Proměna Ivy Pazderkové: Od "blbé blondýny" k fitness ikoně

Česká herečka, zpěvačka a stand-up komička Iva Pazderková způsobila svou tělesnou proměnou poprask na sociálních sítích i v médiích. Za půl roku totiž shodila deset kilo, a jak se při přípravách na soutěž zjistilo, má celkově třicet kilo svalů. Letos v březnu oslavila čtyřicátiny, což byl jeden z faktorů, proč se rozhodla si splnit svůj soukromý sen. Ale nejen proto - udělala to kvůli zdraví a také proto, aby sama sobě ukázala, že spojení "nemám čas" je jen výmluva.

Cesta k Bikini-Fitness: Pouť za poznáním

Před několika týdny se Iva účastnila soutěže Bikini-Fitness a na sociálních sítích napsala, že to byl její sen. Bylo to pro ni, jako když se vydáváte na pouť. Nevíte, proč tam jdete, ale cítíte, že tam potřebujete jít, a často až po cestě zjistíte, proč jste se na ni vydali. Přesně to pro ni byla tahle soutěž. Na začátku bylo to, že už dva roky byla ambasadorkou olomoucké firmy, která vyrábí potravinové doplňky pro sportovce, a její velký kamarád Vašek Noid Bárta taky.

Vždycky ji inspiroval svou cílevědomostí, pracovitostí a odhodláním, a když loni dokázal podstoupit přípravu a šel poprvé na soutěž, rozhodla se, že to zvládne taky. Navíc trenér Jakub Prchal dokáže zázraky, mnoha lidem změnil život, tak věděla, že bude v těch nejlepších rukách. Bez něj by to nikdy nedokázala.

Odjakživa sportovala, ale došlo jí, že jinak víceméně na sebe i na svoje tělo kašle. Táhlo jí na čtyřicet a uvědomila si, že tělu více bere, než dává. Nemládne. Ano. I proto svou cestu sdílí na Instagramu. Jednoduše měla tréninky a čas na přípravu jídla v diáři jako pevnou a neměnitelnou součást dne. Když měla v rozvrhu dvě hodiny volno, dala si tam trénink. Nebo vstala o dvě hodiny dřív.

Překážky a vnitřní Xena

Tréninkový rozvrh ale nakonec nešel podle plánů - loni v listopadu se rozhodla začít s tréninkem, ale pak jí vše překazila viróza, pak přišel problém se zády, zlomený ramenní kloub, následně karanténa. Roční trénink se najednou zkrátil na půlku. Chvílemi to bylo opravdu náročné.

Čtěte také: Živá, dospělá, krabicová, smutná, šťastná recenze Horská lesní ekologické hry

Občas samozřejmě propadla pocitu, že je to nesmysl, že na to kašle, že to nemůže zvládnout, ale pak zvítězila, jak říká její trenér Kuba, její vnitřní Xena. Rozhodla se, že to v žádném případě nevzdá. Nikde není psáno, že cesta za jakýmkoliv cílem je snadná a hladká. Obecně je velmi netrpělivá a tohle byla velká mentální škola. Ve sportu neexistují zkratky, nemůžete nic ošidit, výsledky začnou být vidět daleko později, než by si člověk přál nebo čekal.

Byla to pro ni velká škola vytrvalosti, vůle a shovívavosti ke svým selháním, která člověk nesmí brát jako prohru. Je přirozené chybovat, ale důležité je se na to nesoustředit, nebičovat se, ale pokračovat. Ale to by bylo na jednu celou knihu, co jedné čtyřicetileté herečce v rozkladu tento půlrok a tohle rozhodnutí daly. Mimo jiné i určitý řád, který jí dělá nesmírně dobře.

Boj s alkoholem a střízlivý pohled

Nikdy nechodila někam pravidelně vysedávat, ale doma pila pravidelně. V podstatě pokaždé, když se v noci vrátila z práce. A nebyla to jen jedna sklenička nebo štamprle. Pohodička na gauči s lahvinkou vína před spaním byla standardem. Takže to bylo chvílemi těžké, ale po celou dobu si ani nelízla. Zároveň bylo zajímavé být na večírku a střízlivýma očima pozorovat ostatní, jak s každou další skleničkou ztrácí zábrany a důstojnost, a ona věděla, že bývala tisíckrát tisíckrát horší.

Po soutěži byli na opulentní večeři a přítel pak doma navrhl, že si dáme víno. Když pro něj šla chodbou do špajzu, rozplakala se. Nechápal, co jí je, a ona mu řekla, že se bojí, že bude zase "ta stará Ivča", která nezná míru. Ale jakmile řekl, že si tedy nedáme, okamžitě prohlásila, že ale chce! Prostě její moravský alkoholismus nějakých trapných pár měsíců abstinence nerozhodí. Nejlepší kamarádka jí přinesla po soutěži půllitr domácí slivovice a ona si tak přála, aby jí to smrdělo a nechutnalo, ale lízla si a bylo vymalováno.

Čtyřicítka a hledání naplnění

Letos oslavila čtyřicátiny. Šla do této soutěže třeba i kvůli tzv. krizi středního věku? O krizi se mluví v souvislosti s každým kulatým výročím. Ale možná na tom něco bude. Když pánbůh dá, tak je teď v půlce svého života a to, jak ty další roky prožije, to, jak se k sobě chová, má ve svých rukou. Taky tam možná hrál roli fakt, že ještě nemá děti, tak člověk hledá nějaké naplnění.

Čtěte také: Horská lesní ekologická cesta k niternosti - recenze

Moc ráda by řekla, že se každé ráno probudí úplně smířená a vyrovnaná a že je věk pro ni jen číslo. Není to ale pravda. Je pořád průměrná žena s průměrnými standardními emocemi, komplexy a obavami. Ano, pro sebe dosáhla nějakého neuvěřitelného cíle, který byl pro ni absolutně nesplnitelný. Nedokázala si představit, že tam bude stát. A chvílemi ji přepadá lítost, proč takový přístup neměla ke svým ostatním snům, když byl ještě čas.

Takže jak člověk říká, že ničeho nelituje, tak ona je možná teď v takové fázi, že lituje, že spoustu věcí neudělala, protože se bála, neměla dostatek sebevědomí, nevěřila si. Nevěřila vlastní vůli a schopnostem. Ano, potřebovala si dokázat, že si věřit může, protože má se sebevědomím celoživotní hluboký problém. Uvědomila si, že věří svým kamarádům, lidem kolem sebe a říká jim "to zvládneš levou zadní", proč to častěji nedokážeme říct sami sobě? Když si dokážete splnit něco, co si moc přejete, pomůže vám to.

Humor jako štít a boj s komplexy

Myslí si, že její humor se trochu vyvinul jako takový ochranný štít, je vlastně introvert a díky humoru se může v konverzaci vyhnout třeba příliš osobním tématům nebo otázkám. Částečně se u ní tahle schopnost vyvinula právě i kvůli nízkému sebevědomí. Její obličej není definicí slovanské krásy, přestože už se dávno vnímá jinak a je se sebou spokojená. Na takové komentáře odepisuje, že si nepamatuje, že by existovaly nějaké definice toho, co je pro ženu a pro člověka správné a hezké. Podle ní je hezké to, co dělá člověka šťastným a spokojeným a zdravým.

Nikdo nemá absolutně právo nikomu diktovat, jak má vypadat. A ji to ani nezajímá, jestli se cizímu pánovi nebo paní líbí. Maximálně se pozastaví nad tím, jak si vůbec může někdo dovolit někomu napsat, že je škaredý nebo neodpovídá jeho představám. Tohle píšou samozřejmě většinou nešťastníci a jí je jich líto, ale tím můžou mladým nebo labilním lidem moc ublížit. A to ji strašně rozčiluje. Navíc když ji někdo teď potká, tak se diví, že vůbec není tak "nabušená", jak vypadá na fotkách. Správné pózování je totiž nesmírně důležité, to bylo na tom všem pro ni nejtěžší.

Hudba a osobní tvorba

Všechno dělá opravdu ráda, ale nejdůležitější je její hudba. Na obou svých alternativně folkových albech je autorkou textů i hudby a jsou to velmi autobiografické věci. Paradoxně dělá tuhle práci ze všeho nejmíň, což možná souvisí právě s tím, jak osobní záležitost to je. A taky ji neumí "prodat".

Čtěte také: Horská Kvilda – environmentální vzdělávání

Psychické problémy a stigma

Myslí si, že určitě. Nemocní často slýchají věty, které slýchala i ona: "Ježíš, jsi smutná, snad na to nebudeš brát prášky." Na to odpovídá: "Ježíš, bolí tě záda, tak snad na to nebudeš brát prášky." Spousta lidí má pocit, že nemoc, která není vidět na rentgenu, není opravdová nemoc. Mnoho lidí se se svými psychickými problémy stydí vůbec svěřit, natož jít k lékaři. Nachlazení někdy zvládnete s mátovým čajem, ale někdy máte angínu a potřebujete antibiotika.

Ona je tedy momentálně skoro šest let bez medikace i terapií, ale je nutno říct, že předtím byla nesmírně poctivá pacientka, chodila s železnou pravidelností dvakrát týdně na terapie, brala prášky, začala víc sportovat a starat se o sebe a i díky tomu mohla antidepresiva už po dvou letech užívání vysadit. Ty stavy se jí samozřejmě někdy vracejí, ale už s nimi umí lépe pracovat. A celá tato příprava jí moc pomohla, i třeba to, že byla pět měsíců bez alkoholu a žila opravdu velmi zdravě. Několik měsíců neprožila žádnou panickou ataku.

Závislosti a mateřství

Kulturistika a fitness je krásný a zdravý sport, pokud jej děláte čistě a poctivě, když vynecháme ten poslední týden, který na vás zanechá stopu jako jedna menší pařba. Závislostí se může stát i sbírání známek, pokud jste typ, který ve svém životě nějakou závislost potřebuje. V době, kdy si už moc přála stát se matkou, byla na to přání ve vztazích sama. Vinu svalovala jen na partnery, ale pravda je taková, že ona v těch vztazích setrvávala. Přitom její zásadní životní touha a hodnota nebyla kompatibilní s tím, co chtěl ten druhý. Proto to sdílí.

A ano, tisíckrát slyšela: "Ale moje známá v pětačtyřiceti…" Tak pánbůh požehnej, to je skvělé. Ale taky celkem výjimečné. Věk, kdy můžeme bezstarostně plodit, nám ženám přeci jen příroda ještě neposunula. Zároveň si ale myslí, že když žena v určitém věku nemá dítě, tak je dobré si uvědomit, že není dobré se jí na to ptát, pokud o tom sama nezačne mluvit. Nevíte, čím si prochází, co má za sebou a před sebou, a hlavně, je to její osobní věc. Hlavně jí nedávejte nevyžádané rady! My si umíme říct, kdybychom chtěly… A s tím souvisí také to, že když žena dítě nechce mít, tak je to úplně v pořádku. Není jediným úkolem žen na tomto světě být matkou.

Osobní život a "blbá blondýna"

Pazderková je dvakrát rozvedená. Poprvé byla vdaná za herce Luboše Veselého, podruhé za Lukáše Pavláska. "Lukáš je nesmírně inteligentní, milej a hodnej člověk. Je to jeden z nejúžasnějších lidí, které znám. Vzali jsme se, načež jsme zjistili, že brácha se ségrou by se neměli brát. Ve stejném pořadu se o půlroku později objevil i Lukáš Pavlásek a doplnil detaily. "Moje první svatba s Ivou Pazderkovou byla trošku z legrace. Tajili jsme to, protože jsme se za to trošku styděli. Oba jsme věděli, že to je, jenom abychom si udělali srandu. Nikoho jsme nepozvali, ani rodiče, ti byli pak strašně naštvaní. A pak, jen co to šlo, zase jsme se rozvedli.

Do povědomí široké veřejnosti se zapsala hlavně díky populárnímu pořadu Na stojáka, kde poprvé v roce 2004 vystoupila jako „blbá blondýna“. Tato postava jí dala nesmírně moc. Ráda chodí relaxovat na Vyšehrad.

Divadlo Na Fidlovačce a Sen noci svatojánské

Řadu let hraje v Divadle Na Fidlovačce. Za tu dobu jistě stihla poznat i Prahu 4. Miluje „čtyřku“ pro ty malé obchůdky a pekárny, pro tu atmosféru blízkosti a lidskosti, kterou tím pádem má. Ano, pokud vůbec má po zkoušce čas, což se ale nestává, tak se prostě jde projít nebo proběhnout, kudy ji nohy nesou.

V domovském Divadle na Fidlovačce měla premiéru koncem roku 2016 jedna z nejoblíbenějších Shakespearových komedií Sen noci svatojánské, ve které hraje dvojroli Hyppolity a Titanie. Na inscenaci se podíleli členové týmu Cirk La Putyka, který se věnuje žánru nový cirkus. Absolutně je obdivuje a cítí se vedle nich někdy až nepatřičně. Hrála Hyppolitu i v době studií na JAMU v Národním divadle Brno. Režie Martina Čičváka tehdy a Kateřiny Duškové dnes se liší. Tím i pojetí celé hry a jejích postav. Navíc Na Fidlovačce hraje jak Hyppolitu, tak Titanii.

Nechce brát role v představeních, která ji neosloví. Při vší poctivosti a snaze pak její práce není tak dobrá, jak by měla být. Její nejmilejším městem je prý Brno. Brno je jejím nejmilejším městem zcela logicky, protože je Brňačka. Je to domov a to se nikdy nezmění.

Hudební talent a album "Horská Lesní..."

Lidé ji znají jako herečku, už ale mnohokrát dokázala, že má i hudební talent. Je holka z Moravy, tož od malička. Koncem listopadu 2016 pokřtila své druhé autorské album s názvem „Ekologická, Šťastná, Lesní, Tvá, Dospělá, Horská, Smutná, Živá, Krabičková a Černý šál“. Trochu netradiční název CD. Nevěděla, jak jej nazvat a použít názvy všech písní bylo nouzové řešení, a také nejdelší… Ale vlastně to nejsprávnější, protože to všechno je ona.

Je autorkou hudby i všech textů, kromě jediného. Autorem textu písně Černý Šál je ruský básník, prozaik a dramatik, zakladatel novodobé ruské literatury Alexandr Sergejevič Puškin. Miluje ruské klasiky. Miluje Nabokova.

tags: #horská #lesní #ekologická #trasa #živá #dospělá

Oblíbené příspěvky:

• Trestný čin a jeho definice
• Cena a informace - Skládka Přerov
• Výměna kameninové odpadní stoupačky
• Udržitelnost skrze recyklaci
• Znečištění komínů v ČR