresním úřadem, ve kterém jsou evidováni žadatelé mající nesplněné povinnosti na úseku životního prostředí,
• žadatel nepožádal v tomtéž roce o poskytnutí jiné podpory na tentýž účel a pozemek, pro ekologické zemědělce navíc platí, že:
• žadatel je zařazen do seznamu, v němž jsou uvedeni zemědělci, kteří zemědělsky hospodaří zvláště šetrným způsobem a dbají o ochranu všech složek životního prostředí (ekologičtí zemědělci) . Tento seznam zveřejňuje MZe ČR.

Ekologičtí zemědělci hospodařící na TTP:

Kritériem pro poskytnutí podpory pro žadatele, který hospodaří na pozemcích s průměrnou cenou půdy 4,01 Kč za 1 m2 a vyšší a v méně příznivých oblastech na trvalých travních porostech je:

• ekologický chov hospodářských zvířat s intenzitou dosaženou v přepočtu na průměr na celý rok , minim. 0,1 velké dobytčí jednotky,
• zařazení žadatele do seznamu, v němž jsou uvedeni zemědělci, kteří zemědělsky hospodaří zvláště šetrným způsobem a dbají o ochranu všech složek životního prostředí (ekologičtí zemědělci).Tento seznam zveřejňuje MZe ČR.

Finanční vyjádření podpory:

Podpora ze státního rozpočtu se poskytuje ve finančních částkách odvozených od bodového hodnocení.

U podpůrného programu pro ekologické zemědělství je hospodaření na:

• 1 ha sadů, vinic nebo chmelnic hodnoceno cca. 150 DM
• 1 ha orné půdy hodnoceno cca. 100 DM
• 1 ha trvalých travních porostů hodnoceno cca. 50 DM

(přepočteno z Kč)

Metodický pokyn pro ekologické zemedelství a certifikace ekofarmáru.

Ekologičtí farmáři ČR hospodaří v současné době podle zásad obsažených v platném Metodickém pokynu pro ekologické zemědělství, interním předpisu MZe, který odráží hlavní zásady obsažené v Nařízení Rady EHS č. 2092/91, “O ekologickém zemědělství a odpovídajícím způsobu označování zemědělských výrobků a potravin”, které platí pro země Evropského společenství od roku 1991 a je koncipováno jako rámcový zákon pro ekologické zemědělství. Rovněž je v souladu se zásadami IFOAM . V současné době se připravuje zákon o ekologickém zemědělství, který nabude účinnost v roce 2000.

Zemědělec přihlášený do systému ekologického zemědělství je kontrolován pověřenou kontrolní organizací (pověřuje MZe), zda dodržuje zásady ekologického zemědělství a při příznivém výsledku kontroly je certifikován. Všichni takto certifikovaní zemědělci jsou každoročně zařazeni do již výše zmíněného“Seznamu producentů, zpracovatelů a obchodníků s bioprodukty v ČR”, který je významný při podávání žádosti o finanční podporu do ekologického zemědělství.

Produkce rostlinných a živočišných bioproduktů v ČR (1998)

Odbyt, zpracování a prodej:

Nejdůležitějším českým zpracovatelem a distributorem organických produktů je PRO-BIO , s.r.o. obchodní společnost . Tato společnost vykupuje téměř 100 % organické produkce.60 % z toho exportuje. Zbytek zpracovává na různé výrobky jako na př. mouku, těstoviny nebo drcené zrno. Prodává také ostatní sušené produkty jako hrách, bylinné čaje, oleje a koření.

• Sluneční brána - od roku 1992 partner rakouské firmy Sonnentor. V současné době nezávislá společnost - balení a distribuce bylinných čajů.
• Country life - součást evropského řetězce obchodů zdravé výživy a restaurací. 5 % prodávaných výrobků pochází z organického zemědělství

Struktura obchodu:

V ČR je asi 200 obchodů, supermarketů a obchodů se zdravou výživou kde jsou k dostání organické produkty .Objem prodávaných produktů je neznámý.

Druhy prodávaných produktů:

Obilí, opracované obilniny, těstoviny, bylinné čaje, koření, vína, sýry, hrách a osivo, dětská výživa, sušené ovoce a ořechy. Čerstvá zelenina a ovoce jsou k dispozici jen v některých prodejnách.

tags: #vznik #IFOAM

Oblíbené příspěvky:

• Dřevovláknité desky a formaldehyd
• Průvodce tříděním odpadu
• Rizika skládkování a SWOT analýza
• Šetrné mytí nádobí
• Odolné odpadkové pytle 40 litrů