Larvy v kompostu: Rozlišení a ochrana zahrady

Při práci na zahradě občas v půdě narazíme na bílé zavalité larvy. Nejčastěji je objevíme při přehazování kompostu nebo při rytí záhonů. Co si budeme povídat, larvy dokážou pěstitele pěkně překvapit. Nejspíš se vám hlavou začnou honit různé otázky: co je to za larvy? A škodí?

Nakonec se pravděpodobně doberete k tomu, že jste narazili na larvy chroustů případě zlatohlávků. Zatímco larva zlatohlávka nám vůbec neškodí, larvy chroustů umí na zahradě udělat pěknou neplechu.

Co jsou ponravy?

Bílé larvy, které jste našli v půdě nebo v kompostu, se odborně jmenují ponravy. Jsou to larvy brouků z čeledi vrubounovití (Scarabaeidae), kam patří třeba chrousti, zlatohlávci, nosorožíci, ale taky známí egyptští posvátní skarabeové. Mají 3 páry nohou, které bývají poměrně krátké, a navíc rostou jen na hrudi. Je to proto, že larvy těchto druhů brouků se nepotřebují pohybovat po povrchu, ale musí umět vyhrabat chodbičku v půdě, kde žijí.

Když je vytáhnete ven, svinou se do tvaru písmene C. Po chvilce se však začnou opět pohybovat a pokusí se zahrabat zpátky pod zem. Bílé článkované tělo larev je pokryto krátkými štětinkami. Jejich hlava je hnědá nebo rezavá a je tzv. sklerotizovaná. To znamená, že je vyztužená sklerotinem, tvrdou látkou, která zajistí, aby se hlava nepoškodila se při pohybu pod povrchem půdy.

Larvy chroustů i zlatohlávků dorůstají délky okolo 5 cm a jak rostou postupně třikrát svléknou svou kůži. Vývoj larev trvá minimálně 1 rok. Ponravy jsou zpočátku malé, takže jsou poměrně nenápadné. To, zda jde o larvy chroustů nebo zlatohlávků je možné poznat až při velikosti larev okolo 2-3 cm. S trochou cviku je od sebe rozezná i laik.

Čtěte také: Vše o kompostování

Jak rozeznat zlatohlávka zlatého?

Dospělého brouka zlatohlávka si jen velmi těžko spletete s jiným druhem brouka. Zlatohlávek zlatý je velký okolo 3,5 cm a má nádherně zelené zbarvení s kovovými zlatými odlesky. Často ho můžete vidět během letních měsíců na stromech nebo květinách, kde si pochutnává na pylu. Při letu lehce bzučí.

V letních měsících naklade samička vajíčka někam do půdy, třeba do kompostu, kde se larvy vylíhnou a přezimují. Jsou poměrně zavalité, mají hodně krátké nohy i tykadla. Když je vyhrabete, vždycky se stočí do písmene C s hlavou a zadečkem těsně u sebe. Jsou neškodné, živí se hlavně rozkládajícím se rostlinným materiálem, takže kompost je pro ně přesně to pravé místo. Pokud objevíte larvu zlatohlávka, nemusíte se bát žádných škod. Stačí počkat, až se na jaře zakuklí a následně jako dospělí brouci vaši zahradu opustí.

Jak poznat larvy chroustů?

Přítomnost dospělých chroustů na zahradě zjistíte nejčastěji večer, protože v tu dobu aktivně létají a při letu hodně hlasitě bzučí. Chroust je brouk velký asi 3 cm, s tmavě hnědými krovkami a výraznými tykadly. Živí se rostlinami. Dospělí brouci rádi okusují listy a larvy zase kořeny rostlin, které tím dokáží zcela zahubit.

Larvy chroustů nejsou tak zavalité, jako larvy zlatohlávků, mají mnohem delší končetiny i tykadla a lehce placatější hlavu. K jejich rozeznání vám pomůže následující poučka: končetiny larev chrousta jsou tak dlouhé, že by skoro mohly obejmout svůj zadeček. Zadeček larev chroustů je narozdíl od zadečku larev zlatohlávků o něco špičatější. Jakmile tyto larvy najdete, snažte se jich zbavit, stejně tak jako dospělých jedinců. Dřív se ponravy sbíraly ručně a házely slepicím, ale to už dnes často nemůžeme použít. Zároveň je dobré se na zahradě vyhnout zbytečné chemii.

Jak čelit larvám chroustů a chroustků v kompostu a záhonech?

Všechno jsou to larvy velmi tlusté, bílé a stočené do půlměsíce. Po jejich bocích jsou rozeznatelné malé tmavé tečky, snadno rozpoznáte nahnědlou hlavu a tři páry nožiček v její blízkosti. Ponrava zlatohlávka má však hlavičku velmi malou, jakoby vmáčknutou do tlustého tělíčka a nožičky úplně maličké, až bychom řekli zakrnělé. Tato ponrava se pohybuje vlněním po zádech. Za to chroustí larva má hlavu větší, která je dobře patrná a stejně tak jsou nožky delší a je dobře rozpoznatelné i jejich členění.

Čtěte také: Výhody domácího kompostování

A pak je tu také chroustek letní, který to všechno zamotá. Je to brouk příbuzný s chroustem, respektive jeho menší varianta. Také jeho ponravy žerou kořínky živých rostlin a přežívají v půdě několik let. Chroustek v poslední době zamořil mnohé oblasti u nás a bohužel jeho larvy jsou laikovi špatně rozpoznatelné. Je to díky tomu, že se víc podobají ponravě zlatohlávka. Také jsou zavalitější s maličkou hlavou a nožičkama, což značně komplikuje identifikaci.

Možnosti likvidace ponrav

Otázkou je, zda je výskyt larev opravdu hrozbou pro vaši zahradu. Zatímco u chrousta je to poměrně jasné, chroustek prý ve skutečnosti nepředstavuje tak závažný problém, jako výskyt jeho většího příbuzného. Ale kdo by to riskoval?! Navíc ponrava v půdě bude konzumovat podle svých možností, tedy nač přijde.

Pokud si nejste jistí druhem, ale také tím, zda ponravy likvidovat, můžete je rozhodně vyhodit daleko za pozemek. Okamžitě se opět zavrtají do země. Pokud máte drůbež, můžete ponravy nabídnout jí. Nicméně likvidace jen několika nalezených ponrav je jen začátek, protože patrně se v zahradě či její blízkosti nacházejí další. Často se proto na zahradě objevuje i krtek, který sice rozkope váš trávník, ale ponravami se také živí.

Ponravy můžete hubit pomocí organizmů, které jsou jejich přirozenými likvidátory. Jde o prostředky biologické ochrany a nabízejí je online laboratoře, které je produkují nebo obchodníci orientující se na prostředky šetrné k životnímu prostředí. Konkrétně jde například o výrobky obsahující živé juvenilní stádium nematod druhu Heterorhabditis downesi, ale také může jít o parazitické houby Beauveria a Metarhizium.

Pamatujte, že tyto živé organizmy je nutné skladovat při nízkých teplotách, například v lednici a mají jen omezenou životnost. Zcela přírodním způsobem likvidují ponravy bez chemického zamoření či ohrožení zahrady i celého ekosystému. Také neuvážlivé užívání chemie totiž přispívá k šíření chroustů. Díky používání nešetrných pesticidů dochází k likvidaci také predátorů chroustů, kterým pak nic nestojí v cestě k přemnožení.

Čtěte také: Sázení rostlin a kompost

Lalokonosci

Lalokonoscům vyhovují vlhčí zastíněné polohy, kde se mohou nerušeně množit. Většinou si je doneseme s novou hrnkovou rostlinou, v rašelinovém či kůrovém substrátu, s lesní hrabankou nebo kompostem. Lalokonosci jsou nelétaví brouci (mají srostlé krovky) z čeledi nosatcovitých Curculionidae. Způsobují poškození více než stovce rostlinných druhů charakteristickým okusem listů (výkrojky na okrajích), případně i květů, malé rostliny a řízkovance může poškození zničit. U nás se nejčastěji vedle lalokonosce rýhovaného (Otiorhynchus sulcatus) setkáváme i s dalšími druhy: s lalokonoscem libečkovým (Otiorhynchus ligustici), lalokonoscem černým (Otiorhynchus coecus) či lalokonoscem vejčitým (Otiorrhynchus ovatus).

Brouci jsou dlouzí asi 1 cm, mají různě rýhované, skvrnité, šedočerné tělo a na hlavě lomená tykadla. V průměru se dožívají tří let. Žijí nočním životem, přes den se skrývají ve štěrbinách v půdě, pod listy a v různých úkrytech.

Dospělí brouci mnoho škod nezpůsobí. Vyvíjejí se v půdě a ožírají nejen jemné kořínky, ale později i silnější kořeny a kořenové krčky, a to až na dřevní část. V měkkých hlízách vyžírají otvory. Napadené rostliny omezují růst, vadnou a odumírají.

Larvy jsou bílé až nahnědlé, beznohé, rohlíčkovitě zahnuté s lesklou oranžově hnědou hlavou, 10-12 mm dlouhé. Jejich sledování je obtížné, protože se vyvíjejí v půdě půl roku i déle (podle teploty). Napadení kořenů si většinou můžeme povšimnout až při přesazování. U jedné rostliny lze nalézt i více larev. Přezimují v půdě nebo pěstebním substrátu, a když teploty na jaře stoupnou, pokračují v žíru, kdy rostliny většinou poškodí nejvíce. Kuklí se v květnu a červnu, dospělci se líhnou o tři až čtyři týdny později.

V severní Evropě se vyskytují jen samičky lalokonosce rýhovaného, takže druh se rozmnožuje pouze partenogeneticky neoplodněnými vajíčky. Vylíhlé samičky pak asi po čtyřech týdnech začnou klást vajíčka na povrch půdy těsně u hostitelské rostliny, a to do září až října.

Larvy se líhnou po dvou týdnech a zpočátku se živí jemnými kořínky rostlin, později silnější kořeny a zavrtávají se i do dužnatějších částí. Během roku mají lalokonosci rýhovaní obvykle jen jednu generaci venku, ale ve vnitřních prostorách jich mohou mít několik, včetně všech vývojových stadiích.

Z užitkových rostlin poškozují zejména aktinidie, jabloně, révu vinnou, jahodníky, josty, chmel, konopí, libečky, muchovníky i papriky, z okrasných pak bramboříky, begónie, bergénie, bobkovišně, brsleny, břečťany, dlužichy, fuchsie, hortenzie, ibišky, kamélie, muškáty, pěnišníky, ptačí zob, prvosenky, rozchodníky, růže, šeříky, tisy, vistárie a mnohé další. Nebezpečí představují především pro rostliny pěstované v kyselejších rašelinových substrátech. V trávníku škodí zejména na jetelovinách a nepohrdnou ani některými druhy plevelů.

Jak chránit rostliny před lalokonosci?

Pokud jde o rododendrony, záleží na míře jejich poškození. Mají-li jen ohlodané listy, případně i některé kořeny, ale stále rostou a kvetou, lze je zachránit. Jestliže mají silně ohlodaný i kořenový krček, už se vám to zřejmě nepodaří. K omezení škůdce přispěje důkladná likvidace starého materiálu i rostlin a ochrana proti plevelům. Nové rostliny i pěstební substráty pečlivě kontrolujte. Když na listech objevíte požerky, brouky najděte a sesbírejte, nejlépe za soumraku nebo po setmění (jako u plžů). Můžete v tu dobu pod napadený keřík položit bílé prostěradlo a oklepat je do něj. Anebo položte pod rostliny vlhká prkna, do kterých se brouci ukryjí.

Užitečné hlístice

Konkrétně se využívají parazitická hlístice Heterorhabditis, a to jako přípravky Nematop a Terranem. Jsou povolené na okrasné rostliny, jahodníky a pěstební substráty proti larvám lalokonosců rodu Otiorhhynchus. Ven na půdu se dávají od dubna do října, když její teplota neklesá pod 12 °C alespoň několik hodin denně. Při vyšších teplotách se nasazují ráno nebo pozdě večer a půda se provlhčí. Vlhčit je třeba i další 3-4 týdny, aby hlístice nezničilo sucho. Souběžně se však nesmějí používat insekticidy ani fungicidy toxické vůči hlísticím.

Parazitické hlístice jsou aktivní až při teplotách nad 14 ºC, kdy jejich larvy čichem vyhledávají hostitele, v němž se usadí, do 48 hodin ho zničí a dále se množí. Larvy škůdce jsou aktivní už při teplotách nižších než 14 °C, proto se vyvíjejí nové, otužilejší kmeny hlístic. Optimální teplota pro jejich působení je nyní 14-25 °C. Před nasazením starším rostlinám prokypřete půdu, aby se hlístice dostaly hlouběji. Hlístice před použitím nesmějí proschnout, nelze je rovněž skladovat při vyšších teplotách.

Ne každá larva v kompostu je škůdce

Ne každá larva, na kterou v kompostu či ve skleníku narazíte, patří lalokonoscům. V kompostech se někdy objevují také larvy zlatohlávků (Cetoniini). Jejich larvy poznáte od jiných skupin (nejen zlatohlávkovitých, ale i dalších listorohých brouků) díky jejich pohybu. Plazí se totiž po zádech, nohama nahoru, a vlnivým pohybem se posunují po podkladu.

V Evropě se můžeme setkat s chroustem obecným a chroustem maďalovým. V kompostu můžete narazit i na larvy zlatohlávků, brouků se zabarvením od zlatozelené do černé dle konkrétního zástupce. Dospělí zlatohlávci se živí květy, pylem, mízou stromů a jejich plody. Larvy zlatohlávků jsou oproti larvám chroustů a lalokonosců výjimečné tím, že neškodí. Živí se tlejícími rostlinami a trouchnivějcím dřevem. Jak poznáte larvy zlatohlávků od jiných velkých larev v kompostu? Podívejte se na to, jak se hýbou. Rozhodně se nedoporučuje používat chemické prostředky proti larvám.

Vhodným řešením je jednoduše škodlivé larvy chroustů a lalokonosců vybrat před používáním kompostu k hnojení. V případě larev pouze lalokonosců také můžete použít parazitické hlístice Heterorhabiditis, které larvy zahubí.

Nosorožík kapucínek

Zde se jedná o ponravu nosorožíka. Svědčí pro to hlavně velikost larvy a místo nálezu v kompostu. Další určení už je velmi jednoduché. V České republice najdete pouze jeden druh z podčeledi nosorožíkovitých (Dynastinae). Robustní dospělci nosorožíka kapucínka mohou dorůstat délky 4-4,5 centimetru. Zbarvení je hnědavé, někdy světlejší hnědočervené či tmavší načernalé.

Samcům vyrůstá na hlavě roh, který směřuje nahoru a u špičky je mírně zahnutý dozadu. Mají také prohloubený štít, na jehož vrcholu se utvářejí dva tupé výrůstky. Tyto znaky mohou být u jednotlivých brouků vyvinuty v různé míře. Potkat můžete jak plně vyvinuté velké samce, tak malé samce s nepatrným růžkem a štítem bez nápadného tvarování. Samice nemají růžek na hlavě, objevuje se u nich jen nenápadný hrbolek.

Vývoj nosorožíka kapucínka je víceletý. V substrátu se larvy líhnou a následně se jím živí po dobu dvou až tří let. Ponravy se dvakrát svlékají a narostou až do délky 12 centimetrů. Kuklení probíhá v jakési komůrce, kterou si larvy zbudují z okolního substrátu a uvnitř se zakuklí. Z kukly se po několika týdnech líhne dospělec, jenž přezimuje do dalšího roku. Na jaře se pak vyhrabe na povrch.

Potravou dospělců je zejména míza listnatých stromů, na které brouci naletují při setmění nebo v noci. Jsou to tedy zvířata se soumračnou a noční aktivitou. Larvy se přednostně živí trouchem starých dubů nebo buků. Ve střední Evropě se však nosorožík adaptoval na komposty a dřevařské odpady.

Nosorožík kapucínek je u nás chráněn zákonem a je považován za ohrožený druh. Kromě Evropy ho najdete také v severní Africe a v Asii.

Rozlišení larev chrousta a zlatohlávka - shrnutí

Na velké bělavé ponravy v kompostu už asi narazil každý. Teď jde o to, komu patří: chroustu, nebo zlatohlávkovi? Rozhodněte se správně, protože zatímco larvy zlatohlávka jsou neškodné, larvy chrousta ožírají kořeny rostlin.

Předně si ujasněme, co je to ponrava. Je to larva typická pro vrubounovité brouky (Scarabaeoidea). Ponravy mohou být bílé nebo nažloutlé, mají tvar písmene C a žijí pod zemí a často se vyskytují právě v kompostech. A zatímco ponravy zlatohlávka nebo chroustka letního jsou spíše malé a zavalitější, chroust nebo nosorožík kapucínský je má větší a podlouhlejší.

Odlišit od sebe larvu zlatohlávka a chrousta je důležité, protože jedna se živí rostlinným (odumřelým) odpadem a druhá živými kořínky rostlin.

Larvy zlatohlávků živým kořenům neškodí

U nás nejčastějším zlatohlávkem je asi asi 1,5 až 2,5 cm velký zlatohlávek zlatý (Cetonia aurata). Je to výborný letec a setkáte se s ním ve dne (za teplého a slunného počasí). Zajímavé na něm je, že má při letu lesklé zlatozelené krovky složené a blatitá křídla zpod nich vysouvá podélnou štěrbinou. Dospělci zlatohlávků mají redukovaná kusadla, živí se proto hlavně měkkou nebo tekutou potravou, zejména pylem, nektarem, částmi květů (prašníky, pestíky, okvětními plátky), mízou stromů nebo přezrálými plody (ty mohou být posléze napadené houbami). Významné škody ale nezpůsobují.

Larvy zlatohlávků mají bílé až nažloutlé měkké tělo (měří 4 až 5 cm) připomínající tvarem zaoblené písmeno C. Jejich malá, světle hnědá hlava je sklerotizovaná (obsahuje sklerotin, který zajišťuje větší tuhost) a má krátká tykadla. Larvy se také vyznačují malými a krátkými končetinami (tři páry vyrůstající z hrudi). Ponravy zlatohlávků žijí v trouchnivějícím dřevě, v pařezech, hromadách pilin, v kompostech apod., kde rovněž přezimují, a díky silným kusadlům (která dospělci nemají) se živí tlejícím materiálem (živým kořenům neškodí).

Vývoj zlatohlávka může v půdě trvat jeden až tři roky. Larvy se třikrát svlékají, pak se počátkem léta (v červnu až červenci) zakuklí. V kokonu se vylíhnou dospělí brouci, kteří přezimují a na jaře (v polovině května) vylézají z půdy a páří se. Samičky pak nakladou vajíčka do rozkládajícího se materiálů a uhynou.

Larvy chroustů se živí živými kořeny

Dospělý chroust obecný (Melolontha melolontha, u nás nejrozšířenější chroust, měří 2 až 3 cm) se vyznačuje hnědými a krátce ochlupenými krovkami, typickými vějířovitými tykadly a hlasitým bzukotem při letu. Škodí hlavně žírem listů. Daleko větší škody ale způsobují jeho masité larvy žijící v zemi.

Ty mají, stejně jako u zlatohlávků, bělavou až žlutavou barvu a měří cca 5 cm. Jejich hnědá hlava (rovněž sklerotizovaná) je ale větší, na tělo navazuje více ploše (larva je méně zaoblená) a má delší, dobře patrná tykadla. Mnohem výraznější jsou i končetiny vyrůstající z hrudní části těla a zadeček je oproti larvám zlatohlávků špičatější.

Ponravy chroustů prodělávají vývoj v půdě tři až čtyři roky (někdy i pět let). Živí se kořeny rostlin (mladých stromků - zpočátku jen jemnými kořínky, později kořínky a jejich dřevem, u silnějších kořenů kůrou), ožírají také hlízy a bulvy (brambory, řepa). Poškozené rostliny následně vadnou, příp. odumírají. Na podzim se larvy zakuklí a na jaře (od dubna a května) vylézají z půdy dospělci. Ti sice okusují jen listy, což rostliny sice nezahubí, ale zpomalí to jejich růst (lokální žír). Při silném výskytu však mohou způsobit vážné škody (holožír).

Na larvy v kompostu nepoužívejte chemii

Chcete-li se škodlivých larev v kompostu zbavit, nepoužívejte chemii. Nejspolehlivější jsou parazitické hlístice nebo ruční sběr. Na polích pomáhá proti chroustům hluboká orba, na zahradách se brouci setřásají z korun stromů (snadný sběr + slepice) a sadaři pokládají na zem sítě (dospělci nemohou vzlétnout a pářit se).

Podobné larvy jako zlatohlávek a chroust vytváří i nosorožík kapucínský, který je však poměrně vzácný a u nás chráněný. V půdě se mohou vyskytovat i larvy listokaze zahradního (3cm larvy), který při přemnožení způsobuje velké škody.

Tabulka: Rozdíly mezi larvami zlatohlávka a chrousta

tags: #larvy #v #kompostu

Oblíbené příspěvky:

• Recenze odpadkových košů 50l
• Rizika fotovoltaických elektráren
• Prevence vzniku odpadů dle Arnika
• Proces recyklace plastů
• Toro koše: recenze