Indikátory čistoty v přírodě

Předložená bakalářská práce se zabývá využitím rostlinných a živočišných bioindikátorů při hodnocení stavu životního prostředí.

Bioindikátory jsou v práci rozděleny podle ekosystému, pro který jsou používány, na bioindikátory vodního a terestrického ekosystému. Dále jsou rozděleny podle skupin analytů, které jsou prostřednictvím nich indikovány.

Pozornost v práci je věnována vybraným rizikovým prvkům, polycyklickým aromatickým uhlovodíkům a polychlorovaným bifenylům. Přítomnost těchto xenobiotik v životním prostředí je ovlivněná zejména lidskou činností.

Především jednotlivá odvětví průmyslu a automobilová doprava jsou trvalými zdroji kontaminace ekosystému těmito xenobiotiky. Nemalý vliv na znečišťování ekosystému organickými a anorganickými kontaminaty měla také neuvážená aplikace některých hnojiv v zemědělské výrobě.

Biondikátory jsou využívané pro krátkodobý i dlouhodobý monitoring těchto kontaminantů. Význam bioindikace a bioindikátorů je velký; s jejich pomocí lze nejen posoudit přítomnost xenobiotika v daném prostředí, vývoj jejího výskytu, zdroje znečištění, ale jsou nezbytné i při hodnocení jeho biologického účinku a jím vyvolaných reakcí a mechanismů u sledovaného organismu.

Čtěte také: Indikátory ovzduší

Biomonitoring je dnes již nezbytnou součástí ochrany životního prostředí, právě z důvodu sledování přítomnosti a transportu kontaminantů.

Životním prostředím je vše, co vytváří přirozené podmínky existence organizmů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organizmy, ekosystémy a energie.

Bioindikátor je organismus nebo soubor organismů, užívaný ke sledování určitých vlastností životního prostředí nebo ekosystému. Jako bioindikátor označujeme například organismy, jejichž činnost, populace nebo stav může být použita k posouzení stavu životního prostředí.

Lišejníky jsou symbiotické organismy složené z houby a řasy. Mnoho z nich reaguje na změny druhového složení lesů, znečištění ovzduší a změny klimatu.

Příkladem živočišné bioindikace může být vyhynutí zvířete kvůli nedostatku potravy, které je způsobeno znečištěním. Vyjma měření velikosti populace se vědci zaměřují i na množství toxinů v tkáních nebo množství deformací v populaci.

Čtěte také: Cestovní ruch a životní prostředí

Mikroby mohou být použity k posuzování čistoty vodních či suchozemských ekosystémů. Některé mikroorganismy produkují tzv. stresové proteiny, když jsou vystaveni látkám, jako je kadmium či benzen.

Legislativní rámec a cíle

Stavem povrchových vod se podle vodního zákona rozumí obecné vyjádření stavu útvaru povrchové vody určené ekologickým nebo chemickým stavem - podle toho, který je horší.

Dobrý chemický stav povrchových vod znamená, že koncentrace znečišťujících látek nepřekračují normy environmentální kvality (NEK). Normou environmentální kvality se rozumí koncentrace znečišťující látky nebo skupiny látek ve vodě, sedimentech nebo živých organismech, která nesmí být překročena z důvodů ochrany lidského zdraví a životního prostředí.

Ekologický stav vyjadřuje kvalitu struktury a funkce vodních ekosystémů vázaných na povrchové vody. Hodnotí se porovnáním současného stavu s blízkými přírodními nebo referenčními podmínkami.

Hodnoceny jsou biologické, hydromorfologické, chemické (specifické znečišťující látky) a fyzikálně-chemické složky kvality.

Čtěte také: Indikátory znečištění ovzduší: Lišejníky

Hodnocení stavu vodních útvarů je nedílnou součástí plánů povodí podle RSV, jež se zpracovávají v šestiletých cyklech.

Výsledky hodnocení chemického stavu (2019-2021)

V období 2019-2021 byl dobrý chemický stav dosažen u 285 útvarů (u 270 útvarů v kategorii „řeka“ a 15 v kategorii „jezero“), 644 útvarů bylo klasifikováno v kategorii „nedosažení dobrého stavu“ (639 v kategorii „řeka“ a pět v kategorii „jezero“), u 189 útvarů byl chemický stav vyhodnocen jako neznámý (u 136 útvarů kategorie „řeka“ a 53 útvarů v kategorii „jezero“).

Z porovnání vyhodnocení chemického stavu za období 2019-2021 s vyhodnocením za období 2016-2018 je patrné mírné zvýšení celkového podílu útvarů klasifikovaných v kategorii „nedosažení dobrého stavu“ (o 8 % útvarů) oproti předchozímu období let 2016-2018, což způsobují polyaromatické uhlovodíky (převážně benzo[ghi]perylen a benzo[k]fluoranten).

Mezi problémové látky patří zejména polyaromatické uhlovodíky. U látek hodnocených v matrici „biota“ nejsou NEK plněny, zejména u rtuti a bromovaného difenyletheru. U obou látek není NEK dlouhodobě plněna v žádném z profilů sledování.

Výsledky hodnocení ekologického stavu/potenciálu (2019-2021)

V období let 2019-2021 byl dobrý ekologický stav nebo dobrý a lepší potenciál dosažen u 83 útvarů (u 77 útvarů v kategorii „řeka“ a u šesti v kategorii „jezero“), střední stav/potenciál byl klasifikován u 633 útvarů (u 600 útvarů v kategorii „řeka“ a 33 útvarů v kategorii „jezero“), poškozený stav/potenciál byl klasifikován u 246 útvarů (u 234 útvarů v kategorii „řeka“ a 12 v kategorii „jezero“), zničený stav/potenciál byl klasifikován u 153 útvarů (u 134 útvarů v kategorii „řeka“ a 19 v kategorii „jezero“) a neznámý stav/potenciál byl klasifikován u tří útvarů (všechny v kategorii „jezero“). Velmi dobrý stav nebyl dosažen u žádného vodního útvaru.

Z porovnání vyhodnocení ekologického stavu/potenciálu stavu za období let 2019-2021 s vyhodnocením za období 2016-2018 jsou patrné jen velmi mírné změny mezi tříletími hodnocení. U útvarů kategorie „jezero“ je patrné mírné zvýšení podílu útvarů v neznámém stavu/potenciálu způsobené snížením rozsahu monitoringu.

Výsledný ekologický stav nebo potenciál nejvíce ovlivňuje hodnocení všeobecných fyzikálně-chemických složek (téměř 86 % útvarů nedosahuje dobrý stav/potenciál) a biologických složek (72 % útvarů je v horším než dobrém stavu/potenciálu).

Specifické znečišťující látky a fyzikálně-chemické ukazatele

Nejčastějším důvodem pro nevycházející ekologický stav/potenciál jsou všeobecné fyzikálně-chemické ukazatele - fosfor celkový, fosfor fosforečnanový, dusík dusičnanový (platí jen pro útvary kategorie „řeka“), nasycení vody kyslíkem, biochemická spotřeba kyslíku pětidenní, dusík amoniakální (platí jen pro útvary kategorie „řeka“), teplota vody a reakce vody.

Ostatní faktory ovlivňující kvalitu vody

Kromě výše uvedených faktorů ovlivňují kvalitu vody i další látky a jevy, které se do vody dostávají z různých zdrojů. Patří sem:

• Tvrdost vody: Obsah vápníku a hořčíku má vliv na tvorbu vodního kamene a chuťové vlastnosti vody.
• Dusičnany a dusitany: Jejich přítomnost indikuje bakteriologické znečištění.
• Reakce vody (pH): Výkyvy od neutrálního stavu naznačují zatížení vody různými nečistotami.
• Železo a mangan: Způsobují chuťové závady a zabarvení vody.
• Amoniak: Indikuje fekální znečištění.
• Chloridy: Mohou být indikátory fekálního znečištění.
• Oxidovatelnost: Znak znečištění vody organickými látkami.
• Fosfáty: Patří mezi indikátory fekálního znečištění.
• Vodivost: Slouží k posouzení mineralizace vody.

Zelené veřejné zakázky (GPP)

Zadávaní zelených veřejných zakázek („GPP“ - green public procurement) je důležitý nástroj ke dosahování cílů environmentálních politik souvisejících se změnou klimatu, racionálním a šetrným využívaním přírodních zdrojů a udržitelnou spotřebou a výrobou.

tags: #indikátory #čistoty #v #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Udržitelné stavebnictví a recyklace oken
• Využití silikátu
• Radioaktivní odpad v ČR
• Autobusové nádraží Černý Most
• Komunální odpad a nájemní smlouva