Chování orlů v přírodě

Stále častěji můžeme na obloze pozorovat siluety majestátně kroužících dravých ptáků - orlů. Co je toho příčinou a jak k tomu došlo, tím se zabývají členové specializované Skupiny pro výzkum a ochranu dravců a sov ČSO, kteří dlouhodobě sledují vývoj stavu velkých druhů dravců u nás.

Na území ČR bylo do současné doby zjištěno 12 druhů velkých dravců, tj. supů a orlů. Zajímavý je případ největšího evropského dravce orlosupa bradatého, o jehož záznamech výskytu z 19. století byly vedeny spory a pro neprůkaznost dokladů nebyl jako člen naší avifauny uznán. Při vyhodnocování telemetrického sledování samice orlosupa švýcarskými ornitology se dodatečně zjistilo, že nad našimi hlavami tiše a nenápadně přeletěl, aniž by ho kdokoliv zpozoroval.

Do druhé skupiny velkých dravců patří druhy, které u nás hnízdí nebo dříve hnízdily. Např. o hnízdění orla volavého existuje jen jeden doklad preparovaných mláďat z 19. Orel křiklavý opakovaně hnízdil v minulém století na Šumavě, přesto může příležitostně zahnízdit i jinde, ale pravděpodobně uniká pozornosti.

„Jediným druhem, u kterého můžeme jednoznačně hovořit o příznivém vývoji,“ pochvaluje si Zdeněk Vermouzek, ředitel ČSO, „je orel mořský“. Ve většině případů je příčinou návratu hnízdících orlů situace v okolních státech, kde důslednou ochranou početní stavy přibývají a následně expandují na nové lokality. V souvislosti s nárůstem populace v sousedním Polsku a Německu postupně narůstaly stavy zimujících ptáků a od počátku 80. let minulého století orli mořští u nás opět hnízdí.

Ne všichni však mají z návratu orlů radost a přirozená funkce predátora v krajině jim vadí. Je vysoce nebezpečný pro člověka a byl vyřazen ze seznamu povolených přípravků. Viníci unikají postihu a i přes vyhlášené finanční odměny se zatím nikoho z travičů nepodařilo usvědčit.

Čtěte také: Ekologické farmy: Kdo vede žebříček?

Návrat orla skalního do ČR

Dlouhých sto let trvalo, než se na území České republiky vylíhlo ve volné přírodě mládě orla skalního. Stalo se tak v květnu 2013 ve vojenském prostoru Libavá, jméno dnes již mediálně známé samičky je Anežka. Přestože v odborných kruzích nepanuje shoda v názorech na repatriační a záchranné programy, je tato událost velkým úspěchem ochranářské práce, konkrétně projektu Návrat orla skalního do ČR (Orel, Závalský), který běží od roku 2006.

Proč vznikl projekt Návrat orla skalního

Jednou z hlavních motivací autorů projektu, zpracovaného na přelomu let 2000 a 2001, byla jednoznačná odpovědnost člověka za lik­vidaci hnízdní populace orla skalního v českých zemích. Nezanedbatelným popudem bylo i to, že orel skalní jako predátor zaujímající nejvyšší místo v potravinové pyramidě v české přírodě citelně chybí. Přestože se nejedná se o klasický příklad klíčového druhu (keystone species), je jeho role v ekosystému nezastupitelná. Významnou roli sehrála i snaha o zviditelnění problematiky ochrany přírody pro co nejširší veřejnost a orel skalní, který je jako vlajkový druh ideálním objektem.

Vlastní příprava projektu se táhla již od počátku 90. let 20. století. Museli jsme se často potýkat s bagatelizací repatriačních a záchranných programů i jejich výsledků, nicméně všechny zásadní námitky a zpochybňování projektu se nám podařilo vyvrátit a v roce 2005 jsme díky pochopení ředitelství AOPK ČR v Praze a především Správy CHKO Beskydy dosáhli na výjimku ze zákona č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů (§ 56. odst. 2, písm. d).

Odpůrce projektu jsme především překvapili tím, že se nám podařilo získat na naši stranu Štátnu ochranu prírody SR (ŠOP) a odborníky ze Slovenska, kteří se dlouhodobě zabývají ochranou a managementem tohoto druhu dravce a bezesporu patří ve svém oboru ke světové špičce. Náš repatriační projekt není a nikdy nebyl založen na odchovech v lidské péči, ale na odběru druhého mláděte z hnízda, které by jinak v důsledku vrozeného kainismu zahynulo. To samozřejmě předjímalo velmi úzkou a operativní spolupráci s kolegy na Slovensku, kteří odběry zajišťovali. Projekt nikdy neohrožoval stávající karpatskou populaci orla skalního, naopak napomáhá jejímu rozšíření a stabilizaci.

Metodika vypouštění

Metodika vypouštění mláďat orlů skalních vycházela především z našich mnohaletých zkušeností z práce s volně žijícími živočichy umisťovanými v záchranné stanici v Bartošovicích na Moravě. Za 30 let působení tohoto zařízení nám prošlo rukama tisíce mláďat dravců a sov, které bylo nutné navrátit zpět do volné přírody. Získali jsme tak skutečně bohatou praxi a erudici.

Čtěte také: Strava orlů v přírodě

Stručně je možné uvést, že druhé slabší mládě nacházející se na hnízdě orlů skalních je nutné vybrat přibližně do pátého dne stáří, tedy v období, kdy ještě nehrozí jeho usmrcení starším sourozencem, popř. jedním z rodičů. Jak již bylo řečeno, tyto zásahy v terénu, včetně náročného monitorování a mapování hnízd, realizovali pověření pracovníci ŠOP.

Odebraná mláďata byla krátkodobě umístěna v záchranné stanici v Zázrivé na Slovensku; jedno zde zpravidla zůstalo pod adoptivní samici orla skalního, další mláďata byla převezena do stanice v Bartošovicích. Zde byla podložena pod adoptivní orlici Dinu (samice orla skalního postřelená v roce 1974 na k.ú. Věžky u Kroměříže), resp. byla pod touto samicí střídána, dokud neodezněl kainismus a mohla u ní zůstat všechna mláďata. Kontakt s člověkem-ošetřovatelem byl omezen na naprosté minimum.

Ve stáří 55-60 dnů, tedy v tobě kdy mláďata již zcela samostatně přijímají potravu a regulují svou teplotu, byla přepravena do vypouštěcí voliéry v okrajové části Beskyd (v letech 2006-2011) a Oderských vrchů (2012) a v 85-95 dnech stáří vypuštěna do volné přírody. U mláďat dochází ke vtištění daného prostoru jako místa svého narození. Ptáci pak byli následně několik měsíců přikrmováni až do osamostatnění.

Dlužno říci, že „závislost“ na člověku je silně individuální: některá mláďata se vydala na potulku třeba měsíc po vypuštění, jiná se zdržovala na vypouštěcí lokalitě až do jarních měsíců následujícího roku, přestože jim již nebyla pravidelně předkládána potrava. V průběhu let 2006-2012 bylo celkem vypuštěno 22 mláďat orlů skalních.

Výsledky projektu

Jeden ze základních předpokladů repatria­ce orlů skalních se začal nečekaně záhy naplňovat: vypouštění mláďat na našem území „rozhýbalo“ hnízdní karpatskou populaci, která se z nejasných důvodů do té doby držela na Malé a Velké Fatře a na Oravě a dále na západ nezasahovala. Do ČR samozřejmě mladí ptáci zalétali na pohnízdní potulce, ale ani tato frekvence nebyla příliš častá a většinou se omezila pouze na Moravu. Již v prvním roce realizace projektu se na vypouštěná mláďata úzce navázal roční samec na potulce, kterého jsme nazvali Kysučan. Ten následně obsadil vypouštěcí lokalitu v okrajové části Moravskoslezských Beskyd jako své teritorium. Na přelomu let 2009-2010 zde postavil na smrku nádherné hnízdo. K úspěšnému zahnízdění však zatím nedošlo. Vystřídal několik partnerek, zatím nejdéle, zhruba rok, se pohyboval v daném území se samicí Isabelou (vypuštěnou v roce 2008).

Čtěte také: Sokoli v přírodním prostředí

Jak jsme také předpokládali, pohyb vypuštěných mláďat často směřoval na východ, kde došlo v některých případech k jejich trvalému usazení. Samice Cecilka (vypuštěná 2006) již několik let žije v páru ve Strážovských vrších, kde také v roce 2011 vyvedla úspěšně mládě při svém prvním hnízdění. Samice Anča (vypuštěná 2006) žije v páru dokonce ve Šťiavnických vrších. V roce 2010 jsme zaznamenali a podrobně sledovali zahnízdění samce Davida (vypuštěného 2006) a samice Filomény (vypuštěné 2007) v Oderských vrších. Hnízdění bylo, tak jako v roce následujícím, neúspěšné, což jsme připisovali především pohlavní nevyzrálosti Davida (samci pohlavně dospívají zpravidla v 5.-6. roce svého věku). Žádné zásadní rušivé faktory v daném území zaznamenány nebyly.

V roce 2011 si pár postavil nové hnízdo na mohutné jedli ve výšce 22 m, necelé dva kilometry severovýchodně od hnízda původního. V listopadu téhož roku však oba ptáci z neznámých důvodů, takřka ze dne na den, zmizeli z lokality, současně se vytratil i signál z jejich konvečních rádiových vysílaček. Jako vysvětlení se nabízí zástřel nebo zabití elektrickým proudem na trase s nebezpečnými sloupy vysokého napětí. (O této trase jsme nevěděli, jde o vojenský prostor a v roce 2011 jsme tam neměli volný přístup. Na základě našeho podnětu byla několikakilometrová trasa zabezpečena.)

Zásadním faktorem, který může negativně ovlivnit průběh projektu, je člověk a jeho aktivity. Smutnou skutečností v této souvislosti je i postřelení samice Anči v listopadu 2006 (zranění bylo naštěstí takového charakteru, že mohla být po půlroční péči opětovně vypuštěna), zástřel samce Urbana (vypuštěn 2011) v únoru 2012 v Polsku nebo otrávení samice Gabči v září 2009 (vypuštěná 2007) a Oravy v březnu 2011 (vypuštěná 2010), kdy v obou případech byla návnada napuštěna nechvalně známým karbofuranem. Zaznamenali jsme i ztráty po zásahu elektrickým proudem či po nárazu do vodičů.

Anežka

Protože zmíněný samec Kysučan obsadil jako svůj domovský okrsek prostor, kde jsme vypouštěli mláďata orlů skalních v letech 2006-2011, a v roce 2011 již po několika dnech po vypuštění vytlačil z tohoto teritoria samce Urbana, změnili jsme v roce 2012 vypouštěcí místo. Vybrali jsme lokalitu v Oderských vrších, kde v roce 2011 ne­úspěšně hnízdili a následně se vytratili David s Filoménou. Vypouštěcí voliéru jsme postavili cca 200 m od hnízdního stromu na okraji strmého svahu.

Po několika dnech od vypuštění mláďat - samice Xeny a samců Šimona, Wabiho a Matouše - se počátkem srpna 2012 začal na lokalitě objevovat tříletý pár orlů skalních, kteří se v širším regionu pohybovali již od jara téhož roku. Pár trávil s vypuštěnými mláďaty několik měsíců a často společně létali nad údolím. Vypuštění orli s tímto párem komunikovali a z lokality jím nebyli vytlačováni (což dokládá i skutečnost, že se zde vyskytovali ještě na počátku roku 2013).

Z našeho monitorování bylo čím dále více jasné, že danou lokalitu obsazuje pár natrvalo. V listopadu a prosinci 2012 jsme zaznamenali první hnízdní aktivity: pár obsadil původní hnízdo po Davidovi a Filoméně. Díky fotopastem se podařilo odečíst ornitologické kroužky, ze kterých vyplynulo, že oba ptáci se narodili v roce 2009. Samec, kterému jsme dali jméno Slávek, se vylíhl v Malé Fatře a samice Libavá pochází z Nízkých Tater.

Na přelomu let 2012 a 2013 začal pár intenzivně upravovat a dostavovat stávající hnízdo, pozorovali jsme svatební lety a další tokové projevy. I přes extrémně nepříznivé počasí na přelomu března a dubna 2013 samice Libavá snesla 4. dubna první vejce. Zda bylo sneseno i druhé, nevíme. Orlí pár úžasně harmonizoval, samec při inkubaci vzorně střídal samici. Stal se malý zázrak: přes nízký věk obou rodičů (oba ptáci jsou čtyřletí) se 15. května vylíhlo mládě. Inkubace za velmi nepříznivých klimatických podmínek trvala 42 dnů.

Hnízdo a hnízdní lokalita byly a dosud jsou pod každodenní kontrolou. Ještě před snůškou jsme nainstalovali jednu kameru, která hnízdo monitoruje ze vzdálenosti cca 150 m, a další jsme zavěsili přímo na hnízdní strom při kontrole a kroužkování mláděte dne 18. 6. 2013. Tehdy také bylo u mláděte určeno pohlaví - samička dostala symbolické jméno Anežka.

Samice Libavá zahřívala mládě v nočních hodinách a pobývala s ním na hnízdě až do 8. 7. Od tohoto data byla Anežka v nočních hodinách na hnízdě sama. Hnízdo opustila 9. 8., těsně před 14. hodinou; pobyla na něm 86 dní.

Kamerový systém přinesl z průběhu hnízdění a krmení řadu zajímavých poznatků. V potravě Anežky se ze savců několikrát poměrně překvapivě objevila veverka obecná (zjistili jsme ji rovněž u samce Kysučana), dále kuna skalní a lesní, zajíc polní, srnčata a zatím neurčené druhy savců. Z ptáků šlo o káně lesní, holuba hřivnáče, puštíka obecného, v jednom případě o volavku popelavou. Trofická základna bude dále zkoumána, jednak z kamerových záznamů, jednak při podzimní kontrole vlastního hnízda. První zjištění potvrzují v potravě velké procento menších predátorů, přičemž víme, že v zimním období 2012 a 2013 tento pár také ulovil několik lišek obecných, tak jako je lovíval v daném prostoru i David s Filoménou.

Dlužno ještě uvést, že Anežka si v současné době již plně užívá volnosti, nadále je samozřejmě potravně závislá na rodičích, ale již plně létá. Určitou zajímavostí je, že poměrně často využívá hnízdo k odpočinku či zde přijímá potravu, což je u vyvedených mláďat poměrně neobvyklé.

Projekt pokračuje

Úspěšné zahnízdění orla skalního v Oderských vrších je důkazem, že se díky projektu podařilo „rozhýbat“ karpatskou populaci orlů skalních na území ČR. Na Moravě monitorujeme další páry i samostatné jedince tohoto druhu.

Dosavadní výsledky projektu přinesly nové poznatky z bionomie včetně sociálního chování orla skalního a především díky rádio­vým a satelitním vysílačkám řadu cenných údajů o disperzi a rozsahu pohnízdní potulky vypuštěných jedinců. V současné době díky satelitní vysílačce také zaznamenáváme další obsazení hnízdního teritoria, a to v případě samice Toničky (vypuštěné 2011). Projekt nadále pokračuje, a přestože je finančně, časově a mnohdy i fyzicky velmi náročný, je jakousi třešničkou na dortu úmorné ochranářské práce.

Orel mořský

Rok 2023 byl pro záchranné stanice ve všech směrech rekordní. Nejen, že se významně zvýšil celkový počet přijatých zvířat v nouzi, ale zvýšil se i počet přijatých vzácných druhů - jako třeba orlů mořských. Zvýšil se i celkový počet přijatých zvířat - dosáhl čísla 32 000. Zajímavé je, že významně vzrostl i počet vzácnějších druhů, i vrcholových predátorů, jakými jsou například orli mořští. Těch letos záchranné stanice přijaly 30. V loňském roce to například bylo „jen“ 12 orlů. Za posledních 10 let přijaly stanice Národní sítě záchranných stanic 130 orlů mořských.

Orel mořský je největším druhem orla v Evropě a v ČR figuruje na seznamu zvláště chráněných druhů živočichů v kategorii kriticky ohrožený druh. I přes veškeré překážky, které jim lidé úmyslně či neúmyslně staví do cesty, se počet u nás hnízdících párů orlů mořských zvyšuje.

Orli se do stanic dostávají nejčastěji kvůli zraněním (například pro fraktury končetin a křídel), u kterých není vždy známá příčina. Velkou roli však při nich hraje doprava (srážky s automobily, vlaky apod.), nárazy do elektrického vedení či popálení proudem na sloupech vysokého napětí. Specifikou jsou u orlů otravy karbofuranem, které postupem let zapříčinily úmrtí stovek orlů a jiných predátorů. Šance na přežití je u těchto otrav minimální. Celková úspěšnost záchranných stanic v léčení a vypouštění zvířat zpět do volné přírody se pohybuje okolo 60 %. U orlů mořských je to však pouhých 30 %. Je to pro to, že zranění těchto mohutných ptáků jsou většinou neléčitelná.

K úspěšné rehabilitaci vyléčených orlů je zapotřebí prostorných rozletových voliér. Těch je ale v Národní síti nedostatek. Proto se čas od času musí nějaký orel stěhovat do stanice, která takovou voliérou disponuje. Ale ani to při tak velkém množství orlů nepostačuje. Je nutné vybudovat další minimálně dvě rozletové voliéry.

Chování a charakteristika orla mořského

• Orel mořský (Haliaeetus albicilla) patří mezi naše stálé ptačí druhy.
• Neobývá jenom mořská pobřeží ale i okolí velkých řek či jezer a rybníků.
• Patří mezi největší orly v Evropě.
• Vyskytuje se v rybničnatých oblastech.
• Často dlouho sedává na stromech nebo na zemi.
• Je kriticky ohrožený a podle zákona zvláště chráněný dravec.
• Délka jeho těla dosahuje 69-92 cm, samec váží cca 4 kg a samice 7 kg.
• Rozpětí křídel může dosahovat až 2,5 m.
• Pohlavně dospívá ve 4-5 letech.
• Hnízdí velmi časně a zásnubní lety mohou začínat již v prosinci.
• V lednu a únoru probíhá stavba hnízda a v druhé polovině února již snášejí vejce.
• Samice snáší nejčastěji 2 bílá vejce, na kterých sedí střídavě oba rodiče po dobu cca 38 dní.
• Hnízdo je obrovská stavba z klacků a proutí umístěná na stromech převážně v blízkosti vody.
• Průměr hnízda může dosahovat i 100-160 cm.
• Orli je využívají opakovaně, i když mohou v různých letech několik hnízd střídat.
• Každý rok hnízdo trochu přistaví a po několika letech může dosáhnout výšky až dvou metrů a hmotnosti několika set kilogramů.
• V jejich potravě výrazně převažují ryby a vodní ptáci, v zimě nepohrdnou ani mršinami.
• Denně spotřebuje cca 700 g potravy.
• Orel mořský je rozšířen v Evropě a Asii mimo tropické oblasti.

Tabulka: Přehled vypuštěných orlů mořských

tags: #chování #orlů #v #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Environmentální výchova a sucho
• Výpočet poplatku za znečištění
• Iniciativy na ochranu přírody v ČR
• Přírodní krásy jižní Moravy
• Betonový odpad Jičín a okolí