Jak přežít zimu v přírodě: Tipy a triky

Outdoorové aktivity jsou označovány za nejoblíbenější koníček Čechů. Cyklistické výlety nebo víkendové pobyty v přírodě, pěší tury nebo čundry s přáteli lze obohatit o další atrakci - survival neboli školu přežití v přírodě. Survival obecně znamená umění přežít, zejména v obtížných podmínkách a nebezpečných situacích. Tato dovednost je také spojována se způsobem trávení volného času v přírodě a zdokonalováním technik přežít: nocování v lese jen s zavíracím nožem ve vlastnoručně vyrobeným přístřešku.

Survival - 5 základních bodů

1. Zjistěte, co můžete pít a jíst
2. Naučte se stavět přístřeší
3. Trénujte zapalování ohně
4. Naučte se určovat azimuty
5. Survival to nejen dovedností, to také způsob myšlení. Váš postoj je velice důležitý a může silně ovlivnit situaci. Klíčem k přežití je silná vůle přežít a motivace konat. V lese není nikdy dobré se vzdát.

Tyto základní body se zaměřují na přežití ve volné přírodě. Základem survivalu je voda, jídlo a teplo. Survival vyžaduje především, alespoň ze začátku, důkladnou teoretickou přípravu! Tak než se vydáte do terénu, musíte znát teorii.

Základní dovednosti pro přežití

1. Jídlo a pití: Jídlo je obvykle snadno dostupné (samozřejmě nemluvíme o extrémních podmínkách, jako je poušť). V lesích nebo na loukách roste mnoho druhů bylin a plodů, které mohou lidskému tělu doplnit cenné živiny a vitaminy. Nezapomeňte: nejezte všechno zelené! Úplně základní je hydratace, proto nelze zapomenout na tablety na čištění vody. Pozorování okolí, lepší orientací v terénu a nalezení cesty, potravy nebo vody usnadní kvalitní a odolný outdoorový dalekohled nejlépe s dálkoměrem.

2. Místo k odpočinku: Místo k odpočinku je stejně důležité jako získání potravy. Přehřátí nebo promrznutí vás může znehybnit. Provizorní přístřešek v přírodě postavíte i bez nějakých architektonických znalostí. Stavebních materiálů v lese je víc než dost - stačí jednu větší spadlou větev, ideálně kdyby měla alespoň 2 metry, solidně upevnit mezí dva stromy ve vodorovné poloze. O větev opřete menší větve a už máte kostru střechy.

3. Oheň: Než vyrazíte do terénu, naučte se používat křesadlo a opatřit si troud. TIP: silné závany větru mohou znemožnit rozdělaní ohně. Existuje jednoduchá finta - stačí vykopat do země dvě zhruba 20 cm hluboké díry vedle sebe a propojit jednou menší dírou pod povrchem půdy.

Čtěte také: Přežití v extrémních podmínkách

4. Orientace: Pochodování podle azimutů se hodí, když chytré telefony a další moderní technologie selžou, nebo když povětrnostní podmínky ztěžují orientaci (mlha). Kompas nebo jeho novější verze - buzola - spolu s mapou velice usnadňují pohyb v terénu. Není to snadné umění, proto doporučujeme čerpat ze spolehlivého zdroje při učení a hlavně trénovat! Metodika orientace s buzolou je dobře popsána v mnoha publikacích.

Divoká zvěř se obvykle vyhýbá kontaktu s lidmi. Pro případ, že budete pobývat v terénu i po setmění, třeba během přípravy úkrytu, kdy budete potřebovat obě volné ruce, neobejde se bez čelové svítilny. Každé školení se vždy vyplatí, ale nejlepší je praxe. Přežití je především o znalostech a strategii. Před výpravou doporučujeme trénink: rozdělávání ohně, rozpoznávání jedlých rostlin nebo pochod na azimut. Nenechte se také odradit klíšťaty a bodavým hmyzem. Kurzy na YouTube jsou sice zdarma, ale jejich obsah často není ověřený. Pro ty, kteří si nejsou jisti svými znalostmi, bude nejvhodnější kurz vedený instruktorem. Zkušená osoba vás postupně provede nejdůležitějšími tématy a předvede je v praxi.

Zimní dobrodružství

Zima je dlouhá, dny krátké a vy máte pocit, že do léta s outdoorem nevydržíte? Nemusíte! Vyrazte na zimní dobrodružství. S dobrou přípravou a kvalitním vybavením je odvážným příroda otevřená celoročně. Začneme varováním. Pokud nemáte zkušenosti, neznáte vybavení a nevěříte si, tak se zimou začínejte postupně, ideálně třeba koncem léta. Dlouhý pobyt v chladném prostředí může, obzvlášť pokud nejste zvyklí, vést ke zhoršení koncentrace, jemné motoriky a v extrémních případech dokonce ke ztrátě vědomí. Úspěch zimního přenocování je z velké části udáván správnou volbou vybavení. Kdo to podcení, musí být připravený na to, že bude celou noc klepat kosu, a vyspí se špatně.

Vybavení pro zimní přenocování

Tak za prvé, spacáky nehřejí, spacáky izolují. Základem pro zimní přenocování je spacák s komfortní teplotou alespoň -5 °C, každopádně nic nezkazíte silnějším. Hlavně se nenechte uchlácholit limitní teplotou, ta totiž znamená, že noc ve spacáku pře-ži-je-te. Ne, že si ji u-ži-je-te. Jestli peří nebo mikrovlákno je věčná otázka - oba materiály mají své výhody a nevýhody. Peří je lehké a stálé, v zimě především u spacáků bez hydrofobní úpravy snadno navlhne a pak rychle ztrácí izolační vlastnosti. Na druhé straně je mikrovlákno, obecně levnější volba, které voda tolik nevadí, ale horší vlastnosti pocítíte už po pár sezónách. Ideální volba je kvalitní péřový spacák s hydrofobní úpravou peří, který vám vydrží deset a víc sezón, ale tam se připravte na cenu zhruba někde od 6 000 korun výš. Limitní teplota je dle norem ČSN nejnižší teplota, při které průměrný muž (25 roků, hmotnost 70 kg, výška 1,73 m) nebude pociťovat ve spacáku chlad.

Sebelepší spacák vás bez dobré karimatky nezachrání. Pod zády se totiž jeho výplň stlačí a přestává izolovat. Před chladem od země vás musí chránit nemačkavá izolační vrstva - a tady na scénu vstupuje karimatka. Mnohem lepší jsou nafukovačky. Pro maximální komfort byste měli chtít něco kolem R-value 6 a vyšší. Jsem hodně praktický člověk a takto vymazlené karimatky jsou pro mě trochu moc (těžké a drahé). Proto kombinuji nafukovačku Zulu Moonlight Mummy s tepelným odporem 2,4 a pěnovou karimatku Thermarest s odporem 2,1.

Čtěte také: Tipy pro získání pitné vody

V zimě se dá spát mnoha způsoby. Vaším nepřítelem je hlavně vítr, chránit se před ním je v zimě úkol číslo jedna. Pokud využijete turistických přístřešků, může vám stačit karimatka, spacák a obyčejná plachta nebo pončo na zástěnu. Na sněhu se dá i stanovat, jen si to chce sníh pořádně ušlapat. Problém může být i silné sněžení, ale obecně mám pocit, že v zimě mi do stanu nikdy neteklo - jen je potřeba vrstvu sněhu z tropika pravidelně oklepávat. Horší je to s námrazou, která se tvoří na vnitřní straně stanu, když na ní kondenzuje vlhký vydechovaný vzduch.

Do zimy to chce pečlivě vrstvit přesně podle principu cibule. Funkční základní vrstva, izolační vrstvy, voděodolná vrstva. Většinou používám merino, fleecovou mikinu a goretexovou bundu navrch. K tomu rychleschnoucí trekové kalhoty, ale do sněhu a zimy určitě patří i softshell nebo membrána, jen jsem většinu zimních dní hodně v pohybu, takže volím co nejprodyšnější varianty. Do batohu určitě přibalte péřovou bundu. Jakmile se zastavíte, svačíte nebo stavíte stan pod goráč stačí obléknout peří a máte pohodu. Do spacáku si pak doporučuju sbalit suché oblečení na převlečení. Stačí něco tenkého z merina, co budete mít v batohu zabalené v igelitce nebo voděodolném vaku. Nemá smysl chodit spát nabalený, protože oblečení uvnitř spacáku vás nijak výrazně neizoluje, takhle to fyzikálně nefunguje (i když ano, mentální efekt to na většinu lidí má). Pokud je vám ve spacáku zima, bude chyba ve spacáku a karimatce. Zachrání vás jedině péřová bunda, kterou na sebe můžete přehodit zvenku, nebo si ji obléct do spacáku a zvětšit tak objem vzduchu mezi vámi a zimou.

Tipy pro zimní pohodlí

• Nohy: Suché tlusté ponožky jsou základ, ale když nestačí, zvažte pořízení péřových papučí.
• Nos: Ideální je spacák typu mumie, který si gumičkou stáhnete přes oči a necháte koukat jen pusu a nos.
• Záda: Mrznou záda? Na vině je karimatka. Chce to pod sebe něco narvat.

Sázka na jistotu jsou hřejivé Thermopad polštářky od firmy Yate. Stačí vybalit a vložit do spacáku, kde pomohou tělu generovat více tepla. Podobně s vytápěním pomůže i elektrický ohřívač rukou. A klasikou je lahev ohřáté vody, jenom jde o časově omezenou úlevu, za hodinku budete zase drkotat zuby.

Důležité rady pro zimní přežití

• Nikdy, NIKDY nevydechujte do spacáku. Ať už nos mrzne sebevíc, tohle je cesta do pekla.
• Nevařte na vařiči uvnitř stanu. Mohlo by se zdát, že se zahřejete, ale mnohem spíš se otrávíte oxidem uhelnatým nebo něco propálíte.
• Jestli vám nohy naráží na plachtu stanu a na spacák vám kape voda, nezavírejte před tím oči. Vyndejte věci z batohu a navlékněte si batoh na nohy přes spacák.
• Při stavbě stanu na sněhu vám kolíky moc nepomůžou.
• Ve stanu větrejte. Ano i v zimě. Vlhký vzduch mnohem snáz nese teplo a v zamrzlé krajině jediný, kdo teplo vyzařuje, jste (zatím) vy.
• Když rozpouštíte sníh, nepěchujte ho do ešusu samotný, vždycky k němu kápněte trochu vody.
• Pozor na vodní filtry, většina z nich nesmí zmrznout.

Ženy jsou od přírody zimomřivější a nemá smysl, abyste se srovnávaly se svým partnerem - máte méně tuku, méně svalů, horší poměr plochy kůže vůči objemu a bude vám tak proto o 2-3 stupně větší zima. Dámský model spacáku nabídne víc místa pro boky a také silnější izolaci nohou. Volte dostatečně širokou karimatku, aby vám z ní nic nepřečuhovalo do prostoru. Na ruku, nohu i zadek vám bude okamžitě větší zima.

Alternativní přístřešky v zimě

Dá se také vybudovat cokoliv od sněžného zákopu až po celé iglů. Ač iglů vypadá jako perfektní věc na přenocování, nevidím smysl se do jeho stavby pouštět kvůli jedné noci - není to tak lehké, jak se zdá, navíc je málokdy v Česku vhodný sníh. Vedle chalupy je to zajímavé zpestření jarních prázdnin, ale v praxi je jednodušší vykopat si ve sněhu brázdu, volný sníh navršit na její strany proti větru a ulehnout tam. Nebo si zážitek z přenocování v iglů zaplatit na Airbnb.

Čtěte také: Přežití v přírodě: Průvodce

• Záhrab: je vykopaná díra do dostatečně vysoké závěje, kam si zalezete. Hledáte hromadu dostatečně lepivého sněhu 1,5 m vysokou a nad hlavou si necháte vrstvu cca 50 cm, abyste neriskovali jeho zřícení. Vykopete si tunýlek s vchodem ideálně ze závětrné strany.
• Zákop: je jednodušší na zřízení, jde jen o vykopanou brázdu ve sněhu, která vás chrání před větrem ze stran.

Počítám s tím, že plynový vařič na sněhu bude fungovat jinak, a to i se zimní kartuší. Čas na vaření bude v lepším případě dvakrát delší. Ráno nechám pečlivě vyvětrat spacák i žďárák, protože oboje nevyhnutelně navlhne.

Jedno vím o zimním přenocování s naprostou jistotou - není to sport pro každého. Pohodlí jde stranou a chce to dost vůle, aby člověk v ne zcela příjemných podmínkách dokázal zavřít oči. Navíc jsou zimní noci hodně dlouhé a dvanáct hodin převalování v prochladlém stanu člověku na náladě obvykle nepřidá.

Zimní survival

Co se týče survivalu, tak zimní scénář je patrně tou nejobtížnější situací, do jaké se můžeme dostat. Jako naschvál to ale často bývá jedna z nejčastějších, takže ji jednak nesmíme podceňovat a ve druhé řadě, zasluhuje si i o to větší pozornost, protože stačí podcenit sebemenší drobnost a rázem se člověk nemusí dočkat rána. I když vypadají zimní krajinky maximálně romanticky až úžasně, co se týče drsného a reálného survivalu, jsou to podmínky přímo pekelné: všude je mlha, voda je zmrzlá, rostliny prakticky nerostou, živočichové jsou zazimovaní / migrovali jinam, … Na druhou stranu, v zimě člověk nemusí řešit klíšťata a jídlo mu někde na stromě či v hrnci vydrží prakticky neomezeně.

I když nahlédneme do historie lidstva, tak zjistíme, že právě co se týče přežití v zimním období, pak zrovna tehdy měli lidé skutečně ty největší problémy. A dodnes je příprava na ni v oblastech s dominantní zimou tradiční náplň po celý rok: jak si kupříkladu někde na Aljašce nenachytáte dost ryb na přežití, máte smůlu a musíte lovit i v zimě na ledu (mimochodem extrémně nebezpečné kvůli kavernám).

Zima je zkrátka ten čas roku, kdy většina národů, lidí i všelijakých etnik nejvíce bojovala s přírodou o přežití - stačila špatná úroda a rázem byl hlad v celém kmeni. Moderní člověk je zase zvyklý, že se o něj postará stát v případě nouze, když platí daně, což samozřejmě být může, ale také nemusí, nakonec, zrovna zima je doslova symbolem pro špatnou logistiku (viz Napoleon v Rusku).

Patrně každé dítě již od školky zná základy, proč je zima tak nepříjemná doba, ale jsme přece jen survivalový magazín, takže si raději vše trochu podrobněji zmíníme a probereme z hlediska vašeho přežití nějaké té extrémní zimy.

Klíčové problémy zimního období

1. Extrémní pokles teplot: Prvním problémem, jenž na vás uvalí zimní období, je (jak již napovídá její název), extrémní pokles teplot směrem hluboko pod nulu (i v ČR je relativně běžně v nížinách okolo -20° C a místy i mnohem více / níže), což samozřejmě znamená, že udržení stálé tělesné teploty ve spánku je o to těžší a člověk se mu musí aktivně věnovat a neustále topit a sledovat oheň. Přes den se samozřejmě dá zahřát trochu lépe prací (generujete tak totiž více Wattů, jako když spíte logicky).
2. Nedostupnost rostlin: To ale není jediný zimní zádrhel, problém je i to, že drtivá většina rostlin již dávno vstoupila do svého stádia nečinnosti, nemají plody (v ČR sem tam roste nějaká ta zimní houba) a přestávají být užitečné jako zdroje čerstvého jídla tak, jako v létě, kdy prakticky všechny rostliny nesou semena a plody. Najít kořínky jistě jde, ale to vyžaduje perfektní znalost rostlin, navíc, je tu i riziko záměny za rostlinu jinou. To už je asi jednodušší jíst kořínky smrku, který každý pozná a je u nás nesmírně hojný.
3. Nedostatek vitamínu C: Jelikož v zimě člověk nemá k dispozici listovou zeleninu (i kdyby stromy na podzim listy neshodily, stejně by o ně přišly při prvním větším zámrazu), tak co se týče jeho příjmu vitamínu C, musí se obrátit na plody (šípek, plané jabloně, ...) a větvičky jehličnanů - v ČR jsou to hlavně nejvíce známé jehličnaté stromy (omezte se na jedli, smrk a borovici, protože červená bobulka mezi jehličím signalizuje jedovatý tis).
4. Nedostupnost zvířat: A nesmíme zapomenout, že to, co již bylo řečeno o rostlinách, prakticky absolutně to stejné se dá říci i o zvířatech - většina zazimuje / žere ze svých zimních tukových / jídelních zásob (veverky, ježci, medvědi, …) a jen občas někdo loví, co pár dní (vlci, lišky, ...). Nemálo z nich sice nespí, ale odebere se za teplem do jižnějších končin Země (to platí převážně a jen pro ptáky) nebo aspoň do nižších poloh někde z nejvyšších hor.

Suma sumárum se tedy vše točí okolo dvou klíčových otázek: zůstat v teple a mít co jíst a pít.

Velmi dobrým zdrojem tuků, cukrů a proteinů jsou jehličnany a jejich kořínky, kůra a šišky. Jen si dejte pozor, aby se jednalo skutečně o smrk, jedli nebo borovici a ne nějaký jehličnan ozdobný (třeba tis s červenými bobulkami apod.), bojovat ještě s otravou je během vážné survivalové situace, téměř jistý rozsudek smrti (i kdyby vám bylo „jen“ špatně, pořád to veškeré vaše další činnosti a akce řádově ztíží).

Moderní technologie a plynové či elektrické kotle jsou v civilizaci teplem vzdáleným pouhý jeden knoflík, fungují ale jen tehdy, když jde elektřina. Dobrá izolace se pak navíc postará o to, aby většina z tepla zůstala doma. Celé je to natolik snadné a všední, že o tom člověk ani neuvažuje a ten největší zážitek má, když mu v zimě vypnou na celý den elektřinu a hrozí, že mu zamrzne topení (zvláště problém někde „na baráku“, když tam člověk není nastálo, aby tomu mohl zabránit).

Co se týče přežití venku, tak to je samozřejmě neustálý problém, jelikož bez vody člověk vydrží pár dní, bez jídla pár týdnů, ale bez tepla po něm může být do tří minut, když „zahučí“ pod led a nestihne si rozdělat oheň.

Možnost rychle rozdělat oheň i ve stresu a kompletně mokrý je tedy skutečně nesmírně důležitá, ba zcela klíčová. I v ČR umrzne za rok pár lidí - nikdo tu neumře ani žízní, ani hladem, takže když necháte konzervu doma, nic se nestane, teplo je přednější.

Patrně jste si všimli, že indiáni za polárním kruhem párkrát denně něco popíjejí z lahve. A ne, alkohol není dobrý nápad v případě zimy: sice má dost kalorií, ale odvádí teplo ze středu těla na jeho okraje (rozšiřuje vlásečnice) a tím působí zcela kontraproduktivně. Pokud pijete u ohně, je to jedno, ale napít se „na zahřátí“, to vás ve velké zimě ve skutečnosti neohřeje, ale ochladí. Ale zpět k indiánům, pijí tuk z tuleňů, protože dodá teplo a energii - a stejně byste se měli zařídit i vy, vykašlete se na na čokolády, nudle, instantní polévky, konzervy s gulášem a podobné junk-foodové ptákoviny (prakticky jen samé cukry / voda - většinou okolo 60-70 %) a noste v batohu aspoň 4-5 dl s vaším oblíbeným rostlinným či živočišným tukem (dají se samozřejmě nosit i škvarky, ale ty vás zase moc nezahřejí na rozdíl od teplého oleje...). Tuk je lepší než proteiny i cukry protože má na gram zdaleka nejvíce kalorií (asi tak dvojnásobek). Takže, za oné situace, že ho do sebe dostanete (a udržíte jej tam), máte k dispozici v jedné lahvi energii na přežití celého dne a noci (půl litru tuku = pěkných pár tisíc kalorií). Když si totiž před spaním či během dne občas potáhnete z láhve s olejem, máte brzy k dispozici teplo z jeho trávení (lidský organismus přemění tak 11-12 % energie tráveného jídla jen na teplo), což je věc, kterou byste měli dělat venku pravidelně, jelikož trávení jídla zvýší jednak váš tepelný komfort a za druhé i radikálně zvýší šance na přežití - a to tím spíše, když je zima a vy spíte někde venku. Samozřejmě neuškodí trénovat již dopředu a občas si ho trošku zkusit, ať vám z něj pak není špatně…

Následovat nějakou stezku nemusí být ještě zcela zaručeně optimální cestou z lesa - řada lesáckých stezek se totiž proplétá naší krajinou zcela bez systému, jsou používané jen po část roku, vedou opačným směrem, než potřebujete, … Bez mapy a kompasu je navíc jakékoliv zimní cestování prakticky nemožné, ba nebezpečné, díky systematicky zatažené obloze a nemožnosti určit směr jinak (slunce, hvězdy).

Připravte se též na to, že oheň je bez kamen poměrně neefektivní formou tepla, takže ho klidně spálíte i 2-3x tolik, nežli doma v hi-tech kotli.

Asi každému je jasné, že je potřeba se oblékat v zimě tepleji, jak v létě, přesto však ale, je tu pár drobností, na které je nutné pamatovat. Základem je oblékání v mnoha vrstvách a jejich odkládání a oblékání podle toho, jak moc náročné činnosti právě děláte (dělání dřeva vás jistě rozpálí více, jak sezení nad zvířecí stezkou na posedu). Člověk se nejsnáze zahřeje přes den právě prakticky neustálou prací, tak ale té se stejně v rámci survivalové situace nevyhnete, není to pochopitelně grilování se známými! Jenomže na práci potřebujete energii a tudíž i něco jíst: čímž jsme opět u odstavce výše o tuku.

I když to tak možná člověku sedícímu v zimě v teplé místnosti za PC nepřipadá, i v zimě se můžete přehřát. Poté se vaše tělo zpotí a musíte si sušit šaty. K této situaci by ideálně nemělo dojít (viz režim s odkládáním a zase oblékáním šatů), protože vás to ohrožuje (blíží se ledová noc a vy jste promočení pomalu přimrzajícím potem) a zdržuje (musíte se usušit, namísto toho, co byste dělali něco užitečnějšího, třeba sháněli další jídlo - i pár přemrzlých šípků je úžasný nález!). Když už se ale přehříváte, je vhodné toho využít třeba k rozpuštění sněhu v láhvi na pití v kapse od bundy.

Co se týče rozdělání ohně, tak mějte u sebe v kapse či KPZ minimálně tři cesty, jak to provést: sirky (raději zakápnuté voskem proti vlhku), zapalovač(e) a křesadlo a použijte ten způsob, jaký je vám nejbližší.

Když narazíte na nějakou zimní loveckou boudu, chatičku či vlek, tak ji / ho samozřejmě, maximálně využijte jako improvizované přístřeší a pak ji ideálně zanechte v takovém stavu, v jakém jste ji našli. A pokud to jen trochu půjde, zkuste zapátrat dalekohledem ve vašem okolí po další civilizaci.

Nepodceňte ani dobrou čepici, protože 25 % vaší krve je právě v hlavě a teplo tudy nejsnáze utíká.

Vaší nejlepší ochranou proti zimě je oheň, pakliže není, pak nezbude, nežli zůstat jen u spacáku a popřípadě i pravidelného pohybu zhruba co hodina.

Nezapomeňte ani ani to, že když jde opravdu o krk, tak ztratíte svoje dovednosti, popřípadě budou radikálně zredukovány. Je jedna věc rozdělávat oheň doma křesadlem na zahradě se suchým dřevem a v dokonalém stavu a druhá, když jste právě spadli do potoka a nekontrolovatelně se třepete.

tags: #jak #přežít #zimu #v #přírodě #tipy

Oblíbené příspěvky:

• Informace o divokých koních
• Testování odpadu během rekonstrukce
• Celokožené boty do přírody
• Jak naplánovat školu v přírodě?
• Tipy pro kempování v Itálii