Den 20. března oslavujeme Mezinárodní den lesů. V dnešním článku naleznete praktické tipy a mnoho inspirace pro uspořádání zeleného dne (nejen) v mateřské škole. Cílem je hravou formou vést děti k environmentální výchově a kladného vztahu k přírodě.
Je to moderní a zdravý, chodit po lese, to vám řekne i Pokáč. Hraní můžete nechat na dětské fantazii a vůbec jim do toho nemluvit. Když budou děti bezradné, může se hodit některý z 15 tipů na hry a aktivity v lese:
Pomůcky: označení lesního strážce (např. vesta), předměty symbolizující nebezpečí (např.
Postup: Nejprve se posadíme s dětmi do komunitního kruhu a diskutujeme o tom, jaká mohou v lese nastat nebezpečí. Následně se paní učitelka zeptá, zda mají děti představu o tom, jak by mohl/a vypadat lesní strážce/strážkyně a co má za úkol. Poté je vybráno vždy jedno dítě, které bude představovat lesního strážce. Také je od ostatních hráčů odlišeno (např. vestou). Třída se promění v les, doporučuji přichystat předem i různé kulisy (např. z kartonu keře a stromy, plyšová zvířátka, apod.) a hráči se po něm volně pohybují. Každý z hráčů může v přírodě napáchat nějakou tu „neplechu“. Úkolem strážce je buďto uhasit požár či hráče na nevhodné vyhazování odpadků upozornit. Ve větším počtu dětí je vhodné si předem připravit kartičky s obrázky s různými neplechami, které se mohou v lese vyskytnout, a ty si poté hráči budou losovat. Poté si můžete zahrát pár kol hry, ve které budou minimálně 3 strážci přírody a všichni hráči budou moci v lese dělat co se jim zlíbí.
Závěrečná reflexe: Zhodnoťte společně s dětmi, jaká role jim vyhovovala více, k jaké nepleše docházelo nejčastěji a jak by se toto chování dalo řešit.
Čtěte také: Pedagogická činnost na škole v přírodě
Tip! Vyrazte s dětmi na procházku do lesa. V lese pak nasbíráme ideálně různé druhy šišek. Následně se dětí zeptejte, zda by chtěly ve školce vyzkoušet pokus, zda umí šišky tancovat. Po návratu do školky si můžete zatancovat oblíbený taneček dětí. Poté s pomocí dětí připravíme všechny pomůcky. Nejprve nalijeme vodu do sklenic. Poté již do sklenice vložíme šišku špičkou dolů. Každý druh šišky by měl mít svou vlastní sklenici. Následně již uvidíte pravý šiškový tanec. Nakonec si tento pokus může každý stoleček dětí vyzkoušet samostatně.
Tip! Doporučuji při pokusu pořídit časosběrné video, jelikož si poté můžete detailně všimnout daných pohybů, které lze i zrychlit.
Pomůcky: tvrdý bílý papír většího formátu, tempery, štětec, pastelky lepidlo, nůžky, tužka, přírodní materiály, omalovánky s lesní tematikou
Postup: Paní učitelka rozdělí děti do několika skupinek, v případě smíšené třídy věkově namíchané skupinky dětí. Každá skupinka dostane tvrdý bílý papír a tužkou si načrtnou stromy či zvířata, která chtějí malovat. Dále si mohou vybrat některou z omalovánek s lesní tematikou a vybarvit ji pastelkami či temperami a poté nalepit na papír. Poté na obrázek zkusí přidat nějaké přírodní materiály (např. listy či větvičky). U tohoto bodu je vhodná asistence paní učitelky (např. s tavicí pistolí či Herkulesem).
Pomůcky: modelovací hmota, nalepovací očička, přírodní detaily pro dozdobení (např.
Čtěte také: Jak řešit neklidný spánek u dětí?
Tato aktivita si klade za cíl rozvíjet fantazii a kreativitu dětí. Úkolem dětí je z modelovací hmoty vytvořit libovolné lesní zvířátko. Následně mu mohou přilepit očička a dozdobit ho přírodními detaily.
Výrobek můžete využít pro předčtenářské schopnosti -) vytleskávání slabik, tvorba jmen zvířátkům, starší děti mohou vymyslet jméno začínající na stejné písmeno jako dané zvířátko, či pro předmatematické schopnosti -) hledání stejných zvířátek, stejných x odlišných znaků, porovnávání větší x menší, více x méně, apod.
Nakonec můžete vytvořit výstavu a jednotlivá zvířátka vystavit.
Pomůcky: přírodniny, šátky na oči, Orffovy hudební nástroje, demonstrační obrázky stromů
Postup: Nejprve se dětí zeptáme, zda ví, kolik máme smyslů a jaké to jsou. V této aktivitě velkou část z nich procvičíme. Při pobytu v lese paní učitelka děti vyzve, ať se na chvilku všichni utiší a snaží se vnímat zvuky přírody, protože si o nich poté ve školce budete povídat. Po návratu do školky si společně shrňte, co děti slyšely a zda by mohly tyto zvuky pomocí Orffových nástrojů napodobit. Po návštěvě lesa se děti posadí do kruhu a paní učitelka vždy pošle jeden list, který si děti mohou prohlédnout, ale neměly by ho otrhat. Následně tento list zkusí přiřadit ke správnému demonstračnímu obrázku stromů. Poslední aktivitou je poznávání přírodnin dle hmatu. Zavažte dětem oči a jejich úkolem bude poznat, co za přírodninu právě drží v ruce.
Čtěte také: Diskotéka na škole v přírodě: Inspirace
Pokladovka je zpráva či úkol odkazující na další stanoviště, na konci je poklad. Typické využití pokladovek je na letních táborech. Účastní se jí jen jednotlivec nebo jedna skupinka. Obtížnost úkolů se snažíme cílit na hranu schopností dětí. Pro orientaci používáme fáborků, případně šipek. Vzdálenosti a výraznosti fáborků (šipek) určujeme podle věku dětí. Důležitá je silná motivace dozvědět se, co je ve zprávě napsáno. Můžeme využít znalostí dětí, jen musíme zůstat opravdu u základních principů. Zprávy je nejlépe umístit tak, aby představovaly komplikaci v získání zprávy. Děti si tedy vyzkouší, že úkol umíme sami vyřešit. Pokladovku můžeme zpestřit různými „interaktivními“ úkoly, například „příšery“. Příšera typicky brání v dalším postupu, např. ke zprávě.
Autoři edukačního programu PaV poukazují na možnost zvýšení pohybové aktivity žáků zanesením výuky do přírody. Nazývají tuto výuku jako „integrovanou terénní výuku“ (dále i „ITV“). Jde o komplexní formu výuky, která je přenesena do terénu, tedy mimo školní lavice. Činnosti v rámci výuky se střídají a integrují tak, aby splnily cíle všech zúčastněných předmětů.
ITV probíhá pomocí různých organizačních forem výuky, jako jsou vycházky, terénní cvičení, výcvikové kurzy, exkurze, tematické školní výlety apod. Přímo do výuky se začleňují různé formy pohybových aktivit, jako je např. chůze či běh. Fyzické zatížení žáků při ITV je srovnatelné s hodinou tělesné výchovy.
ITV propojuje obsah učiva různých předmětů v jeden tematický výukový celek s cílem komplexního poznání využitelného v praktickém životě. Dochází ke spojení teoretických vědomostí s praktickými činnostmi. Velmi dobře se uplatňují mezipředmětové vztahy, komunikace a spolupráce ve skupině, prohlubují se vztahy mezi žáky.
Během cesty na místo, kde bude probíhat výuka (dostupný park, hřiště, lesík atd.), zadáme žákům úkol zopakovat rozhovorem ve dvojicích, co víme o slovních druzích. Opakováním těchto vědomostí se žáci připraví na hry, které budou následovat.
Žáky rozdělíme do stejně početných skupin (4-5 žáků v jedné skupině, zůstanou takto po celou dobu výuky, takže si mohou vymyslet jméno). Vymezíme prostor, kde budou mít stanoviště. Do prostoru cca 20 metrů vzdáleného od skupin rozházíme lístky se slovy (žáci pomohou).
Kniha Kouzlo školy lesa je skvělým pomocníkem. Publikaci Naomi Walmsleyové a Dana Westalla nabízejí školákům a učitelům jedinečné zážitky. Ty jim umožní navázat kontakt s přírodou. Své zkušenosti se rozhodli předat dál v příručce, kterou z anglického originálu nechalo přeložit a vydalo nakladatelství Lukáš a syn. Bohatě zpracovaná praktická příručka s jednoduchými návody na aktivity v přírodě, s fotografiemi krok za krokem a s nápady, jak jednotlivé činnosti rozšířit nebo upravit, je ideální pro rodiče, učitele nebo vedoucí. Kniha je plná nápadů, jak dostat děti ven. Kromě toho s její pomocí vymyslí čtenáři zajímavé hry, tvoření a jiné způsoby, jak poznávat přírodu kolem nás.
Pobyt a hraní v přírodě optimálně naplňuje potřebu dětské zvídavosti. Příroda je pro dítě nejpřirozenějším prostředím, poskytuje mu množství podnětů, zlepšuje jeho pohybové dovednosti, rozvíjí vnímání i myšlení. V hrách se rozvíjí dovednost dětí komunikovat, spolupracovat, pomáhat si. Při citlivém vedení děti poznávají zákonitosti přírody a vytvářejí si k ní pozitivní vztah.
Během procházky nabereme do kelímků vzorky sněhu z různých lokalit - u silnice, v lese, na zahradě (sníh kolem silnic bude jistě špinavý už na první pohled, kdežto na louce nebo u lesa nám bude připadat čistý). Jednotlivé vzorky si označíme - děti mohou třeba nakreslit obrázky, odkud jsme je nabrali. Označíme si množství sněhu v kelímku. Necháme sníh rozpustit a přes piják nebo na filtrační papír necháme překapat vodu z něj. Po uschnutí uvidíme na pijáku nečistoty. Porovnáváme jejich množství z různých lokalit. O výsledku si s dětmi popovídáme - proč je někde sníh čistší a někde hodně špinavý? Co všechno sníh znečišťuje? Kam se voda ze sněhu dostává?
Na procházce si s dětmi prohlížíme koruny stromů a všímáme si, jací ptáci u nás v zimě přebývají. Povídáme si s dětmi, co asi ptáci během zimy jedí a jak si svou potravu obstarávají. A jak můžeme ptákům pomoci my? Vyrobíme jim krmítka ze smrkových nebo borovicových šišek, které si z procházky přineseme.
Borovicové nebo smrkové šišky můžeme sbírat již v průběhu podzimu. Necháme je na dobře viditelném místě, aby mohly děti pozorovat, co se s šiškami děje, když jsou v teple. Jsou-li šišky rozevřené, můžeme začít s výrobou krmítek. Na špičku šišky uvážeme provázek z přírodního materiálu, abychom vytvořili poutko. Mladším dětem pomůžeme, starší děti mohou zkusit zavázat provázek samy, popř. pomoci mladším kamarádům. Děti potom šišku obalují nejprve ve změklém a nesoleném sádle a pak v různých semínkách, například slunečnicových, konopných, lněných. Lze také použít mák nebo proso. Takto obalené šišky necháme v chladu, aby sádlo ztuhlo. Na další zimní vycházce krmítka rozvěsíme na stromy, kde jsme pozorovali ptáky.
Na vycházce (pokud to není možné, tak i ve třídě) děti seznámíme s různými pobytovými znameními, tj. podle čeho poznáme, že zde zvířata jsou nebo že zde byla. Může to být třeba stopa, hlas ptáka, pach, trus, peří, hnízdo, vajíčka a jejich skořápky, kus shozeného paroží, zbytek vosího nebo včelího hnízda, ohlodaná kost, rozrytá zem, ohlodaná větvička, vyloupaná šiška atd.
Vezmeme děti na místo, kde můžeme něco pěkného pozorovat. Čtyři děti vytvoří rámeček pomocí stuhy dlouhé cca 5m. V průhledu rámečku tak ostatním dětem ukáží zajímavé místo, strom, výhled apod. Pokud tuto aktivitu pravidelně opakujeme v průběhu roku na stejných místech, děti zaznamenají změny prostředí kolem sebe. Vnímají, že okolí se mění, vyvíjí se… Pozorování můžeme zaznamenat výtvarně - kresbou či malbou, vytvořit ji z hlíny nebo z přírodnin.
Příroda nám přináší mnoho pozitivního, ale jsou i určité momenty, které bychom během pobytu dětí v přírodě neměli podcenit.
Krátký odpočinek pro mozek i zábavné rutiny - to jsou výhody hraní venku a různých aktivit po škole. Pro rodiny, které rády kombinují učení a hru, může pobyt venku podpořit krátké vzdělávací aktivity. Například si venku společně přečtěte knihu, vydáte se do přírody na honbu za pokladem nebo si budete procvičovat jednoduché matematické úlohy s přírodními materiály.
Studie ukazují, že pobyt venku zvyšuje hladinu serotoninu, zlepšuje náladu a pomáhá dětem cítit se spokojenější a soustředěnější. Pouhých 20 minut v přírodě může pomoci obnovit pozornost a snížit duševní únavu - je to vlastně takové přirozené dobíjení mozku.
Pozvi kamarády ze sousedství nebo sourozence, aby se k tobě přidali. Skupinové hry podporují týmovou práci, sdílení a smích - a zároveň udržují děti aktivní. Pomáhají také dětem posilovat vztahy se spolužáky a budovat blízká přátelství.
Povzbuzuj je, aby na zahradě vyzkoušely malé lezecké výzvy, lanové houpačky nebo hry na udržení rovnováhy. Pravidelné aktivity pomáhají dětem uvědomit si, co je čeká, a krátké, naplánované hraní venku se může rychle stát každodenním vrcholem.
Nemusíte mít hromadu pomůcek ani složité plány. Stačí pár dobrých nápadů a chuť být s dětmi venku. Hry pod širým nebem dětem pomáhají růst fyzicky, mentálně i sociálně. Vyzkoušejte některý z dnešních tipů a uvidíte, jak rychle se z „nudy“ stane zábava.
tags: #hry #ve #skole #v #prirode #tipy