Houby rostoucí v kompostu: Jedlé druhy a jejich využití

Houby se často objevují na zahradě, v kompostu, v trávě i ve skleníku. Pro milovníky hub je to skvělá zpráva, protože mohou sklízet chutné houby přímo u svého domu. Nicméně, je důležité umět rozlišit jedlé druhy od těch jedovatých.

Proč rostou houby v kompostu a na zahradě?

Houby doslova milují úrodnou a dobře vyživenou půdu. Z tohoto důvodu se právě často vyskytují tam, kde se často hnojí chlévským hnojem nebo se zde uvolňují exkrementy domácích zvířat, jako jsou psi či kočky.

Houby v trávníku

Některé druhy hub se objevují přímo v trávě. Pokud v trávě vyroste voskovka šarlatová (Hygrocybe coccinea), stane se nebývalou podzimní ozdobou. Na vlhčích loukách a trávnících se může objevit mezi srpnem a říjnem. Její zbarvení sice vyhlíží varovně, jde však o jedlou houbu. 2-6 cm velké klobouky jsou hladké, lupeny silné a řídké, třeň dutý.

Na sušších loukách roste rovněž jedlá voskovka krvavá (Hygrocybe miniata).

Pozor však na mírně jedovatou voskovku kuželovitou (Hygrocybe conica) - její plodnice mají skutečně vyššího kužílku, jejich lupeny jsou bledší a poznáte ji především podle černajícího třeně. I stárnoucí či pomačkané plodnice černají.

Čtěte také: Vše o kompostování

Houby pod keři i na záhonech

Nejen v lesích a při okrajích cest, ale občas i na zahradách s jílovitou půdou roste mísenka oranžová (Aleuria aurantia). Její 2-8 cm velké, k zemi přisedlé, prohnuté oranžové plodnice připomínají misky. Jsou nejen pohledné, ale i jedlé - díky křehké konzistenci je můžete využít jak do polévky, tak do smaženice. Do jisté míry se podobají nejedlým ohnivcům, ty však nerostou nikdy přímo ze země, ale z tlejícího dřeva.

Až do prosince se mohou na zahradě objevit plodnice líhy klubčité (Lyophyllum fumosum). Rostou skutečně v trsnatých klubkách, podvinuté klobouky jsou svrchu šedé až nahnědlé, lupeny jsou bílé a s věkem mírně šednou.

Také podobná líha nahloučená (Lyophyllum decastes) je jedlá. Její klobouky jsou zbarvené více dohněda a mírně zprohýbané, lupeny jsou bílé až krémové.

Mezi pozdní houby, které se na zahradě mohou objevit na podzim i v zimě, patří též strmělka mlženka (Clitocybe nebularis). Její masité, bělavé a jemně matné klobouky jsou 7-15 cm velké, zprvu vyklenuté a později zvlněné. Krátký třeň je tlustý (1,5-4 cm), bělavé či nažloutlé lupeny jsou velmi husté. Jedovaná strmělka listomilná (Clitocybe phyllophilla) roste naštěstí spíše v lesích nežli na zahradách. Od jedlé strmělky ji odlišíte i podle toho, že klobouky s prohlubní uprostřed jsou lesklé a její třeň je užší - do 1 cm.

Houby na kompostu

Výživnou půdu miluje hnojník obecný (Coprinus comatus), který své jméno skutečně dostal podle obliby hnoje, objevit se však může i na vyhnojeném záhoně nebo trávníku. Jeho půvabné, štíhlé, až 10 cm vysoké klobouky pokrývají bílé, třásnité šupinky. Lupeny na spodu klobouku jsou zprvu bílé, později růžové až černající. Hnojník obecný je jedlý a chutný, pouze v kombinaci s alkoholem může přivodit trávicí obtíže.

Čtěte také: Výhody domácího kompostování

Tvarem podobný, ale jedovatý hnojník inkoustový (Coprinus atramentarius) má klobouk hladký, mírně rýhovaný a jen na vrchu posetý velmi malými šupinkami. Hnojníky se šupinami našedlými a jemnějšími, jako je hnojník mrvní (Coprinus cinereus) či hnojník zaječí (Coprinus lagopus) jsou nejedlé, ale otrava u nich nehrozí.

Bílé klobouky hub často raší v trávníku či kompostu. Vždy to nejsou jen žampióny. Pokud jsou lupeny bílé, bude to bedla zardělá (Leucoagaricus leucothites). Klobouky jsou bílé, velké 4 až 8 cm, později uprostřed lehce okrové, lupeny bílé až růžové, třeň je hladký a bílý. Na něm je bílý prsten, který časem mizí. Občas je i ve skleníku, kam se podhoubí dostane s kompostem.

Pozor na záměnu s jedovatými houbami!

Je důležité být opatrný a houby dobře znát, abyste se vyhnuli záměně s jedovatými druhy. Některé jedovaté houby se mohou vyskytovat na stejných místech jako ty jedlé.

Bedla zahradní má ráda hnojenou půdu, a tak na ni narazíte například v parcích, na vlastní zahradě nebo na kompostu. A právě na takových místech bedly rozhodně nesbírejte. Bedla zahradní po rozříznutí mění svou barvu, nejdříve je oranžová a následně začne červenat.

Dalším druhem bedly, která by měla zůstat v lese, je bedla červenající. Od jedlé bedly se odlišuje tím, že nemá na třeni žebrovité pruhy a po rozříznutí začne rychle červenat. Dříve byla bedla červenající považována za jedlou houbu, u některých jedinců ale vyvolávala alergické reakce. Dnes se proto její konzumace nedoporučuje nikomu.

Čtěte také: Sázení rostlin a kompost

Velmi podobná bedle jedlé je také bedla ostrošupinná. Má ovšem popraskaný klobouk, na němž se nacházejí také drobné šupiny, které jsou vytažené vzhůru. Navíc bedla ostrošupinná nepříjemně páchne. Pozitivní je, že v českých lesích je možné na ni narazit opravdu výjimečně.

Vůbec nejnebezpečnější bedlou je bedla kaštanová. Naštěstí je poměrně nenápadná. Přestože vypadá jako bedla jedlá, dorůstá výšky maximálně pěti centimetrů. Tuto houbu za žádných okolností nesbírejte. Obsahuje totiž podobné toxické látky jako muchomůrka zelená. Její konzumace tedy může vést až k úmrtí.

Bedlu jedlou je možné si v některých případech snadno splést také i s muchomůrkou zelenou. Muchomůrka zelená je nejobávanějším zabijákem z říše hub. Od bedly se liší hlavně tím, že vyrůstá z pochvy, kterou bedla jedlá vůbec nemá. Muchomůrka zelená má většinou klobouk zelené či zelenožluté barvy. Někdy má ale klobouk čistě bílý, proto hrozí záměna za bedlu vysokou.

U muchomůrky tygrované existuje velká šance, že si ji spletete s bedlou, neboť si jsou tyto houby opravdu velmi podobné. Rozlišuje je však to, že muchomůrka tygrovaná stejně jako muchomůrka zelená roste z pochvy. Má také rýhovaný prsten. Muchomůrka tygrovaná už v malém množství způsobuje halucinace.

Využití jedlých hub v kuchyni

Z většiny hub rostoucích na zahradě můžete připravit smaženici, přidávat je do polévek, rizota, zeleninových směsí, bramboráků, k masu nebo je nakládat na kyselo.

Drobně nakrájené kloboučky líh poduste na másle doměkka, zaprašte moukou, osmahněte, podlijte lžící vody nebo vývaru, osolte, zjemněte muškátovým květem a v míse dobře promíchejte. Přilijte smetanu s rozšlehanými žloutky, a nakonec přimíchejte sníh z bílků. Pekáček vymastěte tukem a vysypte strouhankou.

Hnojníky nasekejte na větší kusy, poduste na tuku a nechte vychladnout. Poté je namelte nebo jemně nasekejte, vložte do mísy, přidejte mouku, vejce, sůl a koření a uhněťte těsto. Z něho vytvarujte šištičky, které opečte na másle, nejlépe přepuštěném.

tags: #houby #rostoucí #v #kompostu #jedlé

Oblíbené příspěvky:

• Studie o environmentálních rizicích
• Hydrologie a vliv změn v krajině na povodně
• Průvodce recyklací aut v ČR
• Recenze školy v přírodě
• Konference AquaConSoil v Praze