Investigativní žurnalistika v ohrožení

Model svobodných médií je opět v ohrožení.

Před rokem tragicky zahynul slovenský novinář Ján Kuciak. Talentovaný reportér byl zavražděn i se svou partnerkou 21. února 2018. Investigativní novinář pracoval pro server Aktuality.sk a psal o údajném napojení italské mafie na slovenské vládní špičky. Zločin otřásl Slovenskem a vyvolal největší demonstrace v zemi od pádu komunismu.

V roce 2018 zemřelo ve světě 80 novinářů, dalších 348 jich je uvězněných. Je role novináře čím dál náročnější?

Útoky na novináře a jejich formy

Útoků na novináře přibývá a evropské země o nich mají velmi málo informací. Podle zjištění investigace.cz a našich kolegů ze zemí Visegrádské čtyřky, Rumunska a Bulharska se nejčastěji jedná o slovní útoky, novináři se ale potýkají také s brutálními fyzickými napadeními, nebo v případě Slovenska i s vraždou.

Útoky na novináře se s pandemií Covid-19 a hněvem, který ji provázel, ještě zhoršily a situaci umocňují i politici podněcující nenávist vůči těm, kteří je kritizují. V celé východní části EU pozorujeme, jak snadno mohou ústní výhružky přejít ve fyzické útoky.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

• V Maďarsku se jednotliví novináři i celé zpravodajské agentury staly terčem pomlouvačných kampaní ze strany provládních médií a politiků.
• V Polsku zažili novináři fyzické útoky nejen ze strany příznivců nenávistných politiků, ale také ze strany policie.
• V České republice někdejší premiér Andrej Babiš podněcoval online útok proti šéfredaktorce investigace.cz, kterou obviňoval ze své volební prohry.

Podle zjištění iniciativy uvedly dvě třetiny (66,2 %) slovenských novinářů, že v loňském roce zažily nějaký druh útoku; 76 % těchto incidentů bylo slovních. Až 85 % novinářů to považuje za ohrožení svobody slova, přičemž 16 % v souvislosti se skutečnými nebo domnělými hrozbami přiznává autocenzuru.

Tyto útoky jsou jedním z důvodů, proč i přes masivní podporu veřejnosti v roce 2018 je dnes na Slovensku výrazně méně aktivních investigativních novinářů než v době vraždy Jána Kuciaka a jeho partnerky Martiny Kušnírové.

Žádná z dalších zemí, které se účastní projektu The Organised Crime and Corruption Watch, nemá o incidentech týkajících se novinářů přesná čísla. Z průzkumu, který byl součástí zmíněného projektu, ale vyplynulo, že nejčastějším typem napadení jsou výhrůžky, obvykle slovní, velmi často v online prostředí, někdy i staronovým způsobem prostřednictvím dopisu.

Mezi další časté typy útoků patří vyhrožování soudem, špehování a kybernetické šikanování nebo diskriminace, třeba odmítnutí akreditace nebo nevpuštění novinářů z konkrétních médií na tiskové konference. Například na Slovensku strana Smer-SD a její lídr Robert Fico po léta odmítali odpovídat na otázky největších nezávislých deníků SME a Denníku N.

Také polští novináři se musí od doby, kdy Právo a spravedlnost (PiS) upevnilo moc, potýkat s diskriminací a ohrožením financování a bezpečnosti práce. Na vzestupu je také fyzické násilí vůči novinářům. Tento trend se projevil i v dalších evropských zemích. Protestující pravidelně napadali novináře v Německu, v Nizozemsku se některá média dokonce uchýlila k najímání bezpečnostních pracovníků, kteří reportéry během covidových protestů doprovázeli.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Terčem fyzických útoků se stávají také polští novináři, a to nejen v souvislosti s protesty proti pandemickým opatření. V říjnu 2020 byly ve Vratislavi během demonstrace proti zpřísnění potratových zákonů fyzicky napadeny dvě novinářky, které o akci informovaly. Zpravodajství z protestů také opakovaně bránila policie, která například zadržela jednoho novináře a vyvezla ho z města.

Brutální násilí vůči novinářům ukázal i videozáznam z nacionalistického pochodu, který se ve Varšavě odehrává pravidelně. 11. listopadu 2020 tam policie proti novinářům použila obušky, přestože na sobě měli nápisy PRESS nebo byli jasně identifikovatelní.

V Maďarsku došlo k vážnému incidentu na protestu organizovaném příznivci provládní strany Fidesz, dva reportéři čelili obtěžování a fyzickému násilí. V Bulharsku byl investigativní novinář Slavi Angelov před svým domem v Sofii napaden dvěma maskovanými muži ozbrojenými kovovými trubkami, zatímco další muž útok nahrával na mobilní telefon.

Slovní útoky, zejména z úst politiků, mohou podnítit další obtěžování ze strany veřejnosti a státních orgánů, včetně nepříjemných pomlouvačných kampaní i právního obtěžování. V Polsku opakovaně dochází ke slovním útokům na nezávislé novináře během tiskových konferencí vlády. Například v květnu 2023 označil předseda PiS Jaroslaw Kaczyński novináře TVN24 za „zástupce Kremlu“.

Mezinárodní organizace Media Freedom Rapid Response ve své zprávě „Article 19“ z března 2022 zároveň upozorňuje, že v Polsku se rozmáhá praxe náhubkových žalob (SLAPP). V roce 2021 zveřejnila polská nevládní organizace Towarzystwo Dziennikarskie (Společnost novinářů), která se zabývá ochranou svobody médií, zprávu, v níž v letech 2015-2021 napočítala celkem 66 SLAPP proti novinářům a 58 trestních řízení, z toho 25 podle článku 212 trestního zákoníku. Podle informací Towarzystwa Dziennikarskiego podávají tyto žaloby obvykle politici nebo veřejné instituce.

Čtěte také: Pracovní rizika

V Maďarsku patří slovní výhrůžky právním postihem k nejčastějším hrozbám, kterým novináři čelí. Výhrůžky novinářům jsou často důsledkem mediálních kampaní diskreditujících zpravodajství nebo jednotlivé novináře. Například v únoru 2023 bylo reportérovi maďarského levicového listu Mérce vyhrožováno smrtí poté, co informoval o krajně pravicovém shromáždění. Před tímto incidentem provládní média nepravdivě spojovala Mérce s násilnými útoky spáchanými antifašistickými aktivisty.

Byly také zaznamenány případy, kdy se provládní celostátní média zaměřila na konkrétní novináře a šířila o nich pomluvy. V roce 2016 odvysílala maďarská televize TV2 pomlouvačné reportáže o novinářce HVG Zsófii Gergely, které doplnila jejími fotografiemi. Kromě jednotlivých novinářů byla pomlouvačným kampaním vystavena i média.

Podobně i v Rumunsku jsou slovní útoky často vedeny ze strany státních orgánů. Příkladem je případ Aliny Cristea, novinářky, která se stala terčem Ředitelství pro vyšetřování organizovaného zločinu a terorismu (DIICOT). Cristea čelila obvinění z šíření dětské pornografie. Podle serveru context.ro Cristea již dříve uvedla, že na ni prokurátor DIICOT vyvíjel nátlak, aby nepublikovala kritické články o šéfovi policie okresu Brăila.

Stejné oddělení obvinilo jinou novinářku, která se stala whistleblowerkou z rumunského národního rozhlasu poté, co odhalila, že jeden z jejích šéfů využíval veřejné prostředky ke svým zájmům. V únoru 2022 započala dehonestující kampaň proti rumunské investigativní novinářce Emilii Șercan poté, co odhalila plagiátorství v doktorské práci bývalého premiéra.

Podle zprávy amerického ministerstva zahraničí bylo manželce šéfredaktora rumunského serveru G4Media.ro vyhrožováno vojenským důstojníkem ve zjevné snaze cenzurovat připravovaný článek. Současní i bývalí vládní úředníci používají proti investigativním novinářům jako nátlakovou taktiku občanskoprávní řízení a trestní oznámení.

Beny Steinmetz byl v Rumunsku odsouzen na pět let a ve Švýcarsku čeká na verdikt soudu. Steinmetz požadoval vymazání všech článků zveřejněných RISE a OCCRP o jeho aktivitách. Podnikatel rovněž u soudu požadoval, aby bylo oběma platformám zakázáno zveřejňovat novinářská vyšetřování týkající se jeho osoby.

Podobné kombinaci výhrůžek a obtěžování ze strany veřejných činitelů čelí také bulharští novináři. V roce 2022 obdržel investigativní novinář a člen OCCRP Atanas Čobanov varování od velvyslanectví USA v Sofii, že hrozí bezprostřední nebezpečí fyzického útoku proti jeho osobě. Jeho kolega Dimitar Stojanov se musel přestěhovat do jiné země poté, co podobná zpráva o hrozícím útoku přišla z jiných zdrojů.

V roce 2023 čelili Čobanov i Stojanov, kteří vedou investigativní portál bird.bg, útoku ze strany úřadu generálního prokurátora Ivana Geševa, který tvrdil, že se spikli se zločinci a politiky s cílem odstranit ho z funkce, a zveřejnil korespondenci s jejich novinářskými zdroji.

Na Slovensku byli investigativní novináři na popud místního podnikatele Mariana Kočnera vyhledáváni ve státních databázích zdravotní pojišťovny, a dokonce i policie. Výsledky těchto nezákonných vyhledávání využil tým špionů, které Kočner zaměstnával, aby tyto novináře, včetně Jána Kuciaka, sledoval. Fotografie z tohoto sledování byly později použity, když si dnes již odsouzená Zuzana Zsuzsová údajně pro Kočnera objednala vraždu tohoto novináře.

Iniciativy na ochranu novinářů

Po vraždě Jána Kuciaka, a zejména po následujících volbách v roce 2020, kdy se moci ujala opozice, politici slíbili, že přijmou několik zákonů na ochranu novinářů. Nová koalice složená ze Sme rodina, Za ľudí, OĽANO a SaS ale přes to, že měla ústavní většinu, zákon o ochraně novinářů zatím na Slovensku nepřijala. Stejně tak v sousedních zemích neexistují žádné zvláštní zákony na ochranu novinářů.

Polský Press klub předložil Sejmu návrh novely zákona, jehož cílem je zvýšená právní ochrana novinářů a pracovníků médií, již několikrát. Kvůli neexistenci zvláštních zákonů musí novináři spoléhat na rozhodnutí soudů, které mohou vytvářet důležité precedenty.

Vítězství zažila média také v Bukurešti, odvolací soud se zabýval odvoláním RISE Project a jeho reportéra Ionuța Stănescu. Toto odvolání napadlo dva rozsudky z července 2020 a března 2021, které daly za pravdu Ramoně Mănescu, bývalé ministryni a současné poslankyni Evropského parlamentu. RISE Project informoval o tom, že Mănescu prostřednictvím realitních transakcí vydělala přes 30 milionů eur.

V České republice vyhrála šéfredaktorka investigace.cz Pavla Holcová případ, který představuje důležitý precedent. Po zveřejnění zjištění v kauze Pandora Papers, tedy Babišových podezřelých nákupů nemovitostí přes offshorové schéma, prohrálo ANO volby. Babiš novinářku obvinil ze zmanipulování voleb, a to na svých sociálních sítích, kde se následně rozběhla nenávistná kampaň proti její osobě. Holcová Babiše zažalovala a soud rozhodl v její prospěch. Babiš se musel omluvit a uhradit veškeré soudní náklady.

International Press Institute Česká republika (CZ IPI) spustil platformu Bezpečná žurnalistika. Na adrese bezpecnazurnalistika.cz mohou novináři, kteří se kvůli své práci setkají s agresí, incident nahlásit a také najít praktické informace, jak se bránit urážkám, výhrůžkám nebo právnímu nátlaku. Jedná se o první projekt zaměřený specificky na ochranu novinářů v České republice.

Vedle nabídky pomoci také umožní zmapovat, jak jsou útoky na novináře v českém veřejném prostoru časté.„Více než třetina novinářů a novinářek se setkává minimálně jednou měsíčně s nějakou formou útoku, to vyplynulo z našeho průzkumu s agenturou Ipsos. A zároveň by téměř devět z deseti z nich uvítalo systém, který by jim pomohl agresi lépe čelit.

„Platforma cílí nejen na novináře z velkých médií, ale hlavně na ty z menších redakcí, kteří za sebou nemají profesionální zázemí velkého vydavatelství. Novinář, který incident nahlásí, se v první řadě může spolehnout na citlivé a diskrétní posouzení situace od zkušených žurnalistů a také na to, že se jeho situace začne hned řešit.

Součástí poskytované pomoci je rovněž možnost právních konzultací: „Rádi projekt podporujeme, protože nezávislá žurnalistika je jedním z pilířů demokracie. Je důležité, aby novináři měli možnost vykonávat svoji práci objektivně a s náležitou péčí bez ohrožení jejich bezpečnosti či integrity,“ říká Ondřej Trubač z advokátní kanceláře Bříza & Trubač, která je partnerem iniciativy Bezpečná žurnalistika.

Web Bezpečné žurnalistiky nabízí průvodce trestných činů a přestupků, se kterými se novináři mohou setkat. Vysvětluje rovněž, jak v různých typech případů může postupovat Policie ČR.

Ředitel Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování Policejního prezidia plk. Mgr. Vladimír Lukášek připustil, že policie útoky na novináře jako takové nemonitoruje: „To ale neznamená, že se nedějí. Pokud průzkum IPI říká, že třetina novinářů se s útoky setkává jednou za měsíc, může se jednat o takzvanou latentní kriminalitu.

Platforma je inspirovaná také obdobným projektem na Slovensku bezpecnazurnalistika.sk, který provozuje Investigativní centrum Jána Kuciaka (ICJK). „Za minulý rok jsme na Slovensku prostřednictvím naší platformy řešili před sedmdesát incidentů. Ne všechny samozřejmě měly trestněprávní povahu. V nejzávažnějším incidentu, kterým jsme se zabývali, šlo o útočníka, který vyhrožoval vícero redakcím vypálením.

Partnery projektu jsou Bakala Foundation, Nadace Tipsport, Nadační fond nezávislé žurnalistiky, advokátní kancelář Bříza & Trubač a Akeso holding.

Tento článek vznikl jako součást projektu The Organised Crime and Corruption Watch. Na textu se podílelo sedm redakcí, které jsou součástí The Organised Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP). Spolupracovali na něm novináři z: Investigace.cz (Česká republika), Bird.bg (Bulharsko), Frontstory.pl (Polsko), Rise Project (Rumunsko), Investigatívne centrum Jána Kuciaka - icjk.sk (Slovensko), Átlátszó (Maďarsko) a Context Investigative Reporting Project (Rumunsko).

Přehled incidentů a podpora novinářů

Níže uvedená tabulka shrnuje typy útoků, kterým čelí novináři, a iniciativy, které jim poskytují podporu:

tags: #investigativní #žurnalistika #v #ohrožení

Oblíbené příspěvky:

• Typy kontejnerů v Kroměříži
• Vše o emisi dluhopisů
• Informace o skládce
• Alternativy k veřejné kanalizaci
• Prachové částice a zemědělství v ČR