Jak poznat navrtaný odpad: Znaky a důsledky

Přírodní prostředí je vytvářeno širokým komplexem jevů, přičemž pro inženýrskou geologii mají největší význam tzv. geologická prostředí, tj. horniny, podzemní voda, relief a geodynamické jevy. Všeobecně převládají droby, zelenavě šedé, jemně až středně zrnité masivní horniny s vložkami prachovců a břidlic.

Proterozoické horniny často vystupují až na povrch, např. v okolí Dolních Břežan, Cholupic, Písnice a Libuše. Mohou být místy rozvolněny i do hloubky více metrů. Břidlice jsou silně porušeny až do hloubky 33 m. Proterozoické horniny jsou často fosilně zvětralé. Mezi Dol. m, u Zlatníků kolem 9 m, v. apod.

Jílovité a písčité hlíny nebo písčitého jílu s pevnou a tuhou konzistencí jsou smrštitelné, bobtnavé a až vysoce namrzavé. V sídlištích Bohnice a Kobylisy může v proterozoiku docházet k vyjíždění bloků a skalním zřícením. Proterozoické horniny představují únosné, avšak velmi těžce těžitelné prostředí.

V pruhu JZ-SV při j. okraji území, z. od Točné, rozpad (drobná kamenná moře - např. Záruba, 1955, Z. Lochmann, 1991). V horninách nepřesahuje zpravidla mocnost 2 m. V Řeporyjemi a v okolí Solopysk se vyskytují i další horninové typy různého stáří. Diabasy doprovází zejména tělesa diabasů podléhají více zvětrávání. Horniny žíly a polohy, které mohou ovlivnit zakládání. K tomu došlo např. několika objektů na Bohdalci.

Křemence sázavského typu (paleozoikum) se nacházejí jv. a v. od Říčan (Mnichovice, Svojetice, Babice). Hrubozrnného písku až hlinitého písku, který je vhodnou, tj. suchou základovou půdou, dobře těžitelnou. V minulosti byly označovány společným názvem křemence drabovské. Křemence jsou dislokované (např. průběhem pražského a šáreckého zlomu). Křemence těženy na stavby a zejména k výrobě dlažebních kostek.

Čtěte také: Svět rovnokřídlého hmyzu: Cvrček versus Saranče

Stlačitělnějších břidlicích nedocházelo k nerovnoměrnému sedání. Ve skaleckých křemencích byl např. Císařského mlýna v Bubenči a je v nich vyražena část tunelu Mrázovka. Liteňské pruzích JZ-SV směru. Ordovických a silurských hornin. Tunelových a podzemních stavbách a v pražském metru. Úseky vybudovány v těchto horninách. Způsobuje nadvýlomy při ražbě.

Jílovitých břidlicích založeny např. obchodní centrum Černý Most. Postupně až ve střípky (břidlice bohdalecké). Jsou jílovité hlíny až jíly pro bytovou i občanskou zástavbu. Břidlic uvádí A. Dvořák (1975) 60-100 %. Nezapažené výkopy v nich není proto možné nechávat delší dobu otevřené. Jsou náchylné k sesouvání, zejména v případě sklonu vrstev po svahu (viz např. sesuvy na svazích mezi Černošicemi a Radotínem).

Jsou ukloněných po svahu. Q. Záruba (1974) popsal např. plochách v dobrotivských břidlicích na svahu pod Vlachovkou v Libni. Zdí jakož i některých objektů. Břidlic jsou objemově nestálé a rozbřídavé. Agresivity podzemní vody. Zařazena tato souvrství, příp. bohdalecké (polyteichová facie), kosovské a srbské. Souvrství letenské, po něm následuje šárecké a pak zahořanské. Prachovitých břidlic s tvrdými prachovci a pískovci. Souvrství považovat základovou půdu poměrně za homogenní.

Mocnější polohy křemenců i žilné vyvřeliny. Situ, tj. přímo v základové spáře stavební jámy. Malešicích i pod Vyšehradem. Mostu predisponovaných plochách a v tunelech vznik nadvýlomů, jejíž rozsah si vynutil úpravu zastavovacího plánu v z. Vrch. Stáří tvoří základové půdy sídliště Barrandov na levém břehu Vltavy. Fosilním zvětráváním do hloubky až 10 m. Zvětrávají hlouběji, zatímco psamitické (pískovce) jsou odolnější.

Graptolitových břidlic a devonské břidlice dalejské. Břidlice ze souboru jílovitých břidlic. Tělesy bazaltů a jejich tufů; na styku s nimi bývají kontaktně metamorfovány. Rozpadavé jílovitých až písčitých hlin s úlomky. Konkrece a vložky šedých kalových vápenců. Intenzivně rozpukané a poměrně snadno podléhají zvětrávání. Kontaktně metamorfovaných břidlic. Graptolitové břidlice představují poměrně únosnou základovou půdu. Těžitelné, podle A. Dvořáka (1975) činí nakypření 20-50 %. Jsou však namrzavé a rozbřídavé.

Čtěte také: Výherní los Černá perla 6. emise

Pravém břehu zasahují jen do okolí plaveckého stadionu v Podolí a Pankráce. Vápnitých břidlic ve skalních výchozech a defilé. Technické vlastnosti kapsovitě zvětralé; lokálně dosahuje hloubka zvětrávání kolem 3-5 m. Mohou být, jsou-li vyplněny vodou, i příčinou průvalů do ražených děl. Hlubočepích. Únosnou, ale obtížně těžitelnou základovou půdu. Zářezech uložení v ose synklinoria. Strmých svazích místy až nevhodné. Území Prahy např. vápna a cementu. Užívaly při výstavbě význačných budov.

Zachovaly se většinou ostrůvkovitě j. v nadloží hornin staršího paleozoika. Uloženin Drahelčic. U Slivence jsou mocné až 20 m, u Vysokého Újezda dokonce až 30 m. Vidouli, mezi Střešovicemi, Petřínem a Bílou horou, na Střížkově aj. Je udávána mocnost jílovců 4-6 m. Šestajovicemi a Jirny. Sprašemi (v důsledku příměsi uhelného pigmentu nebo detritu). Slabé proplástky uhlí např. rozptýleného pyritu, často i ve formě konkrecí. A konzistenci a na stabilitu území. Měkké konzistence. Tato eluvia jsou rozbřídavá a objemově nestálá. Únosnou, stlačitelnou a objemově nestálou základovou půdu. Deformací do stavební jámy, složitě a nákladně kotvit.

Nekvalitního zemitého uhlí, zejména na Petříně a jižních svazích Proseka. Dráhu na Petřín postavenou v roce 1891. Aktivizace fosilního sesuvu podél tělesa uvedené lanové dráhy. Sesuvu (K. Němeček, 1969). Příčinou vzniku sesuvu byla podle L. režimu podzemní vody ve svahu vlivem nefungujícího drenážního systému. Plošině. Křídových pískovců s peruckým souvrstvím. Linie se táhne od j. Pohořelec. Uloženin vlastností. Prameny podzemní vody se posléze objevily ve svahu pod sesuvem. Pražským zlomem od břidlic šáreckých. Tehdy respektováno a tak v květnu r. bylo poškozeno kolejové těleso lanové dráhy. Nebozízku, takže došlo i k poškození terasy před jejím průčelím.

Bylo doporučeno v 1. štolou, vyústěnou mimo kritickou oblast. Ve 2. inženýrskogeologický průzkum včetně geotechnického zhodnocení hornin. Nového kolejového tělesa lanovky v původní trase. A po celkové rekonstrukci je lanovka od r. 1985 opět v provozu. Korycanských vrstev (např. Horní Počernice, Jirny, Nehvizdy, Vinoř). Svrchnokřídových plošin polygenetickými sedimenty. Hrubě zrnité kaolinické kvádrové pískovce. M. Odolnější jsou jen vložky a drobné železité polohy. Pískovce z území Prahy používány jako stavební kámen jen ojediněle. Byly povrchově i hlubinně dobývány jako stavební písek do území projektovaného sídliště (mnoho desítek metrů od hrany svahu). Úroveň báze těžby.

Jílovce se zuhelnatělou rostlinnou drtí. Hrubě lavicovité s nepravidelným křížovým zvrstvením. Systémem vertikálních puklin. Pískovcových bloků po podložních jílovcích. Např. Záruba, 1948 mohlo dojít k porušení jejich stability a k následnému sesouvání. Zvýšené náklady na zakládání a sanaci svahů. Zavezené. Na j. těžbě písku. V pískovcích byly s úspěchem raženy i vodní štoly (např. Petříně nebo ve Veleslavíně - R. Šimek, 1983 MS). Souvrství. Únosnou a dobře rozpojitelnou základovou půdu. S krychelnými pevnostmi kolem 40-70 MPa (J. Houska, 1968). Značně mění jejich podloží. Jílovitopísčité hlíny s úlomky navětralé mateční horniny.

Čtěte také: Jak správně třídit

Rozpadlých opuk až posléze do pevných, lavicovitě odlučných poloh. Objektů rozbřídavé a namrzavé. Porušení, nepříznivým klimatickým vlivům a proti zaplavení. Plošin jsou nestabilní a mohou být porušeny fosilními sesuvy. Pracech by zde mohlo docházet k obnovení pohybů. Stavební kámen již v 10. a ranně gotické době. Založeny podél j. okraje Strahovské a Bělohorské plošiny. Rozptýlena na řadu lokalit. V 11. a 12. Džbánu ("džbánská opuka"). Stadionu ukončeny předčasně v opukové zavážce starého lomu. Opukách bělohorského souvrství založeny objekty nového Ruzyňského letiště. 24/1. (Š 4). Podle P. ostrůvkovitě roztroušeny na Bílé hoře, na Sulavě u Černošic, j. a z. a na Barrandově.

Upadajícími svahy, která byla vytvořena fluviální erozí. A tvoří je písky s polohami štěrků a pestrobarevných jílů. Zarovnaném povrchu proterozoických drob a břidlic. Mocný kvartérní pokryv. Liniových staveb mohou být tato místa technicky problematická. Tak např. říčního koryta v prostoru mezi Horními Jirčany a Kocandou jv. Maximální šířka koryta zde dosahuje až 450 m, hloubka je až 40 m. Prolomením stropu k průvalu ztekuceného hlinitopísčitého materiálu do štoly. Povrchu se zával projevil kruhovitou, asi 10 m hlubokou propadlinou. Dna starého koryta (P. Juranka, 1968 MS) viz obr. 24/2. 24/2. Kterou bylo nutno podejít výplň starého korytu. Podle P. štěrky. Stratigraficky jsou přiřazovány k tzv. pliocenního stáří. Objevují většinou jen při okrajích sprašového pokryvu. Mocné přes 22 m, mezi Zdiby a Sedlcem do 10 m. Rozmezí 20-40 m. Hrubě zrnité, silně jílovité písky se štěrky a s vložkami jílu.

Sídlišť Kobylisy a Ďáblice převažuje jílovitá facie, tj. písky balvany silicitu. Podloží jsou propustné křídové horniny. Nadloží jílových poloh půdu. Kamýků. Jílovité vložky jsou pro zakládání málo vhodné. Jsou méně únosné a v jejich nadloží se vytvářejí lokální zvodně. Štěrky Vltavy a Berounky. Obou březích (Záruba - Bucha - Ložek, 1977). Terasových stupňů, často překryté sprašemi (např. s. Vodochody. Bohnicích 10-14 m (maximálně 17-18 m), Suchdol - Výhledy 8-15 m. Celé údolí Vltavy a Berounky. Holešovického, podmoráňského a libčického meandru. Nad Vltavou až 12 m. Do sv. údolní terasy Labe. 24/3. Zajištění 4. vrstvy přechodné; 4 - zvětralá břidlice; 5 - pevná břidlice. Podle J. střídáním středně až hrubě zrnitých písků a písčitých štěrků. Balvany až více decimetrů v průměru (Komořany). Mají druhotně větší obsah prachovité a jílovité frakce (kolem 10 %). Stlačitelné. Jsou dobře rozpojitelné a propustné. Však místy nalézt zavezené jámy po těžbě. Zpětně vhodné jako zásypový a konstrukční materiál. Proterozoických a paleozoických hornin. Jemnozrnných částic a provalení dna případně s agresívní podzemní vodou. Terasových sedimentech založen např. vytěžené štěrky s výhodou využity do betonu. Štěrk opatření při výstavbě metra. Terasové sedimenty utěsňovat a zpevňovat injektážemi. 24/4. Dlažba a 6 - zeď přemyslovského opevnění. Pokrývají rozsáhlé plošiny v s., z. a jv. v. a jv. svazích. Na plošinách bývají mocné 2-5 m, v závějích 10-15 m. Mocnosti až 30 m ! Pevné konzistence (cicvárech a septariích). J. velikosti až 25 cm. Sprašových hlín příměs písku nebo drobné úlomky hornin skalního podloží. Nad Vltavou, Tursko, Úholičky; v oblasti Suchdola při j. mocné až 10 m - Z. Lochmann (1991). Přecházejí do uloženin eolicko-deluviálních. Sprašové zeminy málo vhodné. Citlivé na rozdílná zatížení. Založení hrozí nerovnoměrné sedání budov. Svazích pak nebezpečí sesouvání. Hliništi u Nikolajky na Smíchově se zmiňuje R. Šimek (1983 MS). Písčitých štěrcích. Svislých stěnách. Období udrží svislé stěny i několik metrů vysoké. Používat i k těsnícím účelům. Rozjezdových ploch letiště je vhodné zlepšit jejich vlastnosti stabilizací vápnem. Při haváriích vodovodů nebo kanalizace, jako k tomu došlo např. v ulici Pod kaštany). Zakládána hlubinně, do jejich podloží. Letňany, Kobylisy, Malešice a Zahradní Město. Půd (viz kapitolu č. 19). Vytvořily pokryvy a závěje eolických písků (např. Michli, Dolních Měcholupech, Štěrboholech aj.). Jemně až středně zrnité křemenné písky s příměsí siltu. Oválené úlomky okolních hornin nebo střípky břidlic. "Hrance" na břidličném skalním podkladu (např. Žižkov, Malešice, Hrdlořezy). Nemají příznivé mechanické vlastnosti. Zatížení značně a nepravidelně sedají.

Tabulka: Charakteristiky horninových typů v Praze

tags: #jak #poznat #navrtaný #odpad #znaky

Oblíbené příspěvky:

• Snížení emisí v průmyslu
• Rozměry a použití litinového víka
• Vliv biosložky na emise
• Akční thriller s Wesley Snipesem
• Zimní život modráska