Legislativa týkající se odpadu živočišného původu a trusu v České republice

Legislativa, týkající se vedlejších živočišných produktů, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu, má původ v obavách Evropské unie ze šíření přenosných spongioformních encefalopatií a je snahou o prevenci, tlumení a eradikaci těchto chorob.

Přistoupením České republiky k EU začalo i u nás platit Nařízení Evropského parlamentu a rady č. 1774/2002. Zmíněnou legislativu doplňují, upravují nebo mění další Nařízení Komise (ES/809/2003, ES/810/2003, ES/12/2005, ES/92/2005) včetně Nařízení ES 209/2006 o prodloužení platnosti přechodných opatření do konce tohoto roku.

Kategorie materiálů ABP

Materiály ABP dělí platné zákonodárství do tří kategorií:

• V první jsou části těl včetně kůží zvířat podezřelých z nákazy nebo ze zvířat, u kterých byla nákaza úředně potvrzena. Mezi materiály této kategorie patří i kuchyňský odpad z dopravních prostředků z mezinárodní přepravy (catering). Odpady 1. kategorie mohou být zlikvidovány spálením nebo zpracováním ve schváleném zpracovatelském závodě schválenými metodami, výjimečně mohou být skládkovány.
• Mezi materiály 2. kategorie patří zejména hnůj a obsah trávicího traktu zvířat. Z názvosloví vyplývá, že mezi hnůj patří i kejda, močůvka, hluboká podestýlka drůbeže, drůbeží trus aj. Při nakládání s hnojem jako se statkovým hnojivem (skladování na hnojišti, rozmetání a zaorání) se legislativa ABP neuplatňuje. Pouze v případech, kdy je hnůj zpracováván v kompostárnách nebo v bioplynových stanicích, platí zde pravidla vyplývající z Nařízení ES 1774/2002. Jen v případech, kdy jsou zvířecí fekálie v malém množství přidávány do surovinové skladby kompostu za účelem optimalizace poměru uhlíku a dusíku v kompostu, nebudou zatím povinnosti vyplývající z legislativy ABP vyžadovány. Rovněž v bioplynových stanicích je do konce tohoto roku možno zpracovávat hnůj a kejdu stávajícím způsobem.
• Do materiálu 2. kategorie patří i veškeré živočišné materiály shromažďované při čištění odpadních vod z jatek oddělením na sítech s oky menšími než 6 mm. Na odpadní vodu, získanou tímto procesem ošetření (včetně emulgovaného tuku získaného tlakovou flotací) se nepohlíží jako na ABP.
• Mezi materiály 3. kategorie patří ABP obsahující části zvířat, které jsou poživatelné a jen z obchodních důvodů nejsou určeny k lidské spotřebě, dále části zvířat, které nejsou poživatelné, ale nevykazují žádné známky na lidi přenosných onemocnění (kůže, kopyta, paznehty, štětiny aj.), dále krev, zmetkové potraviny živočišného původu, odpady z líhní a kuchyňský odpad.

Zpracování ABP v kompostárnách a bioplynových stanicích

V zákonodárství ABP se hovoří o možném dočasném použití národních předpisů, které by zajistily stejnou míru hygienizace jako evropská legislativa. V kompostárnách a bioplynových stanicích lze zpracovávat pouze materiály 3. kategorie. Bez odpovídající hygienizace lze zpracovávat materiály, které již prošly režimem zpracování kafilerních zpracovatelských závodů (masokostní moučky, kafilerní tuk).

Kompostárna nebo bioplynová stanice zpracovávající ABP (včetně hnoje a kuchyňských odpadů) musí být dle legislativy EU vybavena pasterizační (sanitární) jednotkou, kterou není možné obejít. Jednotka musí být opatřena zařízením ke sledování teploty v reálném čase a záznamovým zařízením ke stálému zaznamenávání výsledků těchto měření a vhodným bezpečnostním systémem bránícím nedostatečnému ohřevu. Dále musí být provoz vybaven zařízením k čištění a dezinfekci vozidel a kontejnerů sloužících k přepravě ABP.

Čtěte také: Hospodářství s odpady v Holešově

Za předpokladu stejného hygienizačního účinku lze povolit i jiné typy kompostovacích systémů. Provozovatel kompostárny nebo bioplynové stanice zpracovávající ABP je povinen určit a kontrolovat kritické body a zaznamenávat výsledky kontrol a vyšetření a uchovávat je nejméně po dobu dvou let. Dále jsou provozovatelé povinni odebírat reprezentativní vzorky ke kontrole každé zpracovávané šarže na shodu s normami a Nařízením 1774/2002.

Pro každý použitý kritický kontrolní bod musí být stanoveny minimální hodnoty technologických norem. Mezi kritické body při anaerobní digesci nebo kompostování patří velikost částic odpadu ( 70 °C), délka trvání procesu tepelného ošetření (> 1 hodina). V povinnostech provozovatelů těchto zařízení je rovněž přijetí systematických opatření proti ptákům, hlodavcům a hmyzu, doložený programem hubení škůdců.

Řešení technologie zpracování ABP v bioplynových stanicích by mělo využívat pasterizačního zařízení, kde rozmělněné ABP jsou tepelným výměníkem voda/substrát ohřáty v izolované nádobě s integrovaným míchadlem horkou vodou od chlazení spalovacího motoru kogenerační jednotky. Složitější situace je na kompostárnách, které zdroj levného tepla k pasterizaci nemají. Zde je možné použít tepla vznikajícího exotermickým aerobním fermentačním procesem.

Rozmělněné jateční odpady, kuchyňské odpady, případně zvířecí fekálie se promísí s lignocelulozovou hmotou např. s drcenou slámou, dřevní štěpkou, s pilinami nebo s odpadní biomasou tak, aby vlhkost vzniklé suspenze byla v rozmezí 60 až 70 °C a poměr C:N v substrátu byl v rozmezí 20 až 40. Rychlost nastartování hygienizační teploty 70 °C je u fermentorů nemíchaných asi 48 hodin v závislosti na intenzitě aerace a u fermentorů míchaných by měla tato teplota být docílena do 24 hodin.

Při pouhé teplotní hygienizaci 70 °C nastává devitalizace nesporulujících mikroorganismů, přičemž sporulující mikroorganismy, které bývají rovněž původci různých chorob přežívají a zbavení konkurence dalších mikroorganismů se mohou úspěšně rozmnožovat. V hygienizačních fermentorech je hynutí patogenních mikroorganismů nejen v důsledku hygienizační teploty, ale i vlivem přítomnosti metabiotických produktů vznikajících mikrobiologickou činností v substrátu.

Čtěte také: Dětské papírové pleny: složení a likvidace

Co se týče zařízení pro hygienizaci ABP, je již na trhu nabídka více druhů pasterizačních zařízení vhodných pro bioplynové stanice. Zároveň existuje snaha některých subjektů tato zařízení zhotovit svépomocně. Svépomocně stavebně zhotovený hygienizační aerovaný nemíchaný fermentor je provozován na kompostárně Pitterling v Chudeřicích u Bystřiny. Úspěšně je ve spolupráci s veterinární správou testován také mobilní tepelně izolovaný aerovaný box na hygienizaci ABP domácí výroby. Toto zařízení je opatřené frézovým mechanismem pro homogenizaci a zintenzivnění aerace a odplyn je dokonale deodorizován v biologickém filtru. První zařízení bude instalováno na kompostárně v Jarošovicích. Jako vedlejší produkt vědeckých výzkumů vznikl tepelně izolovaný hygienizační box pro hygienizaci tuhých substrátů na pracovišti oddělení ekotoxikologie VÚRV v Chomutově.

Závěrem je třeba provozovatelům bioplynových stanic a kompostáren zpracovávajícím ABP (mezi které patří též hnůj a veškeré zvířecí fekálie, kuchyňské odpady včetně separovaného sběru domovních bioodpadů), plnícím rozhodnutí krajských úřadů a ustanovení provozního řádu zařízení sdělit: přistoupením ČR k EU platí při zpracovávání ABP jako závazný předpis Nařízení 1774/2002 přinášející další povinnosti a ty je třeba zabudovat do provozních řádů. Dozor nad dodržováním stanovených povinností a vydávání správních aktů patří do kompetence krajských veterinárních správ schvalujících provoz zařízení zpracovávajících ABP a za zjištěné nedostatky udělujících sankce.

Veterinární zákon a zdravotní nezávadnost živočišných produktů

Veterinární zákon, tj. zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, upravuje v rámci veterinární péče zabezpečování zdravotní nezávadnosti (bezpečnosti) potravin a surovin živočišného původu. Tato komodita je zákonem zahrnována do tzv. živočišných produktů.

V prosinci 2019 vyšla ve Sbírce zákonů novela veterinárního zákona č. 368/2019 Sb., která obsahovala 150 novelizačních bodů. Účinnost novely je od 15. 1. 2020. Změny většinou nemají zásadní charakter, jedná se hlavně o doplňky nebo redukci stávajícího textu. Většina změn se týká především chovatelů zvířat.

K hlavním změnám došlo v oblasti kontrolní činnosti v souvislosti s přijetím nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625 o úředních kontrolách a jiných úředních činnostech prováděných s cílem zajistit uplatňování potravinového a krmivového práva a pravidel týkajících se zdraví zvířat a dobrých životních podmínek zvířat a zdraví rostlin a přípravků na ochranu rostlin.

Čtěte také: Zdravotnický odpad a jeho definice

Veterinární zákon v aktuálním znění upravuje požadavky na trvalé a soustavné zabezpečování zdravotní nezávadnosti potravin a surovin živočišného původu ve smyslu zákona, tj. živočišných produktů. Požadavky veterinární péče jsou veterinárním zákonem prezentovány jako "veterinární požadavky". Ve vztahu k živočišným produktům zahrnuje péči o zdravotní nezávadnost živočišných produktů a krmiv, včetně ochrany zdraví lidí a dozoru nad dodržováním povinností stanovených k zajištění těchto úkolů zákonem.

K celé problematice se v komplexním pojetí vztahuje i ochranná lhůta pro léčivé přípravky podávané zvířatům. Jedná se o zajištění hodnot ve smyslu maximálních limitů reziduí.

Základní pojmy veterinárního zákona

V oblasti pojmů ve vztahu k zabezpečování zdravotní nezávadnosti potravin a surovin živočišného původu jsou zákonem definovány "živočišné produkty" a "zdravotně nezávadné živočišné produkty". Současně je definována i "ochranná lhůta".

• Živočišné produkty - suroviny živočišného původu, a to všechny části těl zvířat, zejména maso, vnitřnosti, tuky, kůže, krev, žlázy s vnitřní sekrecí, rohy, parohy, paznehty, kopyta, vlna, srst, peří a také mléko, vejce, med a včelí vosk, jakož i výrobky z těchto surovin, které jsou určeny k výživě lidí a zvířat.
• Zdravotně nezávadné živočišné produkty - produkty, které splňují požadavky na zdravotní nezávadnost stanovené tímto zákonem, zvláštními právními předpisy a předpisy Evropské unie
• Ochranná lhůta - období mezi posledním podáním léčivého přípravku zvířatům za běžných podmínek používání příslušného přípravku a okamžikem, kdy lze od těchto zvířat získávat potraviny tak, aby bylo zajištěno, že tyto potraviny neobsahují rezidua léčivého přípravku v množstvích přesahujících maximální limity stanovené zvláštními právními předpisy a předpisy Evropských společenství.

Bioplyn a digestát

Ohlédneme-li se zpět do historie, zjistíme, že využití zemědělských odpadů na výrobu bioplynu není ničím novým. Předností této technologie je využití surovin, tzv. biologicky rozložitelných materiálů, které ještě nedávno patřily mezi „odpady“.

Bioplynová stanice je ve své podstatě obnovitelný zdroj energie produkující jednu z nejčistších energií, bioplyn. První větší bioplynové stanice (BPS) byly v ČR uvedeny do provozu zhruba před 35 lety. Dnes jich je již hodně přes sto. Určitým vývojem prošly technologické části BPS, ale co se nezměnilo, to je využití digestátu.

Digestát je tvořen hlavními složkami, vodou, dusíkem v amoniakální formě, fosforem, draslíkem, hořčíkem a lignocelulozovým zbytkem. Digestát se většinou vracel a vrací zpět na pole a tudíž je kategorizován jako hnojivo, nikoli jako odpad. V menší míře se používá při výrobě kompostů. V průběhu posledního desetiletí se však významně změnily otázky související s majetko-právním stavem k digestátu a s jeho aplikací.

S jeho aplikací je velice často diskutována možnost výskytu složek zatěžujících životní prostředí. Z těchto důvodů je použití digestátu, respektive fugátu a separátu, vázáno na celou řadu legislativních opatření. Tématem tohoto článku je uvedení několika nejdůležitějších vlastností a výhod využití digestátu jako hnojiva ve spojení s příslušnými právními otázkami souvisejícími s aplikací digestátu, konkrétně s jeho registrací, která je vyžadována, je-li používáno přímo jako hnojivo na zemědělskou půdu.

Je všeobecně známo, že složení digestátu se mění v závislosti na typu bioplynové stanice a složení materiálů, které do reaktoru vkládáme. Pro zjednodušení budeme pro výrobu bioplynu používat vedlejší živočišné produkty a cíleně pěstovanou fytomasu.

V nařízení č. 1774/2002/ES jsou vedlejší živočišné produkty definovány jako „celá těla nebo části těl zvířat nebo produkty živočišného původu, které jsou uvedeny v článcích 4, 5 a 6 a které nejsou určeny k lidské spotřebě, včetně vajíček, embryí a spermatu“. Toto nařízení rozděluje vedlejší živočišné produkty do tří kategorií podle míry potenciálního rizika ve vztahu na zdraví člověka. Pro účely využití vedlejších živočišných produktů jako vsázky do bioplynových stanic jsou povoleny materiály 2. a 3. kategorie.

Podle nařízení č. 1774/2002/ES je i hnůj definován jako „veškerý trus a/nebo moč hospodářských zvířat s podestýlkou nebo bez podestýlky nebo guáno zpracované nebo nezpracované v souladu s kapitolou III přílohy VIII nebo jinak zpracované v zařízení na výrobu bioplynu nebo v kompostárně“.

Bez ohledu na vedené „vědecké diskuse“ o tom, zda digestát je nebo není organické hnojivo, je nutné vycházet z platné legislativy. Je-li digestát, resp. fugát či separát použit přímo ke hnojení zemědělské půdy, pak se podle § 3c, zákona č. 156/1998 Sb. ve znění posledních úprav, o hnojivech, za organické hnojivo považuje, protože v tomto hnojivu jsou deklarované živiny obsaženy v organické formě. Podle novely vyhlášky č. 474/2000 Sb., o stanovení požadavků na hnojiva, ve znění pozdějších předpisů, se digestát řadí mezi organická hnojiva typu 18.1.

Nakládání s biologicky rozložitelnými odpady

Nakládání s biologicky rozložitelnými komunálními odpady vyplývá z řady zákonů, vyhlášek, nařízení a jiných právních norem České republiky a dále z legislativních norem EU. Můžeme jmenovat např. směrnici Rady 1999/31/ES z 26. dubna 1999 o skládkách odpadů. Tato směrnice obsahuje opatření k postupnému snižování biologických odpadů ukládaných na skládku.

V důsledku standardizace naší legislativy s legislativou EU dochází k zamezování zkrmování zbytků jídel a prošlých potravin. Vyhláška Ministerstva zemědělství ČR č. 299/2003 Sb., § 58 říká, že kuchyňské odpady nesmí být používány ke krmení zvířat. V rámci výše uvedených norem musí být s kuchyňskými odpady zacházeno podle zpřísněných požadavků. Gastro odpad musí být ukládán do sběrných nádob určených pouze na tento druh odpadu.

V případě zpracování odpadu v kompostárnách dochází za kontrolovaných podmínek k rozkladu organického materiálu za přístupu vzduchu (aerobní technologie). U bioplynových stanic jde o řízený proces rozkladu organických látek bez přístupu vzduchu (anaerobní technologie). Digestát je nerozložený zbytek, který lze dále rozdělit na tuhý - separát a na tekutý - fugát.

Biologicky rozložitelný odpad ze zahrad a veřejné zeleně je smysluplné co nejvíce využívat, ať už při domácím kompostování, v řízených kompostárnách nebo v bioplynových stanicích prostřednictvím obecního sběru biologického odpadu.

Povinnosti obcí a legislativní změny

Obce mají povinnost zajistit celoroční místo sběru zeleného odpadu od dubna 2019. Ze zákona o odpadech vždy vyplývalo, že se má s listím, větvemi nebo posečenou trávou, pokud je osoba sama nekompostuje, nakládat jako s biologicky rozložitelným odpadem, to znamená odkládat do hnědé popelnice nebo odvézt do sběrného dvora na místo k tomu určené.

Zá́kon o odpadech vždy zakazoval jakékoliv odstraňování odpadů mimo zařízení k tomu určená, tedy vylučoval takovýto odpad spalovat například na zahradách. Nicméně v zákoně o ochraně ovzduší doposud existovala možnost, aby obce vydávaly obecně závazné vyhlášky a spalování tohoto odpadu regulovaly.

Na rozpor mezi oběma zákony upozornilo Ministerstvo vnitra. Zároveň byl takový výklad zákona o ochraně ovzduší v rozporu s evropskou směrnicí o odpadech. Z toho důvodu poslanci přidali do novely zákona o ovzduší (platné od 1. 3. 2025) poslanecký návrh, který uvedl oba zákony do souladu.

Odstraňování bioodpadu, jako je shrabané listí, posečená tráva či větve, se tedy již řídí výhradně zákonem o odpadech, nikoliv obecními vyhláškami.

Je ale potřeba odlišit dvě situace - nakládání s odpady a situaci, kdy se suché rostlinné materiály, zejména dřevo, spalují na otevřeném ohni účelně. Zdůrazňujeme, že rekreační rozdělávání ohňů za účelem opékání špekáčků či jiných pokrmů nebo zkrátka posezení doma u ohně zakázáno samozřejmě není.

Novelou zákona o ochraně ovzduší pouze dochází ke sjednocení výkladu obou zákonů - tedy výkladu toho, za jakých podmínek lze či nelze rostlinný materiál na zahradách spalovat - protože byl stav doposud nejasný. Výklad se upravil také s ohledem na evropskou směrnicí.

Proč třídit bioodpad?

Jako rostlinný bioodpad označujeme například větve, trávu, listí, ale i zbytky ovoce a zeleniny. Jedná se o objemnou a těžkou složku. Jeho odkloněním ze směsného odpadu lze ušetřit náklady za svoz a likvidaci a zároveň využít cenné látky, které biologicky rozložitelný odpad obsahuje.

Pokud je rostlinný bioodpad vytříděn do nádob na biologicky rozložitelný materiál, je dále využit pro výrobu kompostu. Tak jsou dále využity cenné látky, které bioodpad obsahuje. Netříděný bioodpad končí ve směsném odpadu. Tím nejenže dochází k plýtvání surovinou, kterou lze dále využít, ale zbytečně se tak navyšuje množství směsného komunálního odpadu.

Kvalita třídění bioodpadu je klíčová. Zejména plastové sáčky představují velký problém. K ručnímu dotřiďování v průmyslových kompostárnách již nedochází. Proto je důležité odkládat do hnědých popelnic pouze čistý bioodpad bez sáčků.

Co patří a nepatří do popelnice na bioodpad?

Co patří do popelnice na bioodpad:

• zbytky ovoce a zeleniny, slupky (včetně citrusových plodů)
• čajové sáčky, kávová sedlina včetně papírových filtrů
• papírové proložky od vajec
• květiny (BEZ celofánu, šňůrky a květináče)
• tráva, plevel, drny se zeminou
• košťály a celé rostliny, zbytky rostlin
• listí
• větve keřů i stromů
• piliny, hobliny, kůra, štěpka
• seno, sláma
• vychladlý popel ze spalování dřeva

Co nepatří do popelnice na bioodpad:

• maso, masové omáčky, vývary, kosti, kůže
• mléčné výrobky
• vajíčka, včetně skořápek
• zbytky z kuchyní rostlinného původu, které obsahují suroviny živočišného původu (pokrmy z masa, z vajec a mléka)
• zbytky z kuchyní jako prošlé pečivo, těstoviny, knedlíky
• skořápky z ořechů, pecky z ovoce
• jedlý olej a tuk
• zvířecí trus, moč a hnůj jako podestýlka domácích zvířat včetně exkrementů
• peří, chlupy, vlasy
• uhynulá zvířata
• kontaminované piliny, hobliny, kůra, štěpka
• nebezpečné odpady
• obalové materiály
• papírové kapesníky, ubrousky

Proč do biopopelnice nepatří skořápky?

Skořápky od vajec jsou odpad živočišného původu, tudíž je na koncovém zařízení - kompostárně nemohou přijmout. Kompostárny mají úřadem schválený provozní řád, který jasně určuje, jaký odpad mohou přijímat.

Tabulka: Technologie kompostování bioodpadů

tags: #odpad #zivocisneho #puvodu #trus #legislativa

Oblíbené příspěvky:

• Otočná taburetka s opěradlem Addis - recenze
• Likvidace laků Brezinka a okolí
• O klimatu v Libereckém kraji
• Prázdné chodby a ekologie
• Programy podnikové ekologie