Odpovědnost školy za škodu způsobenou žákovi je dnes téma více než aktuální, a to nejen z důvodu účinnosti nového občanského zákoníku od 1. 1.
Prázdniny skončily a děti se vrátily do škol. Po dvou měsících se znovu zapojují do kolektivních aktivit, sportují v tělocvičnách, jezdí na školní výlety nebo lumpačí o přestávkách na chodbách. Ovšem pozor, i ve školním prostředí stoupá riziko drobných, ale i vážnějších úrazů. Zlomená ruka nebo vyvrtnutý kotník - rodiče i učitelé školáků moc dobře vědí, že úrazy se prostě stávají. Zdraví je samozřejmě na prvním místě, hned poté ale nastává otázka: kdo co zaplatí? Samotnou léčbu hradí zdravotní pojišťovna dítěte, některé nadstandardní výdaje - například za lepší ortézu nebo nadstandardní pokoj - si však nesou rodiče.
Dle údajů České školní inspekce dojde ročně k zhruba 30 tisícům školních úrazů. V případě odškodnění je nutné specifikovat, zda se opravdu jedná o školní úraz. Tím je totiž zranění, které se žákovi stalo při vzdělávání nebo školou pořádaných akcích. Jde tedy o úrazy, které se stanou při tělocviku, na výletech, exkurzích nebo jiných zájmových aktivitách, které organizuje sama škola.
Z jakých právních předpisů plyne tzv. prevenční povinnost, která je obecně vymezena v ustanovení § 2900 zák. č. Jedním ze základních principů odpovědnosti za škodu je tzv. prevenční povinnost. Uvedená prevenční povinnost ve školní praxi představuje zejména povinnosti školy a povinnosti žáků. Protože je tento článek zaměřen na odpovědnost školy za škodu způsobenou žákovi, zaměříme se dále na povinnosti školy v této oblasti.
Škola, resp. Pro školy je obecně definovaná prevenční povinnost dle § 2900 NOZ vůči žákům výslovně rozvinuta co do újmy na zdraví (a tedy i co do újmy na životě) v ustanovení § 29 odst. 2 zák. č. § 29 odst. (dále jen „BOZ“) žáků a studentů.
Čtěte také: Instituce a ovzduší v ČR
Odpovídají zejména povinnosti žáků dodržovat školní řád a předpisy a pokyny školy a školského zařízení k ochraně zdraví a bezpečnosti, s nimiž byli seznámeni [§ 22 odst. 1 písm. b) ŠZ], a povinnost plnit pokyny pedagogických pracovníků škol a školských zařízení vydané v souladu s právními předpisy a školním řádem [§ 22 odst. 1 písm.
V pracovním řádu, ve kterém mohou být stanoveny povinnosti zaměstnanců školy, dále konkretizující povinnosti uvedené ve vyhlášce č. Při konkretizaci povinností zaměstnance školy na základě vyhlášky č.
Odpovědnost školy za škodu způsobenou žákovi ZŠ, ZUŠ, SŠ, konzervatoře, jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky a studentů VOŠ3) při vyučování (tedy např. zničený oděv při chemickém pokusu apod.) nebo v přímé souvislosti s ním je překvapivě zakotvena v přechodných ustanoveních zákoníku práce, a to pro ZŠ a ZUŠ konkrétně v ustanovení § 391 odst. 2 zák. č. § 391 odst.
Je vhodné upozornit na skutečnost, že základní škola a základní umělecká škola odpovídají žákům za jakoukoli škodu, která jim vznikne při vyučování nebo v přímé souvislosti s vyučováním. Jakoukoli škodu je nutné chápat šířeji než škodu podle NOZ (tj. za újmu na cti nebo důstojnosti žáka (tento aspekt osobnosti žáka může být dotčen např. šikanou ze strany spolužáků nebo např. je nutné vykládat jako činnosti, kterými se zajišťuje vzdělávání a výchova (§ 1 ŠZ) podle školního vzdělávacího programu (např. představují zejména přestávky před zahájením vyučování (např. § 1 odst. 2 vyhlášky č. 48/2005 Sb., v platném znění), doba 15 minut před dobou shromáždění při akci konané mimo školu (např. § 3 odst. 3 vyhlášky č. 48/2005 Sb., v platném znění), přestávky mezi vyučovacími hodinami (např. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 48/2005 Sb., v platném znění), přesuny do školní družiny nebo školní jídelny (§ 6 odst. 3 vyhlášky č.
§ 391 odst. Příslušná právnická osoba vykonávající činnost školy odpovídá žákům středních škol, konzervatoří a jazykových škol s právem státní jazykové zkoušky a studentům vyšších odborných škol za škodu, která jim vznikla porušením právních povinností nebo úrazem při teoretickém a praktickém vyučování ve škole nebo v přímé souvislosti s ním.
Čtěte také: Podmínky pro nakládání s nebezpečnými odpady
... Je zřejmé, co je školní úraz žáka a škoda vzniklá školním úrazem. Porušení právních povinností školou, v důsledku kterého žákovi vznikla škoda, je porušením povinností, které vyplývají ze zákona.
(§ 391 odst. Této odpovědnosti se právnická nebo fyzická osoba nemůže zprostit, např.
Odpovědnost za škodu způsobenou účastníkovi školského zařízení při výchově mimo vyučování je upravena v ustanovení § 391 odst. 2 a § 391 odst. § 391 odst. § 391 odst.
Došlo-li ke škodě při praktickém vyučování u právnické nebo fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, odpovídá za škodu právnická nebo fyzická osoba, u níž se praktické vyučování uskutečňovalo.
V určitých specifických případech může rovněž dojít k souběhu odpovědnosti školy s odpovědností dalšího subjektu. Půjde například o situaci, kdy dojde k poškození lyží v lyžárně během školního lyžařského výcviku. Vzhledem k tomu, že lyžařský výcvik a s tím spojený pobyt v daném ubytovacím zařízení lze považovat za vyučování a přímou souvislost s ním, pak za tuto škodu odpovídá základní škola ve smyslu ustanovení § 391 odst. 2 ZP (tedy vždy) a střední škola ve smyslu ustanovení § 391 odst. 3 ZP (tedy pokud porušila právní povinnost).
Čtěte také: Vzdělávejme pro život: shrnutí konference
Odpovědnost školy a školských zařízení za škodu způsobenou žákovi (resp. studentovi nebo účastníkovi školského zařízení) je tzv. odpovědností objektivní.
Jak bylo uvedeno výše, ZŠ a ZUŠ odpovídají za škodu vzniklou žákovi při vyučování nebo v přímé souvislosti s ním dle § 391 odst. 2 ZP vždy. Jedná se tedy o tzv.
Právo na náhradu škody i újmy (tj. škody na zdraví apod.) podléhá - stejně jako většina jiných práv - promlčení. (nedošlo-li k náhradě dobrovolně). Při posouzení promlčení práva je podstatná délka promlčecí lhůty a moment, od kterého počíná běžet.
Vzhledem k tomu, že je tato lhůta vázaná na vědomost („dozvěděl“) nebo potenciál vědomosti („dozvědět měl a mohl“) poškozeného, nazývá se lhůtou subjektivní. Vedle ní však pro zvýšení právní jistoty - zejména jistoty škůdce - běží tzv. (a při úmyslně způsobené škodě dokonce 15 let) a běží ode dne, kdy škoda vznikla.
V případě újmy na zdraví je právní úprava promlčení podstatně odlišná. Předně se pro právo na náhradu újmy na zdraví neuplatní objektivní promlčecí lhůta, ale pouze tříletá subjektivní. Je tomu tak proto, že újma na zdraví se může projevit i po více než 10 letech (např. rozvoj psychických poruch), a při existenci objektivní promlčecí lhůty by byl poškozený zbaven svého práva domoci se zadostiučinění za tuto újmu.
Další odlišností je počátek běhu promlčecí lhůty pro újmu na zdraví v případě nezletilého, tedy žáků ZŠ a většiny žáků SŠ. V případě újmy na zdraví nezletilého totiž promlčecí doba začíná běžet až ve chvíli, kdy se nezletilý stane plně svéprávným. Svéprávnosti se přitom nabývá zpravidla dovršením 18. roku věku (v ojedinělých případech rovněž uzavřením manželství nebo přiznáním svéprávnosti před dosažením 18. roku věku).
§ 2918 NOZVznikne-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Z tohoto ustanovení tedy vyplývá, že pokud by škoda vznikla z důvodu, který neleží výlučně na straně školy (vyjma ZŠ a ZUŠ) (např. zanedbaná revize zařízení použitého při fyzikálním či chemickém pokusu), ale i z důvodu porušení povinnosti žáka (např. nedodržení bezpečnostních pokynů vyučujícího), dojde k poměrnému rozdělení vzniklé škody mezi škůdce a poškozeného, který si vznik škody (nebo zvětšení jejího rozsahu) vlastním porušením povinnosti zavinil.
Pojištění odpovědnosti je pro školy klíčové, protože chrání jak žáky, tak samotné instituce. Pokud mají rodiče sjednané u dítěte úrazové pojištění, mohou požádat o odškodnění přímo u vlastní pojišťovny. Ovšem pozor, to rozhodně neznamená, že by škola byla zbavena své povinnosti nést odpovědnost za úraz. Ve skutečnosti platí, že náhradu za školní úraz zajišťuje škola, respektive její pojišťovna.
„Rodiče často netuší, že při školním úrazu mohou získat odškodnění nejen od školy, respektive její pojišťovny, ale i z vlastní úrazové pojistky dítěte. Tyto zdroje se přitom nevylučují - naopak je možné je kombinovat a rodina tak může získat plnění z obou stran,“ potvrzuje Andrea Brádlerová z RIXO.cz.
Hlavním tématem článku JUDr. Evy Dandové je odškodňování úrazů žáků ve školách mateřských, základních a středních a jejich odpovědnost za tyto úrazy.
Úvodem je možno konstatovat, že žádný obecně závazný právní předpis neobsahuje definici pojmu „školní úraz“.
Podle ustanovení § 29 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů (školský zákon - dále „ŠZ“), pouze platí, že školy a školská zařízení jsou povinny vést evidenci úrazů dětí, žáků a studentů, k nimž došlo při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb, vyhotovit a zaslat záznam o úrazu stanoveným orgánům a institucím.
K provedení tohoto ustanovení byla vydána vyhláška č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů. Ani tato vyhláška však neobsahuje definici pojmu „školní úraz“.
Tento nedostatek do jisté míry napravuje Metodický pokyn MŠMT k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy č. j.: 37 014/2005-25, když v článku 21 stanoví, že „Úrazem žáků je úraz, který se stal žákům při vzdělávání nebo s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb. Jedná se tedy zejména o úrazy žáků na vycházkách, výletech, zájezdech, putováních, exkurzích, při koupání, při výuce plavání a lyžařském výcviku, sportovních a turistických kurzech, zahraničních výletech, při účasti na soutěžích a přehlídkách. Úrazem žáků není úraz, který se žákům stane na cestě do školy a zpět, nebo na cestě na místo nebo cestou zpět, jež bylo určeno jako shromaždiště mimo prostory školy při akcích konaných mimo školu.“
Ani zde však musíme nejprve připomenout, že Metodický pokyn MŠMT k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů není obecně závazný právní předpis. Je závazný pouze pro školy a školská zařízení přímo zřízená MŠMT. Ostatní školy a školská zařízení jej mohou používat pouze podpůrně při zpracování svých školních řádů nebo vnitřních řádu podle ustanovení § 30 školského zákona (ŠZ).
Tato definice pojmu školní úraz nemůže nahradit legislativní nedostatek, když školské předpisy, zejména školský zákon ani vyhláška č. 64/2005 Sb. neobsahují definici pojmu školní úraz.
Můžeme tedy konstatovat, že tím je každý úraz, který se stal žáku při výchovné a vzdělávací činnosti školy od vstupu žáka do prostor školy, po dobu jeho pobytu v nich až po odchod z nich a každá činnost vyplývající z přímé souvislosti s vyučováním a výchovnou činností konanými ve škole.
Na otázku, za co zodpovídá během školních akcí škola, lze odpovědět stručně. Skoro za všechno. Školní zákon ukládá, pedagogům povinnost chránit bezpečí, zdraví dětí a žáků a poskytovat jim nezbytné informace k zajištění jejich bezpečnosti a ochrany zdraví.
Pokud se žák zraní, musí bezodkladně k lékaři, který ho ošetří a zhodnotí jeho stav a závažnost úrazu. Lékař zároveň vyplní tzv. hodnocení bolestného, ze kterého následně stanoví výši odškodného.
Škola je ze zákona povinna vést knihu úrazů, stejně, jako firmy. Musí zpracovat hlášení o úrazu a odeslat ho na zdravotní pojišťovnu, u které je dítě registrované, ale také na Českou školní inspekci.
Škola zároveň musí pojišťovně poslat formulář hodnocení bolestného, který vyhotovil ošetřující lékař.
Pokud škola není pojištěná, měla by žáka za úraz odškodnit z vlastních prostředků. Rodiče v takovém případě vyplňují žádost o náhradu škody, kterou adresují přímo dané škole. V každém případě je vhodné ponechat si až do vyřešení celé záležitosti veškeré dokumenty, které s úrazem souvisí. Mohou být požadovány ze strany pojišťovny či školy.
V dnešním příspěvku se podrobněji vrátíme k problematice evidence tzv. školních úrazů a podrobně si probereme zejména základní předpis, kterým se řídí evidence úrazů dětí, žáků a studentů ve školách. Jedná se o vyhlášku č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů. Tato vyhláška nabyla účinnosti 9. 2.
(3) Školy a školská zařízení jsou povinny vést evidenci úrazů dětí, žáků a studentů, k nimž došlo při činnostech uvedených v odstavci 2, vyhotovit a zaslat záznam o úrazu stanoveným orgánům a institucím.
Pokud se navrátíme k vlastnímu výkladu pojmu úraz dítěte, žáka nebo studenta, můžeme konstatovat, že tím je každý úraz, který se stal žáku při výchovné a vzdělávací činnosti školy nebo školského zařízení od vstupu žáka do jejich prostor, po dobu jeho pobytu v nich až po odchod z nich a každá činnost vyplývající z přímé souvislosti s vyučováním a výchovnou činností konanými ve škole nebo školském zařízení.
Při zjišťování příčin školních úrazů se i dnes postupuje ustanovení § 29 školského zákona a podle čl. 22 metodického pokynu. Školský zákon ani vyhláška č. 64/2005 Sb. se totiž o zjišťování příčin úrazů dětí, žáků a studentů se výslovně nezmiňují.
Pro praxi je významným přínosem, že vyhláška č. 64/2005 Sb. „(1) V knize úrazů se evidují všechny úrazy dětí, žáků a studentů (dále jen „úraz“), ke kterým došlo při činnostech uvedených v § 29 odst.
Záznam o úrazu dítěte, žáka nebo studenta je důležitým dokladem, jímž se prokazuje vznik úrazu a okolnosti, za kterých k němu došlo. Obecně slouží pro stanovení nápravných a preventivních opatření a pro jejich kontrolu.
Vyhláška č. 64/2005 Sb. (4) Škola nebo školské zařízení vyhotoví záznam o úrazu, který nezpůsobí nepřítomnost žáka ve škole nebo školském zařízení, pokud je pravděpodobné, že žáku bude poskytnuta náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění způsobené úrazem.
(4) Škola nebo školské zařízení bez zbytečného odkladu podá hlášení o úrazu podle § 2 odst.
V případě mateřských škol platí, že mateřská škola není zařazena mezi školy ve smyslu § 391 až § 393 zákoníku práce (ZP) a že se úraz dítěte v mateřské škole neodškodňuje podle zákoníku práce, byť se vyhodnocuje ve smyslu § 29 ŠZ stejně jako úraz žáka nebo studenta na základní nebo střední škole a sepisuje se o něm záznam o úrazu podle vyhlášky č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů. Úraz dítěte v mateřské škole se odškodňuje podle občanského zákoníku.
V praxi v případě odškodnění úrazu dítěte v mateřské škole mohou přijít v úvahu ale jenškoda při poškození věci (§ 2969 občanského zákoníku); náhrada vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy (dříve zvané bolestné - § 2958 občanského zákoníku); náklady spojené s péčí o zdraví (§ 2960 občanského zákoníku).
Bolestné a ztížení společenského uplatnění se odškodňuje v případě žáků základních škol, základních uměleckých škol, středních škol, studenty vyšších odborných škol, studenty vysokých škol a potažmo i zaměstnanců odškodňuje podle zákoníku práce a na základě nařízení vlády č. 276/2015 Sb. o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.
Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. Dříve zvané bolestné se tedy již neodškodňuje na základě posudku ošetřujícího lékaře dítěte, ale musí se vymáhat soudní cestou.
| Typ Školy | Právní Základ | Odpovědnost |
|---|---|---|
| Základní Škola (ZŠ) | § 391 odst. 2 ZP | Objektivní (vždy) |
| Základní Umělecká Škola (ZUŠ) | § 391 odst. 2 ZP | Objektivní (vždy) |
| Střední Škola (SŠ) | § 391 odst. 3 ZP | Objektivní (při porušení právních povinností) |
| Mateřská škola | Občanský zákoník | Subjektivní (prokázání zanedbání dohledu) |
tags: #kdo #odpovídá #za #úraz #ve #škole