S chladnými dny přichází kromě těšení se na Vánoce i zvýšená chuť po dýňovém latéčku, čokoládě, svařáku a dalších teplých nápojích, které zahřejí i potěší chuťové pohárky při procházkách a různých venkovních společenských příležitostech. Jenže „kelímky všeho druhu“ jsou oblíbené i v létě na festivalech a rodinných a jiných setkáních. A až doslouží, bude z nich odpad - a že ho není málo!
Vychutnat si nápoje z jednorázových kelímků zvládáme hravě, někdy ale může být pořádným třídicím oříškem, kam použitý jednorázový kelímek správně odložit.
Na úvod: obecně platí, že se u všech možných modifikací papírových kelímků používá vrstva, která zajišťuje jejich nepropustnost. Tato vrstva může být materiálová, ale i chemická. Všechna tato řešení musí být v souladu s užitím pro tzv. foodcontact - styk s potravinami.
Bohužel ale představují kelímky s těmito úpravami v běžné papírenské recyklaci v ČR problém - pokud by se měly recyklovat jako součást sběrového papíru, pak by příměsi bohužel dávaly vzniknout nekvalitnímu papíru, který by jen těžko hledal uplatnění.
Papírové kelímky s plastovou povrchovou úpravou tedy NEPATŘÍ do modrého kontejneru. Tato vrstva totiž zaručuje kýženou nepropustnost, ale komplikuje recyklaci spolu se standardním papírem. Běžně se vyrábějí tzv. termopapírové kelímky, které mohou mít více vrstev kvalitního papíru, a jsou tak vhodné na horké nápoje.
Čtěte také: Certifikace ekologického tisku
Papírové kelímky s vrstvou polyetylénu nelze v ČR recyklovat.
V běžných podmínkách na domácím kompostu se takový kelímek ani nerozpadne, proto tam také nepatří! Do hnědé popelnice má smysl tyto kelímky odložit, pouze pokud víme, že tento bioodpad skončí v průmyslové kompostárně nebo v bioplynové stanici.
Podobně je tomu u bambusových kelímků, které mají také své mouchy. Plastové kelímky třídíme do žlutých kontejnerů na plasty. Novinkou a čím dál populárnější alternativou jsou jedlé kelímky.
Odpověď je jednoduchá - nejlepší je nosit s sebou svoji nádobku na nápoje.
Obaly výrobků nejsou jen pro parádu - plní nejen úlohu nepostradatelné ochrany výrobku, ale předávají i důležité informace spotřebitelům. Mezi ty patří právě i to, jak s nimi správně naložit ve chvíli, kdy se z nich stane odpad. K tomuto označení materiálů slouží tzv. recyklační symboly.
Čtěte také: Průvodce recyklačními symboly
Člověk si ale nemusí být úplně jistý, jak s obaly správně naložit a kam je vytřídit. A přesně pro tyto případy existují nenápadní, ale skvělí pomocníci.
Symbol na obalech může být ještě doplněn o číslo, které blíže určí kombinaci použitých materiálů.
Vlastně je to vcelku jednoduché, a pokud si těch pár symbolů zapamatujeme, bude naše cesta ke kontejnerům efektivní ve všech směrech - díky správnému třídění totiž umožníme recyklaci odpadu.
Třídit odpad v každodenním životě je pro většinu obyvatel ČR zcela běžné. Dle nejnovějších dat třídí své odpady 73 % z nás. Ještě aby ne, když můžeme v ČR třídit odpad do sítě veřejně dostupných kontejnerů, ke kterým to máme průměrně pouhých 91 metrů!
Třídění odpadu je už automatickou součástí mnohých domácností, ale i podniků. V Česku je navíc třídění velmi dostupné a barevné kontejnery najdete téměř na každém rohu. Zároveň je správné vyhazování a zpracování odpadů malým krokem, který může udělat každý z nás k tomu, abychom pomohli přírodě.
Čtěte také: Jak třídit papír a plast
Každý rok vyprodukujeme obrovské množství odpadu, který končí na skládkách nebo ve spalovnách. Správné vytřídění odpadu ale v některých případech umožňuje znovuvyužití materiálu, a tím také šetří cenné přírodní zdroje. Například recyklace papíru snižuje potřebu kácení stromů a recyklace plastů omezuje množství odpadu v oceánech a snižuje spotřebu ropy.
I přes snahu o osvětu se stále setkáváme s mnoha mýty, které odrazují lidi od třídění. Má to ale smysl!
Mýtus: Bioodpad není potřeba třídit, protože se rozloží kdekoliv.
Realita: Nesprávně likvidovaný bioodpad vytváří metan, který přispívá ke změně klimatu.
Prvním krokem je prostor a nádoby, do kterých budete odpadky třídit. Pro začátek vám určitě postačí tři oddělené koše - na směsný odpad, na papír a na plast. Nejdůležitější pomůckou jsou samozřejmě odpovídající koše. Je jedno, zda si je barevné odlišíte, popíšte nebo jinak zvýrazníte.
Oblíbenost alternativy vzít si jídlo či nápoj takzvaně s sebou v posledních letech výrazně vzrostla. A s ní bohužel i spotřeba jednorázových jídlonosičů a kelímků. Do boje proti nim se pustily české nápady jménem REkrabička a REkelímek. Jsou vratné, znovupoužitelné, stoprocentně recyklovatelné a až 400krát použitelné.
Roční spotřeba jednorázového plastového nádobí dělá 20 000 tun odpadu. Pozitivní je, že si to uvědomují nejen autoři REkrabičky a REkelímku, ale spolu s nimi i přes 550 partnerských podniků, které se rozhodly vratné obaly na jídlo a nápoje nabízet. Své objednávky v nich zákazníci dostávají zabalené ekologicky - ve vratných kelímcích či krabičkách.
Každý z nás denně produkuje velké množství odpadu, který by bez třídění končil na skládkách. Tím se nejen plýtvá surovinami, ale také se zvyšuje zátěž pro životní prostředí. Tříděním odpadu dochází k jeho dalšímu využití a snížení ekologické zátěže.
Každý den skončí v barevných kontejnerech kilogramy tříděného odpadu. Co se s nimi děje, když je seberou popelářské vozy? Putují na linky, kde jsou znovu tříděny. A potom se proměňují v surovinu, ze které se vyrábí další produkty.
PET lahve, kelímky od jogurtu nebo igelitové sáčky končí ve žlutých kontejnerech. Jejich obsah putuje na třídicí linku, kde obsluha vybere vše, co do nich nepatří. Plasty jsou roztříděné také podle druhu. Zbytek nevyužitelných plastů se semele a skončí například ve stavebnictví nebo jako palivo v teplárnách a cementárnách.
Vytříděný plast se nejprve nadrtí a semele na malé kousky, které jsou proprány ve vodě. Následně se taví a vzniká z nich tzv. recyklát, který si můžeme představit jako drobné plastové granule. Z nich se opět vyrábí nové plastové věci. Třídění plastů je považováno za ekologické, protože šetří primární suroviny nutné k výrobě nových plastů (například ropu) a současně znovu využívá věci, které by jinak končily nepotřebné na skládkách.
Papírové vlákno lze recyklovat až sedmkrát. Přesto není znovuzpracování papírového odpadu považováno za příliš ekologické, a to s ohledem na velkou spotřebu vody. Třídění papíru má ale smysl, když uvážíme, kolik vyhozeného papírového odpadu by jinak skončilo na skládkách.
Podobně jako v případě plastu se napřed papír svezený z modrých kontejnerů třídí. Odstraňují se znečištěné papíry, které se k recyklaci nehodí. Z třídicího pásu putuje papír do rozvlákňovače, kde je smíchán s vodou, takže vzniká jakási kašovitá hmota. Současně se odstraňují kovové prvky (např. kancelářské sponky) a papír se čistí od barev. Vyčištěná papírová kaše potom slouží k výrobě nového papíru.
Železný šrot a barevné kovy jsou považované za cennou surovinu. K recyklaci se využívají zejména různé plechovky, elektrozařízení, stavební ocel nebo třeba vraky automobilů. Šrot se slisuje do balíků, čistí se a následně se tepelně zpracovává, aby z něho mohly vzniknout další železné výrobky.
Recyklace šrotu je považována za ekologickou, protože šetří důležité vstupní suroviny, zejména černé uhlí, železnou rudu nebo vápenec. Úspory přináší i třídění barevných kovů (hliník, měď, olovo, zinek), z nichž se mohou znovu vyrobit třeba součástky do elektroniky.
| Symbol | Materiál | Kam třídit |
|---|---|---|
| PET (polyethylentereftalát) | Žlutý kontejner (plasty) | |
| HDPE (vysokohust. polyetylen) | Žlutý kontejner (plasty) | |
| PVC (polyvinylchlorid) | Sběrný dvůr (někdy žlutý kontejner) | |
| LDPE (nízkohustotní polyetylen) | Žlutý kontejner (plasty) | |
| PP (polypropylen) | Žlutý kontejner (plasty) | |
| PS (polystyren) | Sběrný dvůr (někdy žlutý kontejner) | |
| PAP (papír) | Modrý kontejner (papír) | |
| GL (sklo) | Zelený kontejner (sklo) | |
| ALU (hliník) | Šedý kontejner (kovy) |
tags: #kelímky #papír #recyklace #jak #recyklovat