Houby a lišejníky: Pracovní list pro děti

02.03.2026

Houby a lišejníky jsou fascinující organismy, které hrají důležitou roli v přírodě. Pojďme se na ně podívat blíže!

Houby

Houby jsou samostatnou skupinou eukaryotních organismů. Jsou blíže příbuzné živočichům než rostlinám. Podílejí se na rozkládání organické hmoty, mohou na jiných organismech parazitovat i s nimi existovat ve vzájemně výhodném soužití. Pokud netvoří plodnice, jsou často nenápadné.

Mnohobuněčné houby jsou tvořené mikroskopickými vlákny (hyfami). Vlákna dohromady tvoří podhoubí neboli mycelium. Mycelium se nachází obvykle v půdě či v substrátu, kde houba žije. Z mycelia za příhodných podmínek vyrůstají plodnice. Ty se lidově označují jako „houby“. Tedy např. hřib smrkový jakožto organismus se v lese nachází celý rok (jeho podhoubí je skryto v půdě), ale pouze v určité době tvoří plodnice, které lze přímo vidět.

Stavba plodnice

Plodnice hub (dále jsou popisovány typické plodnice stopkovýtrusných hub) vyrůstají z podhoubí (1). Mají třeň (2) a klobouk (3), naspodu klobouku jsou nejčastěji lupeny (4) či rourky (5), na nichž je výtrusné rouško. U mladé plodnice může být vyvinut závoj (a), z něhož vzniká prsten (b). Mladá plodnice může být obalena plachetkou (c).

Některé druhy hub žijí v půdě a rozkládají organické látky ze svého okolí. Zvláště takové houby lze považovat za rozkladače (reducenty, dekompozitory), podílejí se na koloběhu látek v přírodě. Houby mohou též žít s dalšími organismy v symbióze.

Čtěte také: Činnosti odboru životního prostředí Prostějov

Mykorhiza

Soužití hub s kořeny rostlin se nazývá mykorhiza, obvykle je prospěšná pro rostlinu i houbu. Rostlina houbě dodává látky vzniklé fotosyntézou, houba rostlině vodu s minerálními látkami. Mnohé druhy hub (např. muchomůrka zelená či hřib smrkový) jsou na mykorhize závislé.

Rozdělení hub

Houby lze z praktického hlediska rozdělit na jedlé, nejedlé a (smrtelně) jedovaté. Nejedlé houby neohrozí zdraví, ale nejsou vhodné k jídlu. Plodnice hub se sbírají obvykle koncem léta či na podzim (mnohé houby ovšem tvoří plodnice i v zimě či zjara). Při houbaření je vhodné sbírat pouze houby, které člověk spolehlivě pozná, a chovat se ohleduplně k přírodě.

Druhy hub

Vřeckovýtrusné houby tvoří výtrusy uvnitř jednobuněčných vřecek.

kropidlák černý (Aspergillus niger) - Vláknitá houba používaná v biotechnologii
kvasinka pivní/pekařská/vinná (Saccharomyces cerevisiae) - Jednobuněčná houba používaná při kvašení těsta, piva či vína.

Stopkovýtrusné houby mají výtrusy na stopkách po čtyřech, tvoří se na výtrusném roušku (to se označuje jako hymenium).

různé chorošovité houby

Lišejníky

Lišejníky jsou složené z více druhů organismů. Vznikají v základu symbiózou (těsným vztahem) houby a řasy či sinice. Houba se označuje jako mykobiont, řasa/sinice je fotobiont. V lišejníku mohou navíc být přítomné např. kvasinky či různé druhy bakterií.

Čtěte také: Výzvy ekologické obnovy

Stélka lišejníku

Tělo lišejníku se nazývá stélka, ta může být rozčleněna na více vrstev: Nahoře a vespod je korová vrstva (a, d), na spodní korovou vrstvu mohou navazovat příchytná vlákna (rhiziny, e). Houba tvoří většinu lišejníku, udržuje jeho tvar a může ho připevňovat k podkladu. Chrání řasu/sinici a dodává jí (jim) vodu a minerální látky.

Mezi houbou a řasou/sinicí v lišejníku je často mutualistický vztah (navzájem si prospívají). Soužití těchto organismů ovšem může směřovat i k parazitismu (houba „zneužívá“ řasu/sinici). Řasy/sinice vyskytující se v lišejnících obvykle v přírodě žijí i volně, houby ovšem bývají obvykle na přítomnosti řasy/sinice závislé (proto je název lišejníku zároveň názvem houby, která ho tvoří).

Význam lišejníků

Lišejníky jsou průkopnické organismy. Rostou v prostředích, kde jiné organismy žít nedokážou. Některé lišejníky žijí na skalách či kamenech. Podílejí se na jejich zvětrávání, při němž dochází k uvolnění živin využitelných dalšími organismy (např. rostlinami). Některé lišejníky žijí přichycené na rostlinách (jako epifyty), různé druhy mohou růst na borce dřevin či přímo na dřevě.

Lišejníky jsou potravou živočichů (např. losů či sobů), drobným živočichům poskytují úkryt. Dříve se z nich vyráběla barviva, např. k barvení látek na kilty. Z lišejníku se získává lakmus, který se v chemii používá jako indikátor pH (kyselosti/zásaditosti).

Procvičování

Prohlížíte si souhrny informací k určitým tématům. Systémy Umíme se zaměřují hlavně na jejich procvičování. Ke cvičením k jednotlivým podtématům se dostanete pomocí odkazů níže.

Čtěte také: 5. třída: procvičování přírodovědy pomocí pracovních listů