Jak se chovají sokoli v přírodě

Sokol stěhovavý dnes určitě patří k nejatraktivnějším živočišným druhům, kterými se Jeseníky a jejich okolí mohou pochlubit. Nebylo tomu tak vždy.

Turisté nemohou kvůli hnízdění ptáků do některých míst v Národním parku České Švýcarsko, v Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Labské pískovce a v rezervaci Kaňon Labe. Omezení vstupu, které má zajistit klid pro hnízdění a vyvedení mláďat, platí do poloviny léta.

K druhům zvláště citlivým na lidskou přítomnost patří sokoli stěhovaví, čápi černí a výři velcí. Hnízdní lokality jsou uzavírány tak, aby značené turistické cesty zůstaly průchodné. Zkušenosti z uplynulých let podle správců parku ukazují, že dočasná omezení vstupu do hnízdišť veřejnost až na výjimky dodržuje. Odpovídá tomu i poměrně vysoká úspěšnost sokolů, čápů a výrů při vyvádění mláďat.

Hnízdění sokolů v Jeseníkách

Novodobé hnízdění sokolů v Jeseníkách se datuje od roku 2001. Od této doby populace sokola v Jeseníkách a blízkém okolí prakticky neustále posiluje. K monitoringu a ostraze sokolích hnízd využíváme fotopasti s okamžitým přenosem. Díky nim máme obrovské množství jedinečných informací ze života sokolích rodin, které se následně snažíme využít i k jejich ochraně.

V Jeseníkách sokoli většinou nehnízdí na výrazně turisticky či lezecky frekventovaných místech. Na rozdíl od chráněné krajinné oblasti Broumovsko či národního parku České Švýcarsko tak státní ochrana přírody nemusí přistupovat k zásadnímu omezování vstupu návštěvníků. Spíše výjimečně jsou některá místa označena tabulemi s vysvětlením a hlídána členy dobrovolné stráže přírody.

Čtěte také: Ekologické farmy: Kdo vede žebříček?

Jedna z nejpočetnějších sokolích populací v České republice se po loňském hnízdění v Jeseníkách a Rychlebských horách rozrostla o 22 mláďat. Ornitologové během loňského celosezónního monitoringu zjistili, že ne každé hnízdění sokolů dopadne úspěšně. To byl také jeden z důvodů, proč se letos rozhodli ve větší míře využít moderní techniku a instalovali přímo k hnízdům fotopasti s okamžitým přenosem dat.

„Můžeme tak pravidelně kontrolovat sokoly sedící na vejcích,“ vysvětlil Petr Šaj z Agentury ochrany přírody a krajiny SCHKO Jeseníky. Ze snímků jsou patrné také například etologické zajímavosti - chování párů na hnízdě, jak dochází ke střídání obou ptáků při zahřívání snůšky i jaká je třeba aktivita na hnízdě v nočních hodinách. „Předpokládáme, že se nám tímto způsobem podaří také odečíst některé kroužkované ptáky,“ dodal.

Sokoli většinou snášení do hnízdní kotlinky na skalní římse dvě až čtyři vejce. Některé páry ke svému hnízdění využívají starší krkavčí hnízda postavená také na skalách. Letos poprvé je jedna z fotopastí umístěna u snůšky s pěti vejci.

Ochranou sokolů se zabývají i lesníci. „Většinou se zapojí ve chvílích, kdy je třeba intenzivněji chránit konkrétní hnízda. Často jde o členy dobrovolné stráže přírody,“ říká Tomáš Pospíšil, krajský ředitel Lesů ČR ze Šumperka.

V našich podmínkách stojí za zničením hnízdění především výr, krkavec a na snadno dostupných místech i kuna. Všechny tyto druhy najdeme i v Jeseníkách. Vedle dalších aspektů, jako je extrémní nepřízeň počasí, potravní nabídka či úhyn jednoho z páru, je v souvislosti s tímto sokolnicky využívaným dravcem zmiňován coby predátor také člověk.

Čtěte také: Život orlů

Ornitologové tedy prosí návštěvníky hor, aby respektovali omezení na některých místech výskytu sokolů a hnízdící ptáky nerušili. Místa jsou označena informačními cedulemi a výstražnou páskou.

Nález hnízda sokola stěhovavého na Vysočině

Čtyři palice, jedno z mála skalisek, kde mohou zjara, v době hnízdění ptactva, lezci provozovat svůj koníček, bylo v době jeho příchodu již obsazeno hned několika dvojicemi. I on se vydal vzápětí vzhůru, pak ale spatřil hnízdo. „Ono je tam každý rok, ale bývají v něm většinou krkavci. Ze zvyku jsem tedy opatrně nakouknul dovnitř. A i když tam žádný pták nebyl, hned jsem poznal, že je obydlené. Uviděl jsem i jedno vajíčko,“ popsal horolezec.

Nebyl si jistý, zda by mohlo jít skutečně o vejce sokola, nebo třeba „jen“ poštolky. Ale nedalo mu to, a když se dostal na vrchol skály, zavolal raději na Správu Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy. Obratem také zvládl vyklidit celou oblast.

„Byly tam ještě asi tři nebo čtyři lezecké dvojky, cizí lidé, které jsem neznal. Tak jsem je poprosil, aby odešli, ať ptáci nejsou při hnízdění rušeni. Nadšení pochopitelně nebyli, ale vyhověli mi,“ vylíčil Otiepka, který se horolezectví věnuje už desítky let.

Nabízí se otázka, zda jej nenapadlo pokračovat bez ohledu na nález ve zdolávání skal, když se na Vysočinu trmácel bezmála sto kilometrů a měl naplánovaný celý den v terénu. „Samozřejmě jsem si chtěl zalézt, to je fakt. Na druhou stranu - já lezu nahoru, abych mohl koukat dolů. Přírodu mám rád a už takhle do dění v ní dost zasahujeme, ubíráme zvířatům jejich přirozený prostor. A v tomto případě je určitě správné jim ho ponechat, i když to znamená určitá omezení,“ míní Otiepka, který má k přírodě blízko i skrze své lesnické vzdělání.

Čtěte také: Strava orlů v přírodě

Ochranáři ihned vyrazili k místu a již brzy mohli šťastnému objeviteli, jenž mezitím lokalitu opustil, volat pozitivní zprávy. „Šlo skutečně o sokoly stěhovavé, kteří zůstali naštěstí na místě. Což je skvělé, protože každé vyrušení je pro ně velmi citelné. Bylo štěstí, že měli snesené teprve první vejce, a samice ještě neseděla na snůšce, takže nedošlo k jejímu opuštění a zastuzení,“ popsal za Agenturu ochrany přírody a krajiny Václav Hlaváč, ředitel regionálního pracoviště Vysočina. Doplnil, že na snůšku samice nasedá až po postupném snesení všech - zpravidla třech až čtyř, vajec.

Ochranáři kontrolovali místo i další den a mohli si oddychnout. „Sokoli se chovají normálně, jsou na hnízdišti, vše pokračuje, jak má. Nálezci za jeho přístup a rychlé vyklizení okolí patří obrovský dík. Zachoval se skvěle,“ zdůraznil Hlaváč s tím, že i oni pozorují oblast z uctivé vzdálenosti zhruba 250 metrů, aby dravce nerušili.

Celé území bylo ihned po potvrzení hnízdění sokolů uzavřeno, a to do konce června. „Označili jsme zřetelně všechny přístupové cesty, okolí je zapáskované, s vysvětlujícími tabulemi, vyrozuměli jsme také lesní personál, informovali veřejnost,“ vyjmenoval Hlaváč s tím, že klid v lokalitě budou samozřejmě pracovníci osobně i pomocí fotopastí kontrolovat.

Hnízdění sokolů stěhovaných je totiž ve Žďárských vrších skutečný unikát. Naposledy bylo zaznamenáno v roce 1956, tedy před bezmála sedmi desetiletími. A i tehdy šlo o vzácného ptáka, v oblasti se obvykle usídlil vždy jen jeden či dva páry.

Ve druhé polovině minulého století tito dravci nejen na Vysočině, ale i v dalších koutech republiky téměř vymizeli - zejména kvůli zamoření krajiny DDT (insekticid dříve používaný v zemědělství, pozn. red.) a ztrátě přirozených hnízdišť. „Vysoké kumulace DDT, které byly u sokolů coby vrcholových predátorů zaznamenány, zapříčinily i jejich následné potíže s reprodukcí,“ přiblížil Hlaváč. Díky následnému zákazu DDT a aktivní ochranářské činnosti se ale začali tito ptáci od 90. let do přírody postupně vracet.

V Česku již hnízdí více než stovka párů, na Vysočině je ale oblast Čtyř palic teprve druhým místem a zároveň i jediným přirozeným hnízdištěm. Další sokolí pár si totiž oblíbil speciální hliníkovou budku na ventilačním komíně dukovanské elektrárny.

„Ukazuje se, že odlesněním některých skalních útvarů jsme vyšli sokolům vstříc, i když o řadu těchto ‚úprav‘ se postaral i kůrovec,“ podotkl Hlaváč.

Sokolí rodina na Čtyřech palicích podle něj ale ještě vyhráno nemá. Teď přijde na řadu sezení na snůšce a náročný odchov mláďat. „Stát se může ledacos. Ta lokalita je obsazená, jsou tam krkavci, jsou tam výři,“ naznačuje možný útok predátorů ochranář.

Doplnil, že Čtyři palice byly dosud jediný skalní útvar Žďárských vrchů, kde je horolezectví takto z jara povolené. Nyní se dá očekávat, že tyto mohutné rulové stěny stihne stejné opatření jako řadu dalších útvarů, a lézt se tam bude moci až ve druhé půli roku. „Asi na mě za tohle budou někteří lezci naštvaní. Ale i když ne se všemi zásahy ochranářů vždycky souhlasím, zrovna v tomhle případě chápu, že je potřeba sokolům dopřát klid.

Sokoli si oblíbili komíny

Sokolí hnízdo na vrcholu komínu v Děčíně sleduje kamera. Ochránci přírody se k historicky prvnímu on-line přenosu uchýlili proto, že chtějí upozornit na změnu zvyků ohroženého druhu. Sokoli totiž stále častěji sídlí na komínech než ve volné přírodě. Je to pro ně totiž bezpečnější.

Hnízdo je na plošině komína asi 120 metrů nad zemí. Kromě dospělých se v něm nacházejí tři sokolí mláďata a matka. Ornitologové v Česku vědí asi o osmdesáti hnízdících párech, většina z nich je na podobných průmyslových stavbách.

„Sokoli, kteří mimo jiné přirozenou cestou snižují počty holubů, jež nejsou v našich městech příliš oblíbení, mají problém v městských aglomeracích úspěšně zahnízdit. Proto na komínech začaly postupně přibývat budky, které dravcům umožňují vyvést mláďata,“ uvedl Národní park České Švýcarsko. Pokud se ptáci náhodou usadí ve skalách, správci parku kvůli nim uzavírají i celé okolí. Mláďata jsou tam totiž ve větším ohrožení a do měst se stěhují čím dál častěji.

Historie a návrat sokola stěhovavého

Kvůli nadměrnému používání chemického přípravku DDT zmizel sokol v 2. polovině 20. století prakticky ze všech lokalit ČR. Sokol vymizel kvůli používání pesticidů před 50 lety na celém území republiky. Znovu se začal objevovat začátkem 90. let minulého století. Početnost se nyní odhaduje na 80 hnízdních párů. Vedle Jeseníků hnízdí například na Broumovsku, v Labských pískovcích, Českém ráji, Krkonoších nebo na Šumavě.

tags: #jak #se #chovají #sokoli #v #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Vyčištění odpadu: Ceny a služby
• Středočeský kraj - ovzduší
• Aktivity SEV Divizna
• Bohatství Vltavy
• Ekologická likvidace bioodpadu v Kladně