Elektromagnetická hypersenzitivita (EHS), známá také jako idiopatická environmentální intolerance vůči elektromagnetickým polím (IEI-EMF), je stav, při kterém jednotlivci tvrdí, že jsou citliví na elektromagnetické záření. Elektrosenzitivita je jev podobný alergii.
Elektromagnetické záření je všude kolem nás. Elektrosmog je hovorové označení pro souhrn nepříznivých účinků elektrického nebo magnetického pole nebo elektromagnetického záření na živé organismy. Potíž neleží v samotném elektromagnetickém záření; určitá hladina na naší planetě je koneckonců přirozená - pochází jak ze samotné Země, tak z vesmíru.
Jenže jak zmínila v dokumentárním filmu Full Signal oceňovaná americká novinářka B. Blake Levittová, která o zdravotních tématech píše mimo jiné do New York Times, podle 10 let staré studie porovnávající elektromagnetické záření ve velkých evropských městech byla jeho hladina až třicetkrát vyšší než 10 let před výzkumem. A dnes? Dnes je prý tato úroveň 1 000 000 000 000 000krát (toto číslo odpovídá jedné biliardě) vyšší než přirozená hodnota.
Elektromagnetické záření je forma energie, která se šíří prostřednictvím elektromagnetických vln. Tyto vlny se liší podle vlnové délky a frekvence, což určuje, do jaké míry jsou energeticky náročné. Elektromagnetické spektrum zahrnuje širokou škálu vlnových délek, od velmi dlouhých rádiových vln až po velmi krátké gama záření. Různé typy elektromagnetického záření mají různé vlastnosti a účinky na materiály a biologické systémy.
Většina zařízení, kterým jsou lidé denně vystaveni, jako jsou mobilní telefony a Wi-Fi routery, používá nízkoenergetické záření, které je považováno za neškodné.
Čtěte také: Co je idiopatická environmentální alergie?
Osoby, které se domnívají, že trpí EHS, hlásí různé příznaky. Mezi ty nejklasičtější patří bolesti hlavy, únava, bolesti kloubů, kožní problémy, nespavost, závratě, bušení srdce či např. potíže se soustředěním. I ty se v některých případech stupňovaly k nesnesitelnosti, a postižení lidé odcházeli ze zaměstnání, stěhovali se z bytů, které pokládali za zamořené zhoubným zářením, pokoušeli se o různá stínění tohoto záření a samozřejmě požadovali od státních orgánů odstranění zdrojů elektromagnetických polí, která pokládali za příčinu svého strádání.
Někteří lidé uvádějí citlivost na mikrovlnné záření mobilních telefonů, jiní na nízkofrekvenční magnetické pole domácích spotřebičů a další například na geomagnetické bouře.
Mnoho studií se zabývalo tím, zda existuje přímá souvislost mezi elektromagnetickým zářením a symptomy hlášenými osobami trpícími EHS. Výsledky těchto studií však tuto souvislost spolehlivě vyvrátily. Oficiální věda považuje souvislost symptomů s působením elektromagnetického pole či záření při dodržení hygienických limitů za vyvrácenou.
Jedna z nejcitovanějších studií byla publikována v roce 2010 v časopise Bioelectromagnetics. V této studii, vedené profesorem Jamesem Rubinem, byly provedeny dvojitě zaslepené experimenty, při nichž osoby s údajnou citlivostí na elektromagnetické záření a kontrolní skupina byly vystaveny skutečnému i falešnému zdroji tohoto záření. Výsledky ukázaly, že nebyl zjištěn žádný statisticky významný rozdíl v reakcích mezi oběma skupinami, což naznačuje, že příznaky nejsou způsobeny elektromagnetickým zářením.
Další studie publikovaná v Environmental Health Perspectives v roce 2007 rovněž neprokázala žádnou souvislost mezi elektromagnetickým zářením a symptomy EHS. Studie zahrnovala expozici účastníků různým úrovním záření v kontrolovaném prostředí a zaznamenávání jejich příznaků.
Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy
Jedno z vysvětlení pro symptomy hlášené osobami trpícími EHS je nocebo efekt. Nocebo efekt je psychologický fenomén, při kterém negativní očekávání vedou k vnímání skutečných nebo zhoršených symptomů. Jinými slovy, pokud člověk věří, že elektromagnetické záření je škodlivé a že mu způsobuje problémy, může začít tyto problémy skutečně pociťovat, i když neexistuje žádný fyziologický základ pro takové účinky.
Argumenty podporující psychosomatické vysvětlení zdravotních potíží (kdy strach, úzkost a obavy způsobují nejen subjektivní potíže, ale i objektivně měřitelné nepříznivé změny zdravotního stavu) byly na semináři prezentovány celkem v devíti příspěvcích a posterech.
V závěrech z jednání pražského semináře se konstatovalo, že příčinný vztah mezi zdravotními potížemi označovanými jako EHS a elektromagnetickým polem nebyl prokázán. Dohodlo se však, že se nadále nebude pro toto onemocnění používat označení elektromagnetická hypersenzitivita (EHS), nýbrž idiopatická environmentální intolerance (IEI), tedy idiopatická nesnášenlivost prostředí. Opuštění názvu, který dával pozorované zdravotní potíže do souvislosti s expozicí elektromagnetickému poli, je rozhodně významný krok správným směrem.
Idiopatická environmentální intolerance (IEI) je moderní termín, označující skupinu onemocnění, která se v posledních desetiletích objevila v souvislosti s vlivy zevního prostředí a která mají zřejmě psychosomatickou povahu. Typickým příkladem je tzv. elektromagnetická hypersenzitivita, syndrom nejrůznějších psychických i tělesných potíží, které jsou vysvětlovány působením minimálních, prokazatelně specificky neúčinných dávek elektromagnetického záření.
Co tedy může váhající nebo nedejbože elektrohypersenzitivní občan dělat? Ne každý samozřejmě na záření reaguje stejně. Různí lidé mají různé genetické dispozice, jsou jinak odolní, a tedy rozdílně citliví.
Čtěte také: Starbucks a udržitelnost
Obecně se snažte držet mobil co nejdále od těla - obzvláště moderní typy s trvalým připojením k internetu, kterými neustále proudí velký tok dat. Když vyzvání, čekejte, až začne hovor, pak teprve přiložte telefon k uchu. Nejrozumnější ochrana v tuto chvíli je pokud možno méně používat mobil, nespat s ním v posteli, na noc ho vypínat a Wi-Fi nahradit normálním ethernetovým kabelem.
Pro osoby s MCS syndromem je to každodenní realita. Sensitivity). fyzické reakce již na nízké úrovně mnoha chemických látek. reakce způsobené látkami syntetickými. až po závažnější, které způsobují například i pracovní neschopnost. v obchodních centrech a obchodech. a vůní. pachu benzinu či nafty. volantem. Často tito citliví jedinci cítí, vnímají a reagují na chemikálie i ve venkovním prostředí, tedy nejen uvnitř budov.
vytvořit svou "oázu" - nezávadné netoxické prostředí neboli tzv. prostor, kde mohou bezpečně dýchat, relaxovat a obnovit síly. opatrnosti a jako prevence zdravotních potíží. ovzduší a životní prostředí je vyrobeno člověkem. ale je to současně cesta plná objevů. Prvním krokem je vzdělávání sebe sama. vyskytují, je klíčové. stránek a studií, které nám mohou pomoci pochopit, co znamená žít tzv.
Dalším krokem je postupná změna. syntetických vůní a konzervantů. rodina žila ve zdraví a bezpečí. tom, co vlastně přinášíme do našich domovů. použijeme. Zde možná leží skrytý problém, který často přehlížíme. sčítají? horizontu, a upozorní na nevhodnost produktu či prostředí včas. považujeme za skutečně důležité.
výběr toho, co jíme a pijeme. v bio kvalitě by měly být pro nás téměř samozřejmostí. jakousi běžnou normou, je princip non-toxic více než jen žádoucí volbou. přecitlivělostí. trpící mnohočetnou chemickou přecitlivělostí (MCS). dalších potenciálně škodlivých látek obtížná nebo dokonce nemožná. života. radosti z objevování nových způsobů, jak žít více v souladu s přírodou.
tags: #idiopaticka #environmentalni #intolerance #co #to #je