Hospodaření s plastovými odpady v České republice

V České republice se problematika hospodaření s plastovými odpady stává stále aktuálnější. Produkce plastových odpadů totiž neustále roste a je třeba hledat efektivní způsoby, jak s nimi nakládat. Recyklace a minimalizace odpadu jsou klíčové pro ochranu životního prostředí a udržitelný rozvoj.

Vláda schválila návrh novely zákona o obalech, která počítá se zavedením zálohového systému pro plastové lahve a plechovky na nápoje. Pokud projde legislativním procesem, zálohování by mělo platit od roku 2026. Smyslem zálohování je zvýšit kvalitu plastového a kovového materiálu k recyklaci a také snížit množství tohoto odpadu ve městech a obcích i ve volné krajině.

„Dnes končí mimo kontejnery na tříděný odpad každá pátá plastová lahev a tři ze čtyř plechovek. Ročně skončí 400 milionů plastových lahví a 500 milionů plechovek v přírodě, na skládce či ve spalovně. Proto má smysl zavést zálohování, díky kterému bychom měli být schopni do roku 2029 získat k recyklaci více než 90 % všech prodaných obalů. Za splnění tohoto cíle nejsou odpovědná ani města a ani odpadové společnosti, ale stát. Z možností, které máme, se ve všech státech ukazuje, že zálohování je jistá cesta. Pokud bychom chtěli nezálohovat, museli bychom už za necelé dva roky zvýšit separaci plechovek o 50 %. Poslední tři roky se u dobře tříditelných komodit jako PET pohybujeme o 1 % směrem nahoru, a to se systém buduje více než 20 let.

Podstatné je, že náklady na jeho zavedení i provoz ponesou výrobci a dovozci nápojů, nakupující zaplatí vratnou zálohu 4 koruny. Ta se jim zase vrátí bez ohledu na to, zda budou nakupovat ve velkém supermarketu, malém obchodě, nebo na internetu,“ vysvětluje ministr životního prostředí Petr Hladík a dodává: „Češi jsou skvělí v třídění plastu, ale v recyklaci plastových lahví a plechovek zatím pokulháváme. Chtěl bych, aby se v přírodě nepovalovaly plastové lahve a plechovky, proto považuji za důležité prosadit zálohování těchto obalů. Díky novému systému si přilepší i obce. Se zavedením zálohování se celkově zvedne příjem obecních rozpočtů v průměru o 39 korun na občana.“

Výhody zálohování

Zálohování zabraňuje kontaminaci plastových lahví. Vyjmutím části plastového a kovového nápojového obalového odpadu z tříděného sběru rovněž může dojít k úspoře prostoru v kontejnerech nebo koších a dojde ke snížení nákladů na svoz odpadů, jehož frekvence nebude muset být tak častá. Plastové lahve totiž představují až 25 % objemu sběrných nádob. Na jejich místo se mohou přesunout plastové obaly, které stávající systém nezachytí a které tak končí ve směsném komunálním odpadu. Podle aktuálních dat 42 000 tun plastových obalů ročně není vytříděno a nejsou nijak využity.

Čtěte také: Definice přírodě blízkého hospodaření

Třídění plastu přes žluté kontejnery naráží i na některé limity týkající se následného využití v potravinářství. Velká část plastových nápojových lahví se po vytřídění využívá například na výrobu dětských plen, koberců nebo textilu pro automobilový průmysl. Ne všechny vytříděné plastové nápojové lahve jsou však v takové kvalitě, aby se z nich opět mohla vyrobit lahev obsahující nápoj. Zálohový systém tak zabraňuje kontaminaci plastových nápojových lahví a plechovek jinými odpady, které se běžně v tříděném odpadu vyskytují, a zajišťuje čistotu recyklovaného materiálu. Z těchto důvodů nebudou pro zálohování využívány například lahve od mléka. Kontaminovaný obalový odpad totiž není možné použít pro výrobu obalů pro potraviny.

Díky zálohování se budou třídit a recyklovat obalové materiály tak, aby se z plechovek opět staly plechovky a z plastových lahví zase plastové lahve. Plastové nápojové lahve je možné recyklovat zhruba sedmkrát až desetkrát. Obaly vyrobené z kovů je možné recyklovat teoreticky donekonečna, podobně jako je tomu v případě skla.

Podrobnosti o zálohování

Zálohy budou platit pro nealkoholické nápoje v plastových lahvích o objemu 0,1 až 3 litry a alkoholické nápoje do 15 % alkoholu v plastových lahvích. Dále pro všechny nealkoholické nápoje v kovových nádobách o velikosti 0,1 až 1 litr a nápoje s obsahem do 15 % alkoholu v plechovkách. Výjimka ze zálohování se týká mléka a mléčných výrobků, které se zálohovat nebudou.

Celkově by podle odhadů mohlo ročně systémem projít zhruba 2,5 miliardy kusů plastových nápojových lahví a plechovek. Zákazníci budou s plastovými lahvemi nebo plechovkami zacházet podobně jako dnes se zálohovaným sklem. Při nákupu zaplatí zálohu, která bude stejná jak pro lahve, tak pro plechovky. Její přesná cena bude určena vyhláškou k zákonu, návrh předběžně počítá s výší čtyři koruny.

Při vracení nápojových obalů není nutné je nijak vymývat, důležité je, že se vrací včetně etikety, nezdeformované a nesešlápnuté, aby bylo možné naskenovat jejich unikátní EAN kód. Díky zálohování dojde k redukci litteringu.

Čtěte také: České odpadové hospodářství po roce 1990

Obchodníci budou přijímat lahve a plechovky povinně v prodejnách potravin a nápojů s prodejní plochou nad 50 metrů čtverečních a také na čerpacích stanicích s prodejní plochou nad 50 metrů čtverečních. Dobrovolně se mohou zapojit menší prodejny a obce, ale například i stánky nebo školy. V obcích nad 300 obyvatel, kde nebude povinné ani dobrovolné místo odběru, ho musí zřídit provozovatel systému, pokud o to obec požádá.

Obce budou moci získat finanční prostředky přímo ze zálohového systému. Jednak díky manipulačním poplatkům za odběrná místa, pokud je budou zřizovat obce, a také budou příjemci části peněz z nevyplacených záloh, které bude obcím transferovat operátor. Jedním z hlavních účelů zálohového systému je redukce takzvaného litteringu, volně pohozeného odpadu na veřejných prostranstvích obcí a měst. Plastové nápojové lahve tvoří více než třetinu volně pohozených nápojových obalů a plechovky více než 40 %.

Především obce bojují s litteringem na místní úrovni a vynakládají na jeho odstranění nemalé finanční prostředky. Ve volné přírodě se plastová lahev rozkládá asi 100 let, plechovka asi 50 let.

Recyklační poplatek na reklamní letáky

Novela zákona o obalech přináší i další novinku, a to zavedení recyklačního poplatku na papírové reklamní letáky. Ty obvykle končí v tříděném komunálním odpadu v modrých kontejnerech, kde tvoří cca 10-14 % jejich obsahu. Letáky zatěžují obecní systémy nakládání s odpady a podílejí se na znečištění, nejsou za ně hrazeny recyklační poplatky. Ty by měly podle návrhu platit firmy, které reklamní materiály produkují.

Obce díky tomu získají finanční prostředky na třídění a na odvoz kontejnerů, ve kterých odpadní letáky končí. Produkce letáků je v České republice stabilní a dosahuje až čtyř miliard kusů ročně, což je zhruba 20 000 tun papíru ročně.

Čtěte také: Hospodaření s odpady: podrobný průvodce

„Každá domácnost v Česku dostane ročně až 400 nevyžádaných letáků, které mnohdy končí rovnou v kontejnerech na papír. Dnes náklady na jejich odstranění nesou výhradně obce a výrobci na ně nijak nepřispívají. Chceme, aby obce získaly příspěvek na nakládaní s odpady a v konečném důsledku ušetřily peníze občanům, kteří nevyžádanou reklamu platí,“ dodává David Surý, vrchní ředitel sekce ochrany životního prostředí.

Zákon ale letáky žádným způsobem nezakazuje. V současné době obchodní řetězce omezují distribuci letáků, jedná se nicméně o stále hojně využívanou metodu propagace zboží a služeb. Tento krok by měl vést ke snížení produkce letáků, adresnější distribuci směrem k zájemcům o ně a přechodu k on-line propagaci.

Kalkulačka pro obce

Ministerstvo životního prostředí připravilo pro každou obec v České republice kalkulačku, která vypočítává, jaké budou finanční dopady na jednotlivé obce.

Recyklace PET lahví

PET lahve a plasty na bázi PET patří mezi nejjednodušeji vytříditelné a nejvíce recyklovatelné položky z celkového objemu plastového odpadu. Díky svým vlastnostem představují cenný materiál, který je dlouhodobě žádaný ve výrobním průmyslu. Vysoká kvalita výsledného recyklátu je zajišťována moderními technologickými procesy.

PET lahve jsou v České republice primárně sbírány spolu s dalšími plastovými odpady prostřednictvím žlutých kontejnerů na tříděný odpad a sběrných dvorů. V rámci multikomoditního sběru lze v některých regionech spolu s plasty vhazovat do žlutých kontejnerů i plechovky, či tetrapak. Tento materiál je následně převážen do třídícího zařízení, kde jsou frakce odděleny tříděním.

V rámci třídícího zařízení jsou roztříděny jednotlivé komodity. Plastový odpad se následně roztřídí na specifické skupiny plastů, aby se zabránilo křížové kontaminaci různými druhy plastů. To může probíhat jak ručně, tak strojově. Některá třídící zařízení používají automatizované technologie, jako jsou skenery, které opticky snímají odražené záření, což umožňuje rozlišení plastů podle jejich chemického složení. Stejně tak bývají třídící linky vybaveny robotickými rameny nebo pneumatickými tryskami, které rychle a efektivně oddělují z pásu jednotlivé materiály.

Obvykle se třídí PET (polyethylentereftalát), HDPE (vysokohustotní polyethylen), LDPE (nízkohustotní polyetylen), PP (polypropylen), PS (polystyren), PVC (polyvinylchlorid). Odstraňují se kontaminanty, jako jsou kovové části a jiné typy plastů. Lahve jsou tříděny podle barvy a typu materiálu.

Při mytí PET vloček v procesu recyklace se často používají různé roztoky pro odstranění olejů, lepidel a jiných nečistot, které mohou být přítomny po prvním mycím procesu. Mytí se může provádět v několika fázích s různými teplotami a pH, aby se zajistilo maximální odstranění nečistot.

Vločky se zahřívají a extrudují do podoby malých pelet, které jsou poté ochlazeny a ztvrdnou. Proces extruze a peletizace PET vloček obvykle vyžaduje zahřátí materiálu na teplotu v rozmezí 260 °C až 280 °C, což odpovídá teplotě tání PET. Tato teplota může být různá v závislosti na specifickém typu PET a na případném přídavku dalších materiálů (aditiv) pro zlepšení vlastností, takže specifické nastavení teploty se může lišit.

Technici pracující s tímto zařízením se řídí předepsanými parametry pro zpracování, které jsou optimalizovány pro daný typ a kvalitu plastu a pro požadované vlastnosti konečného produktu. Takto připravený PET je vhodný například pro výrobu nových PET lahví. Materiál splňuje standardy pro konktakt s potravinami a nezáleží na tom, zda byl sebrán z barevných kontejnerů, nebo ze zálohového systému.

Z hlediska životního prostředí nezáleží na tom, co se z recyklovaného materiálu vyrobí. Tak jako tak se ušetří primární materiál. Pokud se vyrobí PET lahev, pak se bunda nebo součást auta vyrobí z primárního materiálu. A naopak, pokud se z recyklátu vyrobí bunda nebo část auta, pak se PET lahev vyrobí z primárního materiálu.

Při výrobním procesu vyfukování (tvarování) PET preform do PET lahví se preformy nejprve ohřejí, takže jsou dostatečně měkké pro formování. Teplota pro ohřev preform se typicky pohybuje mezi 90 °C a 120 °C. Po ohřátí se preformy umístí do výfukové formy a narazí se do nich stlačený vzduch, který preformy rozfoukne do požadovaného tvaru PET lahve.

Polymer je dále měřen, testován a upravován, aby se zajistilo, že se hodí pro určité výrobky. Takto zpracovaný odpadní PET lze využít pro řadu dalších způsobů použití. Ve všech těchto aplikacích šetří životní prostředí, protože nahrazuje primární panenský PET z ropy. Čím déle je ten který výrobek používán, tím menší uhlíkovou stopu působí. Použití do PET lahví má uhlíkovou stopu poměrně velkou, protože se jedná o rychloobrátkový výrobek. Jeho reálná životnost je cca 2 měsíce. A v každém dalším procesu recyklace se znovu a znovu spotřebovává energie a produkuje uhlík, a to jak v logistice, tak v samotných technologických procesech.

Odpadní PET je velmi univerzální recyklovatelný materiál a lze ho využít v mnoha různých aplikacích kromě výroby nových PET lahví. Recyklace PET nejenže pomáhá snížit množství odpadu na skládkách a ve spalovnách a emise skleníkových plynů, ale také šetří energii a snižuje poptávku po nových surovinách. Vznikají nové technologie a inovace, které neustále rozšiřují možnosti využití recyklovaného PET.

Ve většině zemí není problém s tím, že by odpadní PET končil jinde, než v recyklaci. To je způsobeno především vysokou cenou samotného odpadního materiálu. Ta je dlouhodobě vysoká, což motivuje všechny články řetězce jak k třídění, tak k jeho směřování do recyklace. Pouze tam je vyplacena vysoká cena materiálu. Naopak při jeho skládkování, nebo spalování je nutné za tento proces peníze zaplatit.

Chemická recyklace

Komunální odpady navíc představují z hlediska recyklace tak trochu oříšek. Jedním ze způsobů, jak zvýšit podíl recyklace odpadních plastů, představuje chemická recyklace.

Sdružení Chemical Recycling Europe (CRE) definovalo chemickou recyklaci jako jakoukoli recyklační technologii, která přímo ovlivňuje složení polymerového odpadu nebo samotného polymeru a přeměňuje je na chemické látky či produkty, ať už pro jejich původní účel, nebo jiné účely s výjimkou energetického využití.

Rozlišujeme tyto základní druhy chemické recyklace:

• Termochemická recyklace - pyrolýza: Technologie, při které je odpad tepelně zpracován s vyloučením přístupu kyslíku, vzduchu či jiných zplyňovacích látek.
• Plazmatická recyklace - zplyňování plastů: Při teplotách několik tisíc stupňů Celsia za nedostatku vzduchu se rozkládá odpad na základní jednoduché molekuly.
• Chemická recyklace - solvolýza (rozpouštění chemikáliemi): Jedná se o proces zpracování vstupních polymerů z materiálů, které mechanickým procesem recyklovat nelze.

Výhody chemické recyklace

Největší výhodou chemické recyklace je, že touto technologií lze zrecyklovat i materiály, u kterých mechanická recyklace selhává. Chemická recyklace přispívá k:

• omezení skládkování a negativních vlivů s tím spojených
• omezení spalování odpadu
• řešení problematiky využití odpadních plastů v České republice
• snížení závislosti na importu primárních plastových materiálů
• vyšší ochraně životního prostředí
• dosažení cílů daných odpadovou legislativou v oblasti nakládání s odpady

V době, kdy je na trhu nedostatek materiálu, je více než třeba šetřit primární zdroje. „Při současné nízké míře recyklace a exponenciálně rostoucí produkci plastů dochází ke zvyšování plýtvání plastovými materiály, a proto jsou pro rafinaci odpadu zapotřebí nové technologie termochemické recyklace,“ konstatuje RNDr. Radek Hořeňovský, expert na odpadové hospodářství klastru WASTen z.s., a dodává: „V současné době je v Evropě recyklováno pouze asi 10 % plastového odpadu, čehož je většinou dosaženo mechanickou recyklací.“

Metody termochemické recyklace by mohly podíl recyklace odpadních plastů významně zvýšit. Na rozdíl od mechanické recyklace dokáže metoda termochemické recyklace zpracovat i komunální odpad obsahující směsi odpadních plastů.

„Termochemické recyklaci lze také použít k úpravě odpadu z mnoha nových materiálů, jako jsou kompozity, zejména v rozvíjející se fázi, kdy je objem nových materiálů na trzích nízký, což vede k tomu, že separovaný sběr odpadu není nákladově efektivní alternativou. Termochemická recyklace nabízí ekologickou alternativu k metodám běžného spalování a neefektivnímu skládkování,“ vysvětluje Doc. RNDr. Miloslav Bačiak Ph.D., expert na odpadové hospodářství klastru WASTen z.s.

Překážky chemické recyklace

V současné době jsou hlavními překážkami pro širší využití perspektivní termochemické recyklace plastového odpadu zejména nedostupnost a nekonzistentní kvalita vstupních surovin, neefektivní, a tudíž nákladné třídění, dosud neexistující, nebo minimální trhy s produkty termochemické recyklace a zejména nejasné legislativní podmínky a předpisy týkající se nakládání s plastovým odpadem a využití metod termochemické recyklace.

„Možná řešení by mohla zahrnovat úzkou spolupráci mezi producenty odpadních surovin a jejich recyklátory, zpracovateli, pro zajištění stálého množství a kvality suroviny. Pokročilá předběžná úprava by poskytla základ pro nákladově efektivní termochemickou recyklaci. Dále je nutná klasifikace získané kapaliny jako produktu namísto odpadu a její standardizace. Dopady na udržitelnost musí být navíc jasně pozitivní,“ uzavírá Radek Hořeňovský.

Evropská komise a kritéria pro ukončení odpadového režimu u plastů

Evropská komise zveřejnila návrh prováděcího nařízení ke směrnici 2008/98/ES o odpadech, kterým se stanovují jednotná kritéria pro posouzení toho, kdy plastový odpad přestává být odpadem (tzv. end-of-waste kritéria pro plasty).

Samotný návrh stanovuje podmínky pro vstupní odpad, požadavky na samotný recyklační proces, kvalitu výstupního plastu, povinnosti producentů recyklátu (včetně systému řízení kvality a vydávání prohlášení o shodě) a limity pro obsah cizorodých materiálů.

Česká asociace odpadového hospodářství (ČAOH) považuje záměr sjednotit end-of-waste kritéria na úrovni EU za principiálně správný krok. Jen je chybou, že od roku 2018, kdy vznikla nová evropská legislativa pro oběhové hospodářství, tento zjednodušující end-of-waste rámec pro plasty vzniká až nyní, v roce 2026, tedy po osmi letech.

ČAOH vnímá návrh jako koncepčně přínosný, avšak v současné podobě nadměrně administrativně a procesně zatěžující. Formální systémy srovnatelné s EMAS nebo certifikací třetí stranou nejsou vždy přiměřené charakteru a velikosti provozu. Povinnost vystavovat prohlášení o shodě pro každou jednotlivou zásilku recyklátu je podle ČAOH v rozporu s běžnou obchodní praxí a představuje významnou administrativní zátěž bez odpovídajícího environmentálního přínosu.

Návrh podle ČAOH nepřiměřeně přenáší odpovědnost za posouzení chemického složení vstupních plastových odpadů na třídicí a recyklační zařízení. ČAOH požaduje, aby byly tyto povinnosti formulovány přiměřeně, na základě rizikově orientovaného přístupu a dostupných informací.

Návrh Evropské komise stanoví velmi detailní požadavky na monitoring, vzorkování a analýzy. ČAOH navrhuje přesunout důraz z pevných frekvencí na rizikově orientovaný přístup, umožnit snížení četnosti vzorkování u stabilních toků, využití historických dat a preferenci vizuálních kontrol tam, kde je to odůvodněné.

Stanovení jednotného limitu cizorodých materiálů ve výši <1,9 % bez ohledu na typ polymeru, zdroj odpadu a zamýšlené použití recyklátu, považuje ČAOH za technicky i prakticky problematické a nedůvodné ve vztahu k cílům oběhového hospodářství. Takto přísná hranice může vést k neopodstatněnému vyřazování kvalitních materiálů z end-of-waste režimu.

Požadavek na plnou shodu plastových recyklátů s REACH považuje ČAOH za jednu z hlavních praktických bariér end-of-waste režimu. Recyklátoři nemají informace o chemickém složení původních výrobků a neexistují ekonomicky dostupné metody pro rutinní prokazování úplné shody se všemi omezeními REACH.

Nařízení REACH je extrémně obsáhlé a složité nařízení. Trvat na plnění jeho obsahu u druhotných materiálů, kde ověření složení často není reálně a za přiměřených nákladů možné, způsobí výrazné plošné omezení možností využití druhotných materiálů mimo odpadový režim, čímž opět dojde k omezení cílů oběhového hospodářství.

ČAOH požaduje, aby bylo plnění REACH vykládáno přiměřeně roli recyklátora, na základě řízení rizik a nejlepších dostupných informací, s možností využití procesních kontrol, screeningových metod a deklarací dodavatelů.

Inspirace ze světa

Malý ostrov Tilos, ležící na východě Egejského moře, udělal důležitý krok vpřed s ohledem na svoji nádhernou krajinu. Jedná se o první ostrov, který něco takového dokázal. Především bylo třeba vzdělat obyvatele v třídění odpadu a zavést nový systém. Každé domácnosti byly přiděleny nádoby, krabice a pytle na recyklovatelný a organický odpad a na cigaretové nedopalky. Před začátkem projektu o nulovém odpadu směřovalo na skládku Tilu 87 % veškerého odpadu. Rovněž se na ostrově vybudovalo „Centrum pro kreativní upcyklaci“, kam obyvatelé mají možnost přinést různé předměty na opravu. A pokud už předmět opravit nelze, vymyslí se jiný způsob jeho využití (např. Všestranné technologie na zpracování odpadu, čistá krajina a povinné třídění. Zavést nový odpadový systém určitě dalo práci, ale rozhodně to stojí za to.

S novými opatřeními roste životní úroveň ostrova a láká také turisty, kteří dbají na životní prostředí. Lépe se pochopitelně bude dařit i flóře a fauně. Ostrov je totiž místem, kde přebývá mnoho vzácných zvířat. Jak obyvatelé, tak turisté si nový systém velice chválí. Třísloviny z ovoce a odřezky ze dřeva - tak málo stačí na filtrování mikroplastů z vodních zdrojů. V ovoci se nacházejí tzv. třísloviny, které dávají plodům nežádoucí chuť, pokud ještě nejsou zralé. Čistič „bioCap“ je zcela rostlinného původu a nenáročný na výrobu. I přes svou jednoduchost je tento přírodní odstraňovač mikroplastových částic velice účinný.

tags: #hospodareni #s #plastovymi #odpady #v #Ceske

Oblíbené příspěvky:

• Příčiny a důsledky klimatických anomálií
• Zábavný Kvíz pro Děti o Přírodě
• Povinnosti evidence odpadu
• Fortel ECO: Třídění odpadu
• Šetrné automobily