Rizika Jaderného Úložiště Jaderného Odpadu Asse

Jaderná energie je považována za staronovou naději. Naděje na zatím nekončící spotřebu elektrické energie. Dostavět další bloky stávajících jaderných elektráren nebude laciné.

Postavit JE Temelín do současné podoby stálo přibližně sto pět miliard korun. K tomu je třeba přičíst ještě náklady na údržbu, provoz, skladování a odstranění jaderného odpadu. Odhadem JE Temelín zatím stála něco přes dvojnásobek počáteční investice.

Poučit se můžeme u našeho německého souseda. Ano, řeč bude o tom, co se v souvislosti s výstavbou jaderných elektráren zmiňuje okrajově. O odpadu.

V SRN existuje v současné době osmnáct funkčních jaderných elektráren, které produkují okolo čtyři sta padesáti tun radioaktivního odpadu ročně. S tímto odpadem je třeba velmi opatrně nakládat. A o to se Němci marně pokouší již přes čtyřicet let.

Problémy s úložištěm ASSE II v Německu

Do jednoho z nejvýznamnějších úložišť (ASSE II), jehož bezpečnost byla odhadována na několik milionů let, zatéká. V blízkosti 130 000 sudů s radioaktivním odpadem se objevil radiací kontaminovaný solný louh. Na to, jak se tam dostal, nenašel odpověď ani ministr životního prostředí minulé německé vlády Sigmar Gabriel. Proto bude všech 130 000 sudů z úložiště vyzvednuto a uloženo jinde.

Čtěte také: Ekologické katastrofy: seznam a popis

Asse 2 je příkladem, v jakou katastrofu se může nakládání s radioaktivním odpadem zvrhnout. Němečtí daňoví poplatníci na to budou doplácet stovky milionů eur ještě mnoho desítek let. Odpad se do vytěženého dolu začal navážet v sedmdesátých letech i přesto, že už tehdy se objevily pochybnosti, zda je lokalita vhodná. „Varování se ukázala být pravdivá. Odpady se nikdy neměly uložit ve vytěženém dole,“ říká Ingo Bautz ze Spolkového úřadu pro ochranu před radioaktivní zářením (BfS).

V podzemí po těžbě soli zůstalo 131 obrovských volných komor. Odpad zaplnil třináct nejhlouběji položených. Zbytek by se v normálním případě zaplnil vodou, to však kvůli kontaminaci nebylo možné. Tíha masivu tak tlačí na zbylé volné prostory, čímž se narušuje okolní solná hornina. Skrze pukliny pak proniká do uzavřených komor voda. To je nejhorší možný scénář, jaký v úložišti jaderného odpadu může nastat. Před osmi lety objevili provozovatelé úložiště v hloubce 750 metrů kontaminovanou „bažinu“ s radioaktivním cesiem a tritiem.

Riziko, že kontaminace může dosáhnout až na povrch, vyhodnotily úřady jako příliš vysoké. V roce 2010 dospěly k rozhodnutí, že veškerý odpad je třeba vyzvednout. To však není tak jednoduché, jako ho bylo dopravit dolů.

Náklady a práce spojené s odstraněním odpadu

Na úkolu v současnosti pracuje 550 zaměstnanců státní společnosti Asse GmbH, která vznikla pouze za tímto účelem. „Roční náklady se pohybují na úrovni 150 milionů eur (přes 4 miliardy korun, pozn. red.). Od roku 1964 až do dnešních dnů pak provoz uložiště vyšel zhruba na jednu miliardu euro (27 miliard korun, pozn. red.),“ počítá Bautz. Vše z kapes daňových poplatníků.

Podle optimistických odhadů bude možné barely začít vyvážet nejdříve v roce 2036. Tak dlouho bude ještě trvat nejen postavit novou šachtu, ale především zajistit, aby při jejich vyzvednutí nenastala další kontaminace. „Nemůžeme komory jen tak otevřít. Nikdo dnes neví, jak to v nich vypadá a co se tam za uplynulých 40 let stalo,“ vysvětluje Bautz.

Čtěte také: Jaderné palivo a jeho skladování

I když 126 tisíc barelů se může zdát mnoho, podle Bautze jeho radioaktivita dohromady odpovídá jen dvěma setinám jednoho Castoru. To je označení pro kontejner na vysoce radioaktivní vyhořelé palivo z jaderných elektráren. Podle odhadů spolkového ministerstva životního prostředí zůstane po vypnutí poslední jaderné elektrárny v roce 2022 v Německu 1 100 Castorů s vyhořelým palivem.

Protesty proti úložišti Gorleben

Vesnice Gorleben vzdálená zhruba 150 kilometrů od Asse se měla stát hlavní konečnou stanicí téměř veškerého odpadu z Německa. Energetické koncerny zde investovaly celkem 1,6 miliardy eur, tedy přes 43 miliard korun. Dnes je však projekt v útlumu, aniž by se kdy začal používat.

Může za to skupina šedesátníků, kteří se modlí ve stínu těžební věže. Kvůli masivním protestům tak vzaly za své nejen plány konečného podzemního úložiště, ale i na zařízení na přepracování vyhořelého paliva. Jediným funkčním objektem v Gorlebenu zůstává nadzemní mezisklad, ve kterém je dočasně uloženo 113 Castorů.

Wolfgang Ehmke, osmašedesátiletý mluvčí iniciativy zdůrazňuje, že protestující jsou si vědomi toho, že odpad se někde uložit musí. Zpochybňují však, že Gorleben je nejvhodnější lokalitou.

„Máme obavu, že kvůli proinvestovaným penězům nastane tlak, aby konečné úložiště vzniklo právě zde. Je však potřeba zohlednit i takové věci, že jednou za milion let se vrací doba ledová a sever Německa pokryje ledovec, který krajinu zcela promění,“ uvažuje Ehmke o časových horizontech pro mnoho lidí jen těžko představitelných.

Čtěte také: Rizika jaderné energie: Pohled Greenpeace

Budoucnost úložišť v Německu

Jasněji by mohlo být letos v létě poté, co komise pro uložení vysoce radioaktivního odpadu zveřejní závěry své práce. Místo technických či ekonomických aspektů začíná svůj výklad historicko-filozofickou úvahou. Při zohlednění nálad německé veřejnosti je však jasné, proč byl do ostře sledované pozice dosazen právě absolvent ekonomie a sociálních věd a dlouholetý politik.

„Musíme posoudit technické i filozofické hledisko. Technické parametry však už ani tolik potřeba řešit není, to už se udělalo v minulosti. Mnohem náročnější je vybudovat důvěru veřejnosti,“ vysvětluje Müller.

Ani rozhodnutí komise však neurčí konečnou lokalitu, kde by mělo uložiště vzniknout. Rozhodne pouze o kritériích, podle kterých se bude vybírat.

Spolková společnost pro konečné ukládání (BGE) nedávno oznámila, že zákonem stanovený cíl - vybrat místo pro konečné úložiště vysoce radioaktivního jaderného odpadu do roku 2031- nebude splněn. Hledání by se v lepším případě protáhlo do roku 2046 a v horším do roku 2068.

Vzhledem k tomu, že výstavba úložiště bude trvat desítky let, se může s jeho zaplňováním začít až v 80. letech tohoto století. Společnost BGE zároveň počítá s termínem vyzvednutí sudů s jaderným odpadem z Asse. "Podle současných plánů by se mělo s vyzvednutím zde uloženého odpadu začít v roce 2033," potvrdila na dotaz mluvčí BGE Monika Hotopp.

Eleonore Bischoff ze spolku za výstup z jádra ve Wolfenbüttelu (WAAG) shrnuje stav věcí: "Čím později se najde místo pro trvalé úložiště vysoce radioaktivního odpadu, tím později se ukáže, zda je toto konečné úložiště vhodné i pro jaderný odpad z Asse II."

Podle Jakoba Blankenburga, poslance za SPD, není jasné, kde bude jaderný odpad z Asse uložen, dokud nebude v provozu konečné úložiště vysoce radioaktivních odpadů. Kvůli této "skladovací mezeře" se podle něj lze obávat, že by jaderné sudy mohly v dole Asse zůstat mnohem déle. Ale čas je neúprosný: Důl je nestabilní a hrozí, že se zaplní vodou.

I po definitivním ukončení provozu jaderných elektráren čelí Německo stále významné výzvě - trvalému a bezpečnému uložení radioaktivního odpadu. Kromě použitého jaderného paliva se rovněž jedná o radioaktivní odpad z výzkumných projektů a průmyslových procesů.

Pro nízko či středněaktivní radioaktivní odpad, například z průmyslu či zdravotnictví, Německo zvolilo lokalitu v bývalém železorudném dole Konrad. Podle Spolkové společnosti pro ukládání radioaktivního odpadu (BGE) má zhruba 95 % radioaktivního odpadu původ ve výzkumu či provozu jaderných elektráren. Třetinu tohoto objemu tvoří odpad z výzkumu a vyřazených jaderných elektráren z doby Německé demokratické republiky, tedy Východního Německa. Zbylé dvě třetiny z tohoto objemu pochází z provozu německých jaderných zdrojů.

Podle Iris Graffunderové, předsedkyně představenstva BGE, nyní bude společnost každoročně publikovat pravidelnou zprávu. Ta má veřejnosti umožnit sledovat průběh procesu hledání lokality pro trvalé úložiště radioaktivního odpadu v Německu.

"Pravidelné publikace umožní všem v Německu sledovat, že BGE postupuje v souladu s plánem do konce roku 2027. Do poloviny století můžeme a musíme najít místo pro trvalé úložiště. Dlužíme to lidem, kteří žijí v regionech s dočasnými úložišti," uvedla Steffi Lemkeová, německá ministryně pro životní prostředí.

Německý parlament schválil zákon stanovující kritéria a postup volby lokality, kde země na milion let uskladní vysoce radioaktivní jaderný odpad. Úložiště se bude hledat v celém Německu, nejvhodnější místo má být vybráno do roku 2031, napsal server listu Die Zeit. Sklad chce Berlín uvést do provozu v polovině století.

V první fázi vědci určí oblasti, které pro úložiště nepřipadají v úvahu, například kvůli nebezpečí zemětřesení či blízkosti obytných zón. Následně budou vytipovány regiony, které splňují určité minimální požadavky pro umístění skladu.

Proces výběru místa pro hlubinné úložiště původně počítal s ukončením do roku 2031. Avšak v současnosti se předpokládá, že výběr vhodného místa bude pravděpodobně dokončen až po roce 2045.

BGE nyní pracuje s širším seznamem lokalit, které splňují zákonné i technické předpoklady, přičemž celý proces je transparentní a pravidelně veřejně sledován. Do doby, než bude hlubinné úložiště zprovozněno, je vysoce radioaktivní odpad skladován v meziskladech rozmístěných po celé zemi.

Další výzvy a souvislosti

Další složitou kapitolou je úložiště Asse II, které sloužilo jako místo pro nízko a středně aktivní radioaktivní odpad, uložený v podzemních skalních prostorách od 60. do 70. let 20. století.

Do poškozeného skladu jaderného odpadu Asse poblíž Wolfenbüttelu nekontrolovatelně prosakuje velké množství vody. Původní náklady na tuto operaci byly odhadovány na zhruba 2,5 miliardy eur, avšak v současnosti se předpokládá, že náklady budou několikanásobně vyšší a práce mohou trvat několik desítek let.

Pouhých 25 metrů pod ním jsou uloženy tisíce sudů s nízko a středněaktivním jaderným odpadem. Ministerstvo životního prostředí Dolního Saska minulý pátek potvrdilo, že "několik kubických metrů solanky pravděpodobně každý den proniká do hlubších částí důlních děl", kde je uložena většina radioaktivního odpadu.

Voda pronikající solného dolů však nepřichází do kontaktu s jaderným odpadem, jak potvrdil také Spolkový úřad pro bezpečnost nakládání s jaderným odpadem (BASE). "Cesty stávajícího přístupu uvnitř dolu se však v posledních týdnech změnily," uvedl spolkový úřad BASE. "Část solného roztoku, který se dříve shromažďoval na úrovni 658 metrů, se v současné době shromažďuje na úrovni 725 metrů. Na této trase se nenacházejí žádné skladovací komory."

"Jsem znepokojen. Jaderná katastrofa v Asse píše novou kapitolu," řekl dolnosaský ministr životního prostředí Christian Meyer (Zelení). Provozovatel musí co nejrychleji přijmout opatření, aby zabránil nekontrolovanému šíření solanky v dole a neohrozil vyzvednutí radioaktivního odpadu z Asse. Ve 13 komorách dolu je uloženo přibližně 126 000 barelů nízko a středně radioaktivního odpadu.

BASE rovněž zdůrazňuje, že tento vývoj jasně ukazuje, že "provozovatel musí důrazně pokračovat v dlouhodobém bezpečném vyřazování Asse z provozu a v havarijních preventivních opatřeních".

Podle BGE se odborníci na místě v současné době snaží lokalizovat a opravit případná poškozená místa. Kromě toho BGE požádala o kompletní sanaci hlavního záchytného místa na úrovni 658 metrů.

Bezpečnost je v celém procesu klíčová, přičemž požadavky na materiály, kontejnery i lokalitu jsou extrémně přísné. Projekty na ukládání jaderného odpadu jsou z hlediska veřejnosti citlivým tématem, které vyvolává protesty a obavy z dlouhodobých dopadů na životní prostředí a zdraví.

Evropský kontext

Německo je zatím první evropskou zemí, která zavřela jaderné elektárny, a časem by ji měly následovat i další státy. Belgie plánovala ukončit provoz všech svých reaktorů do roku 2025 a stále tento záměr prosazuje. Další zemí, která plánuje úplné zastavení jaderné energetiky, je Španělsko. Tamní plán počítá s postupným vyřazováním reaktorů od roku 2027 s finálním koncem provozu do roku 2035.

Finsko bude také první evropskou zemí, která uvede do provozu vlastní trvalé hlubinné jaderné úložiště vyhořelého paliva z jaderných elektráren. Hlubinné úložiště Onkalo, umístěné u jaderné elektrárny Olkiluoto, má začít svůj ostrý provoz pravděpodobně v roce 2026 a nachází se v žulovém masivu asi 450 metrů pod zemským povrchem. Jeho kapacita by měla pokrýt veškeré finské vyhořelé palivo, a to jak současné, tak i budoucí produkce.

Situace v České republice

V Česku je příprava hlubinného úložiště jaderného odpadu v pokročilé fázi plánování a průzkumů. Vláda do roku 2030 vybere finální a záložní lokalitu z aktuálně čtyř kandidátních míst: Březový potok (Horažďovicko), Horka (mezi Velkým Meziříčím a Třebíčí), Hrádek (Jihlavsko) a Janoch (u Temelína).

Výstavba samotného úložiště je naplánována přibližně na období let 2040 až 2050, přičemž provoz by mohl začít kolem poloviny století a pokračovat až do roku 2167.

Stát zastoupený Správou úložišť radioaktivních odpadů vybírá ze čtyř lokalit, kde by postavil konečné hlubinné úložiště pro tisíce tun vysoce radioaktivních odpadů.

Správa úložišť radioaktivního odpadu (SÚRAO) zahajuje s Českou geologickou službou geologické a hydrogeologické mapování lokalit, které připadají v úvahu pro stavbu hlubinného úložiště jaderného odpadu.

V první fázi jde o dvě ze čtyř území, a to Březový potok v Pošumaví na Horažďovicku a Janoch u Temelína. Na lokalitách Horka a Hrádek na Vysočině se ještě čeká na schválení projektu geologických prací krajským úřadem, což by mělo být do několika měsíců, řekl ČTK ředitel SÚRAO Lukáš Vondrovic na Jaderných dnech v Plzni.

„Pro nás je ale nejdůležitější, aby byly práce vykonány s náležitou kvalitou a pečlivě. Takže ten termín spíše bereme jako orientační. Základní je získat data a v okamžiku, kdy budeme zodpovědně vědět, že víme o lokalitách vše a můžeme vybrat, tak řekneme, která je nejlepší," řekl Vondrovic.

Podle Vondrovice se od přepracování upouští, třeba ve Švýcarsku ho zakazuje zákon. A i taková země jako Japonsko, které přepracování chce a má, tak 30 let proces vyvíjejí. "Takže to rozhodně není technologie, která by byla jednoduchá, zvládnutelná a bez rizika. A navíc současné bloky neumí přepracované palivo spálit," dodal.

Z dlouhodobého hlediska se hlubinné úložiště považuje za nejbezpečnější způsob vypořádání se s radioaktivním odpadem. Ten vzniká zejména v jaderných elektrárnách, ale produkují ho i zdravotnická zařízení nebo výzkumné ústavy.

O tyto nebezpečné látky se stará Správa úložišť radioaktivních odpadů, u které je zaregistrováno téměř 150 firem, produkujících každý rok dohromady přibližně 450 tun nízkoaktivních a středněaktivních odpadů. Ty pocházejí zejména ze zdravotnictví, výzkumu a dalších jaderných technologií.

V současnosti Česká republika, která se po prohlášení látky za radioaktivní odpad stává jejím majitelem, provozuje tři úložiště nízko a středněaktivních odpadů. Jedná se o úložiště institucionálních (zdravotnictví, výzkum) odpadů Richard u Litoměřic, úložiště Dukovany (jaderné elektrárny Dukovany a Temelín) a úložiště Bratrství (odpady s obsahem přirozených radionuklidů jako je uran či radium).

Vyhořelé jaderné palivo se u nás zatím skladuje v areálech jaderných elektráren, ale to není dlouhodobé řešení. Za nejbezpečnější se celosvětově považuje ukládání do hlubinných úložišť a Česká republika pro něj vybírá vhodné místo již od 90. let minulého století.

tags: #jaderne #uloziste #jaderneho #odpadu #asse #rizika

Oblíbené příspěvky:

• Boj Adidasu s plastem
• Doba rozkladu plastů
• Stáhnout skripta Ochrana ovzduší
• Co dělat venku, když prší
• Efektivní čištění vápence ve sprše