Geologický průzkum, těžba, ochrana přírody a legislativa v České republice

Na přírodních zdrojích nerostných surovin je naše společnost životně závislá. Zdroje nerostných surovin jednoduše řečeno nelze úplně opustit nebo dostat na okraj celospolečenského zájmu. Pro zajištění národní surovinové bezpečnosti a soběstačnosti je zapotřebí vlastní zdroje surovinové základny státu územně chránit a také dlouhodobě rozvíjet. Neméně důležitou prioritou je získané nerostné suroviny co nejlépe a nejúplněji využívat, tedy využívat nerostné zdroje šetrně a hospodárně s cílem postupně snižovat surovinovou náročnost domácího průmyslu a zvyšovat přidanou hodnotu vyráběných produktů. Z dnešního pohledu se také jeví jako velice důležité nalezení přijatelného způsobu, jak nerostné suroviny využívat i za cenu vzájemných kompromisů všech zúčastněných.

Ložiska nerostných surovin jsou významnými, nepřemístitelnými a neobnovitelnými zdroji, jako limity využití území jsou závazné pro územní plány a ochrana ložisek nerostů je zajištěna příslušnou legislativou. K významnosti ložisek nerostných surovin (výhradních a nevýhradních) k průmyslovému využití a pro potřeby a rozvoj národního hospodářství uvádíme, že ve smyslu ustanovení čl. Horní zákon proto klade důraz na hospodárné využívání výhradních ložisek, přičemž tím rozumí nejen jejich dobývání, ale i úpravu a zušlechťování vydobytých nerostů s přihlédnutím k současným technickým a ekonomickým podmínkám. Důraz na hospodárné využívání výhradních ložisek pak dále podtrhuje tím, že ukládá vydobýt zásoby výhradních ložisek včetně průvodních nerostů co nejúplněji a s co nejmenšími ztrátami a znečištěním. Zákon výslovně zakazuje „selektivní“ dobývání.

Legislativní rámec a proces povolování těžby

Těžba nerostů má významný dopad na životní prostředí a podléhá komplexní právní regulaci. Právní úprava povolování a průběhu těžby zahrnuje pravidla chránící jak životní prostředí, tak i investice těžebních společností.

Mezi klíčové zákony a předpisy patří:

• Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů.
• Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí (EIA).
• Zákon č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů.
• Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.
• Zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě.
• Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.

Důležitou ochranu poskytuje i právní úprava územního plánování. Jinými slovy, aby mohla započít těžba na novém místě, musí být takové využití příslušné plochy zavedeno v územním plánu.

Čtěte také: Pochopení přírody skrze geologický čas

Pro zajištění národní surovinové bezpečnosti a soběstačnosti je zapotřebí vlastní zdroje surovinové základny státu územně chránit a také dlouhodobě rozvíjet. Zájem na řádném využívání nerostného bohatství, který je nepochybně zájmem veřejným, je mimo jiné zabezpečen tím, že organizace, jimž je povoleno provádění hornické činnosti, platí státu úhrady z dobývacího prostoru a z vydobytých nerostů (§ 32a HZ).

Zejména s ohledem na složitý a zdlouhavý průběh správních řízení vedoucích k získání povolení k otvírce, přípravě a dobývání ložisek nerostů se nedaří adekvátně nahrazovat kapacity dotěžených či dotěžovaných ložisek nerostů nově otevíranými. Proto v některých lokalitách ČR vzniká nerovnovážný stav mezi poptávkou a nabídkou zejména surovin potřebných pro stavebnictví.

Institucionální zajištění

Za ekologický dohled nad těžbou v České republice odpovídá několik institucí, z nichž nejdůležitější jsou:

• Ministerstvo životního prostředí (MŽP): Ústřední orgán státní správy pro ochranu životního prostředí, ochranu vodních zdrojů, ochranu ovzduší, ochranu přírody a krajiny, výkon státní geologické služby, ochranu horninového prostředí, odpadové hospodářství a posuzování vlivů činností na životní prostředí.
• Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP): Odborný orgán státní správy pověřený dozorem nad dodržováním zákonných norem v oblasti životního prostředí. ČIŽP zjišťuje nedostatky, ukládá opatření k nápravě, omezuje nebo zastavuje škodlivou činnost a ukládá pokuty za porušení povinností.
• Česká geologická služba (ČGS): Státní příspěvková organizace, resortní výzkumný ústav Ministerstva životního prostředí. ČGS sbírá a zpracovává údaje o geologickém složení státního území a předává je správním orgánům pro politická, hospodářská a ekologická rozhodování.

Proces povolování těžby z právního hlediska se skládá z několika správních řízení rozdělených do dvou fází:

• Průzkumná fáze: Zahrnuje geologický průzkum, vyhledávání a průzkum ložisek nerostů.
• Povolovací fáze: Zahrnuje proces posuzování vlivů na životní prostředí (EIA), územní řízení, stavební řízení a hornické řízení.

Ochrana životního prostředí je realizována především správními řízeními, kde se posuzuje vliv na životní prostředí. Některým z těchto řízení předchází proces posuzování vlivů na životní prostředí (EIA). Jeho cílem je posoudit vliv plánovaných záměrů (těžba, průzkumné hlubinné vrty apod.) na životní prostředí a veřejné zdraví.

Čtěte také: Ekologie: Průzkum Forsa

Důlně ekologické zátěže a náprava škod

Při intenzivní těžební činnosti v minulém období docházelo při povrchovém dobývání hnědého uhlí k celkové devastaci území, na kterém byla tato činnost realizována. Nejvážnějším negativním dopadem hlubinného dobývání černého uhlí je významné ovlivňování morfologie povrchového terénu a s tím spojené další důsledky, jako je změna režimu povrchových a spodních vod, odvalové hospodářství a neutěšený stav areálů bývalých těžebních podniků.

Náprava ekologických škod (zahlazování následků hornické činnosti) se provádí dle zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů (horní zákon), který ukládá těžebním organizacím zajistit sanaci a rekultivaci všech pozemků dotčených těžbou.

Vzhledem k těmto okolnostem se vláda České republiky rozhodla řešit ekologické škody vzniklé před privatizací těžebních společností na území v nejvíce postižených oblastech, a to v severozápadních Čechách a v Moravskoslezském kraji.

Možnosti ovlivnění povolování těžby veřejností

Právo nabízí nástroje, jakými můžete řízení o povolování těžby ovlivnit i jako veřejnost. Pravidla pro takové zapojení se ale liší podle konkrétního typu správního řízení. Na povolení těžby není právní nárok.

Obecně platí, že pokud chcete těžbě zabránit, nebo prosadit její omezenou variantu, je lepší na nic nečekat a zapojit se do prvního správního řízení nebo jiného správního procesu, který právě probíhá. Do některých správních řízení se můžete zapojit jako fyzická či právnická osoba, jejichž právem chráněné zájmy mohou být dotčeny. Spolek se řízení může účastnit, pokud svou účast oznámí do 30 dnů od oznámení zahájení tohoto řízení na úřední desce úřadu, který EIA vedl (krajský úřad nebo Ministerstvo životního prostředí). Informace o zahájení řízení se zveřejňuje rovněž v informačním systému EIA.

Čtěte také: Dopravní ekologie v EU

Geoparky jako nástroj ochrany a vzdělávání

Geopark je území, kde se rozvíjí vzdělávací, osvětové a turistické aktivity, zaměřené na poznání geologického dědictví, někdy též dědictví Země. Smyslem geoparku je popularizovat geologické poznání formou netradičních vzdělávacích a osvětových akcí, rozvíjet citlivým způsobem geoturismus, respektovat a zdůrazňovat jedinečnost oblasti, posilovat identitu krajiny a jejích obyvatel, inspirovat a povzbuzovat k rozumnému, nedestruktivnímu využívání hodnot území.

Geopark nepředstavuje žádnou formu zákonné ochrany přírody. Geopark však na svém území, pokud se tam nacházejí chráněné lokality či větší plochy, spolupracuje s orgány ochrany přírody, zejména s AOPK.

Dědictví Země (geologické dědictví) jsou přírodní geologické, geomorfologické a krajinné prvky s vlastní estetickou, vědeckou a vzdělávací hodnotou, které poskytují jedinečný vhled do vývoje Země, případně do historie věd o Zemi, a mohou sloužit k výzkumu a vzdělávání. Dědictví Země může souviset s činnosti člověka, jako je dolování a těžba nerostných surovin, a je součástí kulturního dědictví. Dědictví Země zahrnuje geologické fenomény a na ně vázané biotické a kulturní prvky jakéhokoli měřítka, které jsou ze své podstaty nebo z kulturního hlediska globálně, národně, regionálně nebo lokálně významnými místy.

Geodiverzita představuje rozmanitost horninového prostředí. Zahrnuje rozmanitost zemských složek, kam patří nerosty, horniny, fosílie, půda, voda, a procesy, které utvářejí Zemi. Jedná se o souhrn magmatických, tektonických, vulkanických a dalších tzv. endodynamických (vnitřních z hlediska zemské kůry) a sedimentárních, zvětrávacích, erozních, atmosférických a dalších exodynamických (působících zvenčí) sil a procesů.

Do geodiverzity jsou počítány i některé výtvory člověka, mj. pozůstatky po (pre)historické těžbě surovin: staré vápenky, lomy, sejpy, propady atd. Přínos geodiverzity pro pestrost a odolnost života na Zemi se nazývá geosystémovou službou nebo také službou neživého ekosystému.

Geoparky v České republice

Národní geoparky ČR přebírají nastavení pravidel pro vznik, rozvoj a administraci geoparků od UNESCO a GGN (Global Geoparks Network). Základní postupy nastavuje Směrnice MŽP č. 9/2018 o zabezpečení jednotného postupu při nominaci území na národní geopark. Pravidla pro jednání Rady národních geoparků stanovuje Příkaz ministra životního prostředí č. 5/2018 Statut a jednací řád Rady národních geoparků.

V současnosti (2024) je v ČR 11 národních geoparků. Prvním českým členem Sítě evropských geoparků (EGN) v říjnu 2005 a později při spojení EGN a GGN také sítě geoparků UNESCO se stal geopark Český ráj. Národní geoparky v ČR začínají vznikat od června 2010. První získal certifikát geopark Egeria, který je součástí přeshraničního projektu Česko-bavorský geopark. Postupně přibývaly další národní geoparky: Železné hory, GeoLoci (zanikl 2020), Kraj Blanických rytířů, Podbeskydí, Ralsko, Vysočina, Broumovsko, Barrandien, Krajina břidlice a Královská Šumava.

Seznam národních geoparků v ČR

• Barrandien
• Broumovsko
• Český ráj (UNESCO geopark)
• Egeria
• Kraj blanických rytířů
• Krajina břidlice
• Královská Šumava
• Podbeskydí
• Ralsko
• Vysočina
• Železné hory

Rada národních geoparků je poradním orgánem ministra životního prostředí a hlavním koordinačním orgánem národní sítě geoparků. Členy Rady jsou zástupci významných odborných geologických a památkových institucí, univerzit, odborníci na šetrný cestovní ruch a regionální rozvoj: MŽP, MMR, ČGS, UK Praha, MU Brno, Agentura Czechtourism, NPÚ, NM, SJ ČR. Rada rozhoduje o návrhu certifikace území na národní geopark a zprostředkuje možnosti podpory geoparků v rámci resortu.

Poslání a principy národních geoparků formuluje Charta národních geoparků, k jejíž dodržování se geopark zavazuje. Charta prohlašuje, že území geoparku jsou příkladná v péči o geologické a kulturní dědictví při současném důsledném dodržování právních norem, zejména v oblasti péče o životní prostředí, ochrany přírody a krajiny.

Součástí etického závazku geoparků je nepodílet se na nadnárodním obchodu s geologickým materiálem.

Asociace geoparků

Dne 30. 9. 2020 byla do obchodního rejstříku zapsána Asociace geoparků, z.s. Zakladateli Asociace jsou národní geoparky Ralsko, Železné hory a Globální geopark UNESCO Český ráj. Členy Asociace jsou dále národní geoparky Podbeskydí, Kraj blanických rytířů a Broumovsko.

Posláním Asociace je přispívat k ochraně životního prostředí, přírody a krajiny, především geologického bohatství České republiky, podporovat jeho výzkum, interpretaci a prezentaci jeho významu; dále také podpora geoturismu, environmentální výchova a vzdělávání a zapojování veřejnosti, včetně dětí a mládeže do péče o geologické lokality.

„Asociace geoparků bude velmi důležitou platformou pro spolupráci mezi geoparky u nás i v zahraničí a zajistí další posun v plnění poslání geoparků,“ sdělila Blanka Nedvědická, ředitelka Geoparku Český ráj.

Geoparky v Evropě a ve světě v datech a číslech

• 1996 - 30. světový geologický kongres v Pekingu - přednesen návrh na zakládání geologických parků.
• 1997 - 29. zasedání Generální konference UNESCO - rozhodnutí o uskutečnění kroků k „podpoře globální sítě geologických lokalit (geosites) se zvláštními geologickými jevy“.
• 1999 - Oddělení věd o Zemi UNESCO zveřejnilo návrh Programu geoparků - iniciativa k podpoře globální sítě geoparků zajišťující ochranu a rozvoj vybraných území s významnými geologickými jevy.
• 2000 - založena Evropská síť geoparků (European Geoparks Network - EGN) s prvními členy: Haute - Provence (Francie), Lesbos (Řecko), Vulkaneifel (Německo) a Maestrazgo (Španělsko).
• 2004 - založena světová síť geoparků UNESCO (Global Geoparks Network - GGN)
• 2007 - založena Asijsko-pacifická síť geoparků.
• 2017 - založena síť geoparků Latinské Ameriky a Karibiku.

V roce 2024 je součástí GGN 213 geoparků ve 48 zemích světa. Nejvíce geoparků GGN je v Číně, následují: Španělsko. Itálie, Japonsko, Francie, Velká Británie, Německo.

V některých zemích - kromě ČR hlavně Německo a Čína - existují vedle globálních geoparků také národní geoparky.

Znečištění způsobené těžbou a zpracováním nerostných surovin

Problematika antropogenního znečištění těžbou, především acidita prostředí (Acid Mine Drainage - AMD), je v principu stará jako systematická těžba sulfidických rud. Příkladem řešení snah o eliminaci jsou ochranná opatření na těžených pyritových ložiskách v Čechách, např. v Lukavici u Chrudimi (Vodička 1953, Rambousek, Pošmourný 2008).

Systematický výzkum mechanismů AMD, a s tím provázející kontaminaci dalšími toxickými prvky, započal v 70. letech minulého století. U nás v souvislosti s rozvojem geochemických metod a větším zaměřením na ochranu přírody se výzkum kontaminací, způsobených těžbou rozvíjí v 80. letech.

Během 90. let došlo k obrovskému rozvoji geochemických metodik v souvislosti s útlumem těžby a zajištěním území dotčených těžbou a dále se zdokonalilo přístrojové vybavení, které umožnilo využití dalších nových postupů pro monitoring a detekci kontaminace v územích dotčených těžbou.

Po roce 2000 dochází ve světě i k bouřlivému rozvoji metod dálkového průzkumu v souvislosti s novými generacemi citlivých senzorů. Podobný vývoj, ale soustředěný do kratšího časového intervalu, prodělala problematika měření radionuklidů v životním prostředí.

V současnosti díky citlivým analytickým metodám zaznamenáváme i systematický výzkum zátěže potravinového řetězce toxickými prvky a radionuklidy. Problém znečištění toxickými prvky ze zpracování nerostných surovin je též velice mladou aktuální problematikou, zakotvenou i mezinárodně ve Směrnici EU č.

Předmětem našeho výzkumu jsou projevy těžby a následné úpravy nerostných surovin na životní prostředí na typových lokalitách s využitím nových metodik a technologií. Společným jmenovatelem je zátěž těžbou a zpracováním nerostných surovin v různých časových horizontech, sledování kontaminantů a zákonitostí jejich šíření v horninovém prostředí.

Legislativa k hodnocení kontaminace těžební činnosti

Legislativa k hodnocení kontaminace těžební činnosti je věcí interdisciplinární a relativně rozsáhlou. Komplexní zhodnocení této problematiky a rozbor jednotlivých právních norem všech stupňů na národní a evropské úrovni je spíše námětem pro samostatnou studii. K částečnému komplexnímu pohledu směřuje implementace směrnice EP a Rady č 2006/21/ES o nákládání s odpady z těžebního průmyslu. Vzhledem k tomu, že svým rozsahem a legislativně definovanými podmínkami geochemického a hydrogeochemického monitoringu horninového prostředí dotčeného těžbou a úpravou nerostných surovin je tato právní norma jedinou, která konkrétně hovoří o riziku kontaminace v souvislosti s těžbou a úpravou nerostných surovin, bude jí zde věnován širší prostor.

Možnosti její praktické implementace a podpory v našich podmínkách byly jedním z cílů účelových projektů ČGS v oblasti výzkumu vlivů těžby na životní prostředí. Problémem bylo, že díky parlamentním legislativním řízením byla české implementace v podobě Zák. 157/2009 přijata až 4. června 2009, tedy v závěru projektu. Prováděcí vyhlášky ČBÚ č. 428/2009 Sb. (o provedení některých ustanovení výše uvedeného zákona, mimo jiné o vytváření finanční rezervy na eliminaci případných škod) a vyhláška ČBÚ č. 429/2009 Sb. (o náležitostech plánu nakládání s těžebním odpadem, limitech obsahu nebezpečných látek apod.) byly legislativně přijaty až po ukončení projektu. Po celou dobu řešení však byla situace konzultována s pracovníkem ČBÚ (ing.

Horní zákon č. 44/1988 Sb. v jeho aktuálním znění nezná termín odpad z těžby, v ustanovení § 4 považuje opuštěné odvaly, výsypky a odkaliště vzniklé hornickou činností za ložiska nerostů. Proto se na ukládání produktů hornické činnosti na odvalech, výsypkách a odkalištích na základě ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, nevztahoval režim zákona o odpadech.

Ochrana přírody a krajiny

Víte, jak se chovat v různých typech chráněných území? V některých je například zakázáno sbírat rostliny nebo tábořit.

• Národní parky (NP) - jsou rozsáhlá území mezinárodního významu s ekosystémem, který byl jen minimálně pozměněn člověkem. V současné době máme v České republice čtyři národní parky (NP České Švýcarsko, Krkonošský národní park, NP Podyjí, NP Šumava).
• Chráněné krajinné oblasti (CHKO) - jsou rozsáhlejší území, s jedinečnou krajinou, reliéfem, s významným podílem lesních a travních ekosystémů a různorodého zastoupení dřevin. Případně i s památkami historického osídlení.
• Národní přírodní rezervace (NPR) - jsou menší území s mezinárodně významnými a jedinečnými ekosystémy.
• Přírodní rezervace (PR) - jsou menší území, na kterých je soustředěn větší počet významnějších ekosystém pro danou geografickou oblast.
• Národní přírodní památka (NPP) - je malý přírodní geologický útvar, naleziště nerostů nebo vzácných a ohrožených druhů s národním či mezinárodním významem. Můžete se jednat i o útvary formované vedle přírody i činností člověka.
• Přírodní památka (PP) - se od národní přírodní památky liší v tom, že její význam je pouze regionálního charakteru.

Vedle výše uvedených tříd zvláště chráněných území se můžete setkat i s přírodními parky.

V případě zvláště chráněných území velké plochy (NP, CHKO) dochází k členění těchto území do různých zón ochrany. Zóny jsou stanoveny pro každý národní park nebo chráněnou krajinou oblast zvlášť. Bývají tři nebo čtyři.

• První zóna - nejcitlivější „jádro“ zvláště chráněného území, které je nejpřísněji chráněné. Jde o území člověkem téměř nedotčené a je snaha toto zachovat.
• Třetí a čtvrtá zóna - zahrnují již i člověkem pozměněné ekosystémy, stále je zde patrná snaha o trvale udržitelnou péči.

Základním právním předpisem upravující ochranu zvláště chráněných území naleznete v zákoně o ochraně přírody a krajiny. Zde naleznete obecná pravidla pro všechny národní parky[3], chráněné krajinné oblasti[4], národní přírodní rezervace[5] a přírodní rezervace[6]. Bližší pravidla a omezení, která zákon doplňují, a pravidla pro národní přírodní památky a přírodní památky, naleznete v dokumentech, kterými bylo konkrétní zvláště chráněné území vyhlášeno.

Pouze národní parky jsou vyhlašovány zákonem, a proto jsou v něm obsažena i bližší pravidla jmenovitě pro jednotlivé NP.[7] Chráněné krajinné oblasti vyhlašuje vláda svým nařízením a v těchto nařízeních naleznete i konkrétní pravidla.

Správa národního parku nebo Agentura ochrany přírody a krajiny (NPR, NPP a v první zóně CHKO) může dále nad rámec zákona vstup omezit nebo zcela zakázat, pokud hrozí poškozování území, zejména nadměrnou návštěvností.

Přímo v terénu kontroluje dodržování povinností tzv. stráž přírody. Ta se musí prokázat průkazem a služebním odznakem. Může požadovat prokázání totožnosti (předložení občanského průkazu nebo cestovního pasu).

Zvláště chráněná území se často nacházejí v lese, kromě stráže přírody v nich může kontrolu provést také lesní stráž. Jejím úkolem je hlídat dodržování zákona o lesích.

Vedle pokutování na místě může porušování pravidel ochrany řešit správní orgán. Na porušování pravidel ochrany můžete i sami upozornit podáním podnětu k prošetření přestupku.

V případě opravdu závažného poškození zvlášť chráněného území mohl být spáchán trestný čin poškození a ohrožení životního prostředí[10]. Pokud jste přesvědčeni, že k jednomu z výše uvedených trestných činů došlo, podejte trestní oznámení. Policie, popřípadě státní zastupitelství věc prošetří.

Přehled ministrů životního prostředí České republiky

tags: #geologicky #pruzkum #tezba #ochrana #prirody #legislativa

Oblíbené příspěvky:

• Závěsný chromový koš – recenze
• Změna klimatu: Dokument BBC
• Druhy pevných odpadů v Česku
• Recyklace spotřebičů při nákupu na Mall.cz
• Sběr odpadu v českých městech