Jak člověk ubližuje přírodě: Příklady a řešení

Potřeby naší velké a často přespříliš konzumní společnosti jsou obrovské. Mnoho lidí považuje za neodmyslitelný standard i věci a služby, které ke spokojenému životu vlastně nepotřebujeme. To vše se logicky odráží na stavu přírody kolem nás.

Je pravda, že vliv jednoho obyčejného člověka není velký - ovšem vliv lidské populace, která se právě z těchto obyčejných lidí skládá, je v porovnání s jinými organismy nedozírný. Každý z nás by si proto měl své chování uvědomovat a snažit se životní prostředí zatěžovat co nejméně. Negativní vlivy člověka lze rámcově rozdělit do tří skupin.

Plýtvání vodou a energií

Je běžným a příjemným rituálem dát si ranní sprchu, aby člověk vyrazil svěží do nového dne. Pět minut si postojíte pod příjemným proudem teplé vody. Za tu dobu kolem vás proteče 60 až 80 litrů pitné vody. Dál je potřeba si vyčistit zuby. Proč vypínat vodu, když to zabere jen chvilku? Za minutu to máme dalších zhruba 10 litrů. Vynásobme to všemi členy domácnosti, 365 rány v roce. Připočítejme ještě praní (pokaždé 40 až 80 litrů), splachování toalety (po deseti litrech), umývání rukou, vaření i další činnosti.

Dalším palčivým problémem je energie. Elektrická energie je všude, dnešní život bez ní není možný. Mobilní telefony, televize, počítače, osvětlení, sporák… Není zas tak výjimečné svítit po celém bytě, mít puštěnou televizi i počítač a u toho všeho spát. Tyto naše samozřejmosti jsou však vykoupeny drahou mincí v podobě uhlí, které je v naší republice hlavním zdrojem energie.

Slabou náplast na tyto rány pak představují ohrožené druhy vázané na vytěžená místa s odkrytou půdou nebo na výsypky. I kdybychom od spalování uhlí ihned upustili, tak větrné elektrárny a solární panely současný luxus nikdy neutáhnou. Okamžité utažení našich opasků však může alespoň ušetřit uhlí do dalších let. Mnoho scénářů ukazuje, že pokud nastane v budoucnosti velký výpadek („blackout“) elektřiny, přijde totální kolaps společnosti.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Plýtvání potravinami a produkce odpadu

Čím umíme také bezvadně plýtvat, jsou potraviny. Je tolik možností, co nakoupit. A jak je to snadné, naplnit koš rozmanitým jídlem! Ovoce či zelenina z dalekých koutů světa jsou tak krásné a dokonalé! Pesticidy a hnojiva udělaly dobrou práci. Dejme všechny ty poklady Maroka, Tuniska nebo Španělska do igelitových pytlíků; těch je všude plno, tak je doma hned vyhodíme. A cestou se stavíme v nějakém rychlém občerstvení. Vždy mají všeho dostatek předpřipraveného, aby nic nechybělo.

Před tím, kolik nežádoucích látek z rychlerostoucích kuřat maso obsahuje a jak vůbec tyto velkochovy vypadají, raději pevně zavřeme oči! Přitom zemědělská velkovýroba představuje jeden z nejvážnějších faktorů ohrožujících přírodu prakticky na celém světě.

Když už se ráno vypravíte z domova a nezapomenete s sebou vzít páchnoucí odpadky, vyhodíte je do obyčejné popelnice při cestě, nebo si popojdete až k barevným kontejnerům na tříděný odpad? Mnoho lidí ve spěchu volí rychlejší, jednodušší variantu. Odpadky netvoříme jen doma, ale i venku na procházce, třeba když sníme sušenku, dopijeme láhev a podobně. Pokud není nikde v pohodlné blízkosti koš… co uděláte vy? Příroda si s tímto špatně rozložitelným odpadem poradí až za velmi dlouhou dobu, v řádu desítek i stovek let!

Znečišťování vody a ovzduší

Znovu tady dostává zabrat voda. Když ji totiž tak bohatě využíváme, obohatíme ji snad při každé činnosti o nespočet chemických látek. Čím agresivnější prostředek, tím líp pro úklid. Pak s tím pryč do odpadu - problém vyřešen. Účinné čisticí prostředky, které mají málem charakter žíraviny, prací prášky s fosfáty, oleje ze smažení a mnoho dalších pikantností odchází z našich domácností. Novinkou jsou rozpustné ruličky od toaletního papíru. Bomba, jak hned v záchodě mizí!

Třetí skupinu představují druhotné dopady problémů z prvních dvou kategorií. Patří sem třeba známý smog, který souvisí s oxidem siřičitým vznikajícím hlavně při spalování a s oxidy dusíku, které jsou produkty dopravy. Automobily jsou významnými „dodavateli“ těchto látek. Kvůli oxidům dusíku vzniká přízemní ozón, oxid siřičitý dává vzniknout kyselině sírové. Tyto látky způsobují úhyn rostlin a v minulosti zavinily odumírání lesů na rozsáhlých plochách našich severních pohraničních pohoří. S rostoucí dopravou čím dál více sytíme vzduch sloučeninami dusíku.

Čtěte také: Dopady lidské činnosti na vodní zdroje

Jsou tu však i další škodliviny, které souvisejí s dopravou - velmi jemné částečky prachu, tvořící se při otěru z pneumatik i z vozovky nebo z brzdového obložení při brzdění.

Mimo tyto naše kategorie stojí kouření. Nespadá ani do neefektivního využívání zdrojů, ani do likvidace odpadů, ani není jejich dopadem. Je to prostě jen lidský vrtoch. Cigarety se sice postupně zdražují, ale přesto stojí jedna tak málo jako třeba houska - a stejně snadno jsou i dostupné. Není divu, že během dne potkáme spoustu kouřících lidí, ať už si tím zkracují čekání na zastávce, nebo si jen tak vykuřují na lavičce.

Kouř ovšem lidi okolo neobtěžuje pouze svým zápachem. Zmiňme například polycyklické aromatické uhlovodíky, jež se dokážou přichytit na částice prachu a s nevinným nádechem se dostanou dovnitř našeho těla, kde často působí záněty - nehledě na to, že některé mají rakovinotvorné účinky. Na částice prachu se přichytávají i další věci, třeba částečky rozvířené z nesebraných uschlých psích exkrementů.

Dopady na divoká zvířata

Zamysleme se na chvíli nad nějakým divokým zvířetem. Když si položíme tuto otázku, většina z nás si představí velkého, zdravého, dospělého, exotického savce, jako je lev nebo slon. Popřípadě si vybavíte jiného velkého obratlovce, například ptáka. Představujeme si šťastná zvířata, která si užívají svého života, aniž by jim člověk ublížil. Přesto je na světě mnoho lidí, kteří zachraňují divoká zvířata a pomáhají jim různými způsoby, které zmíníme níže. Tato zvířata by jinak zemřela bolestivým způsobem. Život zvířat ve volné přírodě není snadný.

Důvody jsou velmi rozmanité. Některé jsou způsobeny přímým působením člověka. Jiné mohou být nepřímým důsledkem lidské činnosti, přírodních okolností nebo jejich kombinací. Mezi faktory, které mohou být částečně nebo zcela přirozené, patří nepříznivé povětrnostní podmínky, hlad a podvýživa, žízeň, široká škála nemocí, nehody a zranění, nebo také konflikty s jinými zvířaty, parazitismus a psychický stres. Tyto okolnosti nejsou nijak výjimečné a újmy, které kvůli nim zvířata utrpí, nejsou zanedbatelné.

Čtěte také: Více o vztahu člověka a přírody

Jsou pro ně stejně bolestivé a závažné, jako by byly pro domestikovaná zvířata nebo pro nás. Můžeme si například představit ptačí mládě, které vypadne z hnízda a trápí se. Několik dní umírá hlady na zemi, trpí zimou, úzkostí a bolestí ze zranění, která utrpělo při pádu. Nebo rybí mládě, které umírá hlady poté, co se mu nepodařilo najít žádnou potravu. Takové případy jsou u mladých zvířat běžné. Jiná zvířata mohou přežít delší dobu a dosáhnout dospělosti, ale trpí chronickými bolestmi nebo umírají poté, co prožila velké utrpení. Příkladem může být jelen napadený nosními červy (Nasal Bot).

Existuje mnoho případů, kdy nemůžeme zvířatům nijak pomoci, nebo kdy pomoc zvířatům může znamenat větší újmu pro ostatní. Ti, kterým není osud zvířat lhostejný, se mohou ptát, proč by se tato otázka měla řešit, když lidé ostatním zvířatům škodí mnoha způsoby. To platí jak pro zvířata chovaná v zajetí, tak pro zvířata ve volné přírodě (například co se týče rybolovu). Abychom se starali o zvířata trpící i z jiných důvodů, je jen rozšířením této starosti. Není v rozporu starat se o všechna zvířata bez ohledu na to, zda jim ubližuje člověk, nebo jsou poškozována z jiných příčin, jako jsou škodlivé povětrnostní podmínky nebo nemoci.

Abychom lépe pochopili význam utrpení volně žijících zvířat, musíme si uvědomit, že mnoho zvířat vede život plný utrpení. Podobných případů, které jsme dosud popsali, je mnohem více, než by se mohlo na první pohled zdát. O tom se můžeme přesvědčit na základě vývoje populace zvířat a jejich úmrtnosti v mládí. Klíčovým určujícím faktorem je reprodukční strategie, kterou jednotliví živočichové uplatňují.

V přírodě existují živočichové, kteří mají po každém páření jen jednoho potomka. Jsou to zvířata, která obvykle věnují svým potomkům velkou rodičovskou péči, aby maximalizovala jejich pravděpodobnost přežití. Většina živočichů se však řídí zcela odlišnou reprodukční strategií a přivádí na svět velmi velké množství potomků. Míra přežití těchto zvířat na počátku jejich života je obvykle velmi nízká. Pokud se dotyčná zvířata rozmnoží během svého života pouze jednou a jejich populace zůstane stabilní, dožijí se dospělosti v průměru pouze dva jejich potomci z jednoho vrhu nebo snůšky vajec (tj. jeden na jednoho rodiče). Někteří z těchto živočichů mohou nějakou dobu přežívat, i když se jim nepodaří dosáhnout dospělosti. V mnoha případech však umírají nedlouho poté, co začala existovat. Většina z nich obvykle umírá způsobem, který je pravděpodobně bolestivý, někdy až extrémně. Mohou umřít hlady, umrznout, zemřít na nemoci nebo být zabiti násilným způsobem. Z tohoto důvodu se zdá, že v jejich životě převažuje utrpení nad štěstím. Bohužel těchto zvířat je pravděpodobně většina z těch, která přicházejí na svět. To naznačuje, proč má utrpení divokých zvířat velký význam. Ukazuje také, proč může mít velký význam, že skutečně existují způsoby, jak některým z těchto zvířat pomoci.

Možnosti pomoci zvířatům

Zvířata mohou ve volné přírodě zažívat velké utrpení a předčasně umírat v důsledku různých faktorů, jako jsou nepříznivé povětrnostní podmínky, přírodní katastrofy, různé nemoci, parazitismus, hlad a žízeň, podvýživa, psychický stres, konflikty mezi zvířaty a nehody, které jim mohou způsobit vážná zranění. V mnoha případech se jim však dostane pomoci. Mezi takové případy patří mezi ně záchrana zvířat uvízlých na plážích, uvězněných v ledu, sněhu, bahnitých rybnících a v mnoha dalších situacích.

Ve větším měřítku existují očkovací programy, které zabraňují utrpení a úhynu velkého počtu zvířat na různé nemoci. A faktem je, že je možné vyvinout nové programy na pomoc zvířatům. Vezměme si například divoká zvířata žijící v příměstských, městských nebo průmyslových oblastech. Lze zavést dobře monitorované pilotní programy, jejichž cílem je zabránit újmě, kterou tato zvířata běžně trpí. Měli bychom také mít na paměti, že v budoucnu můžeme situaci zvířat zlepšit způsobem, který zatím neznáme.

Někteří lidé se vůbec nezajímají o to, co se děje se zvířaty, přestože mohou také cítit a trpět. To se jeví jako jedna z forem diskriminace známé jako speciesismus, tedy diskriminace těch, kteří nepatří k určitému druhu. Mnoha jiným však na zvířatech záleží, ale často si neuvědomují, co se děje s volně žijícími zvířaty. Viděli jsme jen několik příkladů toho, jakou pomoc potřebují. Většinu lidí by nikdy nenapadlo, že divoká zvířata naši pomoc tolik potřebují.

Zaprvé, často není známo, jaký je život těchto zvířat. Zejména proto, že jejich šance na přežití jsou tak malé. Za druhé, existují rozšířené kognitivní předsudky, které zkreslují naše představy o životě zvířat ve volné přírodě. Jak jsme již zmínili, když si většina lidí představí divoká zvířata, vybaví se jim představa velkých zvířat, pravděpodobně savců nebo možná velkých ptáků; v každém případě se téměř jistě jedná o obratlovce. Navíc téměř ve všech případech přicházejí v úvahu dospělá zvířata. Někdo si možná vybaví lvy a tygry, možná žirafy, slony, vlky, orly…, ale téměř nikdy ryby nebo bezobratlé, kteří se právě vylíhli z vajíček. Těch je však v přírodě drtivá většina. Většina živočichů je malých a většina umírá v mladém věku.

Někdy se také tvrdí, že bychom neměli pomáhat zvířatům žijícím ve volné přírodě, protože by to nebylo „přirozené“. Měli bychom však mít na paměti, že pokud lidé trpí podobně jako divoká zvířata, obecně podporujeme, aby se jim dostalo pomoci. Otázkou tedy je, proč bychom měli mít v případě zvířat jiný přístup? Zdá se, že jde o formu diskriminace zvířat žijících ve volné přírodě. Měli bychom si také uvědomit, že lidé již často zasahují do přírody ve prospěch lidských zájmů. Stavíme domy, nemocnice, školy, knihovny… Také pěstujeme potraviny, které potřebujeme k jídlu.

Čím více se dozvíme o tom, jak můžeme zvířatům pomoci, tím lepších výsledků pro ně můžeme dosáhnout. Dobrou zprávou je, že již existuje velké množství dat, která lze pro tento účel využít. Veterinární věda posuzuje welfare domestikovaných zvířat, ale zkoumá také welfare divokých zvířat. A biologie zkoumá populační dynamiku těchto živočichů, jejich životní historii a vztah s ostatními živočichy a životním prostředím. Poznatky z těchto různých oblastí jsou bohužel jen zřídkakdy brány v potaz.

Musíme mít také na paměti, že péče o zvířata jako o jedince, zatím nepatří mezi cíle většiny vědeckých výzkumných projektů.

Dnešní výzkum nám může umožnit vyvinout nové způsoby pomoci zvířatům a analyzovat ty stávající. Některé ze současných metod mohou být účinnější než jiné, což znamená, že některé metody nám mohou umožnit lépe pomoci zvířatům. Získávání dalších poznatků nám může pomoci při vývoji nových způsobů pomoci zvířatům, které v budoucnu zvýší náš pozitivní dopad. Z tohoto důvodu může mít přístup k péči o zvířata ve volné přírodě velký vliv nejen na zvířata žijící v současnosti, ale i na ta budoucí.

Recyklace a cirkulární ekonomika

Plýtvání zdroji ubližuje přírodě i nám samotným. Zcela zbytečně se neustále hromadí a hromadí tuny odpadu, který by přitom šlo zužitkovat a používat desítky dalších let. Recyklace představuje způsob, jak znovu využít odpad ve výrobním procesu. Jedná se o cyklické neboli opakované použití materiálu ve výrobě nových produktů. Tím se snižuje zatížení životního prostředí a šetří se jak obnovitelné, tak neobnovitelné zdroje.

• Přímá recyklace - v tomto případě se odpad nijak neupravuje a nemění.
• Nepřímá recyklace - vyhozený materiál při výrobě nových produktů mění svou strukturu, konzistenci nebo tvar.

Downcycling vs. Upcycling

• Downcycling: Při downcyclingu dochází při každé recyklaci ke snížení hodnoty a kvality materiálu. Například dřevo se ve druhém cyklu zpracování mění na dřevotřísku a ve třetím cyklu na biomasu.
• Upcycling: Při upcyclingu neboli upcyklaci dochází naopak při každé recyklaci ke zvýšení hodnoty a kvality materiálu. Krásným příkladem je úprava neforemných nebo částečně zničených oděvů, které by jinak skončily v koši, do stylových outfitů.

Základem je správné třídění! Směsný odpad (který má nejčastěji šedou nebo černou barvu) není recyklace! Do těchto kontejnerů vyhazuj jen minimum věcí. My Češi bychom měli zapracovat zejména na třídění bioodpadu, ve kterém zaostáváme oproti ostatním evropským zemím. Restaurování nebo také restaurátorství pomáhá odborně opravit a obnovit krásu zejména u historických předmětů, které sešly vlivem času a přírodních vlivů. Při restaurování je obvykle potřeba spojit několik profesí dohromady. Dělo se tak i v případě obnovy ucelené sbírky čtrnácti obrazů z 19. století zobrazujících Křížovou cestu.

Koncept cirkulární ekonomiky se ve své podstatě zabývá zvyšováním kvality životního prostředí a lidského života prostřednictvím zvyšování efektivity produkce. Rozmanitost místo efektivity - vše založené pouze na efektivitě ne vždy dobře funguje. Existují například portály jako Vyklízení zdarma, Výkup nábytku nebo Online Sekáč.

Mysli proto o to více na budoucí generace a na to, do jakého prostředí se narodí. Rozumně využívej zdroje, neplýtvej jimi a važ si každé rostliny a živočicha. Přemýšlej o tom, co kupuješ, a když už nějaké věci doma máš, dobře se o ně starej. Pomáhat přírodě můžeš už teď!

Že má člověk negativní vliv na životní prostředí, je neoddiskutovatelné. Platí to jak pro úředníka z Prahy, kadeřnici z Humpolce nebo kladenského inženýra, tak pro ekologického zemědělce z Jižních Čech i pro nás studenty. Důležité je si své chování uvědomovat, zamýšlet se nad ním, změnit ho a snížit negativní dopad na životní prostředí na minimum.

Slova studentky ekologie a influencerky Eliška Víravové přesně vystihují její vztah k přírodě a její ochraně: „Kolem sebe. K tomu mít tu osobní udržitelnost není potřeba žádná věda. Jen sledování toho, co přírodě a mému okolí ubližuje, a to tedy nedělat. A nahradit to něčím, co už takovou škodu nedělá. Je ale taky dobré se bavit s lidmi, co se o udržitelnost také zajímají. Protože v takových rozhovorech se i mně samotné vykrystalizovaly moje názory a pohledy na svět.“

tags: #jak #člověk #ubližuje #přírodě #příklady

Oblíbené příspěvky:

• Výroba kompostu
• Co je ekologická sanitace?
• Půdní profil Vysočiny
• Techniky environmentální analýzy
• Recyklace stavebních materiálů v ČR