Indikátory znečištění životního prostředí v ČR

Indikátor životního prostředí nebo udržitelného rozvoje je kvantitativní informace, která poskytuje ucelenou a základní informaci o určitém jevu, jenž se týká životního prostředí nebo/a udržitelného rozvoje (ovzduší, vody, přírody, krajiny, průmyslu, zemědělství, dopravy, sociální sféry aj.). Indikátory jsou užívány při politickém rozhodování na všech úrovních, včetně mezinárodních, a pro informování laické i odborné veřejnosti.

Pokud bychom neměli objektivní ukazatele udržitelnosti, nemohli bychom srovnávat mezi minulostí a současným stavem, nebo mezi různými regiony a zeměmi. Indikátory mají vybavit všechny, kdo se podílejí na rozvojových strategiích (koncepčně či prakticky), nástroji měření úspěšnosti ve vztahu k udržitelnosti.

Optimálně jsou indikátory sdružovány do ucelených souborů či sad, např. složkově nebo sektorově pojaté soubory. Celkový obraz mají poskytnout tzv. agregované indikátory, které integrují do jediného údaje řadu skutečností (agregací rozumí seskupování více proměnných různých veličin do jednoho indexu).

Velký počet témat vztahujících se k udržitelnosti rozvoje je důvodem snahy o výběr klíčových indikátorů, které by měly poskytnout jednoduchou a jasnou informaci o vybraných klíčových faktorech. Příkladem v sociální oblasti může být míra nezaměstnanosti, v environmentální oblasti emise skleníkových plynů na obyvatele.

Zatímco u souborů klíčových indikátorů jde především o správnou selekci indikátorů, které jsou „atraktivní“ pro politiky i veřejnost a jsou dostatečně reprezentativní (vysoko korelují s dalšími jevy), agregované indikátory musí mít jednak „správný“ výběr proměnných, jednak musí být založeny na správném agregačním algoritmu (pro sloučení dílčích dat či indikátorů).

Čtěte také: Znečištění vody fekáliemi

V současné době vyvinutý soubor přibližně 60 indikátorů lze využít pro posuzování nejen stavu a vývoje složek životního prostředí, ale i zátěže, kterou lidské aktivity na prostředí působí. Tyto indikátory by měly informovat o tom, zdali zátěž nepřekračuje nosnou kapacitu prostředí.

Příkladem může být soubor indikátorů udržitelného rozvoje vydaný Komisí OSN pro udržitelný rozvoj. V souboru je přibližně 58 indikátorů (původně 134), které jsou uspořádány podle rámce “hnací síly - zátěž - stav - dopad - odpověď”. Integrují do jediného údaje řadu skutečností s cílem poskytnout celkový obraz. Příkladem je v ekonomické oblasti Hrubý domácí produkt, v environmentální oblasti nedávno publikovaný Index environmentální udržitelnosti.

Kritéria pro použitelné indikátory

Mají-li být indikátory skutečně použitelné, musí splňovat řadu kritérií:

• Významnost: Indikátory musí být významné v dané souvislosti.
• Správnost: Indikátory musí být správné z vědeckého hlediska (koncept i metodika). Indikátory nesmí být zatíženy významnějšími chybami.
• Reprezentativnost: Musí být zřejmé, jaký předmět nebo jev daný indikátor nebo určitá data reprezentují. Musí být zvoleno vhodné geografické měřítko, případně vhodné časové rozložení měření či odebírání vzorků, jejichž analýzy jsou podkladem pro indikátory.
• Jedinečnost: Získané údaje mají být jedinečné, nemají být redundantní, opakované, dublovat nějaké již existující informace.
• Měřitelnost, možnost získání dat: Získávání podkladových údajů musí být technicky možné.
• Náklady a užitek: Pořízení, zpracování a poskytování jakýchkoliv informací stojí vždycky nějaké náklady. V mnoha případech se tyto náklady nesrovnávají s užitky, které informační systémy, data nebo indikátory poskytují.
• Spolehlivost: Data musí být prověřována co do své spolehlivosti, potvrzována několika nezávislými měřeními, případně výsledky získanými zásadně různými metodami.
• Srovnatelnost: Většina postupů měření, vzorkování, statistických šetření a podobně je mezinárodně standardizována.
• Průhlednost: Postup získávání dat a indikátorů musí být transparentní.
• Pochopitelnost: Veškerá data i indikátory předpokládají vždy nějakého uživatele, nějakého zájemce.
• Výpovědní schopnost: Žádná data a tím méně indikátory nemají smysl samy o sobě, nýbrž jen v určitém kontextu, v určitých souvislostech.
• Načasování: Data a indikátory mají jen výjimečně nadčasový význam. Většinou je velmi důležité, aby byly k dispozici ve správný čas.
• Využitelnost: Smyslem jakýchkoliv informací - a to se týká dat a indikátorů v plné míře - nejsou tyto informace samy o sobě, nýbrž jejich užití.

Vývoj indikátorů

Indikátory jsou vyvíjeny od devadesátých let (v rámci Komise OSN pro udržitelný rozvoj; v ČR se této práce účastní Centrum pro otázky životního prostředí UK). Dalšími centry vývoje indikátorů jsou mezinárodní vládní i nevládní organizace jako OECD, UN CSD (Komise OSN pro udržitelný rozvoj), EEA (Evropská environmentální agentura), EUROSTAT (Statistický úřad Evropské komise) a další (např. World Resource Institute).

Příklady indikátorů znečištění v ČR

• Náklady na škody způsobené CO2: Tento ukazatel představuje odhad sociálních a environmentálních nákladů spojených s emisemi oxidu uhličitého za použití standardních cen používaných při hodnocení politik Světovou bankou. Česko má ve srovnání s jinými, ekologicky uvědomělejšími evropskými zeměmi dlouhodobě vysoké náklady na škody způsobené CO2.
• Podíl monitorovacích míst s překročenými cílovými hodnotami sloučenin ve vodě: Podíl monitorovacích míst, která vykazují hodnoty sloučenin nad cílovými hodnotami stanovenými rámcovou směrnicí o vodě (2000/60/ES). Ve srovnání s evropskými státy je však český údaj 51 % poměrně zarážející.
• Podíl obyvatelstva vystaveného vysokým koncentracím PM2,5: Podíl obyvatelstva žijícího v oblastech, kde koncentrace PM2,5 ve vnějším ovzduší překračují hodnotu 10 mikrogramů na metr krychlový (mezní hodnota WHO). Český údaj se trvale blíží 100 % (99,7 %).
• Harmonizovaný ukazatel rizika 1 (HRI 1): Česká hodnota HRI 1 se neustále snižuje, což naznačuje zlepšení v používání pesticidů.
• Míra oběhového využití: Vyšší hodnota míry oběhového využití znamená, že více druhotných materiálů nahrazuje primární suroviny, čímž se snižují dopady těžby primárních materiálů na životní prostředí.
• Emise skleníkových plynů: Česká úroveň emisí skleníkových plynů je trvale vyšší než v ekologicky uvědomělejších severských zemích.
• Podíl ekologicky obhospodařované zemědělské půdy: Tento ukazatel měří plochu, na které se ekologicky hospodaří.
• Podíl výroby a spotřeby elektřiny z obnovitelných zdrojů: Podíl výroby a spotřeby elektřiny z obnovitelných zdrojů se v České republice v období 2005-2015 výrazně zvýšil.
• Environment Performance Index (EPI): EPI je komplexní ukazatel, který vypočítávají výzkumníci z Yaleova centra pro právo a politiku životního prostředí.
• Procento ohrožených druhů: Česká republika má zároveň nejvyšší procento ohrožených druhů ptáků (48,5 %) i rostlin (40,3 %) ze všech zemí OECD.
• Náklady na úbytek lesů: Náklady na úbytek lesů v Česku v posledních letech prudce vzrostly, zejména v důsledku pokračující epidemie kůrovce. Od roku 2020 dosáhly čisté náklady na úbytek lesů 0,2 % HND ČR.

Legislativa a metodické pokyny

Ministerstvo životního prostředí (MŽP) vydalo první věstník roku 2014. Ve věstníku například najdete metodický pokyn pro indikátory znečištění. Nový metodický pokyn ruší a plně nahrazuje metodický pokyn MŽP „Indikátory znečištění“ z roku 2011. Pokyn slouží k indikativnímu posuzování úrovně znečištění zemin, podzemní vody a půdního vzduchu na antropogenně znečištěných lokalitách, a to zejména při posuzování průzkumů a výsledků sanací vážně kontaminovaných lokalit realizovaných zejména z Operačního programu Životní prostředí.

Čtěte také: Indikátory ovzduší

Cílem MŽP je zajistit co nejefektivnější odstraňování kontaminovaných míst (resp. starých ekologických zátěží) v rámci jednotných standardů. Za tímto účelem jsou pracovníci odboru environmentálních rizik autory, spoluautory nebo odbornými garanty metodických pokynů, které mají za úkol zajistit jednotných principů a postupů při identifikaci, průzkumu nebo sanaci kontaminovaných míst.

Význam indikátorů znečištění ovzduší

Znečištění ovzduší je jedním z faktorů, který se spolupodílí na ovlivnění lidského zdraví. Může se projevit výskytem nebo zhoršením subjektivních obtíží nebo objektivních poruch zdraví, na kterých se může určitou měrou podílet expozice látkám z ovzduší cestou dýchacího ústrojí.

Dlouhodobě nejzávažnějším problémem zůstávají suspendované částice (PM10 a PM2,5) a polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU/BaP). Hodnocení kvality ovzduší se provádí s ohledem na ochranu zdraví populace a na ochranu ekosystémů a vegetace. V rámci ČR však existují značné regionální rozdíly v kvalitě ovzduší.

Z hlediska ochrany nejhodnotnějších přírodních lokalit ČR je vyhodnocováno i překročení imisních limitů pro ochranu ekosystémů a vegetace na území NP a CHKO. V r. 2018 došlo k překročení alespoň jednoho z těchto limitů na 70,5 % území NP a CHKO.

Definice a metodika stanovení indikátoru: Územím s prekročením imisního limitu (dříve oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší) se rozumí území v rámci zóny nebo aglomerace, kde je překročena hodnota imisního limitu jedné nebo více látek. Nezbytným podkladem pro vymezení takových území jsou legislativně určené imisní limity znečištění ovzduší.

Čtěte také: Cestovní ruch a životní prostředí

Indikátor vyjadřuje velikost plochy územního celku (v tomto případě správního obvodu obce s rozšířenou působností - SO ORP) vyjádřenou jako % plochy územního celku, na které došlo v kalendářním roce k překročení imisního limitu jedné nebo více sledovaných látek.

tags: #indikátory #znečištění #životního #prostředí #ČR

Oblíbené příspěvky:

• Agenda životního prostředí Litomyšl
• Kovový odpad Karviná – likvidace
• Poplatky za psy
• Škola v přírodě: Podkrkonoší
• Vliv na Dospívající