Klimatické podmínky v pleistocénu

Celkovou podobu krajiny utvářely především měnící se klimatické podmínky v pleistocénu (starším období čtvrtohor), charakteristické střídáním dob ledových a meziledových. V období pleistocénu (geologická éra začínající před 2,6 milionu let) byla hlavní hybnou silou megafauna, tedy velcí býložravci.

Zvířata stejně jako člověk utváří podobu krajiny kolem sebe. Dokázali spást ohromné množství travin a bylin, čímž přispěli ke vzniku travnatých plání. Díky nim bude ekosystém za polárním kruhem bohatší. Bizoni by měli převzít úlohu vyhynulých mamutů a pomoci zmírnit globální změnu klimatu.

Kvartér (čtvrtohory, 2,588±0,005 miliónů let až současnost) je nejmladším a současně nejkratším obdobím v historii Země. Kvartér je primárně chladné období s několika krátkými teplejšími výkyvy. Kvartér se dělí na starší pleistocén (nejstarší období a dělí se na spodní- gelas a calabr střední - ion a svrchní - tarant), mladší holocén a antropocén (od roku 1800 - intenzivní činnost člvěka). V pleistocénu dochází ke třídání chladných období "glaciál" (doby ledové) s velkým rozšířením ledovců a mnohem teplejšími a vlhčími odbobími "interglaciál" (meziledová doba).

Cyklické střídání klimatu vedlo k migraci fauny, flóry a odlišným krajinotvorným procesům. V Kvartéru (zalednění dosahovalo až 30 % pevniny) dosáhlo zalednění až hranic Česka (během předposledních dvou glaciálů riss a mindel), krajina zde vypadala jako tundra na Sibiři. Na konci glaciálu 20 000 - 19 000 př.n.l. byla hladina oceánů byla o cca 120 - 140 metrů nižší a v posledním interglaciálu cca 123 000 př.n.l. Střídání glaciálů a interglaciálů prostřednictvím "bodu zlomu" je ovlivněno tzv. Milankovičovými cykly (kombinace periodických cyklů excentricita - 96 až 127 tisíc roků, náklon zemské osy - 21 000 roků a precese cca 26 000 roků).

Na základě Milakovičovy teorie jsme na sešupu do dalšího glaciálu (prof. V kvartéru bylo cca 50 glaciálů a interglaciálů (dob meziledových) prof. paleolit (starší doba kamenná, starší (před cca 2,6 -0,1 mil. Přesné příčiny nejsou známé a pravděpodobně jde o souhru více faktorů. Změny podnebí (střídání zalednění a oteplování) ovlivňují i další geologické činitele jako je např. změny pohybu Země - např. V glaciálu se třídají chladné stradiály s mírnějšími interstradiály. Střední Evropa byla v období glaciálů takřka bezlesá.

Čtěte také: Klimatické podmínky

V hornatých krajích se rozprostírala severská tundra s mechy a lišejníky. Dále od ledovců pak převládala arktickoalpínská květena. Na sušších místech byla subarktická step, která zaujímala i Čechy s Moravou a nižší polohy Slovenska. Na místech s příznivějším podnebím vznikla tajga zakrslého vzrůstu, tvořená především borovicí a břízou. V interglaciálech pronikaly do střední Evropy od jihu lesní dřeviny, jako jsou duby, lípy, javory, habr, buk, jedle apod., a vytvářely zapojené lesy.

Základní fáze glaciálního cyklu: eoglaciální fáze (časný klaciál, anaglaciální fáze) před 115 - 60 tisíci roky s prudkým ochlazením a častými interstradiály, pleniglaciální fáze (vrcholný glaciál) před 60 - 15 tisíci roky, došlo k maximálnímu zalednění (před 20 - 18 tisíci roky) a tardiglaciální fáze (kataglaciální, pozdní glaciál) před 15 - 11,6 tisíci roky došlo k oteplení rychle tály ledovce se dvěmi interstradiály. Pozdní glaciál (tardiglaciální fáze) se dělí na Starý dryas, Allerod bolling a mladý drias. při masivním zalednění došlo k propojení pevninských mostů, které umožnily migraci fauny, flóry a lidí díky poklesu hladiny oceánů o cca 120 roků (propojila se Asie se Severní Amerikou, Středozemní moře bylo odděleno od atlantického oceánu, propojily se Indonézské ostrovy, Austrálie s Tasmánií).

Klimatická pásma (výrazná klimatická pásma mají svou charakteristickou faunou a flórou) se v průběhu glaciálů posouvají a s nimi se stěhují i organismy, které tato pásma obývají. Mnohé druhy rostlin a živočichů se změněným podmínkám nedokázaly přizpůsobit a vymřely. Převážně bezlesá krajina (díky chladnu a suchu ustupuje vegetace), probíhá silná eroze (mráz, vítr, voda), divoké vodní toky, převažující homogenní ráz krajiny. V blízkosti ledových štítů se rozšiřovaly chladné prašné pouště (vznik Sahary a dalších pouští), takřka zbavené vegetace.

Před 39 280 roky Campi Flegrei (VEI 7), Neapol, Itálie, sopečného materiálu se nacházejí od Grónska až po Kavkaz, výbuch nepochybně měl dalekosáhlé následky v podobě dlouhodobých klimatických změn, došlo k výrazném ochlazení se změnilo i zastoupení rostlinstva a živočišných druhů v celé Evropě. Probíhala Laschamp Event (před cca 42 - 41 000 roky), došlo na Zemi k výrazným klimatickým změnám, na jihu nynější Itálie explodoval supervulkán Campi Flegrei a vyhynuli neandertálci.

Tvrdé kosmické záření pronikající až na povrch může způsobovat genetické mutace, nebo dokonce vymírání druhů. Vzhled krajiny v minulosti se dá do určité míry rekonstruovat pomocí analýzy pylových zrn či zbytků rostlin v usazeninách. Krajin a Sibiře a Aljašky vypadala podobně jako dnes už zhruba před 15 -50 tisíci lety (vrchol doby ledové). Zvířata se tedy na severu Sibiře a na Aljašce pásla ve vlhkých biotopech, v krajině s významným zastoupením tundry, světlé modřínové tajgy a rašelinišť.

Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu

Ve střední Evropě a tedy i na území České republiky převažovala otevřená krajina s výrazným podílem suché stepi, kde se na vlhčích a chráněných místech vyskytovaly řídké lesy, na severu Sibiře žila megafauna mezi jezírky a mokřady. Vlhkost krajiny a vegetace severní Sibiře je dána permafrostem, tedy trvale zmrzlou půdou. Přestože je tato oblast srážkově chudá, letní tání permafrostu a nižší výpar vody kvůli chladnému počasí vytvářejí v krajině jezírka či mokřady.

Poslední interglaciál EEM byl před 128 - 115 tisíci roky, globální klima bylo teplejší než dnes, byla vyšší hladina světového oceánu, Baltické moře bylo více propojeno se světovými oceány, střední Evropa byla souvisle zalesněna (jehličnatá zejména v západní Evropě). Ze začátku Eemu byla typická expanze březových a borových lesů, později expanduje habr, po jeho maximu expandují borovo.březové lesy se smrky koncem Eemu. Na počátku eemu je rychlé oteplení s malým objemem srážek (velmi podobné dnešní době), ve středním eemu je sušeji a dochází k poklesu teploty na severu, na konci dochází k ochlazení vysušení. Stromy s ektomykorhizou byly hojné během většiny interglaciálu, dominovali na konci lesních fází (současný holocén je jiný díky působení člověka). Fauna v eemu byla odlišná ve srovnání s holocénem (chybí většina megafauny).

Území dnešní České republiky představovalo v tehdejší Evropě výjimečnou oblast. V pozdním glaciálu, někdy před 14 500 lety dochází ke klimatickému chaosu. Před 11 500 lety dochází k výraznému oteplení. Doba ledová definitivně končí. Klimatické změny po skončení doby ledové v ČR mají naprosto zásadní vliv na biodiverzitu.

Jaké klimatické podmínky v této době panovaly na území dnešní ČR? Teploty byly asi o 16 °C nižší než dnes. V zimě klesaly k asi -30 °C. Přechod mezi létem a zimou byl dramatický, prakticky neexistovalo jaro. Avšak ani poslední doba ledová nebyla jednolitým obdobím chladu a mrazu. V některých interstadiálech bylo klima dokonce teplejší a vlhčí, než je tomu dnes. Tato teplá období však trvala jen krátkou po dobu.

Jednotlivé glaciály pojmenovali již první badatelé. Jejich jména jsou odvozena od jmen řek, které stékají z Alp a vytváří přítoky řeky Dunaj. Byla ledová doba dunajská (D, Donau). Po ústupu ledovců se vytvářejí plochy močálů. V horských oblastech se po ústupu ledovců vytvářejí jezera. Například Prášilské jezero aj. Kolem roku 8 200 let bylo teplé období přerušeno chladnou periodou zvanou dryas. Průměrné teploty byly o několik stupňů v našich končinách vyšší než dnes.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

Velice zajímavá je rychlost, s jakou se šíří hlavní dřeviny. Nejprve se šířil smrk následován borovicí. Ta se šířila rychlostí 350 - 500 m za rok. Z listnáčů se jako první šířil kaštan, jehož rychlost byla 100 m za rok. Rychlost šíření vegetace je omezena rychlostí šíření hlavních dřevin.

Čelo kontinentálního ledovce zasahovalo i na území dnešní ČR, například kolem Hranic na Moravě. Množství vody vázané v ledu bylo nepředstavitelné. V důsledku toho hladina světového oceánu poklesla asi o 130 metrů. Teploty byly asi o 16 °C nižší než dnes, v zimě klesaly k asi -30 °C. Srážky spadla ve formě sněhových vloček. Obloha byla po většinu roku téměř vymetená. Přechod mezi létem a zimou byl dramatický, prakticky neexistovalo jaro. Avšak ani poslední doba ledová nebyla jednolitým obdobím chladu a mrazu. V některých interstadiálech bylo klima dokonce teplejší a vlhčí, než je tomu dnes. Tato teplá období však trvala jen krátkou po dobu.

Jednotlivé glaciály pojmenovali již první badatelé. Jejich jména jsou odvozena od jmen řek, které stékají z Alp a vytváří přítoky řeky Dunaj. Byla ledová doba dunajská (D, Donau). Po ústupu ledovců se vytvářejí plochy močálů. V horských oblastech se po ústupu ledovců vytvářejí jezera. Například Prášilské jezero aj. Kolem roku 8 200 let bylo teplé období přerušeno chladnou periodou zvanou dryas. Průměrné teploty byly o několik stupňů v našich končinách vyšší než dnes.

A jak se bude klima vyvíjet dál? Bude se oteplovat? Bude nesrovnatelně větší a dala by se nazvat novým stěhováním národů? To dnes nikdo neví. Nikdo nezná faktory, které na "spuštění" doby ledové mají vliv. Zda se jedná o Milankovičovy konstanty či dalšími faktory.

Vývoj ledovců v Alpách

6.1.2021 Alpy měly před 6000 lety pravděpodobně výrazně méně ledovců než dnes. Uvádí to studie vědců z benátské univerzity Ca Foscari, univerzity v Bernu a rakouské akademie věd, napsala agentura ANSA. Podle autorů studie ledovce pokrývaly během celého holocénu pouze alpské vrcholy v nadmořské výšce 4000 metrů a více. Za použití uhlíkové metody došli vědci k závěru, že led se na vrcholu vytvořil před zhruba 5900 lety.

Vývoj ledovců je významným ukazatelem pro sledování změn klimatu, uvedli autoři studie. Podle nich během holocénu, neboli období, které začalo před zhruba 11.700 lety, ledovce pod 4000 metrů nadmořské výšky střídavě tály a přibývaly. Po celý holocén se ledovce v Alpách držely pouze ve výšce 4000 metrů nad mořem a více. Výzkumné vzorky byly odebrány nedaleko místa, kde bylo v roce 1991 nalezeno mumifikované tělo ledového muže Ötziho. Stáří těla se odhaduje na 5300 let. Podle vědců je možné, že v době, kdy Ötzi zemřel, se v oblasti začínal rychle tvořit ledovec.

Dříve vydané studie uvádějí, že části alpských ledovců hrozí kvůli růstu teplot a změnám klimatu rychlé tání. Podle výzkumu zveřejněného na začátku prosince se v průběhu století zvýší nadmořská výška tání ledovců ze současných 3234 metrů až na 3880 metrů. Pokud by se tak stalo, Alpy by do konce 21.

Globální katastrofa před 13 tisíci lety

26.7.2020 Vědci z Kansaské univerzity tvrdí, že našli důkazy pro velkou globální katastrofu, která se měla odehrát před necelými 13 tisíci lety. Byla způsobena dopadem částí komety a odstartovala další dobu ledovou. Před 13 000 lety se Země probírala z doby ledové a podnebí se zvolna oteplovalo. Pak se na nebi objevilo několik velkých ohnivých těles. Vzápětí následovaly výbuchy a tlakové vlny. Na Zemi dopadly velké úlomky komety. Vědci publikovali rozsáhlou studii o této katastrofě. Její závěry vycházely z měření, která byla provedena na 170 místech po celém světě. Kometa měla podle jejich zjištění 90 kilometrů v průměru, za letu se začala rozpadat na menší části, které dopadaly na Zemi.

tags: #klimatické #podmínky #pleistocén

Oblíbené příspěvky:

• Environmentální shromáždění OSN
• Více o ekologickém dopadu ultrazvuku
• Komunální odpad v ČR
• Odpad v kuchyni: tipy a triky
• CNG pohon Octavia G-Tec