Jak se dovážejí potraviny do Česka ekologicky?

Poptávka po bioproduktech v České republice vykazuje setrvale rostoucí tendenci. Stoupající poptávka s sebou ovšem přináší nedostatek některých bio surovin. Aby mohla být pokryta potřeba všech spotřebitelů, musela se oblast zajištění surovin rozšířit za hranice ČR a Evropy vůbec.

Chceme-li vycházet vstříc poptávce našich zákazníků a máme-li být schopni nabízet své zboží bez výpadků a pravidelně po celý rok, jsme někdy nuceni vykoupit surovinu i ze vzdálenějších míst.

Vedle nedostatečného množství surovin je významným důvodem zahraničního dovozu také kvalitativní charakter domácí produkce. Pro mnohé plodiny nejsou klimatické podmínky u nás dostatečné k tomu, aby plodina narostla v požadované potravinářské kvalitě. V České republice se tak sice pěstují některé luštěniny, ale ty slouží především k dalšímu zemědělskému zpracování - hnojení či jako krmivo pro hospodářská zvířata. Podobně je to i s dovozem sušeného ovoce jako jsou meruňky, rozinky nebo jako je to u ořechů nebo kukuřice.

Proč nemůžeme koupit z lokálních zdrojů něco tak původního jako jsou naše české jáhly?

Také nás trápí, že v současné době nedokážeme nabídnou české bio jáhly. Proso v podmínkách České republiky pěstovat jde, ale chybí zde zatím loupárnu, která by proso uměla kvalitně vyloupat. Proso obsahuje hodně tuku, je náchylné na skladování i manipulaci a potřebuje na loupání zcela jinou technologii, než ostatní obiloviny. Věříme, že časem se dočkáme i českých bio jahel.

Důvěryhodnost bio potravin z Asie

Čeští spotřebitelé biopotravin se často pozastavují nad tím, jak je možné, že biopotraviny jsou dováženy i ze zemí, jejichž přístup k životnímu prostředí a produkci obecně pro nás nejsou příliš důvěryhodné. Právě Čína je nejčastěji zmiňovaným příkladem.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Dovoz bioproduktů ze třetích zemí (tedy zemí ležících mimo EU a zemí uvedených v zákoně) je upraven jednak zákonem č. 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství a nařízením Rady EHS 2092/91. Kontrolu bioproduktů v těchto zemích provádějí evropské nebo americké kontrolní a certifikační organizace, které musejí být podle výše uvedeného nařízení schválené EU. Pro českého spotřebitele je tedy zásadní, že pro hodnocení kvality biopotravin dovezených do ČR např. z Číny tedy nejsou rozhodující čínské normy, ale normy evropské a české.

V praxi to funguje následovně: každý dovozce do České republiky musí před dovozem podat žádost o vystavení dovozního zmocnění u ministerstva zemědělství. V této žádosti předkládá osvědčení o ekologickém původu produktu, informace o zemi původu, o kontrolní organizaci v zemi původu, atd. Ministerstvo ověřuje shodu pravidel na základě certifikátu ze země původu. Bez dovozního zmocnění není možné surovinu dodat.

Poté, co dovozce toto zmocnění získá a surovinu doveze do České republiky, musí surovina projít kontrolou u některé z kontrolních organizací pro ekologické zemědělství. Jedná se o organizace, které jsou pověřeny ministerstvem zemědělství k tomu, aby přímo na ekologických farmách a ve výrobnách biopotravin kontrolovali dodržování pravidel ekologického zemědělství a výroby biopotravin.

Kvalitu dovezených surovin kontrolujeme nakonec ještě ve vlastní laboratoři PRO-BIO. Od jara 2008 projdou u nás všechny dodávky ze třetích zemí nejen běžnou senzorickou kontrolou, ale také mikrobiologickým a analytickým rozborem, který odhalí i případná skrytá poškození nebo rizikové faktory surovin.

Již několik let spolupracujeme se stálým dodavatelem. Tento dodavatel spravuje 3 vlastní ekofarmy a má vlastní závod na zpracování biosurovin. Provoz tohoto závodu se řídí mezinárodními normami ISO a splňuje standardy systému kontroly jakosti HACCP.

Čtěte také: Materiály pro ekologické tašky

Dodržování pravidel pro ekologickou produkci a zpracování bioproduktů jak na farmách, které dodavatel spravuje, tak ve zpracovatelském závodě kontroluje německá kontrolní organizace BCS Öko Garantie (www.bcs-oeko.com), která je v současné době světovou jedničkou v oblasti kontroly a certifikace bioprodukce. Navíc suroviny, které dovážíme, nemají anonymní původ. Námi dovážené produkty pochází z ekofarem v Jianpingu v provincii Liaoning a v Naimanqi ve vnitřním Mongolsku - autonomní oblast Číny.

Ekologie a doprava zdaleka nejdou dohromady

V médiích se stále častěji objevují diskuse na téma zatížení životního prostředí v důsledku dopravy biopotravin napříč světem (tzv. Ekologická stopa). To může vzbuzovat dojem, že svět brázdí stovky „biokamionů“, které jsou v přímém rozporu se zodpovědným přístupem k životnímu prostředí. V obchodní společnosti PRO-BIO minimalizujeme tuto zátěž tak, že pro dálkovou přepravu volíme vždy lodní dopravu. Ta z hlediska produkce CO2 představuje cca 7x menší zatížení než doprava kamionová. V praxi to vypadá tak, že lodí jsou suroviny dopraveny do některého z evropských přístavů, odkud pokračují do České republiky vlakem a teprve v rámci republiky jsou rozváženy nákladními vozy.

Podpora místních farmářů i ekologického zemědělství v zemích třetího světa

Chápeme, že otázka původu je pro naše zákazníky důležitá, a proto jsme před několika lety spustili projekt Naše biofarma. Pod touto značkou najdete suroviny a produkty 100% českého původu, které mají na zadní straně obalu uveden přímo název farmy a odkaz na konkrétního pěstitele. Pokud některá surovina během roku dojde, nenakupujeme ji ze zahraničí, ale čekáme na sklizeň daného farmáře a teprve pak ji opět uvádíme na trh. Může se tedy stát, že během roku bude mít daná surovina výpadky a nebude v danou dobu v nabídce.

Ještě bych ale chtěla dodat, že na dovoz biopotravin ze zemí třetího světa je dobré nahlížet ještě z jednoho úhlu pohledu. Naším nákupem bioprodukce, např. z Číny, je vytvářen velký tlak na rozvoj tamního ekologického zemědělství.

Legislativa a kontrola biopotravin

Dovoz biopotravin ze zemí mimo EU upravuje nařízení Komise (ES) č. 1235/2008. Dle tohoto nařízení dovezené výrobky mohou být uváděny na trh EU jako ekologické produkty, pokud jsou výrobní a kontrolní normy platné v příslušné zemi, která není členem EU, považovány za rovnocenné normám v EU.

Čtěte také: Proč jsou loga důležitá pro bio potraviny?

Mezi země, kde EU uznala rovnocennost předpisů pro ekologické zemědělství a produkci biopotravin, patří Argentina, Austrálie, Kanada, Kostarika, Indie, Izrael, Japonsko, Nový Zéland, Švýcarsko, Tunisko, Norsko a USA. V případech, kdy pravidla pro ekologickou produkci v dané zemi nejsou uznána jako rovnocenná s pravidly v EU, lze produkty z těchto zemí také dovézt do EU jako „ekologické“, pokud proces jejich výroby a kontrola proběhne v souladu s evropskými normami.

Evropská komise pro tento případ sestavuje seznam uznaných kontrolních organizací, které jsou oprávněny certifikovat biopotraviny v zemích mimo EU, a provádí pravidelný dohled nad takto uznanými organizacemi. Nově jsou od roku 2019 zavedena dodatečná pravidla pro dovozy z problematických zemí - Číny, Ukrajiny, Kazachstánu, Moldavska a Ruské federace, která stanovují u vybraných druhů zboží (např. obiloviny, mlýnské výrobky, olejnatá semena, byliny, ovoce či krmiva - pokrutiny) při vstupu do EU vždy povinnost provedení laboratorních testů na zbytky pesticidů.

• Každý dovozce biopotravin podléhá kontrolním opatření - má povinnost registrace v systému ekologického zemědělství stejně jako zemědělec, výrobce biopotravin nebo obchodník (dle zákona č.
• U dováženého produktu musí být prokázáno, že byl získán v souladu s pravidly ekologické produkce - musí k němu být v rámci průvodních dokumentů přiloženo tzv.
• Kontrolu dovozu bioproduktů ze třetích zemí provádí navíc také celní úřad.

Každý spotřebitel má možnost volby - v případě biopotravin je to jednoduché, pro evropský trh je přesně stanoven způsob jejich označování. Kromě evropského bio loga musí být na obalu uveden kód kontrolní organizace a informace o původu surovin, z nich pochází. Biopotraviny z evropských surovin mají na svém obalu označení „Zemědělská produkce EU“, biopotraviny pocházející ze třetích zemí označení „Zemědělská produkce mimo EU“.

Pokud pochází suroviny z více než 95 % z jednoho členského státu, může výrobek nést označení např. V případě České republiky platí navíc zákonná povinnost označovat biopotraviny a bioprodukty, které jsou vyrobeny v ČR také českým národním logem - tzv. Dovoz biopotravin zdaleka každopádně přináší řadu negativ a do jisté míry snižuje přínos těchto produktů pro životní prostředí.

Každý má svůj barometr a jiná kritéria rozhodování. Ať už u vás vítězí bio zdaleka či lokální konvence, důležité je, že uvažujete o širších důsledcích vlastní spotřeby. Lidí, kteří se při nákupu nerozhodují pouze podle ceny, neustále přibývá.

Vývoz a dovoz biopotravin v Česku

Více než třetinu produkce biopotravin Česko vyváží do ciziny. Za hranicemi končí přibližně třetina tuzemské produkce bio obilí, polovina produkce luštěnin a dvě třetiny vypěstovaných brambor. Vyváží se i téměř polovina produkce kořenové zeleniny, třetina hovězího masa a 15 procent mléka. Důvodem je i malý zájem ze strany zákazníků.

„Na celkovém obratu českých subjektů z biopotravin má vývoz v posledních letech zhruba 37procentní podíl,“ uvádí Andrea Hrabalová z České technologické platformy pro ekologické zemědělství. „V České republice v tuto chvíli není dostatečně robustní trh s biopotravinami, který by byl schopen absorbovat veškerou domácí bioprodukci,“ uvádí mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý.

Některých potravin je v bio kvalitě naopak na trhu nedostatek. „Právě tyto komodity jsou kvůli malému trhu dost drahé. A pokud je farma produkuje, hledá si nejlepší ekonomickou cestu a tou je často export,“ uvádí Hrabalová. O bio brambory či jablka by na českém trhu zájem byl, ovšem většina produkce se vyváží kvůli vyšší kupní ceně. Naopak u potravin, jako je mouka, hovězí maso či mléko, je bioprodukce pro český trh dostatečná.

„Nejčastější bariérou je cena, případně omezený sortiment či špatná dostupnost prodejen nabízejících biopotraviny. S růstem cen potravin se cenový rozdíl mezi bio produkcí a běžnou nabídkou spíše stírá. I přes menší závislost ekologických zemědělců na vstupech ale podle Hrabalové ke zdražení biopotravin dojde. Na rozdíl od běžných potravin se však nepředpokládá skokový nárůst, spíše mírnější navýšení ceny.

„Otázkou není výše ceny, ale rozdíl mezi stejnými komoditami. Bezmála 50 procent biopotravin na českém trhu je z dovozu. Jedná se převážně o potraviny, které se zde neprodukují, jako je koření, káva nebo čaj. Necelou třetinu dovozu tvoří ovoce a zelenina ze západní a jižní Evropy. Ze třetích zemí se nejvíce dováží třtinový cukr z Indie a Argentiny, lněný olej z Kazachstánu a Ruska a mražené ovoce z Ukrajiny. Dovážejí se ale také bio jablka, mrkev nebo víno.

Dovoz ovoce do ČR

Hroznové víno, melouny, jablka, hrušky, třešně, maliny, borůvky, citrusy. To jsou příklady ovoce, které se nejčastěji dováží do České republiky ze zemí Latinské Ameriky. A to jak čerstvé, tak zpracované - konzervované, sušené. Dilema, před kterým stojíme, spočívá v tom, že velkou část tohoto ovoce lze vypěstovat i v České republice, ale děje se tak jen v omezené míře. Na druhou stranu ovoce, které u nás vypěstovat nelze, je spojeno s velkým množstvím externích sociálně-ekonomických a environmentálních negativ.

V roce 2020 to bylo 614,5 tisíce tun v hodnotě 18,9 miliardy korun. Ze zemí EU se do Česka nejvíce dovážely banány, jablka, stolní hrozny, citróny, pomeranče, mandarinky, grapefruity a jahody. Mezi největší dodavatele patřily Španělsko, Německo, Itálie, Polsko, Belgie a Řecko. Ze třetích zemí se dovážely zejména banány, citrusové ovoce, ananasy a stolní hrozny. Největšími dodavateli tohoto ovoce byly Kostarika, Kolumbie, Kamerun, Turecko, Ekvádor, Panama, Jihoafrická republika a Čína.

Konzumní jablka, což je u nás nejoblíbenější ovoce, byla nejčastěji dovážena z Chile, Nového Zélandu, Argentiny a Makedonie, menší objemy z Jihoafrické republiky, Peru a Kolumbie. Země Latinské Ameriky tak figurují jako významní dodavatelé čerstvého i zpracovaného ovoce do České republiky.

Podle Ludvíka je situace ohledně české soběstačnosti v ovoci stále horší. Trend úbytku plochy sadů je dlouhodobý a probíhá už od roku 1990. U čerstvých jablek a švestek je domácí produkce asi na 50 procentech. Všechno ostatní už je horší. U hrušek, které se u nás odjakživa pěstovaly a v dávných časech se i exportovaly, jsme v 75 procentech odkázáni na dovoz. Meruňky a jahody dovážíme z 80 procent, dále dovážíme 90 procent nektarinek, broskví a malin, uvádí ponurý výčet Ludvík.

V loňském roce došlo k propadu produkce hrušek v Evropě. Itálie jakožto jeden z největších producentů hrušek v Evropské unii ztratila 73 procent produkce a očekává se vykrývání této ztráty dovozem ze zemí Jižní Ameriky. Počítá se také s vyšší cenou.

Kvalita dovozového ovoce

Podle Ludvíka to má dvě roviny. „Jednou je vizuální kvalita, kdy posuzujete, jak ty produkty vypadají. V tom, myslím, žádný problém není. Co se vnitřní kvality ovoce a obsahu reziduí týče, je největší problém v tom, že ty země nemají žádnou registraci přípravků na ochranu rostlin. To je něco pro Evropu naprosto nepředstavitelného.“ Podle Ludvíka si to ale trhy a supermarkety hlídají, mají v třetích zemích vytvořený program na základě podmínek země, do níž exportují. Pěstitelé tedy vezmou evropské normy a na to napasují program ochrany rostlin. I když se používá agrochemie, nemusí to nutně znamenat, že se to promítne i do reziduí.

Podle Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) musí být maximální limity reziduí 0,01 miligramu účinné látky daného rezidua na kilogram potraviny. Jak ale upozorňuje Ludvík a také některé evropské výzkumy a monitorovací zprávy, i přes přísnou regulaci a kontrolu dochází k excesům a nálezy nadlimitního množství pesticidů se - zejména u dovozového ovoce - občas objevují, a to nejen u toho z Latinské Ameriky, ale i z Turecka nebo Indie.

Podle Státní zemědělské a potravinářské inspekce má nejlepší výsledky z hlediska reziduí domácí ovoce, potom ovoce ze zemí EU, nejhůře je na tom ovoce ze třetích zemí.

Ekologické zemědělství v Česku - aktuální informace

• V průběhu roku vstoupí v platnost nová povinnost, která zavede minimální podíl 5 % biopotravin ve veřejném stravování. U škol je tento podíl stanoven na 2 % z hmotnosti porce.
• Ministerstvo zemědělství rozšiřuje platnost vydané výjimky z pravidel ekologického zemědělství pro použití repelentů účinných proti tiplíkům pro celou ČR.
• Trh s biopotravinami v České republice roste, ve srovnání s rokem 2021 byl předloni meziroční růst vyšší o 12,9 %.
• České domácnosti spotřebovaly biopotraviny za 6,95 miliardy korun. Podíl biopotravin na celkové spotřebě potravin a nápojů předloni dosáhl 1,65 %.

Pokud si koupíte potravinu označenou jako bio, měli byste mít jistotu, že je skutečně bio. Obal takové potraviny musí nést oficiální značku biocertifikátu. V případě českého značení tedy „biozebru“ (a případně i svazové logo PRO-BIO), v případě evropského značení „eurolist“.

V případě, že je produkt označen biologem EU, musí být uvedena i země původu a identifikace toho, kdo vydal certifikát.

Tabulka: Největší dovozci ovoce do ČR (2020)

tags: #jak #se #dovážejí #potraviny #do #česka

Oblíbené příspěvky:

• Klimatická změna: Co nás čeká?
• Řeka a její příroda
• Zkušenosti s granulovaným kompostem
• ZDVOP
• Seznam ekologických organizací