Změny a novinky v trestním zákoníku č. 40/2009 Sb.

Trestní zákon č. 140/1961 Sb. byl v praxi užíván od 1. 1. 1962 a doznal bezmála 70 novelizací. Od 1. 1. 2010 jej po 47 letech účinnosti nahradil nový trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb.), který výrazně mění a modernizuje české trestní právo.

Nový trestní zákoník je významnou změnou (rekodifikací) trestního práva hmotného, v níž se promítá zásadní změna hodnotového systému české společnosti po roce 1989. Protože nejde o pouhé shrnutí novel trestního zákona č. 140/1961 Sb., nýbrž o nový trestní zákoník s řadou změn oproti dřívější úpravě, připravila redakce Právního rádce sérii článků zabývajících se obecnou i zvláštní částí nového trestního zákoníku (zákona č. 40/2009 Sb), s důrazem na změny oproti dřívějšímu trestnímu zákonu.

K rekodifikaci trestního práva

Již v roce 1996 vypracovala komise pro rekodifikaci trestního práva hmotného podkladový materiál pro zpracování věcného záměru reformy trestního práva, ve kterém definovala základní cíl rekodifikace: "Zásadně nové legislativní zpracování trestního práva hmotného bude vycházet z tradiční ochranné funkce tohoto odvětví, jakož i z osvědčených trestněprávních zásad, charakteristických pro demokratický stát.

Jde zejména o následující zásady: žádný trestný čin, žádný trest bez zákona, pomocná úloha trestní represe, neodvratitelnost trestu, zákaz retroaktivity k tíži pachatele, individuální trestní odpovědnost fyzických osob, trestní odpovědnost právnických osob, odpovědnost za zavinění, přiměřenost trestu. Novou kodifikací trestního práva hmotného by měly být vytvořeny i předpoklady pro zjednodušení a zefektivnění trestního řízení, při respektování jeho základních zásad."

Od roku 2003 byl na ministerstvu spravedlnosti dokončován návrh nového trestního zákoníku. Vládní návrh nového trestního zákoníku byl dne 21. 7. 2004 předložen poslanecké sněmovně, která však návrh neschválila. Po změnách a doplňcích byl návrh nového trestního zákoníku schválen na pomezí let 2008 až 2009 oběma komorami poslanecké sněmovny. Trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb.) nabyl účinnosti od 1. 1. 2010.

Čtěte také: Bezprostřední ohrožení: Průvodce

Proč nový trestní zákoník?

Na zásadní otázku, proč nebyl ani po mnoha desítkách novelizací dostatečný trestní zákon č. 141/1961 Sb., nýbrž bylo třeba přijmout nový trestní zákoník, odpovídá důvodová zpráva k vládnímu návrhu novému trestnímu zákoníku, tj. k zákonu č. 40/2009 Sb. takto: "Hluboké ekonomické, politické a sociální změny, ke kterým došlo po pádu totalitního režimu koncem roku 1989, postupně významně ovlivnily všechny oblasti života společnosti.

Nová kodifikace trestního práva hmotného vychází samozřejmě ze současné trestněprávní materie. Současný trestní kodex je výsledkem četných novelizací, mnohdy reagujících především na aktuální potřeby vyvolané dynamikou kriminality, hlubší zásahy do koncepčního pojetí našeho trestního práva byly provedeny jen okrajově. Výsledkem je trestní zákon, který jen obtížně reaguje na měnící se společenskou realitu, nedostatečně zajišťuje ochranu svobod a práv jednotlivce a jen v omezené míře přispívá ke stabilitě společnosti.

Nová kodifikace trestního zákoníku je založena na přesvědčení, že ochranu demokratického státního a společenského zřízení, práv a svobod jednotlivců a ochranu jejich života, zdraví a majetku je třeba dosahovat především mimotrestními prostředky. Na protiprávní jednání je třeba reagovat prostředky trestního práva až v krajních případech v souladu s pomocnou (subsidiární) úlohou trestního práva v právním řádu a ve společnosti.

Kriminální politika, sledující kontrolu a potlačování kriminality, musí proto spočívat ve vhodném vyvažování prevence a represe." Zde je formulován základní cíl rekodifikace v podstatě shodně jako byl uveden již v roce 1996 v materiálu komise pro rekodifikaci trestního práva hmotného a trestního práva procesního. Česká republika směřuje k integraci do evropských hospodářských, politických, kulturních i bezpečnostních struktur.

Trestní právo jako součást právního řádu odráží tyto integrační procesy. Proto rekodifikace trestního práva hmotného navazuje i na kodifikační snahy v evropském trestním právu. Trestní právo hmotné, které je předmětem úpravy trestního zákoníku, se uplatňuje prostřednictvím trestního práva procesního, zejména trestního řádu, jehož normy upravují postup orgánů činných v trestním řízení o konkrétních spáchaných trestných činech tak, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni.

Čtěte také: Odpad a strava: dopad na zdraví

Proto byly změny provedené v novém trestním zákoníku oproti dosavadnímu trestnímu zákonu promítnuty i do trestního řádu (a dalších právních předpisů), a to jeho novelizací zákonem č. 41/2009 Sb. Faktem je, že na zcela nový trestní zákoník budou uplatňovány procesní postupy trestního řádu, účinného od 1. 1. 1962, který do současnosti doznal asi šedesát novelizací.

Trestní řád byl poplatný době svého vzniku stejně jako trestní zákon. Vzhledem k tomu lze výše uvedené argumenty, obsažené v důvodové zprávě k vládnímu návrhu nového trestního zákoníku, uvádět i ve vztahu k trestnímu řádu. Cílem tohoto článku je informovat o obsahu nového trestního zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.), který nabude účinnosti od 1. 1. 2010, kdy začne být uplatňován v praxi.

Zásadní změny oproti zrušenému trestnímu zákonu č. 140/1961, Sb.

Nyní k základním změnám obsaženým v novém trestním zákoníku, tzn. v zákonu č. 40/2009 Sb., oproti dosavadnímu trestnímu zákon č. 140/1961, Sb., který je platný a účinný od 1. 1. 1962 a jehož platnost a účinnost končí 31. 12. 2009. V obecné části trestního zákoníku jsou v § 1 až § 139 upraveny základy trestní odpovědnosti, trestní sankce (tresty a ochranná opatření), stejně jako další ustanovení, bez nichž nelze uplatňovat skutkové podstaty trestných činů, které jsou obsažené ve zvláštní části trestního zákoníku.

Všechny obecné znaky trestného činu jsou uvedené v obecné části trestního zákoníku (společenská škodlivost činu, věk pachatele a jeho příčetnost, účastenství na trestném činu atd.). Skutkové podstaty trestných činů jsou pak v § 140 až § 418 trestního zákoníku. Obžalovaný může být soudem uznán vinným trestným činem a lze mu za něj uložit trestněprávní sankci jedině na základě zákona.

Nový je § 1 trestního zákoníku, dle něhož "čin je trestný, jen pokud jeho trestnost byla zákonem stanovena dříve, než byl spáchán." Podle § 110 se trestním zákonem rozumí trestní zákoník č. 40/2009 Sb. a podle povahy věci i zákon o soudnictví ve věcech mládeže č. 218/2003 Sb. Podle § 2 odst. 1 "nový trestní zákon má zpětnou působnost pouze tehdy, jestliže jeho použití je pro pachatele příznivější". Pouze nový, pro pachatele příznivější zákon, působí zpětně.

Čtěte také: Ohrožení zdraví v ČR

Zakázána je zpětná působnost přísnějšího zákona (zákaz retroaktivity přísnějšího zákona), nepřípustné je i používání analogie k rozšiřování podmínek trestní odpovědnosti a při stanovení a ukládání trestů a ochranných opatření. Trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb.) vychází z individuální trestní odpovědnost fyzických osob, které jsou odpovědné jen za vlastní jednání, tedy je vyloučena kolektivní odpovědnost.

Trestní odpovědnost je založena na zavinění a ukládání a výkon sankcí vyjadřuje přiměřenost trestání ve vztahu k závažnosti trestného činu a osobě pachatele. Pachateli lze podle § 3 trestního zákoníku uložit vždy pouze takový druh trestu, který dovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se o trestném činu rozhoduje. Také o ochranném opatření se rozhodne vždy podle zákona účinného v době, kdy se rozhoduje o ochranném opatření.

Trestní zákoník vymezuje trestné činy a stanoví trestní sankce, které lze za jejich spáchání uložit (§ 12 odst. 1 trestního zákoníku). Zde je obsažena zásada zákonnosti, která navazuje na princip žádný zločin bez zákona, žádná vina bez zákona (nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege). Kromě toho se bude vycházet se zásady subsidiarity trestní represe, která vyžaduje, aby stát uplatňoval prostředky trestního práva zdrženlivě, tedy především tam, kde jiné právní prostředky (správněprávní, občanskoprávní, obchodněprávní apod.) selhávají nebo nejsou efektivní.

Trestní právo a trestněprávní kvalifikaci určitého jednání jako trestného činu, je třeba považovat za krajní prostředek (ultima ratio), který má význam z hlediska ochrany základních celospolečenských hodnot tam, kde jsou jiné prostředky z hlediska ochrany práv fyzických a právnických osob vyčerpané, neúčinné nebo nevhodné.

Pojem trestného činu

Základem trestní odpovědnosti je spáchání trestného činu. Pouze v případě spáchání trestného činu může být podezřelý obviněn a obviněný obžalován z trestného činu a postaven před soud. Trestní právo určuje, které ze společensky škodlivých činů jsou trestné a stanoví tresty za jejich spáchání.

Trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně (§ 13 odst. 1 trestního zákoníku). Zde je vymezena definice trestného činu jako činu, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně, v příslušné skutkové podstatě uvedené ve zvláštní části trestního zákona. Jedná se o nově vytvořené formální pojetí trestného činu, které má v praxi vést ke zvýšení jednotnosti při výkladu a aplikaci trestního zákoníku a k posílení rovnosti všech občanů před zákonem.

Trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiných právních předpisů (§ 12 odst. 2 trestního zákoníku). Trestný čin je třeba chápat nejen jako popis znaků charakterizujících trestný čin, nýbrž je třeba posuzovat jej také jako čin společensky škodlivý.

Nový trestní zákoník tedy vychází z formálního pojetí trestného činu, které však není pouhým popisem znaků charakterizujících trestný čin, neboť je třeba posuzovat jej jako čin společensky škodlivý. Zavinění má i v trestním zákoníku nadále dvě formy - úmysl (§ 15) a nedbalost (§ 16). K trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti (§ 13 odst. 2 trestního zákoníku).

Znamená to, že pokud v konkrétní skutkové podstatě není o zavinění nic uvedeno, platí, že trestná je pouze úmyslná forma zavinění (ve formě přímého i nepřímého úmyslu). Pokud je trestná i nedbalostní forma, musí to být ve skutkové podstatě výslovně uvedeno (obvykle slovy "byť i z nedbalosti").

Přečiny a zločiny

V novém trestním zákoníku nebylo převzato dosavadní pojetí jednotného deliktu, neboli trestného činu. Trestné činy se dle nového trestního zákoníku dělí na:

• přečiny a
• zločiny (§ 14 odst. 1 trestního zákoníku).

Vzhledem k tomuto členění trestných činů, je pojem trestný čin zachován jako nadřazený k přečinům a zločinům. Přečiny jsou všechny nedbalostní trestné činy a ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let (§ 14 odst. 2 trestního zákoníku).

Zločiny jsou všechny trestné činy, které nejsou podle trestního zákona přečiny, tzn. všechny trestné činy na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby od pěti let. Zvlášť závažné zločiny jsou úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně 10 let (§ 14 odst. 3 trestního zákoníku).

Tato kategorizace trestných činů na přečiny a zločiny by měla rozšířit prostor pro uplatnění alternativ a odklonů trestního řízení a pro diferenciaci trestních sankcí. Trestný čin spáchaný mladistvým se nazývá provinění (§ 6 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeže). Nestanoví-li tento zákon jinak, platí pro posouzení provinění spáchaného mladistvým trestní zákoník (§ 6 odst. 2 o soudnictví ve věcech mládeže).

Pojmovými znaky trestného činu jsou znaky uvedené v zákoně (v trestním zákoníku nebo v zákonu o soudnictví ve věcech mládeže), v němž jsou obsaženy:

• znaky příslušné skutkové podstaty trestného činu charakterizující objekt, objektivní stránku, subjekt a subjektivní stránku trestného činu (formální znaky trestného činu),
• stanovený věk (dovršení patnáctého roku věku (§ 25 trestního zákoníku)] a příčetnost (§ 26 až § 27 trestního zákoníku).

Trestní odpovědnost od patnácti let

Kdo v době spáchání činu nedovršil patnáctý rok svého věku, není trestně odpovědný (§ 25 trestního zákoníku). Hranice trestní odpovědnosti byla předmětem dlouhotrvajících diskusí a sporů mezi zastánci dosavadní hranice patnácti let a mezi těmi, kteří chtěli její snížení na čtrnáct roků. Rovněž v průběhu legislativního procesu došlo k několika zásadním změnám podle toho, zda převládly názory zastánců či odpůrců současné hranice trestní odpovědnosti.

V návrhu nového trestního zákoníku byla uvedena hranice patnáct let trestní odpovědnosti, následně však došlo v parlamentu ke změně a snížení trestní odpovědnosti na hranici čtrnáct let, což bylo dokonce zakotveno v zákonu č. 40/2009 Sb. Dříve než trestní zákoník nabyl účinnosti, došlo na základě poslaneckého návrhu k urychlené novelizaci § 25 a ustanovení na něj navazujících. Hranice trestní odpovědnosti byla vrácena zpět na 15 let.

Zákon o soudnictví ve věcech mládeže č. 218/2003 Sb., platný a účinný již od 1. 1. 2005, umožňuje postavit pachatele, který je mladší patnácti let, před soud bez ohledu na jeho věk. Nezměněno zůstalo ustanovení § 89 odst. 1 o soudnictví ve věcech mládeže, dle něhož "Dítě mladší patnácti let není trestně odpovědné." Beze změn zůstal i § 89 odst. 2 o soudnictví ve věcech mládeže: "Dopustí-li se dítě mladší než patnáct let činu jinak trestného, učiní soud pro mládež ...

Obecné ohrožení

Trestní čin „obecné ohrožení“ je upraven v trestním zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., dále jen TZ) v hlavě sedmé pod názvem "trestné činy obecně nebezpečné". Tyto typy trestných činů jsou určeny k ochraně lidského života, zdraví a majetku.

Trestní zákoník definuje v § 272 obecné ohrožení jako „vydání lidí v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví nebo cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu tím, že zapříčiní požár nebo povodeň nebo škodlivý účinek výbušnin, plynu, elektřiny nebo jiných podobně nebezpečných látek nebo sil nebo se dopustí jiného nebezpečného jednání. Obecného ohrožení se také dopustí osoba, která by toto obecné nebezpečí zvýšila nebo ztížila jeho odvrácení nebo zmírnění“ (objektivní stránka tč).

Výše popsané způsoby jednání jsou alternativní, což znamená, že k naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu postačí naplnění pouze jednoho znaku ze základní skutkové podstaty popsané v § 272 TZ. Obecné ohrožení se vyznačuje několika charakteristickými prvky. Již z definice v trestním zákoníku vyplývá, že při obecném ohrožení není ohrožena pouze jedna osoba, ale musí se jednat o více osob, které jsou konkrétně a bezprostředně ohroženy (na životě, zdraví či je ohrožen jejich majetek).

Zákon nám nestanovuje nejnižší počet ohrožených osob. Tento počet vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu, který nejnižší počet osob ustanovil na sedm. Nejvyšší soud ve své judikatuře také upozorňuje, že v případech obecného ohrožení není rozhodující, že výsledný větší počet ohrožených osob se do stavu obecného nebezpečí dostával jednáním pachatele v krátkém časovém intervalu postupně, a nikoliv najednou ve stejném okamžiku (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2013, sp.zn. 4 Tdo 1094/2013-36).

K tomu, abychom mohli označit obecné ohrožení jako úmyslný trestný čin, nikoliv jako obecné ohrožení z nedbalosti (viz níže), je nutná přítomnost pachatelova jednání a nastalý účinek z něj, tedy tzv. kauzální nexus. V definici obecného ohrožení se nadále hovoří o „škodě velkého rozsahu“ (§130 TZ) v rámci újmy na cizím majetku (nikoliv pachatelův majetek), kdy se právě škodou velkého rozsahu rozumí škoda dosahující částky nejméně 5 000 000 Kč.

§ 273 trestního zákoníku popisuje též obecné ohrožení z nedbalosti. Má-li soud v těchto případech posoudit, zda byl čin spáchán z nedbalosti, musí v první řadě zjistit, zda osoba, která způsobila obecné ohrožení nezachovala potřebnou míru opatrnosti, což je kritérium nedbalosti, a to ve formě vědomé i nevědomé. (usnesení NS ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. 4 Tdo 904/2017-24)

Pokud osoba naplní znaky trestného činu obecného ohrožení dle § 272, bude potrestána odnětím svobody na tři léta až osm let.

Přehled vybraných trestných činů podle zákona č. 40/2009 Sb.

tags: #hrozi #bezprostredni #ohrozeni #40 #2009 #zakon

Oblíbené příspěvky:

• Kampaň "Pro čistší Most!"
• Program školy v přírodě
• Rozložení opylovačů v přírodě
• Písková filtrace v ekologických čističkách
• Unikátní recyklační projekt