Jak přilákat žížaly do kompostu a využít vermikompostování

Rozumné a vyspělé bytosti na této zemi vědí, že planetě Zemi je potřeba pomoci z toho, čeho jí právě člověk za posledních pár století naložil vrchovatě, a to je například i kvantum odpadu, jež se rok od roku zvyšuje a zmenšuje tak plochu, kterou mohou obývat lidé, živočichové i rostliny.

Ti z nás, kteří pečlivě třídí, vědí, že ačkoliv pilně odnášejí své odpady do barevných kontejnerů před domem či do sběrných dvorů, stále se jim v odpadkovém koši hromadí zbylý odpad, který se na rozdíl od plastů, papíru či skla již v krátké době rozkládá a nepříjemně zapáchá. Co s ním?

Chytrý zahradník či zahrádkář ukládá zbytky rostlinného materiálu na určené místo a vytváří si kompost. Kompost je organická hmota vzniklá z rozkládajících se zbytků organického původu, která se využívá pro zlepšení půdy.

Ještě chytřejší než chytrý zahradník se o svůj kompost pečlivě stará, hýčká si ho a náležitě si ho hledí. Ve správném kompostu patří nezastupitelné místo žížalám. Bez žížal sice můžeme mít kompost, ale nejlepší a nejkvalitnější kompost je ten, který prošel zažívacím traktem žížaly.

Ve venkovním kompostu hrají svou úlohu i nejrůznější mikroorganizmy, červi i jiný drobný hmyz, ale v domácím kompostu mají hlavní slovo žížaly, jež dokážou vykonat veliký kus práce. Navíc si je můžeme přímo pěstovat a vytvořit pro ně ideální podmínky, aby se jim dařilo, aby jim chutnalo, aby měly do práce chuť.

Čtěte také: Žížalí kompost v bytě: Jednoduchý návod

Jaké žížaly jsou vhodné do kompostu?

Z přibližně 50 druhů a poddruhů žížal, vyskytujících se v České republice, se však do kompostu hodí jen některé a zrovna ty nejvhodnější jen tak na chodníku nebo na trávníku po dešti nenajdeme. Pro výrobu kompostu se nejlépe uplatňují žížaly kalifornské, které můžeme získat od nejrůznějších specializovaných firem, zabývajících se jejich chovem, a žížaly hnojní.

Kaliforňačky mají větší chuť k jídlu, jsou tedy žravější a také se rychleji množí. Ale my se klidně obejdeme bez nich a do kompostování se pustíme s českými žížalami hnojními. Ty se také dají zakoupit ve specializovaných prodejnách, ale můžete si pro ně také dojít s rýčem do již založeného kompostu (samozřejmě se svolením majitele) a několikerým rýpnutím vybrat z hromady potřebné množství žížalí násady pro vlastní vermikompostování.

Zakoupit se dají také další méně užívané druhy, např. evropská dešťovka (tzv.

Vermikompostování - výroba kvalitního hnojiva a likvidace bioodpadu

Vermikompostováním si jednak můžeme vyrobit kvalitní hnojivo pro venkovní i pokojové rostliny a rovněž se zbavit organických zbytků ze zahrady i z domácnosti. Než ubytujeme své nové členy rodiny - žížaly - v kompostéru, je třeba připravit pro ně vhodnou podestýlku. Tu vložíme do horního boxu. Může ji tvořit zemina, rašelina, tráva, listí či hobliny, zpestřit ji můžeme natrhaným novinovým papírem nebo kartonem.

Na podestýlku vložíme násadu žížal s přáním, aby se u nás cítily jako doma. I žížaly totiž potřebují k životu vhodné prostředí a to je třeba jim zajistit. Ideální teplota pro ně je 19-22 °C, vlhkost by měla být v rozmezí 78 a 82 %, ke spokojenému životu potřebují také ještě tmu a správnou stravu.

Čtěte také: Kompostér pro zahradu i byt: Na co se zaměřit?

Čím krmit žížaly?

Žížaly s chutí baští veškeré zbytky ovoce i zeleniny, slupky, různé rostliny, s nadšením se pustí do ovesných vloček, zlikvidují zbytky chleba i jiného pečiva, luštěniny, kávovou sedlinu i upotřebené čajové sáčky, klidně jim můžete podstrčit i namočené kousky kartonu, papírové ubrousky apod., nadšené budou z exkrementů vašich kočičích či psích mazlíčků, ale pak se nedoporučuje používat vzniklý kompost na užitkové rostliny (zeleninu).

Vše, co projde zažívacím traktem žížaly, změní se v úžasný živný materiál, který ocení všechny rostlinky doma, za oknem i na záhonku.

Po zaplnění prvního vrchního boxu můžeme přidat další patro, žížalky si do něj přelezou, případně jim můžeme trochu pomoci. V dolním patře, které nemá perforované dno, se zatím hromadí tekutina - přebytečná vlhkost, odborníci na žížalí kompostování ji nazývají vermifluid, ale jinak je známa pod názvy žížalí čaj, žížalí džus, worm juice...

Rozhodně to není jen tak obyčejná zbytková kapalina, kterou je třeba zlikvidovat, ale naopak výtečné tekuté hnojivo, které se po rozředění vodou (cca 1:10) používá k hnojivové zálivce nebo k hnojení na list. Pokud se i vy pustíte do vermikompostování, chovejte své žížalky s láskou, trpělivostí a nadšením.

Vermikompostér - koupit nebo vyrobit?

Chcete začít recyklovat bioodpad z domácnosti přímo v kuchyni? Pusťte na něj žížaly! Dejte se do vermikompostování, vaše rostliny (i popelnice) to ocení.

Čtěte také: Kompostování se žížalami

Na internetu najdete řadu návodů, jak si žížalí farmu vyrobit. Některé z nich navíc radí, jak zkonstruovat vermikompostér z odpadu. Tak například na stránkách českého výrobce Primalex v sekci Když je vymalováno najdete upcyklační dílnu z kyblíků od barev.

Nepatříte-li zrovna k domácím kutilům, kompostér si kupte. V našem e-shopu najdete několik typů vermikompostérů, každý z nich má svůj příběh. Všechny jsme osobně vyzkoušeli, jeden z nich dokonce sami vyrábíme. K nejpopulárnějším modelům vám navíc přidáme násadu žížal zdarma, takže se budete bez dalších nákladů nebo shánění moci hned pustit do práce!

Naší vlajkovou lodí je vermikompostér EkoWormGrow. Vyrábíme ho přímo v naší dílně na základě mnohaletých zkušeností z odolného modřínového dřeva ošetřeného lněným olejem. Kompostér může být dvou- nebo třípatrový, dno jednotlivých pater je osazené pevnou poplastovanou kovovou mřížkou, která žížalám umožňuje mezi patry „cestovat“.

Nosný rám je z vrchní strany osazený geotextílií vytvářející filtr pro překapávání žížalího čaje, k jehož zachytávání slouží plastová nádoba umístěná pod kompostérem. Víko kompostéru tvoří pevná biodeska, která se dá snadno odklápět, což zajišťuje snadný přístup do kompostéru.

Osobní vztah máme i k vermikompostéru VermiHut, jehož nižší verze k nám v roce 2004 připlula z Ameriky a stala se skutečným průkopníkem vermikompostování v Čechách. Čtvercový plastový kompostér neztratil ani po letech nic ze své praktičnosti a výkonnosti, díky nimž patří ke stále vyhledávaným modelům.

K oblíbeným kouskům patří vermikompostér Urbalive, který pro českou Plastii navrhl designér Jiří Pelcl. V roce 2017 obdržel kompostér prestižní ocenění Red Dot Award a o dva roky později i titul Winner v soutěži Good Design.

Z uvedeného vyplývá, že u tohoto kompostéru rozhodně nebudete muset řešit klasický problém „kam s ním“, protože si ho rádi vystavíte přímo v kuchyni. Vybírat můžete ze čtyř odstínů - antracit, hnědá, zelená, slonová kost. Jeho méně známou designovou sestrou je vysoká pěstební nádoba Urbalive, ve které si můžete zázračné účinky vermikompostu hned vyzkoušet.

Jak založit žížalí farmu

Na rozjezd žížalí farmy budete potřebovat základní asi půlkilogramovou násadu kalifornských žížal, která by měla obsahovat asi 300 jedinců v různém stádiu vývoje i další druhy rozkladačů (chvostoskoky, stínky, svinky, hlístice, roztoče, stonožky i mnohonožky). Kalifornské žížaly jsou hybridem speciálně vyšlechtěným pro vermikompostování.

K jejich základním charakteristikám patří, že nejraději ze všeho jedí a rozmnožují se, což je pro účinnou práci vermikompostéru ideální. Chcete žížaly ve vermikompostéru ubytovat tak, aby maximálně prosperovaly?

Na podstavec s výpustným ventilem umístěte první patro a na ně dejte podestýlku z trávy, listí, roztrhaného a navlhčeného papíru, půdy, rašeliny, hoblin nebo kokosového vlákna. Do podestýlky vložte násadu žížal a uvítací menu - pár kousků drobně nakrájeného bioodpadu (kousky by měly být menší než pět centimetrů).

Shora kompostér uzavřete víkem, které zajistí tmu, klid na práci, zabrání vysychání materiálu a případnému vyletování mušek. Lůžko, které jste tak pro žížaly ve vermikompostéru vytvořili, se snažte udržovat přiměřeně vlhké a provzdušněné (nejčastějším problémem bývá nadbytečná vlhkost, protože kuchyňský odpad, kterým žížaly krmíte, obsahuje zpravidla hodně vody).

Pokud chcete zjistit, zda je vlhkost ve vermikompostéru správná, můžete použít měřič vlhkosti a kyselosti půdy. Měřič stačí pomocí sondy jednoduše zapíchnout do „hlíny“, hodnotu hned snadno odečtete na stupnici. Optimální vlhkost ve vermikompostéru by se měla pohybovat od 55 do 70 %.

Pokud se ukáže, že je ve vermikompostéru příliš sucho, napravte to pomocí rozprašovače. Častějším problémem je ale vysoká vlhkost, kterou můžete kompenzovat, když do kompostéru natrháte např. kartón od vajíček. Kromě toho dokážete tímto kombitesterem po přepnutí změřit také pH, tedy kyselost nebo zásaditost půdy, což se hodí, pokud ve vyrobeném vermikompostu pěstujete rostliny.

V dobře rozjetém vermikompostéru se veškerá přebytečná vlhkost odvádí do zásobníku na dně. Odtud ji můžete průběžně čerpat pomocí kohoutku ve formě tzv. žížalího čaje.

Kalifornské žížaly zvládají teploty od +5 do +25 °C. Nejpracovitější (a také nejšťastnější) jsou při teplotách okolo 20 °C, takže pro ně najděte vhodné místo uvnitř, například na chodbě nebo v kuchyni.

Pokud budete chtít vermikompostér umístit venku na terase, myslete na to, že ho buď bude nutné tepelně izolovat nebo na zimu a v létě (kdy teploty klesnou pod bod mrazu nebo se vyšplhají přes třicítku) „uklidit“ dovnitř.

Jak správně krmit žížaly

Nadrobno nakrájený bioodpad servírujte žížalám na podestýlku a jemně jej zakryjte. Zpočátku krmte jen jednou až dvakrát týdně a potravu žížalám važte. Původně kilogramová násada žížal by měla (po třech měsících) v rozjetém vermikompostéru zkonzumovat zhruba 0,5 kg bioodpadu denně.

Žížaly si pochutnají na slupkách od zeleniny a ovoce, kávové sedlině, sáčcích od čaje, zbytcích pokojových rostlin či papírových ubrouscích od svačiny, chlebových kůrkách, částečně zkompostovaném listí nebo trávě a nadrobno nadrcených skořápkách od vajíček. V žádném případě je nekrmte masem, mléčnými výrobky, tuky nebo oleji.

Do kompostéru přihazujte postupně další bioodpad, dokud se první patro nenaplní. Potom do něj (přímo na zpracovávaný obsah) vložte druhé patro, kam budete odteď dávat krmení. Až se naplní, přidáte stejným způsobem třetí patro a hotový kompost z prvního patra “sklidíte”. Způsoby, jak při sklizni oddělit žížaly od kompostu, najdete zde.

První patro vyprázdníte a znovu použijete. Ve správně založeném kompostéru se žížaly do tří měsíců rozmnoží na dvojnásobek a začne se vytvářet tzv. žížalí čaj.

Žížalí čaj a vermikompost - poklad pro vaše rostliny

Toto vynikající kapalné hnojivo doporučujeme smíchat s vodou v poměru 1:1 a použít na rosení nebo zálivku pokojovek. Skvěle se uplatní i v případě, že chcete organicky přihnojovat bylinky, ovoce nebo zeleninu, které pěstujete v truhlících na terase nebo na záhonech na zahradě.

Vznikne také první dávka úrodného vermikompostu. Vermikompost „vyrobený“ žížalami je považován za nejúčinnější organické hnojivo vůbec, obsahuje živiny, enzymy a růstové hormony, které příznivě ovlivňují vytváření kořenového systému rostlin a jejich celkový růst.

Hnojivo obsahuje kvalitní huminové kyseliny, enzymy. Vermikompost má optimální poměr uhlíku a dusíku 15-10:1, obsahuje stopové prvky, hlavně mangan, bór, zinek. Je vhodný i jako substrát pro očkování sterilních půd, např.

Dobrou a jednoduchou metodou na zjištění kvality kompostu je test klíčivosti rychloklíčivých semen (řeřicha, hrách, fazole). Po 3-4 dnech semena vyklíčí. Vytvoří-li pěkný zelený porost, je kompost vyzrálý, zatímco žluté a hnědé lístky či málo vyklíčených semen prozrazují nevyzrálost. Pak je potřeba kompost přeložit a nechat jej ještě dále „pracovat".

Jak oddělit žížaly od kompostu

Odběr hotového kompostu provedeme stáhnutím horní vrstvy bioodpadu se žížalami, která bude sloužit jako násada pro nový kompost. Existuje několik způsobů, jak vylákat žížaly ze spodní vrstvy. Například na kompost umístit nádobku s perforovaným dnem a návnadou v podobě kávové sedliny, která žížaly postupně přiláká.

Žížaly lze oddělit účinně pomocí světla. Kompost se vysype na hromadu a stranou se oddělí tenká vrstva, která zůstane prosvětlená. Žížaly z této vrstvy se vrátí zpět do temné hroudy kompostu. Takto pokračujeme, dokud nezpracujeme celý kompost.

Máte-li velké množství malých kalifornských žížal, můžete je věnovat. Pokud je nebude chtít nikdo z přátel, nabídněte je třeba kachnám nebo slepicím. Chováte-li ve vermikompostéru kalifornský hybrid, rozhodně je nepouštějte ven. Jedná se o druh, který u nás není původní, a do volné přírody tedy nepatří. Tento problém nemusíte řešit v případě, že zvolíte žížaly hnojní.

Dejte zbytkům z kuchyně nový význam díky vermikompostování. Zbytky z kuchyně tvoří významnou část odpadkových košů českých domácností. Není to škoda? Biologický odpad lze totiž skvěle využít. Stačí povolat do služby žížaly. Ty přetvoří slupky a odřezky v kvalitní a přírodní hnojivo.

Kompost má mnoho lidí spojený se zahradou. V dnešní době si ale domácí hnojivo může vyrobit každý, třeba i v garsonce v centru města. Takzvané vermikompostéry jsou malé bedýnky připomínající taburetku, které se vejdou do rohu kuchyně nebo na balkon.

K tomu, abyste s vermikompostováním mohli začít, nepotřebujete mnoho. Postačí vám kalifornské žížaly, kus kartonového papíru a první krmení. Žížaly můžete koupit přímo s kompostérem nebo jednoduše od některého z pěstitelů. Tyto potvůrky jsou pověstné svým apetitem, proto se pro domácí zpracování odpadu skvěle hodí.

Stačí, když jim připravíte podestýlku z natrhaného kartonového papíru nebo jiné suché složky a na ni první dobroty z kuchyně. Zatímco vytvořené hnojivo zůstává v nádobě, uvolněná voda ze slupek ovoce a zeleniny a činnosti žížal protéká přes filtrační síto do spodní části vermikompostéru.

Vermikompostér se může stát stylovým doplňkem každé domácnosti. Kalifornské žížaly ocení v podstatě jakékoliv rostlinné zbytky z kuchyně. Krmit je můžete odřezky z vaření, slupkami nebo i nahnilými kusy ovoce nebo zeleniny. Pochutnají si také na zbytcích pokojových rostlin, kávové sedlině nebo čajových sáčcích.

Četnost krmení je ideální vypozorovat tak, aby žížaly stíhaly odpad pojídat a nedocházelo k jeho hnití. „Množství zpracovaného odpadu závisí na množství žížal, které ve vermikompostéru máme. Žížaly pak již zpracovávají organický odpad samy bez našeho zásahu. Vermikompostér nepotřebuje světlo, nejlépe se mu bude dařit v teplotách od 5 do 25 stupňů Celsia. Jeho polohu v bytě proto přizpůsobte ročnímu období.

„Při vermikompostování je naším jediným úkolem zajistit a udržovat žížalám vhodné podmínky. Důležitým faktorem je správná vlhkost,“ upozorňuje Dvořáková. O tu se běžně postarají právě vodnaté slupky ovoce a zeleniny, v případě potřeby ale můžete žížalám dopřát i spršku vody z rozprašovače.

Kromě dobrého pocitu z toho, že odpadu dáváte nové využití a vyhazujete výrazně méně zbytků do směsného odpadu, vám vermikompostování přinese hned dvě zázračné suroviny. Díky práci žížal získáte velmi kvalitní hnojivo, kterému se koupený substrát rozhodně nevyrovná.

Zkompostování jedné nádoby trvá žížalám zhruba tři až šest měsíců. Zapomenout nesmíme ani na vzácnou tekutinu zachycenou ve spodní části zařízení. Ta je známá jako žížalí čaj. Tento výluh obsahuje doslova koktejl živin a je často označován jako superhnojivo. Stačí ho zředit s vodou v poměru 1:10 a zalít s ním vaše pokojovky nebo zeleninu.

tags: #jak #přilákat #žížaly #do #kompostu

Oblíbené příspěvky:

• Emise Třeboň
• Metody fyzikálního zpracování odpadu
• Ekologická dětská postýlka
• Informace o likvidaci pneumatik
• Psychologické souvislosti environmentálního žalu