Investice do recyklace plastů: Ziskovost a perspektivy

Odpadové hospodářství se stále více stává atraktivnějším sektorem pro investory. Veřejnost často vnímá problematiku odpadu především z ekologického hlediska. Jde o tzv. defenzivní sektor se stabilními výnosy, s rostoucím významem v rámci zelené transformace a se zajímavými investičními příležitostmi.

Současná situace v recyklaci plastů

Evropský sektor recyklace plastů se potýká s velkými problémy. Během loňského roku podala německá společnost zabývající se recyklací plastů Epotech návrh na insolvenci, později vyhlásila bankrot také rakouská společnost Bage Plastics GmbH. Klíčovým faktorem, který snižuje ziskovost recyklačních linek, je klesající cena nově vyrobených plastů.

Čína a Spojené státy v posledních letech zvýšily produkci a vybudovaly další plastové závody. Cena nových plastových lahví je stále výrazně levnější než recyklovaných. Recyklát je dražší než nové výrobky také kvůli nízkým cenám fosilních paliv, ze kterých se plast vyrábí. Tomu ale evropské recyklační společnosti, které fungují s nízkými maržemi, nemohou konkurovat.

„Řekli nám, že existuje obchodní důvod pro energetickou transformaci. Evropské sklady jsou plné recyklátu, který nelze prodat. Mnoho recyklačních společností zastavilo investice nebo úplně ukončilo činnost.

Od roku 2023 se v EU uzavřela recyklační zařízení na plast s celkovou roční kapacitou přes 600 tisíc tun. Zatímco se evropská recyklační infrastruktura zmenšuje, spotřeba stále roste. Mezeru vyplňují právě zahraniční dodavatelé, z nichž mnozí podléhají méně přísným předpisům pro ochranu životního prostředí.

Čtěte také: Ohrožené čínské investice

Čína například použití recyklovaných plastů v obalech na potraviny a nápoje zakázala. Plastový odpad nemá na místním trhu prakticky žádnou hodnotu a končí v Evropě, často ve formě levných „recyklovaných“ polymerů. Legální vývoz plastového odpadu z EU je prozatím stále povolen. To se má od příštího roku změnit. Nařízení o přepravě odpadů zakáže vývoz plastového odpadu do zemí, které nejsou členy OECD.

Na začátku letošního roku vyzvala Sophie Sicardová, prezidentka Evropské konfederace recyklačního průmyslu (Euric), Evropskou unii, aby zavedla nouzové financování na záchranu toho, co z tohoto odvětví zbývá. Požaduje, aby se zavedly přísné podmínky pro dovoz nových i použitých plastů ze třetích zemí.

Odpadové hospodářství v České republice

Podle aktuálních údajů Českého statistického úřadu ČR jsme v roce 2023 vytovořili v Česku 5,4 mil. tun komunálního odpadu. Každý Čech tak v průměru vyhodí do odpadových nádob 560 kg odpadků. Za poslední dekádu se produkce odpadu zvýšila o cca 80 %. Další špatnou zprávou je, že až 45 % opadu z domácností nadále končí na neekologických skládkách.

V roce 2022 bylo celem 53 % komunálmích odpadů využíváno, přičemž z toho byla recyklace 41 % a energetické využití (ZEVO) mělo podíl okolo 12 %. V oblasti recyklace a energetického využití odpadu zaostáváme za vyspělými evropskými zeměmi.

Přestože odpadové hospodářství v České republice v posledních letech prochází významnými změnami, v následujících letech a desetiletích ho čeká řada dalších výzev. Podle Plánu odpadovévo hospodářství ČR má být sníženo množství komunálního odpadu ukládaného na skládky na max. 10 % a naopak adekvátně růst podíl energetického využití na úroveň 25 - 35 %, dle úrovně skládkování.

Čtěte také: Obnovitelné zdroje v Německu: Investiční přehled

Evropský kontext a nové investiční příležitosti

Na úrovni Evropské unie hraje klíčovou roli European Green Deal, jehož cílem je dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050. Jedním z hlavních pilířů této strategie je přechod na cirkulární hospodářství. Tento proces ještě více urychluje nová evropská strategie Clean Industrial Deal (2025), která navazuje na základy European Green Dealu, ale jde ještě hlouběji v oblasti průmyslové transformace, dekarbonizace a posilování konkurenceschopnosti.

Pro odpadový průmysl to znamená nejen zvýšený regulační tlak, ale především nové investiční příležitosti. Clean Industrial Deal totiž zdůrazňuje cirkulární ekonomiku jako klíčový nástroj pro snižování závislosti na primárních surovinách, tvorbu nových pracovních míst a růst investic. Zavádí legislativní a investiční nástroje, které zvýhodňují energetické využití odpadu, recyklaci a infrastrukturní projekty v oblasti odpadového hospodářství.

Odpadový sektor se tak posouvá do centra průmyslové a energetické transformace Evropy. Těží z nových regulačních trendů, zároveň naplňuje ESG kritéria a dlouhodobé klimatické závazky. Z odvětví, které bylo ještě před dekádou vnímáno jako „špinavý byznys“, se dnes stává moderní infrastruktura budoucnosti s jasným investičním příběhem.

Stabilita a ziskovost odpadového hospodářství

Odpadové hospodářství představuje stabilní a defenzivní investiční příležitost s dlouhodobým růstovým potenciálem. Produkce odpadu je odolná vůči hospodářským výkyvům - vzniká nepřetržitě bez ohledu na ekonomické či geopolitické okolnosti. Dlouhodobé prognózy navíc předpokládají postupný růst objemu odpadu na obyvatele, a to zejména v důsledku urbanizace, rostoucí spotřeby a přibližování se k úrovni vyspělých ekonomik.

Odvětví se zároveň vyznačuje vysokými vstupními bariérami, především kvůli potřebě rozsáhlých investic, což omezuje konkurenci a přispívá k udržení stabilní ziskovosti. Růst sektoru podporuje také příznivé legislativní a tržní prostředí, které klade důraz na zvyšování míry recyklace, energetického využití odpadu a další ekologická řešení.

Čtěte také: Odpadové hospodářství v Polsku: Investice

Srovnání s Českou republikou a Slovenskem

Ve dnech 22. - 24. května 2024 se v polské Karpaczi konal 1. polsko-česko-slovenský kongres Odpadového hospodářství. Výměna zkušeností a informací, která proběhla během kongresu, umožnila účastníkům seznámit se s problémy nakládání s odpady v jednotlivých zemích. I přes rozdíly související s odlišnou legislativou na národních úrovní se ukázalo, že odpadové hospodářství se ve všech třech zemích potýká s podobnými problémy.

Problémy v těchto zemích jsou způsobeny především nutností implementovat legislativu EU, která neodpovídá realitě středoevropského regionu. Tyto země produkují méně separovaného odpadu na jednoho obyvatele, oproti západoevropským zemím, což má negativní dopad na schopnost dosáhnout úrovně recyklace v Polsku, České republice a na Slovensku.

Na rozdíl od západní Evropy měly naše země méně času na zavedení moderního odpadového hospodářství a nejsou schopny v tak krátké době splnit stále přísnější normy zaváděné Evropskou unií. Nejpalčivějším problémem je obtížné dosažení úrovně přípravy na opětovné použití a recyklaci komunálního odpadu. To může v blízké budoucnosti způsobit jednotlivým regionům i celým státům značné finanční problémy.

Legislativní a organizační rozdíly

Účastníci diskuse upozornili na významné problémy vyplývající z provádění právních předpisů EU. Téměř každá změna požadavků EU vede k nutnosti přizpůsobit povolení, která mají provozovatelé zařízení, novým právním požadavkům. Zdlouhavost řízení při vydávání správních rozhodnutí v odpadovém hospodářství, vyplývající také ze stále přísnějších polských regulí (např. velmi přísné požární předpisy, nutnost zajistit nároky v odpadovém hospodářství vypočtené podle složitých vzorců, videomonitoring, značné rozdíly ve výkladu předpisů různými úřady, zdlouhavé odvolací řízení), představují v Polsku významnou překážku rozvoje odvětví.

Účastníci bloku také diskutovali o vlastnictví a organizační struktuře systémů nakládání s komunálním odpadem ve svých zemích. Prakticky ve všech třech zemích jsou účastníky trhu sběru, svozu a zpracování odpadů subjekty s komunálním i soukromým kapitálem. Všude se také vyskytují řešení založená na tzv. in-house systému, kdy společnosti s obecním kapitálem získávají zakázku od vlastní obce.

Zástupce České asociace odpadového hospodářství ČAOH pan Petr Havelka uvedl, že jeho organizace sdružuje především soukromé subjekty, které provádějí efektivní nakládání s komunálním odpadem. Osobně by preferoval, aby všechny subjekty měly rovný přístup na trh a žádný subjekt nebyl zvýhodňován na úkor ostatních.

Zálohové systémy a jejich dopady

Nejvíce diskutovaným tématem které v České republice aktuálně nejvíce rezonuje je - zavedení zálohového systému na PET láhve a nápojové plechovky. Přítomní odborníci se shodli na jeho zbytečnosti a ekonomické nevýhodnosti, jak pro občany, tak zejména pro obce a města.

Polští kolegové dále informovali, že dělají maximum pro odložení spuštění zálohového systému v Polsku, neboť jsou si vědomi jeho negativních ekonomických dopadů. Možné zavádění zálohového systému v Polsku označili za chybu, kterou je třeba řešit. V podkladech ukázali, že pokud by byl systém v Polsku spuštěn, výrazně se zdraží služby za komunální odpady v obcích. Naopak procento recyklace komunálních plastů se prakticky nenavýší.

Odborníci ze Slovenska upozornili na fakta, že po spuštění zálohového systému na Slovensku v žádném případě neklesl počet svozů tříděných plastů, jak bylo prosazovateli slibováno. Naopak narostlo množství hůře recyklovatelných či nerecyklovatelných plastů, a tedy citelně narostly také náklady na svoz a využití plastů jako takových. Do vážných problémů se tak aktuálně na Slovensku dostávají autorizované obalové společnosti.

Energetické využití odpadů

Zástupci české delegace naopak poukázali na obtížnost řízení výhřevnosti. - Máme nedostatečnou kapacitu, pouze dvě zařízení na termické zpracování komunálního odpadu. To rozhodně nestačí. Problém existuje již nyní a ještě se prohloubí, až od roku 2027 zavedeme zákaz skládkování spalitelné frakce. Na nedostatky ITPOK v Polsku upozornila také Jolanta Jabłońska-Wojciul, tajemnice Kontrolní komise Rady RIPOK.

Metody recyklace plastů

Mechanická recyklace

Mechanická recyklace je definována jako sekundární recyklace, což je fyzikální proces (při recyklaci neprobíhají žádné chemické reakce), při němž se z polymerního odpadu získává materiál nebo výrobek, jehož vlastnosti jsou odlišné od původního. Je to nejběžnější přístup k recyklaci pevného plastového odpadu (PSW , TKO) a ve většině vyspělých zemích má zavedenou infrastrukturu. Mechanická recyklace zahrnuje sběr/segregaci (oddělování), čištění a sušení, sekání/třídění, barvení/aglomeraci (nahromadění), peletizaci (sbalování jemnozrnných materiálů)/extruzi a výrobu konečného produktu.

Pyrolýza

Na odpad se působí teplotou vyšší než je jeho chemická stabilita, ale nedochází ke spalování. Pro pyrolýzu plastů jsou typické teploty v rozmezí 350 °C až 700 °C, přičemž obecně platí, že vyšších výtěžností produktů rozkladu se dosahuje při vyšších teplotách pyrolýzy. Pyrolýza je nejvíce prozkoumaná metoda chemické recyklace plastů. Hlavní výhodou pyrolýzy termoplastů je schopnost přeměnit plast na produkty s nižší molekulovou hmotností, které lze použít jako palivo nebo surovinu pro nové chemikálie nebo plasty. Pyrolýza také produkuje méně emisí než při spalování plastů.

Zkapalňování termoplastů a solvolýza

Zkapalňování termoplastů, solvolýza (chemická rozkladná reakce působením rozpouštědla - je-li rozpouštědlem voda jedná se o hydrolýzu) je proces, při kterém jsou zregenerovány (obnoveny) vstupní polymery z materiálů, které mechanickým procesem recyklovat nelze. Výsledkem je přeměna termoplastů na kapalný ropný olej s různými frakcemi (frakce = část produktu získaná při dělení látky). Jedná se o materiály typu vícekomponentní materiály, zejména ty s podílem PP, PE, PA, PBT, PET, které mají uplatnění v hygienickém, potravinářském, automobilovém a stavebním průmyslu.

Gasifikace

Gasifikace, neboli zplyňování, je technologie, při níž jsou plasty s obsahem uhlovodíků zpracovávány na syntézní plyn, pevný odpad je přeměněn na plynné palivo. Část odpadu je spálena při tlaku 5 MPa až 7 MPa a zbývající část je zplyňována při teplotách 1300 °C až 1500 °C. Výsledkem je syntezní plyn s obsahem H2, CO, CO2 a H2O, kdy H2 a CO2 jsou použity jako vstupní surovina, například na výrobu methanolu, kyseliny octové nebo amoniaku, nebo generátorový plyn (CO, H2, CH4), kdy je použit ke zkapalnění vzduch.

Metody založené na disoluci

Metody založené na disoluci, rozpouštění, používají rozpouštědla k separaci a recyklaci plastů, a to bez chemické úpravy jejich struktury. Základní postup procesu recyklace na bázi rozpouštění polymerů je možno popsat následovně: nejprve se cílový polymer, při definované teplotě, selektivně (výběrově) rozpustí ve vhodném rozpouštědle nebo směsi rozpouštědel; následně se směs filtruje, čímž se oddělí pevný plast a kapalná fáze, která obsahuje solvatovaný polymer (rozpuštěný polymer jehož části jsou obaleny molekulami rozpouštědla); nakonec se polymer vysráží z roztoku přidáním antirozpouštědla.

Strategie EU pro plasty v oběhovém hospodářství

Nová strategie má změnit způsob, jakým se v EU navrhují, vyrábějí, používají a recyklují plastové výrobky. Do roku 2030 mají být všechny plastové obaly v EU recyklovatelné a úmyslné používání mikroplastů zakázané. Komise tak chce položit základ novému oběhovému hospodářství a podpořit inovace (např. technologie a materiály). Zvýhodní např. recyklaci pro podniky a omezí plastový odpad. Bude chránit životní prostředí před znečištěním plastovým odpadem, podpoří růst a inovace a zároveň přetvoří problém na pozitivní program pro budoucnost Evropy.

tags: #investice #recyklace #plastu #ziskovost

Oblíbené příspěvky:

• Brána do přírody a umění
• Spolupráce ČVUT a U.S. Army
• Dobrodružství v přírodě s prvňáky
• Ideální sáčky na odpadky 40l
• Změna klimatu a podniky