Hodnocení ekologické újmy pomocí bodového systému v České republice

04.12.2025

SEKM (Systém evidence kontaminovaných míst) slouží Ministerstvu životního prostředí (MŽP) k evidenci případů ekologické újmy dle § 16 odst. 2 písm. c) zákona č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů, v platném znění.

Informační systém SEKM je zdrojem dat pro jev č. 64 prací z vyhlášky č. 369/2004 Sb., o kontaminovaných místech a ekologické újmě uložených v systému SEKM.

Nevyhnutelnou podmínkou identifikace kontaminovaného, resp. kontaminovaným místa (např. "starých skládek" (tj. ještě starší, dřívějšího využívání, odkaliště, pokud mohou nebo mohly by být zdrojem kontaminace) je, aby každá lokalita měla svůj záznam s pozicí v souřadnicích X, Y systému S-JTSK nebo WGS-84 (GPS), k nim k dispozici údaje o podobjektů (např. oblast, stavba, objekty apod.), fotky, resp. obsahující např. priority, které se v systému SEKM u nových lokalit doplňují, resp. vzorků odebraných na sledovaných objektech.

V SEKM je završením anotační práce s každou lokalitou hodnocení priority, které jsou pro toto hodnocení nezbytné. Každá lokalita je charakterizována třímístným kódem priority podle Přílohy č. 1 vyhlášky č. 369/2004 Sb. pro lidské zdraví a životní prostředí. Každá kategorie je vymezena tzv. situačním výrokem a tohoto kódu určují kategorii. Je také možné hodnotit samostatně také priority pro každou sledovanou oblast zvlášť.

SEKM zobrazuje přehledně nejdůležitější informace o každé evidované lokalitě. Pracovník administrace SEKM, mj. reálná data, je nezbytné, aby zapisoval do systému pouze ověřené a pravdivé informace podle § 28 odst. 3 stavebního zákona, s důsledků v případě nesprávně či neúplně zaneseného údaje podle § 28 odst. 3 stavebního zákona.

Čtěte také: Metody hodnocení klimatu třídy

Správcem systému je Ministerstvo životního prostředí. Seznam všech pojmů je uveden v Příloze č. 1 vyhlášky č. 369/2004 Sb., tj. prostorových geografických dat společně s jejich atributy, které jsou pro toto hodnocení nezbytné. Pro práci s otevřenými daty platí, že data SEKM nebudou využity ke komerčním účelům (tj. dále obchodováno) a poskytnuta žádné další třetí osobě jinak, než se souhlasem MŽP. Odborem environmentálních rizik a ekologických škod.

Lokality jsou charakterizovány třímístným kódem priority (např. A1, P2, N0). První dvě pozice kódu jsou základními a roztřiďují kontaminované, resp. nekontaminované lokality podle Přílohy č. 1 vyhlášky č. 369/2004 Sb. do jednotlivých kategorií a lokalitu z hlediska situace a odpovídajícího dalšího postupu. Třetí pozici v třímístném kódu nazýváme řádem priority a ta charakterizuje rozsah problému té které konkrétní lokality.

Hodnocení priorit závisí na správné interpretaci závěrů analýzy rizik, resp. informacemi o lokalitě. Pro zařazení lokality do správné kategorie je podstatné, zda existuje neakceptovatelné zdravotní riziko nebo zda potřeba nápravných opatření ani potvrdit, ani vyloučit. Nutnost nápravného opatření zatím nelze vyloučit.

Nápravné opatření nutné, avšak nikoliv bezprostředně naléhavé, znamená, že i když kontaminace překračuje limity přípustné podle příslušné legislativy, její nezbytnost nevyplývá přímo ze závěrů analýzy rizik. Může např. jít o existenci např. esteticky rušivým prvkem.

Je-li vyloučena možnost dalšího šíření kontaminace, využívání lokality sanace není nutná. Lokality s plánovaným méně citlivým využitím (např. průmyslovou krajinou) ani po ukončené sanaci zařazeny do kategorie N, ale právě do P1. Lokality tohoto druhu spadají do kategorie P1.

Čtěte také: Hodnocení nebezpečných odpadů dle české metodiky

Hodnocení priority dané lokality do schvalovacího řízení tlačítkem "Odeslat k přijetí" probíhá v krocích - verifikace a validace. Přijatý záznam je automaticky odeslán k finálnímu schválení - validaci. O schválení lokality informována avízem, může anotátor žádost odvolat a záznam znovu rozpracovat nebo vrácení k přepracování. Automaticky generováno avízo.

Ekologická újma je dle zákona č. 167/2008 Sb. změna, která se může přímo či nepřímo projevit v horninového prostředí pro člověka a/nebo pro ekosystémy.

Hodnocení rizik ekologické újmy a finanční zajištění

Hodnocení rizik ekologické újmy je základním pilířem zákona č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě. Provozovatelé, kteří vykonávají potenciálně rizikovější činnosti, mají nést náklady na prevenci a odstranění případné ekologické újmy. Zákon jim ukládá povinnost zabezpečit finanční zajištění k náhradě nákladů na provádění preventivních nebo nápravných opatření pro případ její hrozby či vzniku. Pro zabezpečení nebo lépe hrubému vyčíslení nezbytného finančního zajištění je provozovatel povinen provést hodnocení rizik pro jednotlivé provozní činnosti uvedené v příloze č. 1 zákona, jež reálně vykonává.

Podle § 14 odst. 1 zákona o ekologické újmě je provozovatel povinen provést hodnocení rizik jednotlivých provozních činností uvedených v příloze č. 1 vedoucí ke zjištění rozsahu možných nákladů a intenzity nebo závažnosti vytvářeného rizika ekologické újmy. Bez finančního zajištění nelze provozní činnost vykonávat. Pro zjištění vzniku povinnosti finančního zajištění a stanovení rozsahu nákladů podle zákona je zavedena povinnost provedení hodnocení rizik. Vyhodnocená újma má být de facto převedena na finanční hodnotu.

Hodnocení rizik se provádí před započetím výkonu provozní činnosti a rovněž v případě významných změn provozní činnosti (například rozšíření výroby, zvýšení odběru vod apod.), kdy je provozovatel povinen hodnocení rizik aktualizovat a změnám případně přizpůsobit také výši finančního zajištění. Bez (dostatečného) finančního zajištění totiž nelze provozní činnost/i vykonávat. Dále si je třeba uvědomit, že povinnost zabezpečit finanční zajištění a provádět za tím účelem hodnocení rizik se vztahuje pouze k těm provozovatelům, kteří provozní činnost fakticky (reálně) vykonávají.

Čtěte také: Indikátory ovzduší

Zákonné výjimky

Povinnost hodnocení rizik a povinnost finančního zajištění jsou vzájemně úzce provázány. Obdobně úzce propojeny jsou také výjimky z uvedených povinností. Výjimka z povinnosti finančního zajištění je zakotvena v § 14 odst. 3 zákona, podle kterého není finanční zajištění povinen zabezpečit provozovatel, jenž prokáže na základě hodnocení rizik, že provozní činností může způsobit ekologickou újmu, jejíž náprava si vyžádá náklady nižší než 20 000 000 Kč, nebo ekologickou újmu, jejíž náprava si vyžádá náklady vyšší než 20 000 000 Kč a provozovatel je současně registrován v Programu EMAS nebo prokazatelně zahájil činnosti potřebné pro zaregistrování do tohoto programu nebo má certifikovaný systém environmentálního řízení uznaný podle souboru norem ČSN EN ISO 14000 či prokazatelně zahájil činnosti potřebné k získání této certifikace.

K uvedenému je třeba dodat, že registrace v Programu EMAS či certifikace podle technických norem ČSN EN ISO 14 000 se musí výslovně vztahovat ke konkrétní provozní činnosti, jejíž rizika jsou hodnocena. Zákon nepřipouští ani možnost využití jiných obdobných systémů environmentálního řízení, než je uvedeno v § 14 odst. 3. Provozovatelé uvedení v § 14 odst. 3 tedy nejsou zproštěni povinnosti provést hodnocení rizik, bude se však jednat pouze o hodnocení základní, a to i v případech, kdy počet získaných bodů přesáhne 50.

Obou zákonných povinností povinnosti hodnocení rizik i povinnosti finančního zajištění jsou ze zákona (§ 14 odst. 4) zproštěni provozovatelé, kteří vypouštějí odpadní vody, jež neobsahují nebezpečné závadné látky nebo zvlášť nebezpečné závadné látky.

Systematika nařízení vlády č. 295/2011 Sb.

Nařízení vlády č. 295/2011 Sb. bylo vydáno k naplnění čl. 14 směrnice 2004/35/ES transponovaného ustanovením § 14 zákona o předcházení ekologické újmě. Nařízení vlády provádí povinnost provozovatelů vypracovat pro každou lokalitu, ve které vykonávají činnost uvedenou v příloze č. 1 zákona, zvláštní hodnocení rizik. Hlavním cílem tohoto hodnocení je poté vyčíslení nákladů na předcházení a nápravu případné ekologické újmy. Nařízení vlády vychází z dvoustupňového systému hodnocení rizik z hodnocení základního (indikativního) a podrobného (detailního). Hlediskem pro zpracování podrobného hodnocení rizik je překročení hranice 50 bodů v hodnocení základním.

Další podzákonné výjimky z hodnocení a finančního zajištění

Základní hodnocení rizik není podle nařízení vlády provozovatel povinen zpracovat v situacích, kdy se rozhodne zpracovat přímo hodnocení podrobné. V podrobném hodnocení se v takovém případě počet bodů dosažený v základním hodnocení rizik jednoduše neuvede. Nařízení vlády a metodický pokyn však stanovují některé pravé výjimky (bez ohledu na míru pravosti výjimek zakotvených metodickým pokynem), na základě kterých netřeba zpracovávat podrobné hodnocení rizik ani zabezpečit finanční zajištění. Nejvýraznější z nich je spojena s výsledkem základního hodnocení rizik, kdy provozovatel nedosáhne hranice 50 bodů.

Způsob hodnocení rizik ekologické újmy

Provozovatel provádí a dokumentuje hodnocení rizik ekologické újmy v rozsahu odpovídajícím pravděpodobnosti jejího vzniku a závažnosti možných vlivů na životní prostředí zvlášť pro každé místo provozní činnosti. Provozovatel, který zajišťuje přepravu nebezpečných chemických látek a směsí (klasifikovaných podle nařízení (ES) 1272 CLP) potrubím nebo v železniční, silniční, vodní vnitrozemské, letecké nebo námořní dopravě a přeshraniční přepravu odpadů, provádí hodnocení rizika pouze pro objekty a zařízení určené pro dočasné skladování nebo nakládku a vykládku během přepravy, které má ve vlastnictví nebo nájmu.

Povinností provozovatele je zpracovat základní hodnocení rizik ekologické újmy. Podle celkového počtu dosažených bodů (vyšší než 50) pokračuje podrobným hodnocením rizika. Základní hodnocení rizika nemusí realizovat provozovatel, jenž uskutečňuje rovnou podrobné hodnocení. Pokud je provozovatel registrovaný v Programu EMAS nebo má certifikovaný systém environmentálního řízení podle souboru norem ČSN EN ISO 14 000, provádí pouze základní hodnocení rizika. Příslušný provozovatel, který zachází se závadnými látkami, nebezpečnými závadnými látkami nebo zvlášť nebezpečnými závadnými látkami podle vodního zákona v celkovém množství, jež nedosahuje limitů stanovených v části B přílohy č. 1 nařízení vlády, hodnocení rizik provést nemusí.

Náležitosti základního hodnocení rizik

V základním hodnocení rizika musí příslušný provozovatel uvést:

souhrn informací o provozovateli a místě provozní činnosti, pro které je hodnocení rizika prováděno;
identifikaci a popis provozní činnosti, objektů nebo zařízení s uvedením druhu a množství v nich umístěných chemických látek nebo jiných materiálů, jež mohou způsobit ekologickou újmu, pro které je hodnocení rizika prováděno, a to v souhrnu všech prováděných provozních činností při zohlednění jejich možných vzájemných vlivů;
popis životního prostředí v okolí hodnoceného místa provozní činnosti z hlediska možnosti vzniku ekologické újmy, včetně uvedení vzdáleností k popisovaným objektům a zařízením v rozsahu potřebném pro hodnocení možných rizik jejího vzniku;
předpokládané situace vzniku ekologické újmy a odhad jejich následků;
informace o dřívější havárii nebo ekologické újmě;
celkový počet dosažených bodů.

Náležitosti podrobného hodnocení rizik

V případě, že provozovatel překročí v součtu stanovené bodové hodnocení (více než 50 bodů), musí provést podrobné hodnocení rizika.

Tabulka R1: Klasifikační Matrice

Klasifikační matrice, kterou zobrazuje tabulka R1, rozděluje kontaminované lokality do jednotlivých kategorií a charakterizuje rozsah problému té které konkrétní lokality.

I Tab. I aktuálních či potenciálních důsledků kontaminace I I základ I