Příčiny znečištění oceánů a možnosti řešení

Pláže jsou pro mnoho z nás synonymem pro relaxaci, zábavu a odpočinek. Bohužel, na některých místech může být realita velmi odlišná. Mnoho pláží je znečištěno námi produkovaným odpadem a toto znečištění se každým rokem zhoršuje. Je to problém, kterému čelíme již nějakou dobu, a to navzdory úsilí mnoha organizací a vlád po celém světě.

Zdroje znečištění moří

Jedním z palčivých ekologických problémů je i znečištění oceánů, které je už alarmující. Až 80 procent plastů v oceánech pochází z pevniny. Zbytek je z lodní dopravy. V mořských vodách končí až osm milionů tun odpadu ročně, většinu z nich tvoří plasty.

Pokud vyhodíme plasty do recyklovatelného odpadu, není výjimkou, že při manipulaci s ním mohou lehké věci jako sáčky a igelitové tašky prostě odletět. Dostanou se do řek, odtud do moří a oceánů. Podobné je to s odpadky odhozenými mimo koše a sběrné nádoby. Vítr a déšť je může smést z cest do kanálů, potůčků či řek, odtud do moří a oceánů. Svoji roli zde hraje i nelegální odvoz odpadu.

Řada lidí vyhazuje odpad přímo do záchoda - tampony, vložky, mokré ubrousky a odličovací tampony. Uvolňují se z nich mikroplasty, které čističky nezachytí. Během praní v pračce se z něj uvolňují umělohmotná mikrovlákna. Čističky odpadních vod nejsou schopné všechna zachytit. Mikroplasty jsou tak velkým problémem oceánů.

Odpad se na plážích může vyskytnout z mnoha různých důvodů, například po přílivu nebo dešti, které přinášejí odpadky z okolí. Voda vynese odpad, který plave na hladině, a který může pocházet z míst vzdálených kilometry daleko.

Čtěte také: Co způsobuje globální oteplování?

Důsledky znečištění

Uvádí se, že ročně zahyne kvůli plastům v oceánech 100 tisíc mořských živočichů a až jeden milion mořských ptáků. Plasty, sklo a další odpadky, které jsou na těchto místech běžné, mohou být pro živočichy nebezpečné a mohou je zahubit. Kromě toho, že může být škodlivé pro zdraví lidí, kteří se koupou v znečištěné vodě, může také mít negativní vliv na faunu a flóru, a tedy na celý ekosystém pláže. Navíc, pokud jsou pláže silně znečištěné, není možné se na nich bezpečně koupat ani surfovat, v nejhorších případech hrozí i poranění návštěvníků pláže o odpad.

Již od roku 1988 se ví o tom, že v Tichém oceánu existuje plovoucí ostrov tvořený z odpadu. V současnosti se jeho velikost blíží k trojnásobku rozlohy Francie, váží asi 80 tisíc tun a sahá až do hloubky 30 metrů. Leží v Tichém oceánu mezi Havají a Kalifornií v mezinárodních vodách. Tento velký pacifický koš, jak se mu také jinak přezdívá, v současné době tvoří z velké části plasty. Nejde jen o mikroplasty, jak se vědci v minulosti domnívali.

Odpad, který vidíme na hladině oceánů, představuje jen 1 procento z jeho celkového objemu. Část plastů, které se dostanou do moře, se působením proudů a větrů vrátí na pevninu. A to nejen na pláže, ale i do okolní zeleně, což opět představuje obrovské riziko pro živočichy.

Alarmující stav moří a oceánů zjistili během celkem 24 výprav realizovaných v letech 2007 až 2013 vědci v čele s oceánografem Marcusem Eriksenem. Až 70 % plastů končí na mořském dně, a to dokonce až 6 000 metrů pod hladinou. Na jižní polokouli je pak nejznečištěnějším místem Indický oceán. Zde nalezneme více plastů než v jižní části Atlantiku a Pacifiku dohromady.

Ostrovy z plastového odpadu

Jedná se o těžko uvěřitelných 96 400 tun plastového odpadu (1 990 mld. kusů plastu) ve Velké tichomořské odpadkové skvrně. Celkem jich je totiž šest - tedy alespoň těch, o kterých v současné době víme. Co do velikosti následuje ostrov v Indickém oceánu (59 130 tun, 1 300 mld. kusů), těsně stíhaný ostrovem v severním Atlantiku (56 470 tun, 930 mld. kusů). Další ostrovy nalezneme ve Středozemním moři (23 150 tun, 247 mld. kusů), v jižní části Tichého oceánu (21 020 tun, 491 mld. kusů) a v jižním Atlantiku (12 780 tun, 297 mld.

Čtěte také: Příčiny znečištění podzemních vod

Více než polovina všech plastů, které skončí v mořích, pochází z Číny, Indonésie, Filipín, Thajska či Vietnamu. Tři čtvrtiny plastu pocházejícího z těchto zemí je odpad, který lidé jen tak vyhodí ven. Většina lidí totiž nemá možnost využívat komplexní systém pro zpětný odběr obalů, jako je tomu v ČR. Mezi hříšníky ale patří i vyspělé státy - nejvýše postavenou zemí v žebříčku jsou na dvacátém místě Spojené státy.

Jak proti znečištění bojovat?

Je to na nás a našich drobných, ale velmi důležitých aktivitách, které děláme každý den, abychom tomuto stále rostoucímu problému zabránili. Jeden z hlavních způsobů, jak pomoci tomu, aby naše pláže zůstaly čisté, je to co můžeme my sami ovlivnit, a to každý den. Můžeme začít uvědoměním, že budeme mít na paměti dopady našich aktivit na životní prostředí, a snažit se minimalizovat svojí stopu, co v přírodě zanecháme. Jedna z prvních věcí, kterou můžeme změnit je nezahazovat odpadky mimo odpadkové koše, a to ani mimo pláže.

Další věcí, kterou můžeme relativně snadno změnit, je například že začneme používat recyklovaný papír, nebo budeme obezřetní při nakupování výrobků, které jsou baleny v plastových obalech. Jedním z hlavních zdrojů odpadu na plážích jsou jednorázové plastové výrobky. Tyto výrobky jsou určeny na jedno použití a jsou často vyrobeny z materiálů, jako je polyetylen a polypropylen. Existuje mnoho způsobů, jak zredukovat množství jednorázových plastových výrobků. Například si můžeme koupit vlastní láhev na vodu a zapomenout na používání plastových lahví. Můžeme také používat vlastní látkové sáčky na nákupy, aby se minimalizovala spotřeba plastových sáčků, nebo začít používat znovupoužitelné kelímky na kávu, místo jednorázových kelímků z kaváren.

Stejně tak jako můžeme zapracovat na změně našich každodenních návyků s používáním jednorázových produktů, musíme si také uvědomit následky našich aktivity na dovolených a cestách. Jedna z nejjednodušších věcí, co můžeme udělat, je bedlivě sledovat, co po sobě zanecháváme na pláži, poctivě používat odpadkové koše na odpadky a nikdy nezanechávat odpadky na písku nebo v moři. Je důležité si uvědomit, že k vyřešení tohoto problému je dlouhá cesta. My sami celý problém nevyřešíme, ale můžeme přispět k jeho řešení, a je jen na nás jak moc.

Jednoduchá rovnice: velký vliv má omezení používání plastů. Mnoho zemí a společností již přistoupilo k regulaci některých jednorázových plastových výrobků, případně k jejich naprostému nahrazení šetrnější variantou. Další příklady jsou nasnadě - igelitové tašky - ty byly nejen v ČR zpoplatněny. Zodpovědné chování jedinců je důležité, ale stačit nebude. Postupně budou muset vlády přijmout i nové zákony, které výrobu plastů a nakládání s odpadem usměrní.

Čtěte také: Ohrožení živočichů: Co to znamená a proč je to důležité?

Složení odpadu na plážích a na dně oceánů

Odpady nalezené na plážích jen málo vypovídají o tom, co je na dně oceánu a naopak. Začít můžeme třeba u cigaretových nedopalků. Narazíte na ně skoro všude a jen minimum míst je ušetřeno jejich výskytu. Pláže bohužel výjimkou nejsou a některá místa na pobřeží připomínají spíše přeplněný popelník. „Na mořském dně je ale, na rozdíl od souše, uvidíte jen velmi zřídka,“ zmiňuje jako příklad Lauren Roman, výzkumník CSIRO a vedoucí autor analytické studie, která dělá pořádek v nepořádku. Proč? „V jednoduchosti se to dá popsat tak, že některé konkrétní druhy odpadu se spíše potopí a jiné spíše plavou. „Typicky pak třeba fragmenty plastů, sklo, plechovky, dominující mořskému dnu,“ říká George Leonard, spoluautor studie. „Zmatek v tom pak dělají plastové sáčky a rybářské sítě, které nacházíme ve srovnatelném množství na dně i na plážích.“

Každý odpad je ve své podstatě špatný, ale některý je přeci jen horší. „Zrovna ty všudypřítomné plastové sáčky a poztrácené rybářské vybavení (potrhané sítě a vlasce) určitě náleží do top pětky nejvražednějších odpadů pro mořské živočichy,“ dodává Leonard. A teď to zásadní: „K tomu, abychom mohli efektivně vést nějaký management ochrany oceánů a efektivního odpadového hospodářství, potřebujeme znát jak odpady na dně, tak i ty na plážích.

Nejčastější odpad na pobřeží a na dně oceánů:

• Pobřeží: Cigaretové nedopalky, obaly od potravin, plastové láhve od nápojů, uzávěry od PET lahví, polystyren a plastové sáčky.
• Dno oceánů: Rybářské vlasce, úlomky plastů, kovové plechovky, skleněné láhve, lana a stavební odpad.

„Z desítky nejčetnějších typů odpadů v obou prostředích je sedm z nich částečně nebo zcela vyrobeno z plastů a pět z nich je přímo spjato s potravinářským průmyslem,“ shrnuje to Roman. Analýza složení odpadů na dně oceánů a plážích pak nutí k hlubšímu zamyšlení. Jak jinak než třeba nad plastovými brčky, které zatím úspěšně zakazujeme. Přitom z 8,5 miliard kusů brček, hyzdících mořské pláže, se jen 1 % (tedy 20 tun z 9 milionů tun plastových odpadů směřujících do oceánů) skutečně dostane do vodního prostředí a skončí na mořském dně.

Korálové útesy a jejich ohrožení

Korálové útesy hrají zásadní roli v tom, jak se daří životu v moři (ale i na zemi). Koráli jsou bezobratlí živočichové. Na světě bylo zatím pojmenováno šest tisíc různých druhů a ty se navzájem značně liší svými vlastnostmi. Existují koráli s tvrdou schránkou i koráli bez schránky, najdete je v mělkých, prosluněných pobřežních vodách i v hlubinách oceánu, kam světlo téměř nepronikne.

Většina teplovodních korálů má symbiotický vztah se zooxanthellou (rod Symbiodinium), což je druh mořské řasy, která žije přímo v buňkách hostitelských korálů. Koráli jí poskytují ochranu a lepší podmínky pro fotosyntézu, řasa jim to pak vrací formou potravy - až 90 % z toho, co při fotosyntéze vyprodukuje, předává řasa korálům. Tím jim umožňuje rychle růst a vytvářet vápenaté schránky. Někteří koráli tvoří struktury podobné větvičkám, jiní vypadají jako kulovité houby.

Korálové útesy jsou domovem obrovského množství živočichů. Pestrobarevné rybky, mořští ježci, chobotnice, želvy, krevetky a jiní korýši - ti všichni jsou součástí potravní pyramidy, na jejímž vrcholu najdeme mořské ptáky a žraloky. Z hlediska druhové pestrosti překonávají korálové útesy i tropické deštné pralesy - ačkoli zabírají pouze 0,1 % oceánského dna, vytvářejí podmínky pro život nejméně 25 % všech známých mořských druhů. Jejich zánik by znamenal velkou ztrátu mořské biodiverzity.

Většina korálů roste nejlépe při teplotách vody 23-29 °C. Vyšší teplota je pro korály stresující a způsobí, že koráli symbiotickou řasu ze svých buněk vypudí. Tomuto jevu se říká zbělení korálů. To sice automaticky neznamená, že korál odumře, nicméně vypuzení symbiotické řasy pro něj představuje ztrátu živin, a tedy oslabení. Pokud je teplotní výkyv jen krátkodobý, mohou se koráli uzdravit (tento proces ale může trvat roky, ba i desetiletí). Déletrvající „vlna veder“ v moři však způsobí smrt celého korálového útesu. Příčinou vypuzení řasy a zbělení korálů mohou být i další stresové faktory jako například znečištění vody nebo abnormální množství světla.

Běžně má mořská voda pH okolo 8,2 - je tedy slabě zásaditá. Zvyšování koncentrace CO2 v atmosféře však způsobuje, že je i více CO2 rozpuštěno v mořské vodě a její pH klesá. Za poslední století se snížilo asi o 0,1 - může se to zdát málo, ale tato nevelká změna v pH znamená, že je dnes v mořské vodě o 30 % více vodíkových iontů H+ než před sto lety. Jaký vliv to má na korály a další mořské živočichy? Snižování pH mění nejen množství vodíkových iontů H+, ale také snižuje množství iontů CO32-, které jsou stavebním kamenem pro vápenaté schránky korálů (a dalších mořských živočichů stavějících schránku z CaCO3). Pro korály je tak tvorba schránky náročnější a jejich růst nebo obnova po zbělení je pomalejší. Pokud okyselování oceánů bude pokračovat, bude jejich růst dál zpomalovat, až rychlost rozpouštění jejich vápenatých převáží nad jejich růstem.

První rozsáhlé zbělení korálů bylo zpozorováno v 80. letech minulého století a v posledních dekádách nabývá tento jev nejen na rozsahu, ale i frekvenci a intenzitě.

Znečištění lodní dopravou

Velké lodě za sebou zanechávají nečekaně velké množství emisí. Kromě těch klasických zplodin podobných těm leteckým, lodě vypouštějí také obrovské množství oxidu dusičitého. V ovzduší totiž patří oxid dusičitý k plynům, které způsobují kyselé deště. Oxid dusičitý může vyvolávat biochemické změny již při relativně nízkých koncentracích. Oxid dusičitý je pohlcován hlenem dýchacích cest z 80 až 90 procent.

Nejvýraznější je znečištění v Indickém oceánu, a to mezi Srí Lankou a Singapurem. Dalším nejvýraznějším problematickou zónou je Adenský záliv a také v podstatě celé Rudé moře. Dorpava zde proudí po "mořských dálniích" - velmi úzkými a současně frekventovanými koridory. Oproti těmto problematickým oblastem je Tichý a Atlantický oceán vlastně bez problémový.

Globální pohled na plastové znečištění oceánů

Světový oceán se stále více stává zrcadlem našich rozhodnutí - každý vyhozený kus plastu, každé selhání infrastruktury a každé opomenuté opatření se v něm odráží jako jasná lidská stopa. Nové výsledky výzkumu ukazují, že více než tisíc řek - přesněji 1348 až 1668 toků - je zodpovědných za 80 procent všech plastových emisí, které z pevniny proudí do oceánu.

Jedním z nejvýznamnějších objevů studie je role malých a středně velkých toků, které dosud stály mimo pozornost. Ukazuje se, že řeky s průtokem menším než deset kubických metrů za sekundu - tedy běžné městské potoky, drenážní kanály nebo sezónní koryta - tvoří téměř třetinu všech celosvětových plastových emisí. Středně velké toky s průtokem od deseti do tisíce kubických metrů za sekundu pak přispívají dalšími 47 procenty. Hustota obyvatel a slabá odpadová infrastruktura tak vedou k disproporčně vyšším emisím plastu, zejména v obdobích silných srážek, kdy povrchový odtok urychluje mobilizaci plastových částic.

Bohaté země často vyvážejí své plasty do států s nižší kapacitou kontroly a zpracování, čímž fakticky přesouvají environmentální náklady mimo své hranice. Tento jev, označovaný jako „outsourcování znečištění“, ukazuje, že skutečné ekologické dopady nelze posuzovat izolovaně, ale jen v globálním kontextu.

Klíčem je prevence vzniku odpadu, zlepšení sběru a recyklace a cílené zásahy v oblastech s nejvyšším rizikem úniku. Každý kilogram plastu, který skončí v oceánu, je důsledkem rozhodnutí při výrobě, selhání systému nebo nedostatečné infrastruktury.

Podle dat je nejkritičtější situace na Filipínách, kde každý obyvatel v průměru přispívá do oceánu 3,30 kilogramy plastu ročně, což v souhrnu představuje více než 350 tisíc tun - tedy zhruba 36 procent světového úniku plastu. Nejvyšší lokální pravděpodobnosti úniku plastu do oceánu vykazují ostrovní státy s omezenou infrastrukturou pro nakládání s odpady.

Nejvíce ohrožené oblasti spojuje trojice faktorů - vysoká hustota obyvatel, slabá infrastruktura pro nakládání s odpady a vysoká intenzita srážek. Právě tato kombinace výrazně zvyšuje pravděpodobnost, že plast unikne do vodních toků a následně do oceánu.

Další hrozby pro oceány

Oceány ohrožuje řada nebezpečí a většinu z nich, ne-li všechny, způsobuje člověk. Osmdesát procent znečištění moří pochází z činností na pevnině, což způsobuje rychlé změny celých mořských ekosystémů.

Globální oteplování způsobuje změny v chemickém složení oceánů a v mnoha oceánských procesech. Ohrožuje řadu mořských živočichů, kteří se s vyššími teplotami nedokážou vyrovnat. Ke zhoršující se kondici našich oceánů přispívá také nadměrný rybolov, invazní druhy, úniky ropy a znečištění plastem.

Hlavní hrozby pro oceán

1. Globální oteplování: Rozsáhlé spalování fosilních paliv zvyšuje průměrnou teplotu Země a oceánu.
2. Pesticidy: Chemikálie používané v zemědělství škodí mořským živočichům.
3. Průmyslový odpad: Továrny vypouštějí do oceánů odpadní vody, toxické chemikálie a odpadky.
4. Úniky ropy: Poškozují živočichy tím, že jim brání v dýchání, a způsobují zdravotní problémy ryb.
5. Znečištění ovzduší: Znečišťující látky v ovzduší jsou zodpovědné za téměř třetinu toxických kontaminantů a živin, které se dostávají do pobřežních oblastí a oceánů.
6. Invazní druhy: Narušují ekologickou rovnováhu.
7. Nadměrný rybolov: Počet nadměrně lovených rybích populací se za 50 let ztrojnásobil.
8. Znečištění plastem: Každý rok se do oceánu dostane osm milionů tun plastů.

Řešení pro zmírnění těchto hrozeb

1. Zřízení chráněných mořských oblastí: Může pomoci chránit mořskou faunu a flóru a stanoviště před takovými jevy, jako je nadměrný rybolov a znečištění.
2. Omezit destruktivní rybolovné praktiky: Alternativy jako žaberní sítě mohou být pro mořská stanoviště lepší.
3. Podporovat místní ochranu přírody: Podpora drobných rybářů pomáhá zachovat jejich živobytí a zároveň snižuje dopad na životní prostředí v oceánech.
4. Minimalizovat používání vojenských sonarů: Vojenský sonar zraňuje či způsobuje úhyb velryb a dalších mořských savců.
5. Předcházení náhodným úlovkům: Zavedení opatření, která sníží počet náhodně ulovených mořských živočichů.
6. Snížení znečištění: Ať už jde o toxické chemikálie v ovzduší nebo splachy pesticidů ze zemědělství, znečištění v mnoha podobách způsobuje obrovské škody na zdraví našich oceánů.

V současnosti v oceánech plave neuvěřitelných 150 milionů tun plastů. A každý rok lidstvo přihazuje mezi 5 a 12 dalšími tunami. Plasty ohrožují především podmořský život. Mnoho živočichů se do nich zamotává, nebo je spolyká a následně umírá. Mikroplasty jsou drobné částečky plastu, které v oceánech tvoří velké nebezpečí. Stejně jako větší kusy plastů mohou uškodit trávení mořských živočichů. Když je ryby a jiní živočichové zkonzumují, zůstávají jim v těle.

Další hrozbou pro oceány je znečištění chemikáliemi. Tvrdý dopad na život v oceánech má ropa, která na hladině vytváří tenký film, a voda se kvůli ní neokysličuje. Navíc obaluje peří a srst živočichů. Voda v oceánech je zamořena také čisticími a mycími prostředky, které jsou jedovaté. Velký problém způsobují i opalovací krémy, které ztěžují život korálovým útesům, mořským řasám, ale i mušlím a rybám. Do vody se dále dostávají i pesticidy, hnojiva a těžké kovy z imisí.

Plastové znečištění a emise skleníkových plynů ovlivňují nejen zdraví oceánů, ale i klima a životní prostředí. Dochází kvůli nim ke změně chemického složení vody a narušení ekosystémů. Oceány hrají klíčovou roli i v regulaci klimatu. Absorbují velké množství tepla a oxidu uhličitého z atmosféry.

Jedním z konkrétních dopadů klimatických změn souvisejících s oceány je nárůst hladiny moří. Tání ledovců a zvýšená teplota oceánů přispívají k rozpouštění ledových šelfů a tím k zvyšování hladiny moří.

Znečištění oceánů má obrovský dopad na veškeré živočichy, kteří v těchto vodách žijí nebo se do nich vydávají za potravou. Třeba vyšší kyselost vody narušuje zdraví a růst korálů, na které je navázán celý vodní ekosystém. Mělčiny, nyní zanesené plasty, bývaly skvělým místem pro vývoj mláďat. Kvůli znečištění dnes řada živočišných druhů postupně mizí z planety.

Hlavní je co nejvíc omezit neustálé znečišťování. Každý z nás může produkovat méně plastového odpadu. Podporuj udržitelný rybolov, který nezatěžuje oceány a nevyhlazuje celé živočišné druhy.

Tabulka: Nejčastější typy odpadů v oceánech

tags: #priciny #znecisteni #oceanu

Oblíbené příspěvky:

• Odpad v Brumovicích
• Pestrá škála čtenářských zážitků
• Recyklace kovového odpadu v ČR
• Likvidace odpadu ze žumpy
• Ekologické stelivo Limara - recenze