Hudba nás provází od pradávna a ovlivňuje naše emoce, myšlení a vnímání světa kolem nás. Nejstarší nalezené hudební nástroje jsou flétny vyrobené z kostí ptáků a slonoviny před zhruba 40 000 let a ukazují, že hudba byla součástí lidské kultury již v paleolitu. Otázka o původu hudby je složitá a zahrnuje antropologii, archeologii a teorii evoluce.
Někteří vědci věří, že hudba měla evoluční výhody. Komunikační teorie říká, že hudba může být považována za rozšíření lidské komunikace. V mnoha kulturách byla a stále je hudba součástí duchovních a rituálních praktik. Hudba mohla být používána k vyvolání transcendentních stavů, nebo k spojení s duchovním světem.
Lidé a dokonce i některá zvířata mají přirozenou tendenci reagovat na rytmus a melodii. To naznačuje, že hudba může mít hluboké kořeny v biologické struktuře živých bytostí. Tleskání a tleskání rukama jsou jednoduché formy rytmických projevů. Někteří teoretici tvrdí, že hudba vznikla jako prostředek napodobení a vyjádření různých zvuků v přírodě nebo lidských emocí. Lidský hlas může být vnímán jako nástroj, který umožňuje vyjádřit emoce, potřeby a myšlenky. Přírodní zvuky, jako je zvuk vody, větru, ptáků nebo hmyzu, mohly být inspirací pro první hudební projevy.
Tajemná síla hudby spočívá v tom, že některé skladby mohou zasáhnout celé naše emoční tělo. Soustředěný poslech hudby nás udržuje v přítomném okamžiku, může v nás vyvolávat příjemné snové obrazy. Inspiruje nás nebo nám usnadňuje cestu k vlastnímu podvědomí, pozměňuje vnímání času a prostoru. Rádi se tak necháváme unášet například podmanivou hudbou hranou na klavír.
Hudbu využíváme také jako duševní terapii, k odpočinku, relaxaci a k odpoutání od bolesti. Asi už nás nepřekvapí, že každá píseň nebo skladba má vlastní vědomí, a právě jím na nás působí. Stejně tak má vlastní vědomí obraz, socha, loutka nebo fotografie. V hudbě jsou zakódovány vzpomínky na mládí, na první lásky. Nejen hudba ale i mnohé další zvuky fungují jako kódy nebo klíče, které v nás probouzejí věrné obrazy vzpomínek. Při poslechu příjemných melodií tělo vylučuje hormony endorfiny, jejich povznášející účinek se dá lehce přirovnat k opiu. Děti, jejichž matky často poslouchají hudbu s příjemně znějícími tóny v těhotenství, uklidňuje stejná hudba také po narození.
Čtěte také: Hudba a Světla pro Dětský Spánek
Léčivou sílu krásné hudby můžeme využít k utišení fyzické i duševní bolesti, tento obor se nazývá muzikoterapie.
Hudba může být zdrojem energie, může nás posilovat, ale i oslabovat. Existuje „nepravá hudba“, která se jako hudba pouze tváří a není ničím jiným než rušivým hlukem, nemelodickým chaosem. Hudební vyjádření, které je ve svém základu „agresivní“ může mít negativní vliv na kreativitu, může vyvolávat napětí a silné emocionální reakce, nesoulad a někdy dokonce způsobuje i bolest.
Hudba vyjádřená chaotickými rytmy s vysokou hladinou hlasitosti může působit na podvědomí a otevírat temné stránky duše a paralyzovat nervový systém fyzického těla. Podstatné je přitom psychické a duševní rozpoložení posluchače, některá hudba sovu „agresivitou“ pomáhá uvolnit z vnitřního světa přebytek energie, nevyjádřené emoce, odbourává agresi a nezpracované podněty z vnějšího světa. Například hudba metalová, za určitých situací a okolností, otevírá v člověku nevědomí a v něm uložené negativní energie vynáší ven na světlo. Systematicky, promyšleně a v duchu magických sil, ale někdy i zcela náhodně může dojít ke stvoření zvukových kompozicí zničujících a paralyzujících tónů, některé mohou vzbuzovat pocity úzkosti, případně i zuřivost. Některé takto zkomponované ,,melodie“ mohou svou rezonancí zapříčinit popraskání zrcadel, oken nebo zdí.
"Vlivy hudby na lidské vnímání se začaly sledovat ve starověkém Řecku, zmínky můžeme najít už u Platóna," potvrzuje Marek Franěk, který na Univerzitě Karlově přednáší hudební psychologii. "Moderní věda se začala hudebním vnímáním systematicky zabývat v druhé polovině 19. Rozvoj souvisí především s rozšířením a vynálezem přenosového a záznamového média. Tedy se vznikem rádia a nahrávacího zařízení.
Jak přiznává Marek Franěk, hudbu často posloucháme jako pozadí. A jako taková může mít vliv jen na někoho. Odborníky však zajímá jiná situace. "Psychologové zkoumají takzvaný mimořádný hudební prožitek, což je zcela výjimečně hluboká reakce na hudbu, která se může vyznačovat i různými nezvyklými vjemy času a prostoru, někdy vede i k hlubokým duchovním prožitkům a ke změně životních postojů," říká Franěk.
Čtěte také: Harmonie těla a duše s relaxační hudbou
Méně zásadní pocity při poslechu prožívá řada z nás. Veselé melodie dokážou na tvářích posluchačů vytvořit úsměv, tklivé pasáže zase třeba pláč a rychlá hudba při řízení auta způsobuje někdy až zbrklé reakce nebo rychlejší jízdu. "Hudební psychologové se snažili najít a definovat hudební postupy, které by vyvolávaly tyto konkrétní fyziologické reakce, jejich snažení však zatím nevedlo k přesným výsledkům," nechává Franěk znovu pootevřená vrátka.
Velkou roli hraje vliv starších sourozenců a kamarádů, kteří se za každou cenu snaží okolí přesvědčit, že právě jejich oblíbenci jsou nejlepší. Podobné vysvětlení má překvapivě i vědec. "Obliba hudebního stylu je ovlivněna z větší části sociálním prostředím, ze kterého člověk pochází. Úlohu hraje i dosažené vzdělání a socioekonomické postavení," dodává k tomu Franěk.
Podle studie Corinny Peifer a jejích kolegů existuje úzký vztah mezi stresem a dosažením flow. Možná poněkud překvapivě však nejde o lineární vztah. Příliš vysoká úroveň stresu totiž flow potlačuje, ale ani velmi nízký stres není v tomto směru ideální.
Nejlepších výsledků dosahujeme při střední úrovni stresu. Tuto souvislost lze graficky vyjádřit pomocí převrácené U-křivky. Pokud je fyziologická aktivace příliš nízká (nuda), pak nemáme dostatek motivace, abychom se do úkolu skutečně ponořili. Naopak při vysoké aktivaci (stresu) nás zahlcují úzkostné myšlenky a tlak na výkon, což nám brání v dosažení flow.
Výzkum Corinny Peifer ukázal, že při dosažení flow jsou obě tyto části nervového systému aktivovány současně. To znamená, že nás povzbuzuje mírná úroveň stresu, ale díky aktivaci parasympatického systému jsme současně s tím schopni zůstat klidní a soustředění.
Čtěte také: Recenze: Hudba v komunálním odpadu
Stejně jako stres má na naši produktivitu a schopnost dosáhnout flow vliv i hudba. Někteří lidé přísahají, že by bez hudby nebyli schopni pracovat, zatímco jiní ji považují za rozptylující element. Podle výzkumu, který provedla Anna Fiveash, je klíčem k pochopení tohoto jevu naše osobnost.
Introverti mívají přirozeně vyšší hladinu vnitřní stimulace, takže poslech hudby může jejich produktivitu snížit. Naopak extroverti potřebují více vnějších stimulů, aby dosáhli optimální úrovně koncentrace, a právě pro ně může být hudba přínosem.
Pokud se jedná o monotónní nebo manuální činnost, může hudba pomoci udržet motivaci a zlepšit výkon. Naopak u složitějších úkolů, které vyžadují hluboké soustředění, může být hudba, zvláště ta s texty, rušivým faktorem. Pokud tedy potřebujete psát nebo číst, je lepší sáhnout po klidné, instrumentální hudbě, která nebude narušovat váš myšlenkový tok.
Studie ukazují, že rychlá a hlasitá hudba může snížit schopnost plnit složité úkoly, zatímco klidná a pomalá hudba má naopak pozitivní vliv na paměť a koncentraci. Zajímavé také je, že hudba, kterou máme rádi a která nám přináší radost, může mít motivující účinek a zlepšovat naši pracovní výkonnost.
Hudba bez textu, zejména klasická nebo instrumentální, je podle několika studií považována za ideální prostředek pro zlepšení kognitivního výkonu, protože neruší při soustředění na složité úkoly a může podpořit lepší paměť a koncentraci.
Výzkum ukazuje, že hudba má významný vliv na naše nálady a úroveň úzkosti. Například pacienti, kteří před operačními zákroky poslouchali klidnou hudbu, vykazovali nižší úroveň úzkosti než ti, kteří poslouchali heavy metal nebo techno. Takže pokud se cítíte pod tlakem, možná stojí za to vyzkoušet k uklidnění relaxační hudbu.
Studie naznačují, že hudba může zlepšit naše kognitivní schopnosti a motivaci ještě předtím, než se pustíme do práce. Takže pokud se chystáte na složitý úkol, může být dobré si nejprve poslechnout oblíbenou skladbu, která vás nabudí a naladí na práci.
Od osmdesátých let vznikají v Japonsku a Spojených státech výzkumy, které dokazují, že pobyt v přírodě je léčivý. V současnosti, kdy raketovým tempem roste urbanizace a počet megaměst, se někteří filozofové uchylují k domorodým etnikům pro inspiraci, jak s přírodou zůstat v kontaktu.
Od osmdesátých let se v Japonsku a USA paralelně rozvíjejí dvě výzkumné linie. Japonská vychází z iniciativy ministerstva zemědělství, lesnictví a rybolovu za účelem zlepšení vztahu občanů s přírodou. Vzniká tak lesní terapie šinrin joku (doslova lesní koupel), která se zaměřuje na pobývání v přírodě a zakoušení jejích ozdravných účinků na vlastní kůži. V technologicky rozvinutém Japonsku se rodí první výzkumy, které popisují, že po pobytu v přírodě klesá hladina stresového hormonu kortizolu v krvi. Následně se přidávají studie potvrzující posilování imunitního systému, pozornosti, kreativity a regenerace.
V USA mezitím vznikají dvě teorie zaměřené na obnovu pozornosti (Rachel a Stephen Kaplanovi) a snížení stresu (Roger Ulrich) a klasické výzkumy popisující důsledky, které měl pohled z okna u pacientů po chirurgickém zákroku. Pacienti, kteří viděli oknem do přírody, setrvávali v nemocnici kratší dobu, měli lepší náladu a potřebovali méně léků na tlumení bolesti než ti, kteří hleděli do zástavby.
Od té doby se bádání o dopadech pobytu v přírodě rozšířilo do celého světa a do více oblastí, včetně terapeutické práce. Díky tomu můžeme jako terapeuti posilovat své přesvědčení o smysluplnosti práce s klienty v přírodě, případně tak i sami činit. Výzkumy se také zaměřují na vliv ročních období. Zjišťují, že příroda nemusí fungovat „pouze“ na jaře a v létě, kdy je všechno zelené a barevné, ale že je účinné vyrazit i v zimě na procházku do sněhu - pomáhá to víc než chůze na trenažeru v posilovně.
tags: #hudba #a #priroda #psychologie #vliv