Vztah člověka k přírodě je komplexní a mnohostranný, ovlivněný jak kulturními a historickými faktory, tak osobními zkušenostmi a přesvědčeními. Ta písnička nám nepopisuje, jak to bylo, když vznikal svět. Tyhle otázky můžeme v klidu přenechat přírodovědcům, ať zkoumají, jak to všechno mohlo být.
Úvodní kapitola bible je poezie, píseň. A tak k ní musíme přistupovat. Předně nás chce pozvat, abychom žasnuli a kochali se z toho, co příroda dokáže.
Snad není, sestry a bratři, zbytečné říct tady onu základní věc, že také my jsme součástí přírody. A chvalozpěv bratra Františka nás k takové pokoře a sounáležitosti s přírodou vede. Když nám do úst vkládá slova o tom, že naším bratrem je oheň, vítr, naši sestrou země a voda. Člověk není oddělen od ostatního stvoření.
Jestli má někdo dojem, že v křesťanství jde o spásu lidské duše, tak musíme říci, že by to byla hodně zúžená a podvyživená spása. Jestli vyhlížíme záchranu jen své duše, je to poněkud sobecké. Vyhlížíme přece novou zemi a nové nebe, totální proměnu nebe i země. Ne jejich zničení, a náš návrat do ráje. Ale proměnu všeho v příchodu boží slávy.
Člověk - jeden každý z nás i všichni dohromady - jsme v kněžské pozici, prostřednické. Tak i my vzhledem k přírodě. Před Bohem se přimlouváme za celé stvoření, které máme spravovat a střežit. A zároveň před celým světem zastupujeme boha. Jan Heller tu pozici vyjádřil výstižným obrazem - Člověk je pastýř stvoření. Má ho na starosti, jako pastýř, a jako pastýř chrání život, a jako pastýř si ze svěřeného bere jen tolik kolik stádo unese, aby bylo dále životaschopné. Pastýřský přístup ke světu, to je trvalá udržitelnost.
Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách
Předně nás chce pozvat, abychom žasnuli a kochali se z toho, co příroda dokáže. Za druhé nás chce pozvat k pokoře - svět, to není jen společnost lidí, ale celá země, zvířata, kameny, rostliny. Člověk není oddělen od ostatního stvoření. Svého Dárce života má i obloha, moře, i les, i kráva a střevlík. Také oni patří Bohu tak, jako i my patříme jemu. i oni mají od Boha život a jsou předmětem jeho opatrování. A navíc, příroda nás tu nepotřebovala.
Ochrana přírody není jen ochranou života, svým způsobem je i ochranou smrti. Protože smrt je nezbytnou součástí toho, jak život je.
Silnou stránkou je jednoznačně bohatá, již desetiletí trvající tradice dobrovolné, nestátní ochrany přírody. Slabou stránku vidím v silně konzumní a zatím stále neuspokojené společnosti, což se projevuje v tom, že zde je v politice i v sociální oblasti pro ochranu přírody velké nepochopení. V určitých momentech dnes máme lepší oporu v Evropě než na národní úrovni.
V českých národních parcích můžete potkat vzácného rysa ostrovida, stromovou užovku dlouhou půldruhého metru nebo květiny, které nerostou nikde jinde na světě. Turisté tu mohou poznávat a obdivovat přirozené proměny divoké přírody. Stromy tady rostou, žijí, umírají a rozkládají se, řeky volně tečou v neregulovaných korytech a žijí tu zvířata, která jinde neuvidíme.
Všechno v přírodě a v zemědělství zapadá do sebe. Jsou součástí hmyzího společenstva a bez hmyzu bychom prostě měli přírodu minimálně jinou, ne-li horší.Precizní zemědělství je jedním z těch moderních trendů zemědělství, které nám mohou pomoci produkovat kvalitní potraviny, aniž bychom příliš zatěžovali přírodu.
Čtěte také: Více o rizicích v přírodě
V některých tradičních plodinách nebo potravinách už nejsme soběstační, v jiných stále ano. Jsme soběstační například v obilovinách nebo v máku, kterého jsme jedni z mála pěstitelů, jsme soběstační v hovězím mase, možná v mléce.
Kosení Bělokarpatských luk je dobrovolnickou akcí s dost možná vůbec nejdelší tradicí u nás; letos mělo již 34. ročník. Tak si nás tady našel, my jsme ho zavedli na louky, kde jsme trampovali, on nám ukázal orchideje a vysvětlil, že jestli se s těmi loukami nebude něco dělat, tak ta romantika na nich brzo skončí.
Ruční kosení je pro nás zásadní priorita. Je nejšetrnější k přírodním společenstvím, zejména ke všem živočichům, kteří se na louce vyskytují a mají možnost unikat nebo se včas skrýt. Lze jím citlivě ošetřit i mokřady, okolí solitérních dřevin, okraje luk na hranicích s lesem. Cenným momentem je i sociální funkce, propojování mezi lidmi a přímý kontakt člověka s přírodou.
Návratem ovcí do valašské krajiny se mnoho věcí změnilo. Část luk se začala spásat, pro seno z těch ostatních najednou bylo využití. Rozšířil se počet příznivců, lidí, kteří hodnotili kladně naše aktivity.
Česká republika má celkem čtyři národní parky: Krkonošský národní park, Národní park České Švýcarsko, Národní park Podyjí, Národní park Šumava. Potkat v nich můžete vzácného rysa ostrovida nebo stromovou užovku, kochat se můžete i vzácnými rostlinami.
Čtěte také: Inspirace pro svatbu v přírodě
Krkonošský národní park byl vyhlášen 17. května 1963. Evropský den národních parků také propaguje smysl zřizování chráněných území spolu s péčí o jejich přírodní, kulturní a historické dědictví.
| Zóna | Charakteristika |
|---|---|
| Přírodní | Bezzásahová |
| Přírodě blízká | |
| Soustředěná péče o přírodu | |
| Kulturní krajina |
tags: #jak #my #k #prirode #tak #ona