PhDr. Ivan Rynda (* 6. února 1953, Praha) je český sociální a kulturní ekolog, vysokoškolský pedagog a politik. Zabývá se zejména udržitelným rozvojem, ekonomikou a právem životního prostředí, globálními civilizačními problémy či vztahem médií a ekologie.
Na pražské Univerzitě Karlově vystudoval český jazyk a filozofii, v roce 1985 získal titul PhDr. Od roku 1975 se živil jako sanitář, montér, myč oken a knihovník, poté jako programátor a systémový analytik. Filosofie, literární věda, zájem o politiku a věci veřejné a o globální problémy lidské civilizace jej dovedly k problematice životního prostředí.
Po několika manuálních zaměstnáních v letech 1975-1977 pracoval do roku 1989 jako programátor a systémový analytik v oblasti výpočetní techniky. V letech roce 1992 až 1994 byl poradcem ministra zemědělství. Je zástupcem ředitele Centra Univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí.
Od léta 92 do roku 2008 působil na Karlově universitě jako člen a zástupce ředitele Centra UK pro otázky životního prostředí, od roku 2000 současně jako vedoucí katedry sociální a kulturní ekologie na Fakultě humanitních studií. V letech 1996 až 2001 člen akademického senátu UK a jeho pedagogické komise, do roku 1999 místopředseda oborové sekce grantové agentury UK.
V roce 2000 spoluzakládá Fakultu humanitních studií UK a současně zakládá katedru a obor sociální a kulturní ekologie, který přednáší. Od roku 2001 působí jako vedoucí Katedry sociální a kulturní ekologie na Fakultě humanitních studií UK v Praze, přednáší však také na řadě jiných vysokých škol.
Čtěte také: Kvalita ovzduší ve Vídni
Účastnil se taktéž obou "Summitů Země" v Riu de Janeiro (1992) a Johannesburgu (2002).
Po listopadu 1989 se stal za Občanské fórum poslancem Federálního shromáždění, kde byl předsedou výboru pro životní prostředí Sněmovny lidu. Po rozpadu Občanského fóra se stal členem Občanského hnutí, respektive jeho následnických subjektů Svobodných demokratů a Svobodných demokratů - Liberální strany národně sociální (do roku 1997).
V senátních volbách v roce 2006 kandidoval jako nestraník za Stranu zelených ve volebním obvodu Praha 2 (zahrnuje zejména Žižkov a Vinohrady).
Je zakládajícím členem Společnosti pro trvale udržitelný život (STUŽ) a spoluzakladatel Rady vlády ČR pro udržitelný rozvoj a od roku 2003 je jejím členem.
V 90. letech se stal členem mnoha akademických, státních a neziskových institucí a organizací. V roce 2002 získal Cenu Josefa Vavrouška vyhlašovanou Nadací Charty 77.
Čtěte také: Vzpomínka na Ivana Bičíka
Je spoluzakladatel Společnosti pro trvale udržitelný život (místopředseda) a Národního lesnického komitétu, zakládající člen Českého komitétu pro hodnocení vlivů na prostředí (IAIA - International Association of Impact Assessment) při Akademii věd ČR, člen Poradního sboru Ústavu pro ekopolitiku, člen Vědecké rady Ústavu ekologie krajiny Akademie věd ČR, člen meziresortní pracovní skupiny Environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty Ministerstva životního prostředí a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, člen pracovní skupiny Sport a prostředí Českého olympijského výboru (1998-), člen odborného grémia ministra životního prostředí pro národní parky (1999-), člen rady Národního certifikačního střediska (1999-) pro certifikaci dřeva, člen Vědecké sekce Rady Národního parku Šumava (2000-2011) a člen Rady Krkonošského národního parku (2004-), člen Rady pro trvale udržitelný rozvoj Ministerstva životního prostředí České republiky (2000-), člen metodického grémia Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví (20006).
Člen odborné poroty soutěže EkoFilm (2001-2005), České asociace Římského klubu (2002-), Českého národního komitétu programu UNESCO Člověk a biosféra (2001-) a od roku 2008 jeho předseda, člen České komise pro UNESCO, člen výkonného výboru, předseda sekce pro životní prostředí (2011-); od založení v r. 2008 člen výboru České společnosti pro ekologii, dále člen.
Publikuji hojně v mnoha médiích, včetně pravidelného pořadu v Českém rozhlasu v letech 2000 až 2004.
Čtěte také: Bartoš a ekologie v ČR
tags: #ivan #rynd #ekolog #životopis