Houby Rostoucí v Odpadu: Druhy a Využití

Rostou vám na zahradě houby? Někdo má to štěstí, že mu na zahradě pod stromy nebo v trávníku rostou jedlé houby, ale je to spíš výjimka. Nejčastěji se v zahradách objevují nejedlé či přímo jedovaté druhy hub, které by v polévce ani ve smaženici nikomu radost neudělaly. Navíc výskyt hub může i signalizovat, že s vaší zahradou není něco v pořádku.

Už je to tak, pro chutné houby většinou musíte vyrazit do lesa nebo hájku, ale pořádný úlovek si můžete odnést v košíku i od břehu rybníka, porostlého statnými duby. Většina hub, které se čas od času objevují v zahradách však nic dobrého nevěstí. Bývají v lepším případě jen nejedlé, v tom horším i jedovaté. Pokud vám jejich výskyt nevadí, nemusíte ho ani řešit, ale měli byste vědět, co růst hub na zahradě vlastně znamená.

Houby na trávníku a v záhonech

Několik dní v kuse pršelo jen se lilo nebo rybník vedle zahrady má trochu moc vysoko nastavená stavidla. Zkrátka máte na zahradě moc vysokou hladinu spodní vody a půda je podmáčená. Vlhko houbám svědčí, a tak se rozhodly vyrůst i plodnice z podhoubí, které se přirozeně vyskytuje v půdě.

Další možnost, proč vám v záhonech mezi jahodami raší drobné kloboučky hub, upozorňuje na příliš kyselou půdu, což houbám vyhovuje. Zásadité půdy pro růst hub příznivé nejsou.

Plodnice hub se také objevují v půdě, která je přesycena živinami a nerozloženým organickým materiálem. Houby se právě snaží onen organický materiál rozložit. Občas se to stává u zakoupeného substrátu nebo v okolí nevykopaných pařezů po poražených stromech.

Čtěte také: Jak pěstovat tibetskou houbu doma?

Jak se zbavit hub v trávníku

Růst hub na zahradě je tedy většinou jen občasný a zároveň dočasný. Houby se samy od sebe přestanou objevovat, jakmile pominou vhodné podmínky pro jejich růst, tedy půda se vysuší a organické zbytky rozloží, právě i vlivem působení hub. Pokud se vám houby v trávníku či v záhonech zdají neestetické nebo se obáváte, aby je náhodou neochutnaly děti, pak můžete záhony či trávník ošetřit mletým vápencem nebo vápnem.

Jaké houby rostou na zahradě

1. Bedla zahradní (Chlorophyllum brunneum)

   Trochu záludný druh bedly, tedy lupenité houby, která způsobuje zvracení a nevolnost, ale jen u někoho. V každém případě se nedoporučuje svou odolnost pokoušet. Najdete ji v zahradách i městských parcích, od července do listopadu.

2. Kropenatec otavní (Panaeolina foenisecii)

   Lupenitá houba, která se hojně vyskytuje od dubna do října v zamokřených trávnících, na loukách i pastvinách, často po déletrvajících deštích. Je jedovatý a slabě halucinogenní.

3. Žampion zápašný neboli pečárka zápašná (Agaricus xanthodermus)

   Žampion zápašný, je mírně jedovatá houba, kterou si můžete splést s jedlými druhy žampionů. Poznáte ji však podle výrazného zažloutnutí po rýpnutí nožem nebo nehtem. Protivně páchne po karbolu. V zahradách i parcích se objevuje od pozdního jara a po celé léto.

4. Třepenitka svazčitá (Hypholoma fasciculare)

   Drobná lupenitá houba, která se objevuje nejčastěji na mrtvém dřevě, na zahradách i v lesích, od časného jara do pozdního podzimu.

   Čtěte také: Problémy s odpadem

Houby a Mykotechnologie

Právě on se stal šiřitelem myšlenky, že houby zachrání svět. Obrovskou inspirací se stal uznávaný mykolog také pro českého designéra Ilju Paniće, a to v době, kdy začal studovat experimentální obor zabývající se designem vznikající budoucnosti. Začal jsem se o mycelium zajímat na fyzikální a chemické úrovni, ale také jako o metaforické médium, bytost, která se spojí s kýmkoliv.

Mykotechnologie je obecný termín pro praktické a efektivní využití hub a na ně navázaných procesů k tvorbě nových technologií a produktů. Mykotechnologie využívají strukturálních vlastností mycelia pro vytvoření flexibilních stavebních prvků a všestranných materiálů. Dále lze využít i jeho chemických charakteristik pro zpracovávání odpadu a znečištění. V ideálním případě vzniklá technologie umí poskytnout všechny tyto výhody najednou.

Například IKEA přechází na balení do krabic z mycelia. Polystyren se musí vykrájet na požadovaný tvar. Je to zbytečný odpad, po kterém navíc zůstane spousta odřezků. Mycelium je lehčí, ekologicky vyrobené a rozložitelné za několik týdnů. Americká firma Loop zase nabízí ekologickou rakev, která nebožtíka zpracuje a vrátí zemi.

Odpad z pěstování hub a jeho využití

Rostoucí obliba hub má za následek rozrůstající se pěstební farmy. A ruku v ruce s tím také zvyšující se množství odpadu. V průměru na každé kilo vypěstovaných hub připadají tři kilogramy odpadu. Tím je pěstební substrát, v němž je hodně slámy, hnojiva a rašeliny, ale také zbytky hub. Ačkoliv se část odpadů využívá jako kompost, většina doposud končila na skládce. V současné době existuje projekt, jehož cílem je dát tomuto houbovému odpadu druhou šanci.

„Každý rok se kvůli rostoucí poptávce po houbách zvyšuje množství odpadu, vzniklého při pěstování hub. Takže potřebujeme zároveň stále více místa, abychom ho měli kam uložit,“ říká Pablo Martinez ze španělského výzkumného centra Mushroom Technological Research Center. Myšlenkou zpracování a následného komerčního využití tohoto odpadu se před pár lety začal zabývat projekt Funguschain, za nímž se skrývá tým holandského vědce Barta van der Burga. Ten se snaží najít využití jak pro zbytky hub, jako jsou nožičky a deformované houby, které jsou neprodejné, tak pro využitý substrát, v němž se houby pěstovaly. Houby totiž obsahují mnoho prospěšných látek, ať už jsou to proteiny, karbohydráty, tuky nebo chitin.

Čtěte také: Recenze produktu proti plísním

Proteiny z hub by se podle zjištění vědeckého týmu daly výborně využít v potravinářském průmyslu. Dají se totiž ve formě jedlého gelu přidávat do potravin pro seniory, kteří mají problémy s polykáním. Zájem o ně projevily i vegetariánské restaurace. Jak výživové hodnoty, tak houbová chuť, se skvěle dají využít při přípravě vegeburgerů. Uplatnění chitinu jako přírodního konzervantu vidí tým v nově vyvíjené řadě krémů. Díky tomuto využití by mohl být odpad z hub snížen až o 40 %.

Využití půdy, v níž se houby pěstují, byl pro vědce velkou výzvou. Kvůli velkému podílu vody váží zbytky z pěstování tolik, že by se ekonomicky nevyplácelo je někam převážet. Ale pokud se substrát vysuší, dají se z něj vytvořit peletky, které se dají využít jako ekologické hnojivo. „Peletky se dají, na rozdíl od mokré půdy, převézt opravdu kamkoli,“ komentuje to Martinez.

Substrát je vysoušen bez využití elektřiny nebo jiného tradičního zdroje energie. Část houbového odpadu je pak využívána jako zdroj energie v bioplynové stanici. Vzniklé hnojivo chce tým vědců ušít na míru konkrétním plodinám tak, že do něj před finálním vysušením dodá vhodnou výživu. Například hnojivo vhodné pro vinice může být doplněno o draslík, fosfor a mangan. V případě, že by se opravdu podařilo půdu, která zůstane po pěstování hub, takto využít, snížily by se také náklady samotných pěstitelů hub. Ti nyní platí 10-50 Euro za tunu odpadu. Pokud se podaří ze zbytků z pěstování vyrábět hnojivo, které se dál využije, udělají pěstitelé hub velký krok k cirkulární ekonomice.

Pěstování hub

Pěstování hub je záležitostí hodně starého data - vždyť pěstování lanýžů (Tuber) zaznamenal již Theophrastos (4. stol. před n. l.), z téže doby (3.-2. stol. před n. l.) je z Číny známo pěstování boltcovitek (Auricularia) a jen o něco mladšího data (2. stol. Novověké záznamy pocházejí z Itálie a Francie 16. století (ilustrace v Magia naturalis 1560; Théâtre d’Agriculture et Mesnage des Champs 1600) - v této době je popsáno pěstování žampionů v pařeništích na koňském trusu, na krytých pařeništích i v zimě.

Důležitým mezníkem je rok 1678, kdy francouzský botanik Marchant dokazuje, že z bílých vláken v půdě pod houbami po přesazení do vhodného prostředí rostou další plodnice => tento poznatek předznamenal pozdější rozmach pěstování žampionů v Evropě. Největší rozvoj pěstování hub ale nastává až po 2. světové válce (neroste jen celková produkce, ale rozšiřuje se i spektrum jedlých hub, které jsou uměle pěstovány).

Žampiony (údaje z konce 90. let: ročně 1 956 000 tun ve světě; z 80. let: 1500 tun v Československu) - nejvíce pěstovanými druhy jsou Agaricus bisporus (ž. dvojvýtrusý), schopný tvořit plodnice již na haploidním myceliu (A. hortensis - ž. zahradní a A. brunnescens - ž. hnědý jsou synonyma tohoto druhu), A. bitorquis (ž. pochvatý, ž. jedlý, ž. opásaný) a původně (sub-)tropický A. subrufescens (ž. mandlový).

Hlívy - konkrétně jde o několik druhů zejména z okruhu Pleurotus ostreatus (z našich druhů jde o P. ostreatus, P. pulmonarius, P. cornucopiae) nebo P. eryngii - jsou vedle žampionů druhým u nás hojně pěstovaným rodem hub (ve světě přes 90 % v Asii: Čína, Korea, Japonsko, Tchaj-wan, Filipíny, Thajsko, Pákistán, ale velkými producenty jsou i Itálie, USA a Nigérie). Oproti jiným houbám jsou pěstovány relativně nedlouho - od roku 1917 na špalcích, 1935 poprvé na pilinách.

Sběr hub

Sběr hub je pro mnohé nepostradatelnou součástí léta a brzkého podzimu. Houbaření je oblíbené nejen kvůli košíkům plným voňavé lesní úrody. Pro mnohé se procházka lesy stala relaxem, při němž si vyčistí hlavu a naberou energii. Pokud i vás houbaření zlákalo, ale patříte mezi začátečníky, může se vám zdát v některých ohledech složité. Možná si říkáte „Kam na houby? Jak rozpoznat ty jedlé? A jaké sbírat?“. S tím vším vám dnes poradíme. Jdeme na to!

Kde rostou houby?

Místy, kde je můžete najít, byste možná byli překvapeni. Houby rostou v různých typech prostředí - od lesů přes louky až po domácí zahrady. Obecně platí, že houbám svědčí vysoká vlhkost v kombinaci s příhodnou teplotou. Ne nadarmo se říká: „roste jako houby po dešti“. Jakmile v létě zaprší, následně se opět zvedne teplota, podhoubí začne pracovat a vytvářet ideální podmínky k růstu hub.

Kam se na houby vydat?

• Lesy - listnaté, smíšené i jehličnaté lesy jsou ideálními místy pro houbaření. V listnatých lesích najdete různé druhy hub, jako jsou hřiby, křemenáče i holubinky.
• Louky a pastviny - některé druhy hub, jako jsou bedly a žampiony, lze najít i na otevřenějších prostorách.
• Zahrady - podhoubí v půdě vydrží čekat klidně i 100 let na příhodné podmínky, které aktivují růst houbových výtrusů. Může se tak stát, že vás při běžné procházce po zahradě překvapí několik žampionů nebo hříbky.

Jak poznat jedlé houby?

Bezpečnost především. To při houbaření platí dvojnásob. Naučit se, jak rozpoznat jedlé druhy hub, je proto zcela klíčové. Co pro to udělat a čím si bezpečné sbírání hub ulehčit? V mnohém vám napoví například atlas hub. Pomůže vám správně identifikovat konkrétní houby dle jejich charakteristických rysů - barvy, tvaru třeně neboli nohy, kloboučku apod. V dnešní době také existují aplikace na mobilní telefon, které vám po vyfocení nebo naskenování houby řeknou, o jaký druh se jedná. Každopádně vždy platí základní poučka každého houbaře: Sbírejte jen ty houby, které bezpečně poznáte.

Oblíbené druhy jedlých hub

Než se na svůj první houbařský výlet vydáte, možná vás zajímá, na jakých houbách si vlastně můžete nejvíce pochutnat? Je jich celá řada. Na náš seznam jsme zařadili snadno rozpoznatelné, výrazné a současně chutné druhy hub, které by měl každý začínající houbař znát:

• Hřib smrkový

  Nejznámější a velmi oblíbená chutná houba, které se také říká hřib pravák. Poznáte ho podle čistě hnědého a hladce sametového kloboučku a bílé až nažloutlé dužiny. Roste především v jehličnatých lesích, zejména pod smrky. Má široké využití v kuchyni. Může být použit v pokrmech jako jsou polévky, omáčky, rizota, nebo sušený a rozemletý jako koření. Díky své masité struktuře je také skvělý pro smažení, grilování či sušení.

• Křemenáč osikový

  Má typický oranžovohnědý klobouk a bílý třeň s tmavě hnědými až černými šupinami. Dužina je bílá a tuhá, po naříznutí může měnit barvu přes lehce růžovou a později až červenou. Najdeme ho především pod osikami a dalšími listnatými stromy.

• Kozák březový

  Poznáte jej podle hnědého až šedohnědého klobouku a bílého třeně s typickými tmavými šupinami. Jak už název napovídá, roste hlavně pod břízami. V kuchyni lze připravit jako smažený, dušený, sušený nebo nakládaný. Je však potřeba jej dostatečně tepelně upravit, protože syrový může být hůře stravitelný.

• Holubinka nazelenalá

  Je charakteristická nazelenalým až olivovým kloboučkem, někdy s odstíny žluté nebo hnědé. Bílá dužina je tvrdá, křehká a při nakrojení nemění barvu. Roste především v listnatých, ale i smíšených lesích, zejména pod duby, buky a habry. Má neobvykle jemnou oříškovou chuť. Na rozdíl od některých jiných holubinek není hořká ani štiplavá, což z ní dělá oblíbenou houbu pro sběr.

• Bedla vysoká

  Jedná se o jednu z nejvyšších hub. Krom až 40 cm dlouhé štíhlé nohy vyniká také velkým šupinatým kloboukem o průměru 10 až 30 cm. Třeň je dutý, pevný, s výrazným prstencem. Často mívá šupinky po celé jeho délce. Základna třeně je ztluštělá. Důležité je dobře rozeznat bedlu vysokou od jiných podobných druhů, jako je například jedovatá bedla zahradní, která je menší a její dužnina při poranění červená. Bedlu vysokou najdete na loukách i ve smíšených a listnatých lesích. Často se vyskytuje ve skupinách. Nejznámějším způsobem přípravy je smažení klobouků jako řízků, ale bedlu můžete i grilovat, dusit, nebo přidávat do polévek a omáček.

• Liška obecná

  Její nezaměnitelný vzhled s charakteristickým tvarem klobouku, třeně i specifické žluté barvy si nemůžete splést. Klobouk je zlatavě žlutý, nepravidelného tvaru, obvykle nálevkovitý s vlnitým laločnatým okrajem. Třeň je krátký a silný, obvykle stejné barvy jako klobouk, někdy lehce bledší. Je hladký a trochu zúžený k bázi. Lišky rostou ve větších trsech v jehličnatých i listnatých lesích. V kuchyni je oblíbená pro svou mírně ovocnou vůni a jemnou, kořenitou chuť.

A nyní zbývá jediné - pořídit šikovný houbařský košík a vydat se do lesa. Houbaření se může stát vaším novým koníčkem či skvělou příležitostí, jak zkrátka trávit více času v přírodě.

tags: #houby #rostoucí #v #odpadu #druhy

Oblíbené příspěvky:

• Správná recyklace papíru
• Česká republika – znečištění ovzduší
• Kam s plasty?
• Ekologické Dražovice
• Výhody stojícího WC se spodním odpadem