Ekologie (z řeckého oikos = dům, prostředí) je oblast formování a fungování biologických systémů všech úrovní, od jednotlivých organismů až k biosféře, jejich vzájemného ovlivňování ve vztahu k vlastnímu prostředí, resp. environmentální aspekty života společnosti, životní prostředí. Ekologie je také vědní disciplína vážící se k pojetí ekologie.
Všechny živé i neživé prvky prostředí působící na organismy se nazývají ekologickými faktory. Mají rozdílnou podstatu a specifiku působení a je možné je členit do těchto základních skupin:
Každý organismus, populace či společenstvo má určitou ekologickou valenci vůči jednotlivým ekologickým faktorům. Pohybuje se v určitém rozmezí od mezních hodnot k optimální hodnotě, která je pro existenci organismů nejvýhodnější. Mezi ekologickými faktory jsou vždy některé limitující, jež ohraničují možnosti existence biologických systémů.
Jako vědu vymezil ekologii poprvé E. H. Haeckel v roce 1869. Nejběžnější je definice ekologie E. P. Oduma: je to věda o životním prostředí, resp. biologie prostředí.
Ekologie je běžně vztahována k ochraně životního prostředí nebo přírody, k péči o ně; někdy se přímo s těmito pojmy ztotožňuje. Ekologie jako věda se vyznačuje typickými interdisciplinárními znaky. Využívá poznatků chemie, fyziky, matematiky aj., ale i společenských věd, zvláště filozofie, sociologie, ekonomie, psychologie, politologie atp.
Čtěte také: Inspirace pro výuku o podzimu
V současné době její význam neobyčejně vzrůstá se silným ohrožením životního prostředí nazývaným ekologickou krizí. Rozvíjí se tzv. ekologické vědomí, ekologická etika, vznikají ekologická hnutí, politické strany (strany zelených). Problémem dnešní doby jsou střety ekologických a ekonomických zájmů, resp. nepochopení faktu, že v dlouhodobější perspektivě nemůže jít o zájmy rozporné, neslučitelné.
Do zemědělského hospodaření, zejména hospodaření s půdou, intervenuje ekologie mimo jiné tzv. alternativním zemědělstvím.
Podle specifikace předmětu studia se ekologie člení na:
Dále je možné hovořit o fyziologické ekologii, zabývající se fyziologickými změnami organismů v procesu jejich přizpůsobování ke změnám prostředí, a o biochemické ekologii, která si klade za úkol objasnit zákonitosti adaptace organismů na molekulární úrovni. Ekologii lze rozlišovat i podle dalších kritérií. Pro sociologii a společenské vědy vůbec má význam zejména ekologie člověka a tzv. hlubinná ekologie.
Ekologie se překrývá s environmentalismem. Sociologie jednak vstupuje do ekologie jako přímá součást tohoto interdisciplinárního oboru, jednak studuje „zvenku“ některé ekologické jevy a souvislosti, např. utváření a fungování nátlakových ekologických skupin, intervenci ekologických hodnot v hodnotovém spektru různých skupin populace a v oblasti utváření a přetváření morálních norem, sociální předpoklady a dopady ekologické krize apod. Termín ekologie se ve společenských vědách používá k vyjádření studia dimenzí sociálního prostoru (viz ekologie sociální). V rámci kulturní antropologie se ve spojení s ekologií.
Čtěte také: Odpad jinak: Inovativní řešení
Zdá se, že užívání daných slov není prozatím v českém jazyce pevně stanoveno. V některých studiích je užíváno těchto slov jako synonym, jiné slovníky užívání slova environmentální v českém jazyce odmítají či považují za nešťastné, jiné slovníky vycházejí při užívání slov ekologický (ecological) a environmentální (environmental) v jednotlivých slovních spojeních z jejich užívání v anglickém jazyce. Environmentální se týká životního prostředí. Je odvozeno z angličtiny.
Čtěte také: Organizace školy v přírodě: Praktické tipy