Jak poznat čistou vodu pro přežití v přírodě

Představte si, že během několikadenní túry ztratíte stopu a ocitnete se uvíznutý uprostřed ničeho a téměř bez zdrojů vody. Voda bude jednoznačně tou nejdůležitější prioritou pro přežití v divočině. Jistě víte, že vaše tělo může vydržet nějaký čas bez jídla a nepotřebujete okamžité přístřeší, pokud nejste v extrémních vedrech nebo v mrazech. Ale více než 24 hodin bez vody si vybere svoji daň na vašem fyzickém a duševním stavu. Zabije vás rychleji než hladovění.

Zdroje vody v přírodě

Voda se nachází téměř ve všech druzích prostředí. Kdekoli, kde prší, ji můžete zachytit do nádoby nebo plachty. Pokud jste v mrazivých oblastech, můžete led vyčistit a roztát. Pokud se vám stane, že uvíznete na poušti, následujte stezky, které vás povedou do táborů s napajedly. Dalším zdrojem jsou sudové kaktusy, které ukrývají pod pevnou kůrou šťávu, kterou jednoduše vymačkáte. Pozor však dávejte na bílou vytékající tekutinu, která je často toxická a jedovatá.

• Řeky, potoky a jezera: Jako první zdroj pitné vody vám v případě nouze mohou napadnout řeky, potoky a jezera. Tyto zdroje však nemusí být bezpečné, voda může být kontaminována například uhynulou zvěří, proto se na takové zdroje nikdy nespoléhejte a buďte opatrní.
• Voda vytékající ze skály: Dobrým zdrojem v horských oblastech je i voda vytékající ze skály.
• Divoká zvěř a hmyz: Dávejte pozor na divokou zvěř nebo stopy zvířat, protože zvířata vždy vědí, kde je voda. Kromě svěracích stop sledujte i hmyz, většina hmyzu se totiž pohybuje blízko vody.
• Rostlinné indikátory: Je dobré sledovat i rostlinné indikátory, jako jsou vrby, které potřebují větší množství vody, nebo třtinu a pálku širokolistou. Jsou to nejlepší indikátory vody blízko pod povrchem.

Získávání vody z podzemních zdrojů

Vykopte jámu hlubokou asi 30 centimetrů se stejným průměrem a počkejte. Možná zůstanete překvapeni, když zjistíte, že otvor se brzy naplní vodou. Podzemní voda bude sice bahnita, ale přecezením přes kus látky se vyčistí a krátkodobě vám postačí.

Rozpouštění sněhu a ledu

Nacházíte-li se blízko sněhu a ledu, využijte jej a roztopte si pitnou vodu. Nikdy však pitnou vodu nekonzumujte mraženou - sníží vaši tělesnou teplotu a povede k dehydrataci. Sníh rozpustíte tak, že jej vložíte do hrnce, pod kterým založíte oheň. Rozpouštějte jej postupně. Pokud jej do hrnce vložíte najednou, spodní část se rozpustí a nasákne do zbytku sněhu, což může způsobit, že se vám hrnec připálí.

Jak poznat nezávadnou vodu

Ve většině venkovských oblastí lze nalézt pitnou vodu, avšak nemusí být vždy bezpečná. Vyhněte se vodě, pokud na povrchu vidíte olejovou skvrnu. Filtrováním a varem se chemikálie neodstraňují. Pokud kolem vody neroste žádná zelená vegetace nebo jsou-li přítomny zvířecí kosti , které jsou znakem znečištění, vyhýbejte se takovému zdroji.

Čtěte také: Svět rovnokřídlého hmyzu: Cvrček versus Saranče

Šetření vodou

Pokud vám dochází pitná voda nebo jste o ni přišli úplně, chvíli potrvá, než nějakou najdete. Jezte co nejméně - k tomu, aby naše tělo rozložilo potravu potřebuje vodu.

Techniky získávání vody

Existuje několik technik, které můžete efektivně využít pro získání pitné vody v přírodě.

Sluneční destilace

Vyberte si vlhké místo, na které bude většinu dne svítit sluneční světlo. Máte-li vybrané místo, můžete vykopat jámu v průměru 90cm s hloubkou 45cm. Do středu jámy umístěte nádobu na sběr vody. Do nádoby vložte delší hadičku k pití. Její druhý konec umístěte mimo jámu. Jámu přikryjte fólií nebo igelitem. Do středu fólie umístěte kámen a tak vytvořte z fólie trychtýř, po kterém bude stékat voda do nádoby. Sluneční teplo zvyšuje teplotu vzduchu a půdy, a tak se vytváří kondenzace na plastu. Díky destilačnímu přístroji byste měli nasbírat nejméně 0,55l za 24 hodin.

Kondenzace z rostlin

Pokud nemáte chuť kopat, můžete vodu získat využitím techniky kondenzace. Stromy a rostliny v sobě udržují vodu, která vám může zachránit život, ocitnete-li se bez pitné vody. Kořeny stromů a rostlin vytahují vodu z půdy. Vezměte tašku a přivažte ji kolem listové zelené větve stromu, keře. Vybírejte zdravé rostliny a stromy. Sáček umístěte s otvorem vzhůru, aby se ve spodním rohu sáčku mohla shromažďovat voda. Použít můžete i utržené rostliny, které vložíte do sáčku, ve kterém dojde ke kondenzaci. Sáček položte na slunné místo. Rostliny nebo listí je třeba zespodu podepřít kameny, aby se pod nimi shromáždila voda. Listy by se neměly dotýkat plastového sáčku. Sáček napněte a zachyťte kamenem. Podepřete ho dřevěným kolíkem. Nakonec propíchněte sáček, abyste mohli vodu vypít.

Plážové studny

Vykopejte 90-150 cm díru v prohlubni za první pískovou dunou. Umístěte kameny na dno studny, aby voda neprosakovala přes písek, a pokud je to možné, obložte stěny dřevem - zabrání se tím propadnutí stěn. Za pár hodin můžete získat až 4 litry filtrované vody. Tato technika plážových studní funguje v blízkosti jakéhokoli vodního útvaru. Močárny a jezerní studny však vykopejte blíže k vodě než u plážové verze. Stejná metoda funguje iv poušti během vlhkého období - stačí kopat v nízkém bodě mezi dunami, blízko vegetace.

Čtěte také: Výherní los Černá perla 6. emise

Sběr rosy

Přísun pitné vody může poskytnout i silná rosa. Nejlepším způsobem, jak získat vodu z rosy je přivázat si hadry nebo trsy jemné trávy kolem kotníků a projít se po trávě pokrytou rosou. Když hadry nebo trsy trávy absorbují rosu, vyždímejte vodu do nádoby. Postup opakujte, dokud nebudete mít zásobu vody nebo dokud nezmizí rosa.

Sběr dešťové vody

Vodu můžete sbírat i ve formě deště zachyceném na rostlinách, jako např. mech. Máte-li plášť nebo můžete najít plastovou fólii, roztáhněte ji a přivažte rohy ke stromům několik metrů nad zemí. Najděte nádobu a přivažte plášť na šikmo s mírným průhybem, aby se déšť shromáždil a odtekl. Zachytit dešťovou vodu víte podobným způsobem i na zemi. Rozprostřete fólii na zem a umístěte pod ni nádobu na sběr vody.

Filtrace vody pomocí pet lahve

Budete potřebovat velkou plechovku nebo pet láhev, písek, látku, dřevěné uhlí a kamínky. Odřízněte spodní část pet láhve. Vyražte 5 až 10 malých otvorů do uzávěru. Naplňte ji střídavými vrstvami kamene, písku a látky a dřevěného uhlí. Naplněnou láhev/filtr položte do menší nádoby, kterou jste vytvořili proříznutím láhve. Voda by měla protéct zcela čistá, pokud ne, můžete ji znovu nalít a přefiltrovat. Tato metoda odstraňuje pouze velké usazeniny a zlepšuje chuť vody.

Čištění vody

Abyste jej mohli zachycenou vodu bezpečně pít, musíte ji předtím vyčistit. Vaření je nejlepší a nejjednodušší způsob, jak zajistit bezpečnou pitnou vodu. Vodu je třeba převařit přibližně 8-10 min. Vodu můžete převařit v hrnci nebo v jiné nádobce. Předtím než dáte vodu vařit ji nezapomeňte odfiltrovat použitím košile, hadříku, nylonové punčochy nebo filtrem z pet láhve. Jednou z metod, jak převařit vodu, je zcela naplnit láhev vodou, uzavřít ji a hodit do žhavého uhlí. Nedostatek vzduchu v láhvi by měl zabránit roztání láhve. Tento způsob vaření však není ideálním řešením, jelikož se do vody mohou dostat části plastu. Pokud nemáte dostatek vody k naplnění láhve, můžete ji zavěsit nad oheň pomocí lana, aby se plameny dotýkaly dna.

Dalším způsobem čištění vody je použití přenosných filtrů nebo čistících tablet. Tablety používají k úpravě vody buď jód nebo chlór.

Čtěte také: Jak správně třídit

Dehydratace

Voda je nejdůležitější věc, kterou vaše tělo potřebuje. Můžete bez ní vydržet až tři dny, negativní účinky dehydratace však pocítíte za méně než jeden. Dehydratace je stav, kdy tělo díky zvýšené okolní teplotě, nebo fyzickém výkonu ztrácí zásoby vody. Ať už jen to pocením, dýcháním, nebo močením, je třeba tyto tekutiny pravidelně doplňovat. V případě, že jejich přísun není zajištěn v dostatečném množství, hrozí další komplikace. Pociťujete sucho v ústech, hůře se Vám polyká a jste malátní. V konečném důsledku pak můžete mít problémy s dýcháním, křeče a fatální selhání organismu.

Tekoucí voda

Tekoucí voda je nejlepším vodním zdrojem kdekoli na světě. Díky proudění je v ní podstatně méně mikroorganismů než ve stojaté tůni nebo louži. V horách a podhůří se místo, kde může být potok nebo říčka, hledá poměrně snadno. Stačí sledovat terénní zářezy v krajině nebo se dostat na nejnižší bod údolí. V nížinách často zdroj vody prozradí bujnější vegetace, vzrostlejší stromy apod. Přestože se taková voda může jevit jako čistá, je lepší řídit se určitými pravidly a vodu raději před požitím upravit. Stačí mít s sebou některý z cestovních filtrů Sawyer, který jednoduše našroubujete na PET láhev s nabranou vodou a můžete jí pít bez obav z mikroorganismů. Pokud máte dostatek času, můžete vodu upravit tím nejjednodušším způsobem: převařením.

Stojatá voda

I tyto vodní zdroje vás mohou zachránit před dehydratací. Při úpravě vody je však třeba postupovat obezřetněji. Stojatá voda bývá koktejlem nečistot, bakterií a dalších mikroorganismů, které určitě pít nechcete. Pokud je v ní mnoho pevných částeček, bláta, sinic apod., je lepší jí nejdříve přefiltrovat přes čistý kapesník nebo jinou jemnou látku. Teprve potom přistoupíte k důkladnější filtraci např. keramickým filtrem, nebo jejímu převaření. Nutno dodat, že i když hnědozelenou rybniční vodu filtrem přeměníte v průzračnou tekutinu bez bakterií, neodstraníte z ní pachuť rybiny nebo bahna. V případě, že nemáte k dispozici ruční filtr, ani možnost převaření, je dobré vodu desinfikovat chemicky, např. tabletami Katadyn.

Získávání vody z podzemních zdrojů

Získat vodu z podzemních zdrojů nevyhnutelně neznamená kopat holýma rukama několikametrovou studnu. Všímejte si okolního prostředí a pokud se ocitnete v terénní prohlubni, nebo na blátivém místě, pravděpodobně tam najdete i podzemní vodu. Vše, co musíte udělat, je vyhloubit díru cca. 1 metr hlubokou a čekat až se vynoří voda. Spodní průsakovou část je dobré obložit plochými kameny, což pomůže snížit množství rozvířeného sedimentu. Nashromážděnou vodu můžete vybírat hrnečkem, nebo jí nechte vsáknout do kusu látky, vyždímejte do cestovní lahve a připravte k další filtraci.

Dešťová voda

Pokud jste v hydratační krizi a začne hustě pršet, jste zachráněni! Dešťová voda je bakteriologicky čistá, má většinou jen mírně kyselejší pH. Chce to jen trochu cviku při jejím shromažďování. Dobře nasměrovaný stanový dílec, celta, pláštěnka mohou naplnit lahev, ešus, nebo jinou nádobu během pár minut. A pokud nemáte zrovna nic jiného po ruce, můžete rozprostřít v dešti části čistého oblečení a vodu z nich poté vyždímat.

Sníh

Získávání vody ze sněhu je oproti tomu poměrně snadné. Jediným problémem je dostat sníh do tekutého stavu. Není ale nejlepší nápad naplnit si jím plnou pusu a čekat až se rozpustí. Je to dokonce nebezpečné, protože tím snižujete teplotu vašeho těla a v konečném důsledku můžete dehydrataci paradoxně ještě zhoršit. Daleko jednodušší je naplnit sněhem PET lahev a nechat jej rozehřát tělesným teplem, například pod bundou. Pokud vyrábíte pitnou vodu rozpouštěním sněhu v ešusu na vařiči, vezměte na vědomí, že chcete-li získat 1 l vody, budete muset rozpustit i 10x více sněhu. Horolezci o tom vědí své. Máte-li na výběr, vybírejte pouze čistý sníh, po odhrnutí svrchní vrstvy, na které mohou být řasy, popílek a další nečistoty. A pamatujte, už naše babičky nás učily pravidlo: žlutý sníh se nejí…

Rosa

Získávání vody z rosy je pravděpodobně jedním z nejsnadnějších způsobů, jak se dostat k bezpečné pitné vodě. Nejlepší čas na sběr je brzy ráno. Jednoduše si kolem nohou omotejte hadřík, nebo šátek a projděte se v husté vegetaci nebo vysoké trávě. Během několika minut nasbíráte do látky pár doušků vody. Vše, co poté musíte udělat, je poté vyždímat drahocennou tekutinu do láhve.

Rostliny

Alternativním zdrojem tekutin jsou i různé plody rostlin. V tropických krajích jsou to oblíbené kokosy, citrusy a jiné dužnaté plody. V našich končinách vám dodají tekutiny i jablka, hrušky a další ovoce. Málokdo také ví, že v dutých stoncích invazivní rostliny křídlatky japonské, rostoucí hojně i u nás, lze po odseknutí nalézt také trochu vody.

Stromy

Jednoduchou metodou je získávání tekutin ze stromů. V tomto ohledu vyniká hlavně bříza. Sběr březové mízy je snadný. Nožem, nebo vývrtkou uděláte do kůry stromu cca. 2 cm hlubokou díru, do které vsunete brčko, trubičku, případně klacík. Po chvíli začne odkapávat míza do připravené nádoby a vy se mezitím můžete věnovat třeba rozdělávání ohně. Jednoduchým způsobem se tak dá po pár hodinách získat i několik litrů nasládlé tekutiny, kterou můžete bez úprav pít. Kromě toho, že s ní uhasíte žízeň, obsahuje i vitamín C, železo, minerály, saponin a další tělu prospěšné látky.

Jak poznat bezpečný vodní tok

Hned na začátek je dobré si říci, že řeka nebo potok nikdy není 100 % bezpečný vodní zdroj. I když zvláště řeky a potůčky v zapomenutých částech matičky Země, běžně používáme k přímému pití, je to vždy na vlastní riziko. Kdo by ale odolal chladivé průzračné vodě z alpského potůčku, norského vodopádu, sibiřské řeky či krušnohorské bystřiny? Nikdy však nevíme, co se skrývá proti proudu. Zda tam není uhynulý kamzík, pole hnojené močůvkou nebo stádo ovcí. Zde je tedy pár tipů pro výběr správného vodního zdroje.

• Voda z řeky může být kvalitní, ale i nebezpečná: Pravdou je, že voda z horských řek, potůčků nebo pramínků stékajících po skalách bývá vždy nejkvalitnější a v mnoha případech vhodná k okamžité spotřebě. Se stoupající nadmořskou výškou ubývá i možností znečištění. V horských oblastech je také prakticky nulová možnost chemického znehodnocení vody člověkem. Důležitější je ohlídat si biologické faktory. Nejlepší voda tak bývá nad horní hranicí lesa, v oblastech kde se intenzivně nepase dobytek a potok, nebo říčka proudí volně korytem přes kameny. Potoky v horských oblastech také většinou nemají podzemní zdroje a voda v nich pochází výhradně z tajících sněhových polí a ledovců. Raději se ale vyvarujte dlouhodobému pití vody přímo u paty ledovce. Je sice většinou čistá, ale silně demineralizovaná. Cenné minerální látky totiž sbírá právě cestou do údolí přes kameny.
• Voda z horských potoků je nejkvalitnější: Bezpečnější vodu získáte vždy z toků, které mají kamenité, nebo písčité dno. V takovém prostředí mohou skvěle žít ryby, ale hůře se daří různým bakteriím a vodním rostlinám, jejichž rozkládající se části mohou znečišťovat vodu. Pokud už musíte nabírat vodu z toku z bahnitým dnem, udělejte to opravdu jen v nejvyšší nouzi.
• Větší není lepší: Pokud budete mít možnost zvolit mezi na první pohled čistou řekou, nebo podobně vyhlížejícím, ale menším přítokem - zvolte raději přítok. Menší vodní tok je kratší a díky tomu se možnost jeho znečištění snižuje.
• Kontrola proti proudu: Nejdůležitější věc kterou musíte udělat před nabráním vody z řeky. Projděte se pár set metrů proti proudu vodního toku a všímejte si vzhledu vody i koryta. Kousek nad Vámi může být zátočina plná stojaté vody a bakterií, která pak jen pomalu vytéká k místu, kde si chcete naplnit lahev. Všímejte si i nepřirozených jevů, jako je pěna nebo uhynulé ryby.
• Výběr místa pro nabírání: Zvolte takové místo, kde voda proudí rychle, nejlépe na rovném úseku řeky nebo potoka. Nenabírejte vodu v tůních a meandrech. V případě většího vodního toku je lepší nabírat jí kousek od břehu, na kterém se hromadí usazeniny. Všímejte si také podezřelého zakalení vody, nebo olejnatých skvrn na hladině.
• Kontrola života v řece: Přítomnost ryb, nebo jiných živočichů, je jedním z ukazatelů zdravého vodního toku. Každý větší vodní tok má pramen, horní tok, střední tok, dolní tok a ústí. Jednotlivé části řek se od sebe tak liší obsahem kyslíku a živin (biologického materiálu) Logicky tak vychází, že nejkvalitnější voda k pití je tam, kde žijí ryby nejnáročnější na čistotu vody.
• Pozorujte další ‘'bioindikátory ‘': Posouzení kvality vody se dá určit i podle tzv. bioindikátorů. To jsou rostliny, nebo živočichové, kteří jsou velmi nároční na kvalitu vodního prostředí. Jsou to například některé druhy jepic. Známým živočichem indikujícím čistotu vody je také náš nejznámější korýš - rak říční. Nutno dodat, že tito živočichové signalizují však spíše to, že voda je čistá hlavně chemicky, ale určitě ne biologicky.

Koupání v přírodě

Jednou z nejoblíbenějších aktivit během letních měsíců je bezpochyby koupání. Koupel v přírodě s sebou však kromě osvěžení může přinášet i rizika související se zhoršenou kvalitou vody, kterou sami ne vždy odhadneme. Každý rok se tisíce lidí vydávají do jezer, rybníků nebo vodních nádrží, aby si užily rekreační chvíle ve vodě. Kvalita vody však může někdy být zhoršená a koupel v takové vodě může představovat riziko zdravotních komplikací. Vodní plochy mohou obsahovat bakterie, řasy a jiné mikroorganismy, které bývají označovány za původce některých infekcí, ekzémů nebo třeba i alergií.

• Před vstupem do vody si důkladně prohlédněte, jak voda vypadá. Pokud je voda zakalená, má neobvyklou barvu nebo zápach, měli byste se koupání raději vyhnout.
• Zvlášť opatrní bychom měli být, pokud je na hladině vytvořen tzv. vodní květ, obvykle to totiž znamená přítomnost sinic.
• Nebezpečí může představovat i bakteriální kontaminace vody, nejčastěji enterokoky, Escherichia coli nebo bakteriemi rodu Salmonella.

Jak otestovat přítomnost sinic

Zda jsou ve vodě sinice přítomné či nikoliv jde dobře otestovat i pomocí obyčejné průhledné lahve, kterou naplníme vodou a necháme 20 minut stát na světle. Pokud se na hladině vytvoří zelený kroužek či vrstva a zbytek vody je čirý, sinice jsou ve vodě s největší pravděpodobností přítomné. Pokud ale bude voda zakalená rovnoměrně nebo i u dna, půjde spíše o řasy.

Rizika koupání v znečištěných vodách

Největší rizika koupání v znečištěných přírodních vodách se spojují především se sinicemi. Sinice jsou mikroskopické organismy, které mohou produkovat toxiny a vyvolávat nepříjemné reakce. Toxiny jsou jedovaté látky, které mohou způsobit i vážné zdravotní komplikace. Vždy ale záleží na množství, které se do těla dostane. Může se jednat o lehké akutní otravy projevující se střevními a žaludečními potížemi, bolestmi hlavy nebo dokonce až vážnějšími jaterními problémy. Nepříjemné zdravotní projevy však nemusí působit pouze sinice. Některé druhy řas mohou také vyvolávat podobné příznaky.

Opatření pro ženy

Zvlášť opatrné by měly být při koupání v přírodě ženy. Vlivem přemnožení bakterií totiž obvykle roste riziko vzniku gynekologických zánětů. Pokud se po koupání objeví potíže, jako svědění, pálení nebo vaginální výtok, lze použít některý z běžně dostupných volně prodejných přípravků na tyto obtíže, jako jsou nejrůznější vaginální výplachy či antimykotické krémy. Pokud však budou potíže přetrvávat nebo se objeví bolesti v podbřišku, je nutné vyhledat gynekologa. Ženy mohou používat při koupání speciální ochranné tampóny napuštěné vazelínovým olejem, který má vodoodpudivé vlastnosti, a tím ztěžuje proniknutí vody do pochvy. Tyto tampóny pomáhají chránit ženské intimní oblasti při koupání a plavání a výrazně snižují riziko vniknutí např. chlorované nebo znečištěné vody.

Cerkáriová dermatitida

V některých vodách nás může postihnout také tzv. cerkáriová dermatitida. Ta se nejčastěji může projevovat zarudnutím kůže, puchýři a intenzivním svěděním. Jedná se o kožní onemocnění způsobené parazity, konkrétně motolicemi, které mohou proniknout do lidské kůže, přičemž člověk pro ně není úplně vhodným hostitelem. Jejich životní cyklus je totiž vázán na vodní plže a na vodní ptáky, např. divoké kachny. Plži do vody uvolňují larvy motolic, tzv. cerkárie.

Prevence zdravotních rizik

V rámci prevence možných zdravotních rizik koupání v přírodních vodách je vhodné dodržovat některá základní opatření.

• Po koupání se vždy osprchujte čistou vodou, kterou smyjete případné zbytky řas nebo sinic, a převlékněte se do čistého oblečení nebo suchých plavek.
• Nikdy se nekoupejte na místech, která jsou prokazatelně znečištěná.

Zdroje: J. Wiseman - SAS příručka jak přežít, P. Darman - Jak přežít v extrémních podmínkách

tags: #jak #poznat #čistou #vodu #přežití #v

Oblíbené příspěvky:

• Poradenství v oblasti životního prostředí
• Kdy na emise?
• Péče o chromovou krytku znečištění
• Doprava a BaP v ČR
• Cestování do Egypta: co potřebujete vědět