Datum 18. září 2015 se zapsalo do historie automobilového průmyslu. Okamžitě po tomto oznámení se strhla informační přestřelka.
Hlavní podstatou skandálu je vysoká míra emisí oxidů dusíku. Nadměrné hodnoty automobily vykazují jenom při normálním provozu. Při oficiálním měření na speciální válcové zkušebně jsou hodnoty plně v toleranci.
Skandál se týká motorů typu EA189 koncernu VW, což jsou agregáty 2.0 TDI CR a 1.6 TDI CR, jejichž kód začíná písmenem C. Některá média spekulují, že postiženy by měli být všechny motorizace u všech koncernových značek, tedy i Škoda, včetně motorů 1.6 TDI CR s kódy motorů CAYA, CAYB a CYAC. Ačkoli tyto motory mají stejné označení EA189, nelze mluvit o tom, že by všechny byly stejné.
Jak píše např. magazín iDnes, dosažení limitů oxidů dusíku je pro moderní dieselové motory nejsložitější. Vznikají zejména za předpokladu, kdy je ve válci vysoká teplota. Vysoké teplotě válce napomáhá vysoký tlak paliva i vysoký tlak vzduchu. Právě při jeho nadbytku dochází ke vzniku NOx nejvíce. Velkou roli hrají ale také otáčky motoru. Čím déle je směs ve válci, tím více času má pro vznik oxidů dusíku.
Inženýři z VW rozhodně nezvyšovali oxidy dusíku jen tak z legrace. Výsledkem takto nastaveného motoru musí být nějaký jiný pozitivní cíl, kterého se snažila automobilka dosáhnout. Automobilový průmysl je byznys, takže se všichni snaží dosáhnout co nejlepších prodejů.
Čtěte také: Vše o emisních normách
Ve všech článcích se ale málo mluví o tom, jak bylo technicky možné oklamat měřící systémy a snížit emise pouze v případě, kdy je vozidlo testováno. Zařízení, které dokáže odhalit, že je vůz právě měřen na homologační zkušebně emisí (nepleťme si s běžným emisním testem na STK), si nelze představit jako krabičku, která je schována kdesi v autě. Systém detekce je umístěn přímo v řídící jednotce motoru.
Způsobů, jak může vozidlo odhalit specifický režim měření, je více. První informace mluvily o tom, že u novějších vozidel vybavených GPS navigací, může vozidlo využít ztráty družicového signálu jako informaci, že je vozidlo umístěno uvnitř budovy. Přichází tak na řadu daleko jednodušší způsob a to je údaj ze snímače úhlu řízení, kterým jsou vybaveny všechny vozy. Na válcové stolici jedete totiž stále rovně a pro řídící jednotku tak není těžké vyhodnotit, že je to velmi nestandardní situace.
Většina článků v médiích už vůbec nevyhodnocuje způsob, jak vozidla emise ovlivňují. První možností je regulovat plnící tlak turbodmychadla. Druhou možností je přenastavení řízení EGR ventilu, což je jeden z hlavních prvků regulace emisí ve voze. Třetí možností je lambda regulace, jelikož jsou všechny nové motory vybaveny také lambda sondou.
Ve všech jmenovaných případech v softwaru musí být umístěny dvě mapy pro konkrétní úkol mechanických komponentů vozidla, mezi kterými řídící jednotka přepne, tak aby dosáhla požadovaných hodnot. A zdvojené mapy samozřejmě najdeme v naprosté většině automobilů.
Oproti jiným řídícím jednotkám obsahuje software dvě různé mapy regulace dávkování paliva na základě vyhodnocení údajů z lambda sondy. Mapy lambda regulace definují, jakého poměru paliva vůči vzduchu je dovoleno v jízdním režimu použít. U benzínových motorů se dnes používá většinou poměr lambda 1, což je tzv. ideální směs (14,7 kg vzduchu na 1 kg paliva).
Čtěte také: Více o pamětních emisích
Způsoby, jakým se na některých stanicích měření emisí (SME) šálí přístroje tak, aby se měření "povedlo", jsou někdy triviální, jindy zase do detailu promyšlené.
První kontrola z ministerstva zavítala v červnu 2023 na SME do pražských Stodůlek. Už před samotným úkonem úřad zjistil jisté nesrovnalosti, které by se s přimhouřením obou očí daly nazvat lajdáctvím. Třeba že fotodokumentace ze stanoviště je špatně provedená a pořízené fotografie nekvalitní. Ministerstvo však také zachytilo jeden vůz, který zde emisemi úspěšně prošel navzdory tomu, že měl nefunkční filtr pevných částic.
Kontrola na místě také zjistila, že opacimetr, tedy přístroj, kterým se měří kouřivost vozidla, měl mezi sondou a tělem přístroje vložen kus látky. Výsledky kontroly zaslalo ministerstvo na pražský magistrát s oznámením o okamžitém zastavení činnosti stanice. Ten však nakonec provozovateli SME žádnou pokutu neudělil a činnost stanice byla posléze obnovena.
Druhý případ se odehrál v listopadu 2023 v Praze-Hrnčířích. Když kontroloři vstoupili do prostoru stanice, zjistili, že se zde nacházejí střelné zbraně. Požádali proto technika, aby je uzamkl do trezoru. Také tento případ podvodného jednání skončil poněkud zvláštně. Magistrát sice provozovateli odňal osvědčení, ale na jeho vlastní žádost, nikoliv na žádost ministerstva dopravy. Tím, že provozovatel SME ministerstvo předešel, může prakticky okamžitě znovu požádat o vydání nového osvědčení.
Třetí kontrola SME proběhla letos v květnu v Praze-Kyjích. Inspektoři sem zavítali mimo jiné proto, že z pořízených fotografií bylo zřejmé, že jedno z měřených vozidel mělo vpředu a vzadu dvě různé registrační značky. "Při příjezdu na místo bylo zjištěno, že SME má nejen kamery, ale po zajetí vozidla ihned zavírá dveře a dveře nemají zvenku kliku. Nelze je tedy zvenku otevřít, pro vstup je nutné použít zvonek. Po vstupu kontrolujících na SME kontrolní technik shodil něco z měřicího přístroje - kontrolující odsunuli přístroj a nalezli připojené tzv.
Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení
Poslední popsaná kontrola proběhla o týden později v Klatovech. Až na to, že měřicí přístroje (analyzátor a opacimetr) měly odstraněné plomby, což si i při akutním nedostatku fantazie lze vysvětlit poměrně jednoznačně.
Ministerstvo dopravy pod vedením Martina Kupky (ODS) nedávno představilo iniciativu, která má posílit pravomoc kontrolních orgánů a zjednodušit potrestání protiprávního jednání.
V Readiness Code se nachází zpravidla 11-místný kód (100-00000000), kde jsou na některých místech výsledky nepřetržitě sledovaných systémů. Vyobrazený snímač teploty nasávaného vzduchu se tedy u moderního vozidla kontroluje na zkrat a na přerušený obvod po zapnutí zapalování, ale dokud není po startu motoru v následné fázi ohřevu a akcelerace ověřeny dynamické změny teplot nasávaného vzduchu tak, jak vyznačuje zelené pole v závislosti na parametrech os X a Y v grafu, neobjeví se na prvním místě nula (100-0000000). Někdy zde však jednička zůstává i po mnoha najetých kilometrech.
Tento rok se blíží STK na nákladních autech Mitsubishi Fuso Canter a jsou velké obavy z toho, že se kvůli readiness kódům vůbec nepustí na emise. Napadá mě, že by proceduru s vyčítáním readiness kódů šlo obejít s nějakým simulátorem OBD, který by se tvářil jako auto bez chyb a naplnil by tak vlčí tlamu ministerstva dopravy. Našel jsem jistý OBD emulátor, ale nejsem si jistý, zda-li by dokázal posloužit k tomuhle účelu.
Policie testovala dálkové měření emisí. Vyřiďte majiteli, že přiznání je polehčující okolnost a emulátor v jeho kamionu dřív, nebo později najdeme! To radí policisté šoférovi, jehož kamion zastavili s podezřením na manipulaci systému katalytické redukce částic.
Závady filtrů pevných částic jsou obecně velmi nákladné. Standardem od emisní normy Euro 6 je vstřikování vodního roztoku močoviny AdBlue, které také umí způsobit drahé poruchy. Úspora za náplň je až na druhém místě, zato pro majitele je mnohem rychlejší a lacinější místo opravy jednoduše systém ošidit přídavným emulátorem, jenž hlásí řídicí jednotce bezproblémovou funkci.
Stále víc se prosazují také různé softwarové podvody (třeba software řídicí jednotky pro starší normu Euro 5místo Eura 6), kvůli nimž zamořují ovzduší toxické oxidy dusíku, jejichž množství v posledních letech snížily právě systémy SCR. Uvádí se dokonce až o 90 %.
Takových tahačů tranzitují přes Českou republiku možná stovky denně, jejich kontrola tudíž dává smysl. Osobní auta zatím v hledáčku nejsou. Ale jak dlouho?
Stejně jako školí policisty v dalších zemích Unie, dorazil i do Česka. Dokonce už poněkolikáté. A s ním také Nizozemci z laboratoře TNO a Němci ze společnosti Airyx. Přivezli dva vozy s dlouhými sondami před autem.
Podvádění při měření emisí není minulostí - od softwarových úprav až po „létající VIN“, metody jsou stále sofistikovanější. Stát ale přitvrzuje. Hrozí pokuty až 50 000 Kč, odebrání technického průkazu i zákaz řízení. A od roku 2026 přichází online dohled a umělá inteligence.
Měření emisí je v Česku povinné už několik desítek let. Přesto se stále objevují případy, kdy se majitelé vozidel, případně i jednotlivé stanice technické kontroly (STK), pokoušejí testy obejít - obvykle kvůli úspoře času nebo peněz. Pro řidiče představuje „čistý protokol“ jistotu, že mohou vůz nadále legálně provozovat.
Základním právním předpisem pro měření emisí je zákon o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Podle tohoto zákona je falšováním nejen úmyslná změna dat v protokolu, ale i jakákoli technická manipulace, která může vést k zkreslení výsledku. Patří sem odpojení filtru pevných částic (DPF), úprava software řídicí jednotky, překrytí identifikačního čísla vozidla (VIN) na emisním testeru či použití tzv. Přídavné „cheat boxy“ nebo přeprogramování ECU (engine control unit) patří mezi nejúčinnější, ale také nejriskantnější praktiky.
Zařízení umí během testu dočasně snížit vstřikování paliva či upravit teplotu výfukových plynů tak, aby se hladiny NOx (oxidy dusíku) dostaly pod limit. DPF filtr zachycuje pevné částice z výfukových plynů naftových motorů. EGR ventily snižují teplotu spalování a tím i emise oxidů dusíku (NOx). Jejich odstranění vede k dramatickému zhoršení emisí, často také ke zrušení emisních limitů nastavených výrobcem.
Některé servisy místo legálního čištění DPF filtr jednoduše mechanicky odstraní a softwarově deaktivují. U starších systémů STK a měření emisí bylo technicky možné manipulovat s VIN, například přepsáním do lokální databáze, a vystavit protokol na jiné vozidlo. Dnes jsou všechna zařízení povinně napojena online na centrální registr vozidel. VIN je ověřován v reálném čase a jakákoliv nesrovnalost proces zablokuje nebo vyvolá kontrolu ze strany Ministerstva dopravy. Pokusy o tzv.
Speciální dongle (tedy adaptér, který se zapojuje do diagnostické zásuvky) se během testu zapojí do OBDII (On-Board Diagnostics), standardní konektor ve většině moderních aut) a přehrává předem nahraná diagnostická data ze „zdravého“ vozu.
Za podvody při měření emisí hrozí řidičům pokuta 4 000 až 10 000 Kč. Za řízení vozidla nezpůsobilého k provozu navíc můžete dostat 6 bodů. V těžších případech může správní orgán zákona o silničním provozu uložit zákaz řízení na 6 až 12 měsíců.
Servis nebo STK, která se podílela na falšování, se dopouští správního deliktu a také může čelit trestnímu stíhání podle trestního zákoníku (poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení). Pokud se na manipulaci podílí stanice technické kontroly (STK) nebo stanice měření emisí (SME), může jim být oprávnění odebráno. Po ztrátě licence musí stanice ukončit činnost a měřicí zařízení dál nesmí používat.
Do roku 2026 bude každá SME povinně odesílat data v reálném čase do centrálního systému CEMIS. Nařízení Euro 7, které vstoupí v platnost od 1. července 2030, zpřísní limity PM10 (pevné částice) a NOx (oxidy dusíku) oproti Euro 6.
Také se chystá propojení českého registru vozidel s databázemi Německa a Rakouska. Začněte pravidelnou údržbou vozidla - výměna filtrů a olejů podle servisního plánu výrazně snižuje emise CO a pevných částic (PM). Pokud provádíte legální softwarové úpravy, například zvýšení výkonu řídicí jednotky (ECU), nezapomeňte změnu zapsat do protokolu typu E, jinak riskujete odebrání technického průkazu.
Využít také můžete preventivní kouřoměr před samotnou STK - nechte si změřit kouřivost v běžném servisu, kde vás za cenu kolem 400 Kč mohou včas upozornit na potenciální problém, který by vás později stál pokutu. Podvádět při měření emisí se sice zdá jako rychlá cesta k úspoře peněz, ale zkušenosti a rozhodnutí úřadů ukazují opak.
Pokuta několika desítek tisíc, riziko zákazu řízení či ztráta licence STK představují jen špičku ledovce. Daleko dražší může být náhlá nutnost pořídit nový DPF, software, nebo dokonce celé vozidlo, aby vůz znovu splnil přísnější limity. V době digitalizace a mezinárodního sdílení dat navíc možnost nenápadně projít padělky rychle mizí.
Měření emisí v České republice je povinné již několik desetiletí, avšak i přes přísné zákony a moderní technologie se stále objevují případy, kdy majitelé vozidel či stanice technické kontroly (STK) usilují o obejití testů, často kvůli úspoře času či peněz. Legislativní rámec jasně definuje falšování emisí nejen jako manipulaci s protokoly, ale i technické zásahy, jako jsou demontáže filtrů pevných částic (DPF), úpravy softwaru řídicí jednotky nebo používání tzv. „létajícího VIN“.
Mezi nejčastější triky patří také zapojení speciálních „cheat boxů“ nebo donglů do diagnostické zásuvky OBDII, které během testu přehrávají falešná data. Moderní online systémy propojené s centrálním registrem vozidel však tyto praktiky výrazně komplikují a každá nesrovnalost může vyvolat okamžitou kontrolu či trestní stíhání. Za falšování emisí hrozí pokuty od 4 000 do 10 000 Kč, udělení 6 trestných bodů či zákaz řízení až na 18 měsíců.
Stanice, která se podílí na podvodu, může přijít o licenci s tříletým zákazem další žádosti, což znamená konec podnikání. Do roku 2026 se plánuje povinný online přenos dat z měření do centrálního systému CEMIS, kde umělá inteligence bude okamžitě vyhodnocovat podezřelé odchylky a inspektoři budou moci zasáhnout i během probíhající kontroly. Od 1. července 2030 vstoupí v platnost nařízení Euro 7, které zpřísní limity pro pevné částice PM10 a pro oxidy dusíku, což výrazně zvýší nároky na technický stav vozidel.
Rovněž se připravuje propojení českého registru vozidel s databázemi Německa a Rakouska pro efektivnější odhalování falšovaných protokolů již při dovozu. Nejlepší cestou, jak projít emisní kontrolou bez komplikací a sankcí, je pravidelná údržba vozidla včetně výměny filtrů a olejů, legální zápis softwarových úprav, preventivní měření kouřivosti v servisu a zavedení interních kontrol zejména ve firemních flotilách.
Podvádět se sice může zdát jako snadný způsob, jak ušetřit, ale finanční, právní a reputační rizika jsou vysoká a v době digitalizace a mezinárodního sdílení dat prakticky nevýhodná.
Česká republika dnes v Bruselu nepodpoří plán klimatického cíle EU snížit do roku 2040 emise o 90 procent oproti roku 1990, zopakoval při příchodu na jednání se svými kolegy z dalších zemí unie český ministr životního prostředí Petr Hladík. Dánské předsednictví se na ministerské radě bude snažit najít shodu nad návrhem Evropské komise, Praha je ale podle Hladíka dlouhodobě k devadesátiprocentnímu cíli skeptická.
Komise navrhla snížení emisí oxidu uhličitého o 90 procent do roku 2040 už na začátku července. Země jako Česko, Francie, Itálie či Polsko plán odmítly jako příliš ambiciózní. V unii ale také existují státy, pro které je naopak 90 procent minimum.
"Evropská komise nevypracovala dopadové studie na konkrétní sektory, jako jsou průmyslové sektory, které jsou v České republice hojně zastoupeny, sklářství, výroba cementu, výroba oceli nebo chemická produkce. To je zásadní důvod pro českou vládu, proč nepodpoříme redukční cíl o 90 procent do roku 2040," řekl českým novinářům v Bruselu Hladík.
Není tajemstvím, že vzniká nový způsob měření papírové spotřeby nových automobilů. Důvod je prostý - současná katalogová čísla jsou realitě velmi daleko. V naprosté většině případů je číslo v katalogu nižší než to, na které se dostanete ve skutečnosti.
Říká si krkolomně: World-harmonized Light-duty Vehicles Test Procedure, tedy Světově harmonizovaná testovací procedura lehkých vozidel, zkráceně WLTP. Lze se setkat také s označením WLTC, které nahrazuje slovo Procedure slovem Cycle, ale znamená v podstatě to stejné. Ovšem, slovo World nelze brát zas tak doslovně, protože na novince pracuje Evropská unie, Japonsko a Indie pod vedením UNECE, Ekonomické komise OSN pro Evropu.
Spotřeba paliva se dnes měří v laboratořích a zůstane tomu tak pro potlačení vlivu nestandardních okolností. Vozidla budou rozdělena do třech kategorií: slabá, středně silná a silná. A zatímco podle NEDC se měly automobilky v roce 2020 vejít do 95 g CO2/km, podle WLTP bude tato hodnota 100 g, tedy 3,73 l nafty či 4,28 l benzínu.
Oproti NEDC měla novinka být blíže reálnému světu, jak víme již z dřívějška. Stále se ale nebude testovat na reálné silnici, nýbrž v laboratoři, protože to je jediný způsob, jak změřit všechna auta úplně stejně.
„Jízda” v rámci WLTP je o poznání dynamičtější. Dost velké rozdíly jsou v délce trvání testu, rychlostech, kterých je při něm dosaženo, době, kdy auto zrychluje, kdy jede konstantní rychlostí, kdy zpomaluje a kdy stojí. Naopak WLTP trvá 30 minut, maximální rychlost je 131,3 km/h a vůz ujede 23,27 km průměrnou rychlostí 46,5 km/h.
Pneumatiky nesmějí být přehuštěny, musí v nich být předepsaný tlak, tedy takový, který je uveden na štítku na dveřích, nesmějí být předem zahřáté a geometrie náprav musí být přesně taková, s jakou produkční auta vyjíždějí z fabriky. Také brzdy musí být v produkčním stavu, není možné zatlačit pístky úplně do třmenů, aby se destičky nedotýkaly kotoučů a tak nekladly odpor. A akumulátor (u konvenčních aut, ne hybridů) nesmí být přednabitý, což je pravděpodobně snaha zamezit odpojování alternátorů pro laboratorní testy. Tyto změny v pravidlech však údajně nemají mít velký vliv na výsledek testu.
Pneumatiky také musí být ty, které se na auto montují sériově, takže klidně i ty s co nejnižším valivým odporem, které bude výrobce schopen najít, jen bude muset na auta namontovat stejné gumy i při výrobě. Motor bude muset mít najeto 3 - 15 tisíc kilometrů, nikoliv jen „více než 3 tisíce”, jako doposud, a teplota při testu musí být 23 °C, nikoliv v rozmezí 20 - 30 °C jako dosud. Limit 100 g CO2/km, zmíněný výše, je platný právě pro 23 °C při testu; pokud by se měla tato teplota změnit na 14 °C, limit by narostl o další dva gramy na 102 g.
tags: #jak #oblibnout #emise #snížit