Internet a ohrožení svobody: Argumenty a perspektivy

V dnešní době je internet neodmyslitelnou součástí života a stal se důležitým politickým nástrojem. Nicméně, je internet skutečně svobodný, nebo je svoboda na internetu ohrožena?

Hegelovská dialektika a řízená manipulace na internetu

Hegelův svět je nekonečná souvislost, plná napětí, protikladů a změn. V přirozeném procesu evoluce dochází ke střetávání tezí (argumentů), jejich antitezí (protiargumentů) a výsledkem celého procesu je nějaká syntéza (kompromis). Definování principu v rámci filosofie nás přivedlo k aplikovatelné technice využitelné při manipulaci společnosti.

Internet a sociální sítě jsou prostorem určeným ke komunikaci, rychle dosažitelným z každého místa planety. Je to prostor informačního chaosu, idejí a antiidejí, kde se z důvodu nadměrného množství různých informací nafukuje do obřích rozměrů to co nazýváme "možnost volby".

Ideální prostor globálního rozsahu pro použití principu "řízené dialektiky". Stvořme teze i antiteze. Prezentujeme jejich konflikt a prezentujme i jejich syntézu, která jest naším skrytým prvoplánem. A proto ovládneme ty STRATEGICKÉ informační UZLY. Ovládneme redakce, webové servery, správce privátních informací na sociálních sítích.

Fenomén komunitních sítí a virální šíření informací

Probíhá tu cosi co se dá nazvat "virálním procesem šíření informací". Někdo napíše nějaký článek, vyzdvihne jeho dokonalost a už se to všude možně šíří jako reklama. Podstatné je, ŽE ZABRALI INFORMAČNÍ PÁSMO a vytěsňují naše hlavy. Směrují naše oči a uši k sobě. Vytlačili z tohoto prostoru všechny ostatní. A my vybíráme.

Čtěte také: Počítače a ekologie

Právo na analogové řešení a digitální vyloučení

Článek se zabývá problematickými stránkami digitalizace v souvislosti s trendy zesílenými koronavirovou pandemií. Vedle nepochybně pozitivních přínosů využívání technologií je třeba věnovat pozornost i možným negativním dopadům a v té souvislosti zdůraznit význam zachování alternativ.

Právem na „analogové řešení“ pak je právo nepoužívat tyto digitální technologie, aniž by to vedlo k odpírání služeb, ať už ze strany veřejné správy, či ze strany soukromého sektoru. Typickými příklady „analogových řešení“ je například možnost platit v hotovosti místo platební kartou, možnost získávat informace či komunikovat i bez nutnosti využívání digitálních technologií nebo třeba možnost čerpat služby za stejných podmínek i bez nutnosti stahování aplikací do mobilních telefonů.

Pojmy digitální vyloučení a digitální propast popisují společně jevy, které mohou být nepříjemným důsledkem využívání technologií, kdy jsou skupiny osob, které z různých důvodů neumějí nebo nemohou pracovat s digitálními technologiemi, vylučovány ze společnosti.

Osoby digitálně vyloučené jsou předně limitovány v přístupu k informacím, které se stále více přesouvají na internet. Mohou být dále omezovány v efektivní komunikaci, kde je stále častěji využívána forma elektronické komunikace.

Ochrana osobních údajů a technologičtí giganti

Velká část služeb na internetu je dnes dostupná bezplatně. Bezplatně ovšem neznamená zdarma, za možnost služby využívat obvykle platíme svými osobními údaji. Jedná se o společnosti, které provozují velké množství různých služeb využívajících klientská data, jež jsou pak propojována a využívána v rámci obchodních modelů těchto společností.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

S využíváním služeb technologických gigantů je spojen i další zásadní problém, a to je otázka jurisdikce místa, v němž se osobní údaje ocitají.

Riziko výpadku technologií a zachování analogových alternativ

Jde o riziko výpadku technologií například z důvodu kybernetických útoků nebo výpadku energetických sítí. Právě v takových krizových stavech může existence analogových alternativ pomoci překlenout výpadky systémů.

Poměrně stručný zákon zakotvuje právo občanů na poskytování digitálních služeb ze strany státu a zároveň povinnost státních orgánů poskytovat služby v digitální podobě. Vedle práva na digitální služby se nicméně podařilo do zákona dostat i základ práva na analogové řešení. Konkrétně jde o § 14 odst. 1 zákona, který říká, že „nepodnikající fyzické osoby nemohou být nuceny využívat digitální služby nebo činit digitální úkony podle tohoto zákona.“

Bezhotovostní platby a diskriminace

Přijímání pouze bezhotovostních plateb může diskriminovat řadu potenciálních zákazníků, kteří nepoužívají bankovní účty či platební karty. Jedná se třeba o část seniorů, ale třeba i o výše zmíněné osoby v exekuci.

V souvislosti s tím se objevila celá řada případů, kdy prodejci zboží či poskytovatelé služeb nejen preferovali bezhotovostní platby, ale v některých případech přímo odmítali přijímat hotovost.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Důležitost práva na analogové řešení

Považuji proto za nezbytné, aby se právo na analogové řešení stalo součástí strategických dokumentů věnovaných digitalizaci České republiky a tyto dokumenty se pak promítly v konkrétních legislativních návrzích i praktických řešeních. Považuji také za vhodné, aby výše uvedená rizika byla povinně hodnocena v rámci hodnocení dopadů při přípravě nové legislativy.

Historie a vývoj internetu

Jen málokterý vynález v historii lidstva měl (a má) tak masivní dopad na společnost jako internet. V roce 1962 tak vznikl výzkumný projekt agentury ARPA, jehož cílem měl být vznik experimentální decentralizované sítě ARPANET. I navzdory tomu ARPANET skutečně vznikl a 29. října 1969 došlo k prvnímu datovému přenosu v síti.

Od té doby se ARPANET začal postupně zdokonalovat. V roce 1987 bylo připojeno k síti již přes 27 tisíc počítačů a ve stejném roce také vznikl samotný pojem internet. Za klíčové období pro jeho rozšíření se ale považují devadesátá léta. V roce 1991 byl poprvé nasazen World Wide Web (WWW) ve švýcarské laboratoři CERN. O rok později se k síti oficiálně připojilo i Československo, konkrétně na ČVUT v Praze. V roce 1994 se internet komercionalizuje a po dalších dvou letech ho používá už 55 milionů uživatelů.

Svoboda na internetu a cenzura

Podle zprávy americké neziskové společnosti Freedom House, která sleduje míru svobody a demokracie po celém světě, klesá už 8 let v řadě svoboda na internetu. Zatímco vlády v autoritářských a totalitních režimech si s cenzurou a svobodou projevu až tak moc hlavu nelámou, pro státy s liberální demokracií to je velmi citlivá otázka a v případě internetu obzvlášť.

Obavy ohledně možné cenzury internetu vzbuzuje v březnu 2019 schválená směrnice Evropské unie o autorském právu na jednotném digitálním trhu, zejména články 11 a 13 (ve finálním znění články 15 a 17). Kritici ale poukazují na to, že články 11 a 13 spíše než k spravedlivější distribuci zisku, povedou k filtraci, respektive k monitorování a následné cenzuře obsahu.

Články 15 a 17 směrnice EU o autorském právu

Problém to bude zejména pro vyhledávače, které zobrazují ve svých výsledcích úryvky ze článků zpravodajských webů. Mezi podporovatele tohoto opatření patří samozřejmě různé vydavatelské unie, jako například Evropský svaz vydavatelů tisku ENPA nebo Unie vydavatelů ČR.

Za kontroverzní je považován také článek 17, který přenáší odpovědnost za porušování autorských práv z koncového uživatele na provozovatele platformy, kde je určitý obsah nahráván. Aby se tak poskytovatelé platforem vyhnuli postihu, budou muset vytvořit automatické monitorování a filtrování nahrávaného obsahu. A právě tady hrozí, ač většinou nechtěná, cenzura.

Neutralita sítě

Neutralita sítě zjednodušeně znamená, že všechna data, která se v síti přenáší mají stejnou prioritu. Poskytovatel připojení tak nemůže zpomalovat přenos dat u určitých stránek nebo jiné naopak zrychlovat. Při zachování principu neutrality sítě tedy proudí všechna data stejnou rychlostí.

Zastánci prolomení neutrality sítě uvádí zejména tyto dva argumenty: v prvé řadě by internetové připojení k určitým stránkám mohlo být pro koncového zákazníka výrazně levnější nebo dokonce zdarma. Poskytovatelé internetu a operátoři tak budou muset vynaložit nemalé prostředky na budování kvalitnější sítě. Dostávají se tím do situace, kdy je na jedné straně tlak na snižování cen za připojení a na straně druhé vysoké náklady na nutnou infrastrukturu.

Jejich hlavní argument je vcelku zřejmý: ve chvíli, kdy se budou určité stránky načítat rychleji nebo budou součástí bezplatných nebo velmi levných balíčků služeb, budou mít internetoví giganti ještě větší monopol, než mají nyní. Zastánci zachování neutrality sítě také poukazují na riziko spojené s výhodným postavení samotných poskytovatelů služeb.

Ve státech Evropské unie naopak stále platí nařízení Evropského parlamentu a Rady EU ze dne 25. 11. 2015, ve kterém je princip síťové neutrality zakotven. Nařízení je však taktéž terčem kritiky, zejména kvůli své vágnosti a nejasnostem, které by paradoxně mohly vést k opačnému efektu.

Budoucnost internetu

Odhadovat, jak bude internet vypadat až oslaví další kulatiny, je asi jako věštit z křišťálové koule. Proměnných je zkrátka příliš mnoho a to nejen v oblasti internetové svobody a otevřenosti. Velký otazník visí také nad bezpečností. Když navíc vezmeme v úvahu, jaký kus cesty internet urazil jen za posledních 25 let, nelze předpokládat, že vše, co o něm platí dnes, bude pravdou i v budoucnu.

tags: #internet #ohrozeni #svobody #argumenty

Oblíbené příspěvky:

• Aktivity Petry Šimonové v oblasti životního prostředí
• Likvidace komunálního odpadu Napajedla
• Motýli a roční období
• Ribozomální recyklace u bakterií
• Dopady Výroby Elektřiny v ČR