Úvaha o změně klimatu: Argumenty a pohledy

Klimatická změna představuje jednu z největších výzev, kterým kdy lidstvo čelilo. Ekologisté nás neustále varují před nebezpečím globálního oteplování Země a hned také prstem ukazují na viníka - člověka a „jeho“ skleníkové plyny. A protože katastrofy jsou to, co zaujme, světem se rozeběhly vize zatopené Země, nížin a celých států z fyzické a politické mapy světa.

Vědecké poznatky varují, že překročení určitých bodů zvratu klimatického systému by mohlo vést k nevratným a zrychlujícím se změnám klimatu. Už nyní pozorujeme dopady, které vědci dlouho předpovídali - úbytek arktického ledu, tání ledovců, zvyšování hladin oceánů, častější vlny extrémních veder a častější výskyty extrémního počasí. Ve skutečnosti se snažíme čelit něčemu tak komplexnímu, abychom uchovali svůj dosavadní způsob života, ale ten se pravděpodobně definitivně promění, a to nejenom v energetice.

Klimatické změny jsou i před důkladné odborné studium prováděné v celosvětovém měřítku a s využitím velmi propracovaných matematických metod a superpočítačů stále dost velkou neznámou. Ne ale úplnou: změna klimatu je potvrzená a modely ukazují její možný vývoj do blízké budoucnosti.

Mezinárodní společenství proto již desítky let hledá způsoby, jak klimatickou změnu zpomalit - od zakládání Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) v 80. letech po Pařížskou dohodu z roku 2015, jež si klade za cíl udržet globální oteplení pod 2 °C (ideálně 1,5 °C) oproti předprůmyslové éře. Tyto iniciativy daly impuls řadě konkrétních politik na národní i nadnárodní úrovni.

Evropská reakce na klimatickou krizi

V Evropské unii se odpovědí na klimatickou krizi stal ambiciózní European Green Deal (Zelená dohoda) a s ním spojený evropský klimatický zákon. Tyto dokumenty právně zakotvují cíl dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050 a mezicíl snížit emise o 55 % do roku 2030. Na podporu těchto závazků přijímá EU rozsáhlý balík opatření - reformu trhu s emisními povolenkami (EU ETS), zavedení povolenek i pro další sektory (tzv. ETS 2), přísnější standardy pro průmysl a dopravu, či pravidla ESG reportingu (nové směrnice o podnikovém vykazování udržitelnosti). Cílem je dekarbonizovat evropskou ekonomiku a přispět k naplnění závazků Pařížské dohody.

Čtěte také: Dopady klimatické změny na bezpečnost

Realizace Zelené dohody vyžaduje obrovské investice, kdy Evropská komise odhaduje, že do energetické infrastruktury a nových technologií bude třeba každoročně vložit stovky miliard eur. Firmy navíc nesou nejen náklady na samotné technologie, ale i na administrativu v podobě rozšířeného ESG reportingu a dalších povinností. Z pohledu podnikatelů a investorů je velkým problémem nepředvídatelnost prostředí - cena emisních povolenek kolísá, což komplikuje plánování dlouhodobých projektů a podrývá důvěru v cenové signály trhu s uhlíkem. Připočteme-li stále nové regulatorní požadavky, vzniká obraz nekonzistentního prostředí, které investice spíše odrazuje, než podporuje.

Vysoké ceny energií a složité předpisy oslabují konkurenceschopnost evropských firem, zejména v energeticky náročných odvětvích. Výroba klíčových surovin, jako je ocel, cement či chemické produkty, se proto přesouvá mimo EU - fenomén známý jako carbon leakage. Takové případy ilustrují, že administrativní zátěž a přísné ekologické limity mohou odrazovat investory nejen v Česku, ale v celé EU.

I přes tyto korekce zůstává faktem, že evropská cesta dekarbonizace je záměrně velmi ambiciózní a přísná - a tedy nákladná. Určitá odvětví, která jsou z podstaty „špinavá“ (vysokouhlíková), mohou narazit na své limity fungování v EU; buď se rychle transformují, nebo utlumí výrobu, případně se přesunou jinam. Tento trend však s sebou nese rizika: pokud by v budoucnu došlo k narušení globálního obchodu či geopolitickým konfliktům, Evropa by mohla postrádat klíčové suroviny a kapacity, které mezitím outsourcovala mimo svůj kontinent.

Evropa jako “kapka v moři” globálních emisí?

Evropská unie dnes produkuje pouze kolem 6 % světových emisí skleníkových plynů. Čína sama dnes vypouští asi 35 % světových emisí CO₂ a do první trojice znečišťovatelů se nově zařadila i Indie. Samozřejmě, pokud by EU plnila své ambice a stala se do poloviny století klimaticky neutrální, pomůže to, ale celosvětové klima tím nezachráníme, bez obdobných kroků jinde. Evropský podíl na současných emisích je už relativně malý - jistě, pořád jsme čtvrtý největší emitent, ale i tak se jedná o zhruba dvacetinu globálních emisí.

Na druhou stranu je nutné zmínit historickou odpovědnost a spravedlnost. Kumulativně evropské státy patří k největším historickým znečišťovatelům. Už v 90. letech IPCC upozornil, že klimatická změna může vyvolat masové migrace a že rozvinuté země nesou hlavní díl zodpovědnosti za problém. I dnes máme na osobu vyšší emise než světový průměr - evropské per‑capita emise CO₂ sice klesly, ale stále převyšují globální průměr asi o 15 %. Z hlediska principu “společné, ale rozdílné odpovědnosti“, který je zakotven v mezinárodních klimatických dohodách, tedy morálně nelze říci, že „Evropa už udělala dost“.

Čtěte také: Řešení Klimatické Změny

Skutečným „háčkem“ však je, zda i při maximální evropské snaze zabráníme katastrofickým změnám, nebo zda kvůli objektivním limitům náš příspěvek nebude stačit. Jinými slovy - neobětujeme příliš, za příliš vysokou cenu, pro příliš malý výsledek?

Vyjádřeno řečí čísel, během posledních 2 000 let byly koncentrace CO2 až do roku 1750 stabilně v rozmezí 275-280 ppm v atmosféře, nyní jde již o úroveň - květen 2019 - 414,7 ppm. Tato zjištění potom slouží táboru početnějšímu (IPCC + EU), aby doslova s klackem v ruce nutilo celou společnost k uznání jediné absolutní pravdy o CO2 a následnému přijetí tzv. dekarbonizace společnosti. Tedy zejména ke spektakulárnímu přechodu národních energetik na OZE, zejména fotovoltaiku, větrné elektrárny, elektromobilitu, bateriová úložiště apod. Tato doktrína je označena jako European Green Deal a nepřímo byla prezidentem USA Donaldem Trumpem ocejchována jako neužitečná.

Role sluneční aktivity a další faktory

Oteplování Marsu tedy z podstatné části (pokud ne úplně) má svůj zdroj ve Slunci, v jeho aktivitě a v jeho činnosti. Studie, vycházející z dat naměřených sondou, s typickou vědeckou opatrností upozorňují na několik podstatných faktorů, které nesmí být při interpretaci těchto měření zamlčeny. Dříve byla atmosféra Marsu mnohem chladnější než dnes, což je v relaci s našimi znalostmi o vývoji zemského klimatu v horizontu deseti tisíc let do minulosti, pro ověření jejích současných změn ale je nezbytné vytvořit delší časovou řadu. Tyto informace, byť získané z dost krátkého časového intervalu, dávají signál, že globální oteplování má svůj podstatný zdroj v přírodě samé, a tím upozorňují na nebezpečí antropocentrického přehánění našich zásluh v této oblasti.

Druhý tábor, pracovně klimaskeptici, si dal neméně usilovnou práci, aby znevěrohodnil a zpochybnil namalovanou stavbu o domnělém viníkovi - emisích CO2 vzniklých spalováním fosilních paliv jakožto hlavním hybateli klimatické změny. Dobrých důvodů proto našli dost. Náhlé klimatické změny tady probíhaly dávno a hlavně často, použité metody a jejich data IPCC údajně nejsou objektivní, prvotním činitelem je bezesporu změna příjmu sluneční energie v důsledku kolísání dráhy Země nebo změny sluneční radiační aktivity. Argumentují neméně obratně a svá tvrzení také dokládají řadou odborných vědeckých publikací. Dále si připomeňme, že nejdůležitějším skleníkovým plynem je vodní pára, cca 4 % atmosféry a podíl CO2 je 0,03 %.

Ještě před dvěma roky to vypadalo tak, že klimaalarmisté na celé čáře zvítězí, neboť se jim podařilo ovládnout jak mocenské pozice v orgánech EU, tak i valnou část sdělovacích prostředků. Kladivem na čarodějnice se měla stala „encyklika“ European Green Deal. Nestalo se tak. Prvním impulsem proti plánovaným změnám se stalo skutečně nečekané vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách v USA. Splnil svůj slib a od Pařížské dohody odstoupil. Druhou trhlinou v šiku přátel za snižování emisí CO2 se stala pandemie koronaviru. V jeho důsledku doslova ochrnulo asi na měsíc čínské hospodářství (největší emitent CO2) a mělo tedy dojít k poklesu koncentrace CO2 v atmosféře. Ke změně skutečně došlo, ale nikoli v souladu s předpoklady IPCC.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

Dva ruští vědci, V. G. Gorshkov, A. M. Makarieva, přišli s novou koncepcí biotické regulace prostředí. První práce „Energetika biosféry“, „Struktura toků biosférické energie“, „Rozložení toku energie mezi organismy různých dimenzí “ vznikly již v r. 1990. Nelze v několika řádcích podat byť stručný popis výkladu, který by byl dostatečně srozumitelný a přehledný pro veřejnost.

Nyní je každému čtenáři jasné, proč se tyto myšlenky nemohly prezentovat na veřejnosti, neboť nekompromisně ukazují, že veškeré snažení kolem CO2 a OZE bylo v podstatě zbytečné a biliony dolarů, které protekly tímto směrem, byly (možná) utraceny bez adekvátního přínosu. Ani klimaskeptici ale nemohou jásat. Pozitivem práce ruských vědců je to, že prokazují, že lze za řádově nižších nákladů, oproti tzv. „dekarbonizaci“, dosáhnout ekologické stability.

Otázka vlivu člověka na globální změny klimatu se bohužel přesunula do stejné roviny, jako náboženství. Jsou dvě skupiny: jedni co věří, druzí co ne. Podstatou náboženství je, že není korigovatelné rozumem.

Různé pohledy na řešení klimatické krize

Klimazpochybňovači se v poslední dekádě posunuli od absolutního popírání člověkem způsobených změn klimatu ke kritice záchranných opatření. Teze klimazpochybňovačů jsou navíc uklidňující. Zatímco takzvaní alarmisté burcují, hrozí a žádají změnu fungování společnosti i chování jednotlivců, klimazpochybňovači jedou úplně jinou linku. Nemusíte se vzdávat masa - vegani jen povykují, kdo by potom spásal trávu?

Bjørn Lomborg a další odmítají investice do velmi drahého snižování emisí. Používají totiž ekonomický model, konkrétně Dynamic Integrated Climate Economy Model. Porovnává cenu snah snížit produkci skleníkových plynů s velikostí škod, které by přinesla nekontrolovaná klimatická změna. Optimální oteplení je podle něj výrazně vyšší než Pařížskou dohodou domluvené maximálně dva stupně Celsia proti předindustriálním hodnotám. Zcela akceptovatelné jsou pro něj i čtyři stupně do konce století, protože pak by došlo ke snížení světového HDP pouze o čtyři procenta.

Zpochybňovači se také často pohybují v paradoxech. Odmítají státní zásahy, ale umělá daňová úleva na letecký benzín či fosilní dotace jsou v pohodě. Navrhovaná řešení jsou pak často i velmi ambiciózní. Bjørn Lomborg by chtěl rovnou celosvětovou uhlíkovou daň.

Přístup „business as usual“ je silný v kritice ne zcela funkčních státních politik. Svým způsobem je sympatické, jak velkou pozornost věnuje rozvojovému světu a jeho potřebám. Klimatické změny zasáhnou nejhůře opět právě bývalé kolonie, a čím chudší budou, tím hůře na ně krize dopadne. Bohatší státy mají ale zároveň jen omezené nástroje, jak pomoci.

Klimaticky odolný rozvoj má jít podle definice o takový model rozvoje, který integruje klimatickou mitigaci a adaptaci, a tím podporuje udržitelný rozvoj.

Jádro zmíněné schizofrenie však spočívá vůbec v celospolečenském přístupu k řešení této problematiky, viditelném na reálných opatřeních, která jsou v tomto směru podnikána. Z tématu klimatické změny se stala záležitost identity. Patrné je to zejména ve Spojených státech, kde jedna ze dvou stran kategoricky odmítá mezinárodní dohody a prakticky jakoukoliv klimatickou politiku, zatímco pro druhou stranu je to téma o to klíčovější.

Význam zeleně ve městech a krajině

Stromy a keře, tyto absolutně nejzákladnější prvky ekosystému, jsou stále více vnímány jako něco nežádoucího a epidemie této „stromofobie“ zachvacuje stále více městský i venkovský prostor. Ne, určitě nejsou prostředkem samospásným, který za nás způsobí zázrak. Stejně jako přijetí potřebných legislativních direktiv shora je ale nezbytné začít podnikat konkrétní kroky i odspodu, tedy na lokální bázi. A v tomto boji za společnou věc nemůže být do začátku snad už ani nic jednoduššího než prostě „jen“ nechat růst pár stromů navíc.

tags: #zmena #klimatu #uvaha #argumenty

Oblíbené příspěvky:

• Cíle EU pro snížení emisí
• Ekologické dopady těžby lithia
• Význam straky v ekosystému
• Emise z dopravy a zdraví
• Ekosystém louka - interaktivní zábava