Holubí Trus: Dopad na Přírodu a Život v Městském Prostředí

Holubi se stali neodmyslitelnou součástí pražského městského života. Ačkoli tito ptáci sami o sobě nejsou nebezpeční, jejich trus poškozuje památky a představuje hygienické riziko. Problém přináší jejich trus, který znečišťuje veřejné prostory a historické památky.

„Trus obsahuje bakterie a plísně, které mohou mít negativní dopad na lidské zdraví, zejména na osoby trpící respiračními problémy,“ píše se na webu prolekare.cz. Často bývají spojováni s přenosem nemocí na člověka, ačkoli odborníci tvrdí, že toto riziko je v případě holubů někdy přeceňováno.

Zdivočelý holub je v očích části veřejnosti velmi kontroverzní zvíře. Naše legislativa ho navíc nepovažuje za volně žijícího živočicha. Tedy by mu ani neměly pomáhat záchranné stanice, pokud se ocitne v nouzi. Podle Českého svazu ochránců přírody celkem 29 záchranných stanic Národní sítě pomoc zdivočelým holubům v nouzi poskytuje, z toho 12 pravidelně. Za loňský rok jich přijaly přes 2200 a jen v Praze to bylo 1446 holubů.

Holubi, kteří s námi žijí ve městech, jsou potomci holubů skalních, kteří se postupně za tisíce let soužití s člověkem domestikovali. Člověk je dříve běžně využíval coby hospodářské zvíře, známí jsou i holubi poštovní. Nyní je to jiné. Bezprizorní holubi v naší blízkosti zůstali, protože kvůli odpadkům a blízkým polím tu mají dostatek potravy a především - s houstnoucí městskou zástavbou jim přibývá míst ke hnízdění. Jejich trus je zřejmě pravou příčinou toho, proč je někteří lidé nenávidí.

Zdivočelí holubi, nazývaní též věžáci či měšťáci to ve městech nemají jednoduché. Kromě tradičních překážek, jakými jsou skleněné stěny či nejrůznější vodiče, musí vzdorovat nástrahám určeným přímo pro ně. Velkým nebezpečím jsou ochranné sítě proti holubům. Ty se, ve chvíli, kdy se neudržují (a neudržují se žádné), stávají smrtící pastí nejen pro holuby, ale i poštolky či chráněné kavky. Porušenými sítěmi se totiž dostanou ptáci dovnitř, ale už nenajdou cestu ven. Často se i do uvolněných sítí zamotají. K takovým případům stále častěji vyjíždí Pražská zvířecí záchranka provozovaná Českým svazem ochránců přírody.

Čtěte také: Česká legislativa o odpadech živočišného původu

Z hlediska populační ekologie je naopak zcela nesmyslné vynakládat prostředky na hubení holubů, ať už je to odstřel, odlov pronajatými dravci či odchyt do klecí. Holubů prostě neubyde. Navíc jsou tyto „odchyty“ provázené týráním a utrpením zvířat - daleko za hranou zákona.

Mnohem inteligentnější se jeví nápad vybudovat městské holubníky, přilákat k nim holuby na kvalitní potravu a bezpečná místa k hnízdění a regulovat jejich počty odebíráním vajíček. V reakci na přemnožení holubů a problémy s jejich trusem Praha zřídila několik holubníků, které mají regulovat počet těchto živočichů.

Jedním z nich je zařízení na půdě domu poblíž Mariánského náměstí, které nabízí holubům bezpečný prostor pro hnízdění. Tento projekt se inspiroval zkušenostmi z jiných evropských měst, jako jsou Berlín nebo Vídeň.

„Městské holubníky jsou uměle vytvořeným prostředím nabízejícím holubům vhodná místa k hnízdění. Jejich cílem je koncentrovat co největší počet v nich hnízdících ptáků. Přičemž obsluha těchto holubníků zajišťuje, aby zde opeřenci nevyhnízdili. Sterilizují jim zárodky ve vajíčkách či vajíčka vyměňují za atrapy. Ohledně případného snížení počtu holubů v ulicích koluje mezi lidmi i apel tyto živočichy nekrmit.

Na péči o zraněné městské holuby nepřispívá stát ani krajské úřady. Je možné jí v záchranných stanicích provádět jenom díky darům od veřejnosti.

Čtěte také: Je kočičí trus vhodný do kompostu?

Holubí trus jako hnojivo?

Jsou ještě školou povinní, ale snaží se pomáhat svým vrstevníkům v Africe. Se svým kočovným stánkem objíždějí různé akce a prodávají ho po lahvích. Jedna stojí 30 korun. „Většinou jsou to sirotci, rodiče jim umřeli na AIDS. Když dostanou kozu, mají z ní mléko a hnůj. Mléko prodávají a platí si za něj školné a obědy. Jak tato myšlenka vůbec vznikla, prozrazuje otec a strýc mladých nadšenců Petr Pokorný. Stojí kousek od stánku a zpovzdálí dohlíží, jak si chlapci vedou. „Jednou byla u nás na návštěvě naše kamarádka z Ugandy, která pracuje v ekologické organizaci A Rocha.

„Pomalu se to začalo rozjíždět, posílali jsme peníze organizaci A Rocha, která za ně v Ugandě kupovala kozy. Ty pak dávala potřebným. Příspěvek to není zanedbatelný. „Ale umělá inteligence o nás ještě nic neví,“ doplňuje jeho dvanáctiletý bratr Kryštof. „Nejdříve do kádí nosíme holubí bobky, pak tam z jezírka postupně doléváme vodu. Pořádně to promícháme a nakonec to strejda doplní skořici, aby to tolik nesmrdělo. Ale i tak to smrdí. Některé děti v Ugandě nemají přístup ke vzdělání, a to ani v případě dotací. Protože některé z těchto dětí pocházejí z rodin, které se již zabývají samozásobitelským zemědělstvím, projekt koz se snaží zasáhnout dvě mouchy jednou ranou. Děti přes organizaci A Rocha ČR posílají peníze z prodeje holubího trusu na podporu těchto dětí. Kozy jsou dávány znevýhodněným dětem, které jsou chudé, osiřelé nebo z rodin s jedním rodičem. Děti tyto kozy chovají a prodej kůzlat se stává zdrojem příjmů na úhradu školného a materiálů, což jim umožňuje zůstat ve škole.

„Máme tři tisícilitrové kádě a průběžně je doplňujeme. Prokvašenou močůvku potom ručně plní do plastových lahví. Po naplnění láhve omyjí a nalepí na ně etikety. „áme tyhle dva druhy,“ sahá Jonáš pro PET láhve s odlišnými obrázky. „Tahle je novější a tu druhou jsme kreslili kdysi dávno ve škole. Máme už i nové nápady a návrhy, které bychom chtěli tisknout,“ prozrazuje další plány.

Čtěte také: Kompost: trus morčat

tags: #holubi #trus #dopad #na #přírodu

Oblíbené příspěvky:

• ZŠ Laštůvkova - škola v přírodě
• Řešení problémů s černými skládkami a šedou vodou
• Netradiční reklama
• Výskyt ohrožených druhů
• Tipy pro výběr odpadkového koše