Hrdlička chechtavá: Výskyt a rozšíření

15.03.2026

Hrdličku zahradní (Streptopelia decaocto) potkáváme na ulicích běžně v USA, Asii i Evropě. Nejčastější odpovědí na otázku po jejím původu je, že se k nám dostala z Balkánu. Nicméně, cestování hrdličky je mnohem staršího data a její původní areál rozšíření leží tisíce kilometrů od Balkánu.

Hrdličky se spolu s holuby řadí do společného řádu měkkozobých (Columbiformes) a patří mezi velmi obratné letce. Umění dobře, obratně a dlouho létat je výhoda nejen při útěku před predátorem, ale i při kolonizaci nových území.

Tomáš Grim ve článku věnovaném Hrdličkám v časopise Naše příroda označil hrdličku za nejúspěšnějšího ptačího kolonizátora z hlediska „délky“ obsazeného území, které zvládla za rok. Rozšířit své území o 100 kilometrů za rok je hodně slušný výkon, zvláště když se do cesty postaví hory, které je nutno buď přeletět, nebo obletět.

Na to, že její domovina leží v subtropech, se adaptovala i na vysoké nadmořské výšky a tedy relativní chlad, stejně tak jako na vysoké zeměpisné šířky. Hrdličky hnízdí v Norsku, což je z hlediska klimatu zcela jiný „level“ než její ceylonská domovina. Svádět její šíření na globální změny klimatu směrem k vyšším teplotám by nebylo fér, protože její šíření trvá déle než člověkem způsobené zásadní klimatické změny.

Ačkoli hrdličky kladou jen dvě vejce, ne každá snůška končí dvěma životaschopnými mláďaty. Kde se tedy tolik hrdliček bere? Odpověď je jednoduchá - není jen jedna snůška v roce.

Čtěte také: Martin Hrdlička o udržitelnosti

Ke hnízdění došlo v opavském vnitrobloku, ve čtvrtém patře, tedy z hlediska atraktivity nic moc. To jen ukazuje, že hrdličky nemají moc velké nároky na hnízdní lokalitu a lidská přítomnost jim zásadně nevadí. T. Grim dokonce uvádí hnízdění na semaforu nad rušnou křižovatkou.

Onen Balkán, který se dostal jak do učebnic, tak do popularizačních článků, vychází z roku 1863, kdy je datován výskyt v Bulharsku. K nám se dostala přes Turecko a balkánské země v průběhu 2. světové války, ornitologové ji v Brně zaznamenali v roce 1942. Jakkoliv to může znít nehezky, války jsou pro hrdličky z hlediska kolonizace požehnáním, neboť vytvářejí velké ruderální prostory umožňující úspěšné hnízdění.

Hrdliček je celá řada. Jen namátkou: čevenooká, černouchá, šedoocasá, senegalská, východní, pěnkaví, temná, damarská, chechtavá… a to je jen malý výčet z desítek druhů hrdliček.

O jakou hrdličku šlo v Máji Karla Hynka Máchy, který zemřel 6. listopadu 1836? V ní přece „hrdliččin zval k/ke lásce hlas“, jenže hrdlička zahradní zatím poletovala stovky kilometrů na východ. Šlo o hrdličku divokou (Streptopelia turtur), která je typickým tažným ptákem.

Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách

Čtěte také: Více o rizicích v přírodě

tags: #hrdlička #chechtavá #výskyt