Zdroje znečištění ovzduší v České republice

Obce se stále častěji setkávají s požadavky svých občanů na zlepšení čistoty ovzduší. V tomto článku se budeme zabývat pouze stacionárními zdroji ochrany ovzduší (dále jen také zdroje).

Stacionární zdroje znečišťování ovzduší

Ochranu ovzduší před jeho znečišťováním ze stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší upravuje zákon č. 86/2002 Sb, o ochraně ovzduší.

Stacionární zdroj znečišťování ovzduší je zařízení spalovacího nebo jiného technologického procesu, které znečišťuje nebo může znečišťovat ovzduší, dále šachta, lom a jiná plocha s možností zapaření, hoření nebo úletu znečišťujících látek, jakož i plocha, na které jsou prováděny práce nebo činnosti, které způsobují nebo mohou způsobovat znečišťování ovzduší, dále sklad a skládka paliv, surovin, produktů, odpadů a další obdobné zařízení nebo činnost (§ 4 odst. 3 zákona o ochraně ovzduší).

Kategorizace stacionárních zdrojů

Tyto zdroje lze dělit podle několika kritérií. Zásadní je však kategorizace podle míry jejich vlivu na kvalitu ovzduší na malé, střední, velké a zvláště velké zdroje znečišťování ovzduší.

• MZ - Malý zdroj znečišťování ovzduší.
• SZ - Střední zdroj znečišťování ovzduší.
• VZ - Velký zdroj znečišťování ovzduší.
• ZVZ - Zvláště velký zdroj znečišťování ovzduší.

Obce (resp. obecní úřady) jsou jako orgány ochrany ovzduší příslušné pro kontrolu malých zdrojů znečišťování ovzduší. Pravomoc ke kontrole (a jiným činnostem) ostatních kategorií zdrojů vykonává Česká inspekce životního prostředí. Dále se tedy budeme věnovat pouze malým zdrojům a povinnostem jejich provozovatelů.

Čtěte také: Vliv Energie na Přírodu

Malými zdroji jsou mj. zdroje umístěné v rodinných domcích (krby, kamna, kotle k vytápění apod.), školách, provozovnách určených k podnikání nebo v nejrůznějších kulturních domech.

Je zřejmé, že provozovateli jsou buď "obyčejné" fyzické osoby, nebo osoby právnické či osoby fyzické - podnikatelé (pozor - zvláštní povinnosti se na tyto fyzické osoby vztahují pouze v souvislosti s jejich podnikatelskou činností, jinak vystupují jako klasické fyzické osoby).

Pro provoz malých zdrojů znečišťování ovzduší jsou stanoveny mnohem nižší standardy než pro ostatní kategorie zdrojů, což se jistě zdá na první pohled jasné a pochopitelné. Na druhou stranu je však třeba zvážit, zda není na místě změnit přístup k povinnostem i kontrole provozovatelů malých zdrojů znečišťování. Malé zdroje totiž mají velký podíl na znečišťování ovzduší v ČR.

Povinnosti provozovatelů malých zdrojů znečišťování ovzduší uvádí především § 3 a § 12 zákona č. 86/2002 Sb, o ochraně ovzduší (dále jen zákon):

• oznámit obecnímu úřadu provedení povinného měření a kontroly a jejich výsledky do 30 dnů od data jejich uskutečnění, a další.

Pokud orgán ochrany ovzduší zjistí, že některá z těchto povinností nebyla nebo není dodržována, uloží ve správním řízení za správní delikt (nebo přestupek u fyzických osob) sankci (pokutu podle § 40 a násl. zákona) nebo opatření k nápravě, například omezení nebo zastavení provozu zdroje (podle § 38 zákona).

Čtěte také: Které zdroje energie jsou nejméně škodlivé?

Často se ale orgány ochrany ovzduší (obecní úřady) dostanou do situace, kdy je zřejmé, že provozovatel zdroje - fyzická osoba - porušuje svoje zákonné povinnosti a například spaluje nevhodné materiály (PET lahve nebo jiný odpad apod.) Vzhledem k tomu, že tyto správní orgány nemohou požadovat, aby je provozovatel pustil do svého domu kvůli kontrole zdroje, nelze prakticky ve správním řízení prokázat, že se fyzická osoba skutečně dopustila přestupku.

Obtěžování zápachem

Obtěžování zápachem je v mnoha obcích velmi častým problémem. Zdrojem sice mnohdy bývají nejrůznější chemické provozy nebo slévárny, kompostárny, čistírny odpadních vod či velkokapacitní chovy drůbeže, ale stejně tak mohou produkovat nepříjemný zápach malé zdroje.

Problematiku obtěžování zápachem v rámci veřejného práva (práva správního a práva životního prostředí) upravuje taktéž zákon o ochraně ovzduší a podrobnosti uvádí vyhláška č. 362/2006 Sb., o způsobu stanovení koncentrace pachových látek, přípustné míry obtěžování zápachem a způsobu jejího zjišťování (dále jen vyhláška). Tato vyhláška rozlišuje mezi přípustnou mírou obtěžování zápachem a koncentrací pachových látek.

Zaměřme se ale nyní na předepsaný postup posuzování, zda byla či nebyla v konkrétním případě překročena přípustná míra obtěžování zápachem. Překročení přípustné míry se posuzuje na základě písemné stížnosti osob bydlících nebo pracujících v oblasti, ve které k obtěžování zápachem dochází.

Nesmíme opomenout, že případný obtěžovaný občan nemá k dispozici pouze tuto vyhlášku. Pokud má za to, že provozovatel porušuje uložené povinnosti, může využít rovněž správního řádu, konkrétně ustanovení § 42 a dát správnímu úřadu podnět k zahájení správního řízení.

Čtěte také: Význam obnovitelné energie

Naopak pozitivní je, že vyhláška zavádí fikci překročení přípustné míry obtěžování zápachem. Ta je překročena vždy, když si na obtěžování zápachem stěžuje více než 20 osob a alespoň u jednoho z provozovatelů stacionárních zdrojů se prokáže porušení povinnosti podle zákona, které překročení přípustné míry obtěžování zápachem způsobilo.

Přesto je ale zřejmé, že v případě, kdy si na obtěžování zápachem stěžuje 20 a méně osob (a při splnění podmínky, že byla porušena některá z povinností), je rovněž dána příslušnému orgánu ochrany ovzduší možnost konstatovat překročení přípustné míry obtěžování zápachem.

Letní grilování a spalování listí

V létě a na podzim se obce setkávají se stížnostmi na obtěžování zápachem z grilování nebo spalování listí na zahrádkách. Jak se tento problém řeší v právní úpravě a co mohou obce udělat?

Obecně lze v otevřených ohništích, zahradních krbech nebo v otevřených grilovacích zařízeních spalovat jen dřevo, dřevěné uhlí, suché rostlinné materiály a plynná paliva určená výrobcem, přičemž uvedená paliva nebo materiály nesmějí být kontaminovány chemickými látkami.

Ohledně spalování různých materiálů v otevřených ohništích má ale obec ještě jinou možnost - vydat obecně závaznou vyhlášku, kterou stanoví podmínky pro spalování rostlinných materiálů nebo dokonce může jejich spalování zakázat, pokud zajistí jiný způsob pro jejich odstranění podle zvláštního právního předpisu. Takové vyhlášky obce vydávají poměrně často.

Mobilní zdroje znečišťování ovzduší

Mobilními zdroji znečišťování ovzduší (dále jen "mobilní zdroj znečišťování") jsou samohybná a další pohyblivá, případně přenosná zařízení vybavená spalovacími motory znečišťujícími ovzduší, pokud tyto motory slouží k vlastnímu pohonu nebo jsou zabudovány jako nedílná součást technologického vybavení.

Rozptýlené zdroje znečištění

Zahrnutí sledování úniků z rozptýlených (difúzních) zdrojů do registru znečišťování je jedním z prvků, který požaduje Protokol o registrech úniků a přenosů znečišťujících látek. Z údajů o únicích z mnoha zemí totiž vyplývá, že rozptýlené zdroje mohou být důležitými zdroji úniků klíčových znečišťujících látek.

Rozptýlené zdroje (diffuse sources) jsou definovány v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. Jako rozptýlené zdroje znečištění lze identifikovat mnoho činností jako například:

• dopravu (leteckou, automobilovou, železniční, vodní),
• spalování paliv v domácnostech,
• distribuci fosilních paliv,
• úpravu komunikací (nanášení asfaltových povrchů),
• vybrané zemědělské aktivity (používání průmyslových hnojiv),
• používání spotřebních výrobků,
• používání rozpouštědel a mnoho dalších.

Podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006 Evropská komise, jíž bude nápomocna Evropská agentura pro životní prostředí, zařadí do evropského PRTR informace o únicích z rozptýlených zdrojů, pokud takové informace existují a byly již ohlášeny členskými státy. Informace budou přiměřeně uspořádány na internetové stránce E-PRTR.

Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP)

Oddělení ochrany ovzduší České inspekce životního prostředí (ČIŽP) dozírá na dodržování tří zákonů, a to zákona o ochraně ovzduší č. 201/2012 Sb., zákona č. 73/2012 Sb., o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, a o fluorovaných skleníkových plynech a zákona č. 383/2012 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů.

Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší se zaměřuje především na ochranu kvality vnějšího ovzduší v troposféře, na snižování emisí skleníkových plynů z pohonných hmot v dopravě, na smogové situace, umožňuje samosprávám zavést nízkoemisní zóny.

Mezi kompetence ČIŽP patří zejména kontrola dodržování zákona o ochraně ovzduší u provozovatelů stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší uvedených v příloze č. 2 zákona o ochraně ovzduší, a dále kontrola výkonu autorizované činnosti a přesnost, úplnost a pravdivost údajů uváděných v prohlášeních o biopalivech pro motorová vozidla. ČIŽP se vyjadřuje k povolování nových stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 2 zákona o ochraně ovzduší a k jejich změnám.

Zákon č. 73/2012 Sb., o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, a o fluorovaných skleníkových plynech upravuje práva a povinnosti právnických a podnikajících i nepodnikajících fyzických osob při zacházení s látkami poškozujícími ozonovou vrstvu Země (dále jen LPOV) a vybranými fluorovanými skleníkovými plyny, jakož i s výrobky, které tyto látky obsahují. V této oblasti inspektoři vykonávají dozor nad činností certifikovaných osob, vybraných povinností výrobců, dovozců a vývozců těchto látek. Kontrolují osoby v oblasti dodržování povinností při instalaci, servisu, údržbě, provozu, znovuzískávání, recyklaci a regeneraci u zařízení, která obsahují LPOV a fluorované skleníkové plyny.

ČIŽP je zákonem ustanovena správcem poplatku za výrobu a dovoz LPOV a výrobků, které je obsahují, vykonává kontrolu dodržování povinností poplatníků. Celní úřady zajišťují samotný výběr poplatků.

Zákon č. 383/2012 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů upravuje nedílnou součást ochrany klimatického systému Země, na které se ČIŽP významnou měrou kontrolní činností podílí, a to je ochrana před emisemi skleníkových plynů, zejména oxidu uhličitého, a to prostřednictvím systému obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů.

Typy zdrojů znečišťování ovzduší

Provozní evidence stálých údajů stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší, které jsou umístěny v provozovně.

Typy zdrojů znečišťování ovzduší:

• SPALOVACÍ - Spalovací: ZZO podle NV 146/2007 Sb., tj. spalovací zdroje a procesní ohřevy bez kontaktu spalin s technologickou látkou.
• SPALOVACÍ - Spalovna odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu: ZZO podle NV 354/2002 Sb., tj spalovny odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu.
• OSTATNÍ - Spalování: ZZO podle NV 615/2006 Sb., tj. zařízení procesních ohřevů, kde dochází ke kontaktu spalin s technologickou látkou.
• OSTATNÍ - Výroba a další činnosti: ZZO podle NV 615/2006 Sb., tj všechny činnosti s výjimkou bodu 3.
• OSTATNÍ - Evidence spotřeby VOC: ZZO podle vyhlášky 337/2010 Sb., tj. ostatní zdroje emitující a užívající těkavé organické látky.

tags: #zdroje #znecisteni

Oblíbené příspěvky:

• Česká regulace pornoreklamy
• Přehled ekologických regulací
• Emisní podmínky pro vozidla
• Bahenní sopky a živé kameny v Rumunsku
• Přírodní materiály a pohodlí