Změna klimatu jako bezpečnostní riziko: Úvaha

Hlavním sdělením analýzy rizik je, že bez rozhodných protiopatření přesáhne v následujících desetiletích změna klimatu adaptační schopnosti mnoha společností.

Z analýzy rizik plyne, že bez rozhodných protiopatření přesáhne v následují­cích desetiletích změna klimatu adaptační schopnosti mnoha společností. To může vyústit v destabi­lizaci a násilí ohrožující v nové míře národní i mezinárodní bezpečnost. Avšak změna kli­matu může také sjednotit mezinárodní společenství, a to za předpokladu, že ji rozpozná jako hrozbu lidstvu a brzy nastaví kurs k vyhnutí se nebezpečné antropogenní změně klimatu přije­tím dynamické a glo­bálně koordinované klimatické politiky.

Abychom se vyhnuli tomuto vývoji, během příštích 10 až 15 let musí být zavedena ambicióz­ní globální klimatická politika. Efektivní mezinárodní režim ochrany klimatu musí zajistit, aby emise skleníkových plynů klesly na polovinu do poloviny 21. století.

Tato závažná výzva pro mezinárodní politiku vyvstává současně s dalekosáhlým posunem center moci v politickém uspořádání světa, kterému bude dominovat vzestup nových velmocí jako Čína a Indie a současná relativní ztráta moci Spojených států. Zkušenost z minulosti naznačuje, že tato přeměna bude doprovázena nepokoji v mezinárodním systému, které mohou zproblematizovat dosažení nezbytného pokroku v multilate­rální klimatické politice.

Toto je perspektiva, vůči níž WBGU v této zprávě shrnuje současný stav znalostí na téma „Změ­na klimatu jako bezpečnostní riziko". Je založena na výsledcích zkoumání environ­mentálních konfliktů a příčin válek a na výzkumu vlivu klimatu.

Čtěte také: Pohledy na změnu klimatu

Změna klimatu zatím teprve začíná, ale její dopady se budou v nadcházejících desetiletích neus­tále stupňovat. WBGU ukazuje, že změna klimatu zaprvé zhoršuje stávající environ­mentální krize, jako sucho, nedostatek vody a degradaci půdy, zesiluje konflikty o využití půdy a může vyvolat další environmentálně podmíněnou migraci. Rostoucí globální teploty budou ohrožovat základy obživy mnoha lidí, zvláště v rozvojových oblastech, zvyšovat zranitelnost vůči chudobě a sociální deprivaci, a tedy ohrožovat bezpečnost lidí. Zejména ve slabých a zranitelných státech se špatně fungu­jícími institucemi a systémem vlády změna klimatu pravdě­podobně přesáhne místní schopnost adaptace na měnící se environmentální podmínky, a bude tedy posilovat trend k obecné nestabilitě, která již existuje v mnoha společnostech a regionech (Box 1).

Zadruhé, nastanou pravděpodobně nové konfliktní konstelace. Vzestup výšky hladiny moře spolu s bouřemi a povodněmi by mohly v budoucnosti ohrožovat města a průmyslové oblasti podél po­břeží Číny, Indie a USA. Tání horských ledovců by ohrozilo zásobování vodou v ob­lastech And a Himálají.

Celkově WBGU považuje klimaticky vyvolané mezistátní války za nepravděpodobné. Nicméně změna klimatu může snadno vyvolat národní i mezinárodní distribuční spory a zesílit problémy, kte­ré jsou již nyní těžko zvládnutelné, jako rozpady států, erozi společenského uspořádání a rostoucí sklon k násilí. V nejhůře postižených oblastech by to mohlo vést k šíření procesu destabilizace s ne­ostrými strukturami konfliktů.

Společnosti přecházející od autoritářských k demokratickým systémům jsou obzvláště citlivé na krize a konflikty. Změna klimatu ovlivní mnoho takových zemí a vystaví je dalšímu tlaku na adap­taci jejich společností.

Násilné konflikty jsou velmi častým jevem ve slabých a křehkých státech, kterých je v současnosti asi 30 a které charakterizuje permanentní slábnutí nebo dokonce rozklad jejich stát­ních institucí. Dopady změny klimatu ovlivní zejména ty regiony světa, ve kterých již převažují státy se slabou schopností řízení a řešení problémů.

Čtěte také: Řešení Klimatické Změny

Empirické studie ukazují, že chudé země jsou mnohem náchylnější ke konfliktům než prosperuj­ící společnosti. Změna klimatu povede k citelným ekonomickým nákladům v rozvojových ze­mích: pokles zemědělských výnosů, extrémní projevy počasí a migrační pohyby mohou všech­ny bránit hospodářskému rozvoji.

Kdekoli se spolu setkají rychlý populační růst, vysoká hustota zalidnění, nedostatek zdrojů (zemědělské půdy, vody) a nízká úroveň hospodářského rozvoje, tam se zvýší riziko konfliktu. V mnoha zemích a regionech, které již prodělávají rychlý populační růst s vysokou hustou za­lidnění a čelí chudobě, zhorší změna klimatu nedostatek zdrojů, a tím zvýší riziko konfliktu.

Konflikty, které jsou zpočátku omezeny na místní nebo národní měřítko, často destabilizují sou­sední země, např. proudy uprchlíků, černým obchodem se zbraněmi nebo ústupem bojovníků. Konflikty tedy jeví efekt přelévání.

WBGU identifikuje čtyři schémata konfliktů, ve kterých může být krizový vývoj očekáván jako vý­sledek změny klimatu a které mohou nastat s podobnými vlastnostmi v různých oblastech světa.

Schémata konfliktů v důsledku změny klimatu

1. Klimaticky vyvolané znehodnocení zdrojů sladké vody

1,1 miliardy lidí nemá v současnosti spolehlivý přístup k pitné vodě. Pro stovky milionů lidí by se situace mohla zhoršit s tím, jak změna klimatu změní proměnlivost srážek a množství dostupné vody. Současně se zvyšuje poptávka po vodě vlivem rostoucí populace a jejími zvyšujícími se nároky. Tato dynamika rozněcuje distribuční konflikty a představuje zá­važné problémy pro systémy hospodaření s vodou v dotčených zemích. Například ob­lasti závislé na vodě z tajících horských ledovců ohrožených změnou klimatu budou vy­žadovat nové strategie hos­podaření s vodou a novou infrastrukturu, stejně jako politické úsilí k odvrácení ná­rodních, nebo dokonce přeshraničních konfliktů o rozdělení stále omezenějších zdrojů vody. Bohužel země, které budou nejvíce trpět nedostatkem vody, jsou obecně ty, které již nyní po­strádají politický a institucionální rámec nutný k přizpů­sobení systémů hospodaření s vodou a krizového vedení.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

2. Klimaticky vyvolaný pokles produkce potravin

V současnosti je na světě více než 850 milionů lidí podvyživených. Tato situace se bude do budoucna ná­sledkem změny klimatu patrně zhoršovat s tím, jak potravinová nejistota v nízkých zeměpisných šíř­kách, tj. v mnoha rozvojových zemích, vzroste se zvýšením teploty už o 2 °C (vzhledem k úrovni roku 1990). S globálním oteplením o 2-4 °C se očekává celo­světový pokles pro­duktivity zemědělství. Tento trend bude podstatně zesílen postupem pouští, zasolováním půd a nedostatkem vody. Například v jižní Asii a severní Africe jsou již oblasti vhodné pro zemědělství silně využívány.

3. Klimaticky vyvolaný nárůst katastrof - bouří a povodní

Změna klima­tu povede k dalšímu vzestupu výšky hladiny moře a k intenzivnějším bouřím a si­lným sráž­kám. To velmi zvýší rizika živelných pohrom nastávajících v mnoha městech a průmys­lových regionech v pobřežních pásmech. Tato rizika budou dále zesílena od­lesňováním po­dél horních toků řek, poklesem půdy v rozsáhlých městských oblastech a stále větší prosto­rovou koncentrací obyvatelstva a majetku. Bouře a povodně přispěly ke konfliktům už v mi­nulosti, zvláště v období domácího politického napětí, např. ve Střední Americe, Indii a Číně. Na jedné straně se konflikty v budoucnosti pravdě­podobně budou kupit proto, že právě regiony čelící riziku bouří a povodní, jako Střední Amerika a jižní Afrika, mají obecně slabé ekonomické a politické schopnosti, což činí adaptaci a krizové vedení mnohem složi­tější.

4. Klimaticky vyvolaná migrace

Zkušenost ukazuje, že migrace může vel­mi zvýšit pravděpodobnost konfliktu v tranzitních i cílových oblastech. Můžeme oče­kávat, že počet environmentálních migrantů v budoucnosti vlivem změny klimatu podstatně poros­te. Především v rozvojových zemích nárůst sucha, degradace půdy a zvýšený nedosta­tek vody v kombinaci s vysokým populačním růstem, nestabilními in­stitucemi, chudobou a vy­sokým stupněm závislosti na zemědělství znamená, že je tam mimořádně významné riziko výskytu a zvětšení rozsahu environmentální migrace. Větši­na environmentální migra­ce se zpočátku děje uvnitř daného státu. Přeshraniční en­vironmentální migrace bude mít hlavně podobu migrace jih-jih, ale Evropa a Severní Amerika musí také očekávat pod­statně zvýšený migrační tlak z regionů nejvíce ohrožených změnou klimatu.

Společenské dopady změny klimatu v různých oblastech světa

• Severní Afrika: Možnost politické krize a migračního tlaku se bude zvyšovat vlivem spolupůso­bení přibývajících epizod sucha a nedostatkem vody, vysokého populačního růstu, poklesu potenciá­lu zemědělství a slabé schopností politiky řešit problémy.
• Oblast Sahelu: Změna klimatu způsobí další environmentální stres a společenské krize (např. su­cha, neúrody, nedostatek pitné vody) v regionu již charakterizovaném slabými státy (např. Somál­sko, Čad), občanskými válkami (např.
• Jižní Afrika: Změna klimatu může dále oslabit ekonomické potenciály tohoto regionu, jehož země ve většině případů již náležejí k nejchudším na světě.
• Indie, Pákistán, Bangladéš: Dopady změny klimatu budou v tomto regionu obzvláště tvrdé: ústup horských ledovců v Himálajích ohrozí zásobování vodou pro miliony lidí, změny každoročního monzunu postihnou zemědělství a rostoucí hladina moře a cyklóny budou ohrožovat lidská obydlí v oblasti hustě zalidněného Bengálského zálivu.
• Čína: Změna klimatu zesílí stávající environmentální zátěž (např. znečištění vzduchu a vody, degradace půdy) nárůstem suchých období a vln horka, což zesílí postup pouště a nedostatek vody v některých částech země. Rostoucí hladina moře a tropické cyklóny ohrožují ekonomicky význam­né a hustě zalidněné východní pobřeží. Řídící schopnosti vlády mohou být přetíženy prudkým tempem modernizace, environmentálními a společenskými krizemi a dopady změny klimatu.
• Andská oblast a Amazonie: Rychlejší ústup horských ledovců v Andách zhoršuje problémy regio­nu s vodou.

WBGU vychází z toho, že obzvláště Čína a Indie, vzhledem k velikosti jejich populace a dyna­mice ekonomiky, získají v blízké budoucnosti větší politický význam. Spojené státy americké - v současnosti jediná světová supervelmoc - ve stejné době pravděpodobně zažijí relativní pokles moci. Vzestup Číny a Indie proto znamená závažný posun center moci v politickém uspořádání svě­ta, který se změní z unipolárního systému na vícepolární.

Pohled zpět do histo­rie ukazuje, že přemě­na jednoho typu světového pořádku na jiný se zřídkakdy děje mírovou cestou. Následný politický, institucionální a socioekonomický zmatek a požadavky na přizpůso­bení můžou vyvolat významné konflikty zájmů uvnitř mezinárodního společenství a zvýšit ná­chylnost států k násilnému rozsévání konfliktů. To ale neznamená, že transformační procesy, které jsou v budoucnosti na mezinárodní scéně očekávány, budou nutně násilné.

Globální politika bude proto muset během příštích dvou desetiletí zvládnout dva problémy zá­roveň: posun center moci v politickém uspořádání světa a celosvětový obrat směrem k účinné kli­matické politice. Pro obě výzvy je podstatná stabilizace a další rozvoj vícepolárního systému. Ko­nec konců, budoucí vzájemné působení starých a nových aktérů globální politiky bude jedním z faktorů, které zásadně určí, zda a jak mohou být globální problémy a rizika vy­vstávající v 21. století úspěšně zvládnuty a jakou roli v této souvislosti může hrát „zbytek svě­ta".

1. Možný nárůst počtu slabých a křehkých států v důsledku změny klimatu: Slabé a křehké státy ne­mají dostatečnou schopnost zaručit základní funkce státu, zejména státní monopol na použití síly, a tudíž už představují významný problém pro mezinárodní společenství. Doposud se však meziná­rodnímu společenství nepodařilo najít politickou vůli nebo poskytnout nezbytné finanční prostředky na podporu dlouhodobé stabilizace těchto zemí. Navíc dopady netlumené změny klimatu by tyto země zasáhly zvláště silně, čímž by dále omezily a případně přesáhly jejich schopnost řešit problémy. Konfliktní konstelace se mohou také vzájemně posilovat, např. pokud se rozšíří environ­mentální migrací za hranice přímo zasaženého regionu, a tím i destabi­lizovat další sousední státy. To by mohlo nakonec vést ke vzniku „selhávajících subregionů" se­stávajících z několika současně přetížených států. Tím by ve světové politice narůstaly „černé díry", které charakterizuje zhroucení právního a veřejného pořádku, tj. pilířů bezpečnosti a sta­bility. Zatím je nejasné, jestli na pozadí in­tenzivnějších klimatických vlivů bude mezinárodní společenství schopno tento erozní proces účinně potlačit.

2. Riziko pro globální ekonomický rozvoj: Změna klimatu upraví podmínky regionálních vý­robních procesů a zásobovací infrastruktury. Regionální nedostatek vody bude bránit rozvoji zavlažovacího zemědělství a dalších odvětví náročných na vodu. Sucha a degradace půdy po­vedou k poklesu vý­nosů v zemědělství. Častější extrémní jevy, jako bouře a záplavy, vystaví riziku průmyslové zóny, dopravní, zásobovací a výrobní infrastrukturu v pobřežních oblastech, což přinutí firmy k přemístě­ní nebo uzavření provozů. V závislosti na typu a intenzitě klima­tických vlivů to může mít význam­ný nepříznivý dopad na globální ekonomiku. Netlumená změ­na klimatu by vedla k podstatně snížené míře růstu.

3. Rizika rostoucích mezinárodních distribučních konfliktů mezi těmi, kteří změnu klimatu převážně způsobují, a těmi, které nejvíce zasáhne: Změna klimatu je působena převážně průmyslovými a nově industrializovanými zeměmi. Větší rozdíly mezi v emisích na obyvatele mezi průmyslovými a rozvojovými či nově industrializovanými zeměmi jsou stále více po­važovány za „propad sprave­dlnosti", zvláště když rostoucí náklady změny klimatu nesou hlavně rozvojové země. Čím větší bu­dou škody a náklady na přizpůsobení se na Jihu, tím in­tenzivnější distribuční konflikty mezi těmi, kteří změnu klimatu převážně způsobují, a těmi, které nejvíce zasáhne, nastanou.

Změny klimatu ve 20. století

• Průměrná teplota vzduchu nad povrchem Země se během 20. století zvýšila o 0,6 °C, z globálního hlediska bylo posledních 10 let 20. století prokazatelně nejteplejší dekádou a rok 1998 byl prokazatelně nejteplejším rokem od roku 1861, kdy začínají být k dispozici ve větší míře měření teploty.
• Průměrná výška hladiny světového oceánu vzrostla během 20.
• Srážkové úhrny ve středních a vyšších zeměpisných šířkách severní polokoule narostly ve 20. století průměrně o 0,5-1 % za každých 10 let, v tropických oblastech průměrně o 0,2-0,3 % za každých 10 let.
• Ve středních a vyšších zeměpisných šířkách se ve druhé polovině 20.

Dnes už téměř nikdo nepochybuje, že hlavní příčinou oteplování zemské atmosféry je skleníkový efekt. Podobně jako stěny skleníku, propouští atmosféra k Zemi krátkovlnné sluneční záření. Infračervené záření (teplo) ven ze Země ale propouští atmosféra obohacená o skleníkové plyny hůře než původní čistá atmosféra. Stejně to dělají skleněné stěny skleníku.

Nejpodstatnějším činitelem, způsobujícím v atmosféře skleníkový efekt je oxid uhličitý (CO2). Do ovzduší se dostává především při spalování uhlí, ropných produktů a plynu, určených hlavně k výrobě energie (ať už tepelné nebo elektrické) a k dopravě. Mezi další skleníkové plyny patří metan (CH4), troposférický ozon, oxid dusný (N2O) nebo vodní pára.

tags: #zmena #klimatu #uvaha

Oblíbené příspěvky:

• O holografické informaci v přírodě
• Estonsko, Lotyšsko a Litva
• Ochrana přírody v Československu
• Použití dymových tyčinek v odpadním hospodářství
• Třídění odpadu v Rakousku