Jak se maskovat v přírodě: Techniky a tipy pro airsoft a další aktivity

Airsoft není pouze hrou, je to umění. Jednou z nejdůležitějších dovedností, kterou můžete mít, je schopnost maskovat se v přírodě. Pohyb v terénu a taktika hry jsou klíčové pro úspěch. Tento článek se zaměří na způsoby, jak efektivně maskovat svou postavu, zbraň a další objekty, abyste se stali neviditelnými stíny lesa.

Maskování hráče

Přizpůsobte svůj oděv terénu, ve kterém hrajete. Bundy, blůzy a kalhoty volte v barvách lesa, který vás obklopuje. Tóny zelené, hnědé či šedé dokážou efektivně zmírnit vaši viditelnost. Kromě barev je rozhodující i vzor oblečení.

• Jarní a letní les je zelený a zastíněný listím, lépe vám tady poslouží tmavý maskáčový vzor (například DPM Woodland).
• Podzimní les naopak střídá více barev díky spadanému listí proto jsou vhodnější světlejší vzory (například MTP nebo Helikon).
• A les v zimním sněhu je kapitolou sám o sobě, kde musíte volit bílé kombinézy nebo oblečení speciálních zimních vzorů.

Dbejte také na použití maskovacích doplňků jako jsou masky, šály, čepice nebo rukavice. Tyto předměty dokážou skrýt vaši siluetu a zhoršit rozeznatelnost vaší postavy na pozadí lesa. Nepodceňujte ani obuv, u které se, kromě tradiční černé, držte zmíněných odstínů.

Dále vám může pomoci využití kamuflovacích barev či přírodních materiálů jako jsou větvičky, listí nebo tráva, které vám pomohou splynout s prostředím lesa.

Maskování zbraně

Zcela stejně jako postava potřebuje i vaše zbraň maskování. Použijte barvy a vzory, které budou korespondovat s okolním prostředím. Kamuflovací pásky a barvy dokáží eliminovat odlesky a zakrýt tvar zbraně. Dbejte i na to, aby vás neprozradil výrazný popruh nebo jiný doplněk zbraně. Super jsou třeba maskovací obaly na tlumiče.

Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách

Dalším maskovacím prvkem jsou například obaly pro zbraně a maskovací provázky, což jsou vláknité materiály či tkaniny pokrývající zbraň. Tyto prostředky vám umožní lépe schovat svoji zbraň a snížit tak šanci na odhalení.

Maskování objektů

Kromě sebe a zbraně je důležité maskovat i další předměty, které můžete mít s sebou, jako jsou batohy, brašny nebo taktické vybavení. Opět platí pravidlo barev a vzorů. Použijte celty, maskovací sítě nebo oblíbené hejkaly a doplňte je o přírodní materiály, jako jsou větvičky, listí či malé kousky kůry apod. Tato jednoduchá technika dokáže výrazně snížit viditelnost a usnadnit vaši schopnost zůstat skrytí.

Vybíráte vhodný maskovací vzor do naší přírody?

Maskování v určité podobě nás provází již od pradávna. Lovci v pravěku například na své výpravy nosili kožešiny zvířat a připevňovali k sobě kusy vegetace, aby lépe splynuli s okolní přírodou a nebyli tolik nápadní. Tyto techniky nacházely uplatnění nejen při lovu, ale i při krytí se před nepřítelem nebo okolními predátory.

Cílem maskování je co nejvíce splynout s okolním prostředím. Maskovací vzory jsou dostupné v mnoha různých barevných i vzorových variantách. Každá z nich se přirozeně hodí do jiného prostředí. Pokud se chcete maskovat v české přírodě, je potřeba vzít v úvahu charakteristiku právě tohoto prostředí.

Vzhledem k výše uvedené charakteristice českého prostředí se u nás největší popularitě těší army vzor č. 95 lesní, který byl vyvinut pro Armádu České republiky v roce 1995. Na dohled je ale možná zbrusu nový maskáčový vzor, který by dlouhou éru zmíněného vzoru ukončil.

V lesním prostředí se přirozeně nejlépe ztratí maskáčové vzory složené z hnědých, zelených a černých skvrn. Právě zmíněný army vzor č. Do horského prostředí může být použit stejný vzor, ale v horské úpravě. Určitá specifika vyžaduje i zimní maskáčový vzor.

Čtěte také: Více o rizicích v přírodě

Mezi nejznámější maskáčové vzory se právem řadí WOODLAND. Jeho oficiální označení zní US M81, přičemž číslo 81 značí rok jeho vzniku. Patří mezi nejkopírovanější a nejvíce upravované vzory.

Díky pokroku v oblasti informačních technologií v posledních letech se zrodil zbrusu nový maskáčový vzor DIGITAL. Struktura tohoto vzoru je tvořena malými fragmenty ve formě pixelů. Předností je složitější vzor, který dokáže lépe rušit siluetu maskovaného objektu. Prvním digitálním vzorem byl CADPAT, následoval vzor MARPAT.

Mezi nejrozšířenější a nejvíce kopírované vzory na světě se řadí také DPM vytvořený pro teplejší podnebná pásma.

Vždy zohledněte prostředí, ve kterém se budete v maskovacím oblečení pohybovat. Při výběru vezměte v úvahu také konkrétní roční období. Oblečení v terénu otestujte tak, aby splňovalo vaše podmínky. S maskováním se v určité podobě setkáváme již prakticky od pradávna. Jednotlivé maskovací vzory však neustále prochází vývojem. Vyberte si kousky, které budou respektovat vaše specifické potřeby v různých prostředích a ročních obdobích.

Jaké existují možnosti maskování, abyste dokonale splynuli s okolní přírodou, se dozvíte v tomto článku.

Schopnost umět se dobře maskovat v přírodě by měla patřit k základním dovednostem každého dobrého bojovníka. Kvalitní maskování může značně stát za úspěchem celé mise a mělo by se týkat celé jednotky.

Čtěte také: Inspirace pro svatbu v přírodě

Vyvarujte se chybám

Abyste dobře porozuměli správnému maskování, je potřeba nejdříve znát všechny ukazatele, jak se vyhnout odhalení. K nejčastějším chybám, které vás můžou prozradit, patří nevhodná kamufláž, vyrušení zvěře, špatný pohyb, rušivé zvuky či pachy. Zároveň je však dobré se naučit, jak můžete díky těmto ukazatelům odhalit protivníka.

Jaké zvolit maskovací barvy

Správné vyladění maskovacích barev je základ. Je proto potřeba vědět, v jakém prostředí se budete pohybovat (tmavý jehličnatý les, světlý smíšený les, neutrální městská zástavba, bílý sníh) a na základě toho vyhodnotit správnou barvu vaší kamufláže. V naší krajině napříč čtyřmi ročními obdobími převládají barvy zelená, hnědá a slámová, v zimě případně bílá. Naopak černé barvě se v přírodě naprosto vyhněte! Je to paradoxně nejvíce nápadná barva a to i v noci, jelikož postava oblečená do černé barvy má vždy jasně viditelnou siluetu.

Zvuky nebo pachy - obojí vás může prozradit

V přírodě je často velké ticho a slyšet jde každé prasknutí větvičky pod vašimi kroky. Vyvarujte se proto zbytečných hlasitých zvuků a unáhlených pohybů. Mezi spoluhráči byste měli mít domluvené jasně dané neverbální znaky k úspěšné komunikaci v co největší tichosti.

Neméně důležitou roli hraje i pach - před odjezdem na misi proto nepoužívejte žádné silně parfemované přípravky. Při přímém osvětlení se můžou zbraně či jiná výstroj začít lesknout a vy tak můžete být kvůli odrazu světla jednoduše spatřeni. Proto kdykoliv je to možné, vyhledávejte úkryt v terénu zakrytém stínem. Stejně strategické může být mimo jiné využití nerovností terénu jako jsou rokle nebo vyvýšeniny.

Pokud si osvojíte správné způsoby maskování, bude to známkou velmi dobře připraveného hráče i celého týmu. Odhalení nepřítele kvůli špatnému maskování, nebo naopak zvládnutí léčky pomocí dobře zamaskované jednotky, může mít navíc velký demoralizační efekt na straně protivníka. Nespoléhejte proto jen na nasazení odstřelovačů a zapracujte na svých maskovacích dovednostech, které vám obrovsky pomůžou v rámci celé vaší strategie.

Jak zamaskovat svoji pozici?

Po celé dvacáté století se vojáci válčících armád předháněli ve schopnostech co nejlépe zamaskovat sebe a bojovou techniku „Špatně maskovaný voják je mrtvý voják,“ prohlásil před více než půl stoletím americký generál Courtney Hodges. A platí to dodnes. Možná ještě více než kdykoliv před tím.

Zkušení důstojníci vracející se z válečných konfliktů se prakticky bez výjimek shodují v jednom - schopnost stát se pro protivníka neviditelným, umění dokázat se co nejlépe maskovat proti všem druhům průzkumu hodnotí v mnoha případech výše, než dovednost likvidovat nepřítele. Předčasně odhalenému a v důsledku toho nejspíš mrtvému vojákovi nebude totiž již jeho střelecké umění k ničemu.

A tak není divu, že když se po roce 1989 uskutečnila na území naší republiky první cvičení za účasti armád NATO, nebylo možné přehlédnout důkladné, v mnoha případech skoro až výpravné maskování aliančních vojáků. Spíš než o na první pohled viditelnou efektnost se však jednalo o účelnost. Britští a nizozemští důstojníci tehdy vysvětlovali, že nejde pouze o to, aby se voják naučil správně maskovat. Tato činnost se pro něho musí stát denní samozřejmostí. Stejnou jako je stravování či osobní hygiena.

A tak i naši vojáci často za pomoci vypůjčených obličejových barviček začali věnovat osobnímu maskování mnohem větší pozornost. Přesto se u nás za posledních třináct let v této oblasti až zas tak mnoho nezměnilo. Pořád zaujímáme spíš roli chudých příbuzných. Na důkladnější maskování vojáků a především techniky se nedostává finančních prostředků. Systémové řešení pořád ještě nahrazuje improvizace a vynalézavost vojáků a nižších velitelů.

Základní maskování, a to nejen v oblasti viditelného spektra, poskytuje vojákovi polní stejnokroj s potiskem. Další maskování vojáka by mělo začínat u té nejviditelnější části - obličeje. „V noci dochází k mnohem ostřejším kontrastům,“ vysvětluje podplukovník Jiří Plachý z Vojenského technického ústavu ochrany v Brně.

Ze všeho nejdříve se na obličej nanáší základní maskovací barva, s jejíž pomocí se zakryjí všechny světlé a lesklé plochy pokožky. Dále je potřeba zakrýt nejvýraznější prvky obličeje, tedy změnit obrysy především očí, nosu a úst. Rozbít a deformovat typické rysy tváře. Rovné a dlouhé tvary (tzv. tygří maskování) jsou vhodné do lesa a do přírodního terénu. Platí přitom, že pruhy by měly být vedeny šikmo přes obličej. Naopak velké, oblejší tvary jsou vhodné pro boj v zastavěném terénu, ve městě.

Standardním materiálem pro maskování obličeje je k tomuto účelu vyráběný maskovací krém. Naše armáda však s jeho nákupem zatím příliš nepočítá. Zástupce vedoucího katedry taktického průzkumu VVŠ PV ve Vyškově podplukovník Miloslav Fišera nad tím jen bezmocně mávne rukou. „Je to pořád dokola, pokud chceme, aby si naši posluchači od samého počátku přivykali na zásady maskování, musí buď oni anebo někteří z učitelů krém koupit za vlastní peníze.“

V opačném případě je nutné pro maskování obličeje využít improvizovaných prostředků, jako jsou saze, uhlíky, nafta či zplodiny z výfuku automobilu. Vhodný je i opálený korek. Obličej se rovněž může zakrýt kousky staré maskovací sítě.

Většinou se příliš nehodí jílovitá hlína, kterou občas vojáci také používají. Po čase totiž vyschne, zesvětlá a v některých případech spíše demaskuje. „Občas se setkáváme s tím, že si voják udělá masku obličeje a zapomene na krk, uši či ruce anebo si prostě nechce umazat límečky košile,“ vysvětluje podplukovník Fišera. „Sebemenší kousek nekryté pokožky ho přitom může prozradit.“

Pro zakrytí rukou jsou vhodné rukavice. Ve Vyškově používají většinou pletené či kožené ze standardní armádní výstroje. Před časem zde jedna z firem předváděla kevralové rukavice a právě ty by byly ze všeho nejvhodnější. Plnily by totiž rovněž ochrannou funkci. „Současný člověk již nežije trvale v přírodě, pokud vezmeme kluky na několik dní do terénu a oni musí vykonávat poměrně těžkou práci spojenou s přežitím, mají ruce samé záděry a drobná zranění.

Další fází při maskování vojáka je narušení siluety hlavy a ramen. K tomuto účelu se hodí především maskovací šála, síťka na přilbě, klobouk anebo opět kus staré maskovací sítě. Za síťku na přilbě či za pásky a upínací řemeny na pokrývce hlavy a stejnokroji je možné uchytit jutový materiál, zbytky maskovací sítě či větývky a trsy trávy.

Před přírodním materiálem ale podplukovník Fišera varuje. „Velice rychle usychá a mění barvu. To ale není nejhorší. Tím, že větývky porostu rychle ztrácejí vodu a obsah chlorofylu, zobrazují se na obrazovce infrapřístroje ve zcela jiných odstínech. Působí tak mnohdy jako demaskující prvek.“ Pokud prý nezbývá nic jiného než použít přírodní materiál, je potřeba volit suché trávy či větvičky, které jsou zbaveny vody. Ať použijeme jakýkoliv materiál, je ho potřeba upevnit tak, abychom ho během přesunu nepoztráceli.

Obdobným způsobem se postupuje při narušení siluety postavy vojáka. Vždy je však potřeba důsledně volit odstíny maskovacího materiálu podle barvy terénu, ve kterém se budeme pohybovat. Další zásadou je, že přehnané maskování má podobný demaskující účinek jako nedostatečné maskování. Navíc je potřeba brát ohledy na pohyblivost vojáka. Maskování by nikomu nemělo bránit v případném boji.

Velkou pozornost je potřeba věnovat všem kovovým či skleněným předmětům, které mohou odrážet světlo. Především se to týká polní lopatky, dalekohledu, kompasu, brýlí, osobní zbraně. Všechny tyto předměty, pokud nemají speciální antireflexní úpravu, je potřeba ukrýt v pouzdrech anebo omotat jutovým materiálem.

Ideálním prostředkem pro maskování jednotlivce je maskovací pláštěnka (tzv. pončo) a maskovací převlek, na jehož vývoji se před nedávnem podílel Vojenský technický ústav ochrany Brno. Tento prostředek sklidil v loňském roce uznání na společné ukázce armád NATO ve francouzském Canjuers. Dobře maskuje vojáky nejen ve viditelném, ale i v infračervené oblasti spektra. Jediným problémem je, že v naší armádě zatím není rozšířen. K dispozici ho má pouze prostějovská speciální jednotka, pro jejíž potřeby byl vyvinut.

V případě osobní zbraně je potřeba rovněž narušit její charakteristický tvar. K tomuto účelu slouží bílá či barevná speciální izolační páska, která se nalepí příčně přes charakteristické součásti zbraně, jako je hlaveň, pažba či zásobník. Opět je možné použít zbytky maskovacích sítí, oděvů či proužky juty. Také v těchto případech jsou však naši vojáci odsouzeni k improvizaci. Většinou jim nezbývá nic jiného, než navštívit posádkovou ošetřovnu a získat od lékaře páskovou náplast.

Důležitou zásadou je pohybovat se co nejméně v otevřeném terénu s osvětleným pozadím. Platí přitom, že jednotka přesunující se lesem nemusí být tak důkladně maskována.

Maskování se ale samozřejmě netýká pouze vizuální oblasti. Stejně důležitá jsou opatření, která mají zabránit prozrazení vojáků v důsledku nadměrného hluku při pohybu jednotky či kvůli pachu. Nejvíce hluku samozřejmě při přesunu vydává bojová technika. Pro pěší přesun pak platí zásady, že veškeré kovové součásti výstroje a výzbroje by měly být obaleny jutou tak, aby při pochodu o sebe nezvonily. Namísto mluveného slova je dobré používat při bojové misi předem domluvené signály. Na maximálně možnou míru je nezbytné omezení radiového provozu.

Stejně důsledně je potřeba zabránit prozrazení jednotky v důsledku pachové stopy. Nejnebezpečnější jsou z tohoto hlediska výfukové plyny automobilů a vůně z přípravy teplé stravy. Obě činnosti je tedy potřeba minimalizovat. Vařit by se mělo zásadně ve dne, kdy je vzduch teplejší a vůně potravin tak snáze zaniká v ostatním zápachu, který je výraznější.

Odpadky z potravin zakopáváme zásadně mimo základnu. Je potřeba výrazně omezit anebo zcela zakázat kouření a používání parfémovaných čisticích prostředků. Vojáci elitních speciálních jednotek zásadně během akce nepoužívají mýdlo či zubní pastu.

Ještě větší pozornost než maskování jednotlivce by měla být věnována maskování vojenské techniky. Důvody jsou nasnadě. Moderní, vysoce sofistikované zbraňové systémy rozhodně nepatří k nejlevnějším. Navíc jejich bojová hodnota je mnohonásobně vyšší než bojová hodnota lehké pěchoty. Naprostá většina techniky AČR je opatřena stálými deformačními nátěry. Ty snižují rozlišení ve vizuální oblasti zhruba o třicet procent.

Základní metodou maskování zbraňových systémů jsou tzv. deformační nátěry s použitím kaseinových barev. Také v případě techniky rozlišujeme zimní a letní maskování. Konkrétní maskovací vzory obsahují výše uvedené předpisy.

Základní metody maskování se uplatňují především při přesunu vojenské techniky. I během něho je však možné vhodným způsobem využít maskovacích sítí. Nesmí ale bránit v přesunu zbraňových systémů, ani jejich okamžitému použití v případě nečekaného napadení. Důležitou zásadou je rovněž dodržování určitých rozestupů mezi vozidly.

Dalším druhem je tzv. dekorační maskování. V tomto případě se k zamaskování vojenské techniky používají maskovací sítě MASKA M. Důležitou zásadou je, aby odstín maskovací sítě na technice odpovídal barvě porostu v pozadí. V opačném případě by spíše demaskovala. Ve volné přírodě je potřeba vyhledávat místa ve stínu stromů a křovin. Měla by být mimo cesty a pokud možno dál od okraje lesa. Ideální může být prohlubeň s pevným a suchým povrchem, ze které se dá snadno a rychle vyjet. Obzvlášť důsledně je potřeba zakrýt okna, světlomety a další lesklé součásti, které odrážejí dopadající světlo. Nepříliš vhodné je rovněž použití maskovacích sítí v případě umístění zbraňových komplexů v blízkosti vesnických budov.

Dobré ukrytí a zamaskování se často stává určitým kompromisem mezi palebnou pozicí a bezpečným krytem. „Při použití maskovacích sítí je potřeba za pomoci podpěrných prvků co nejvíce změnit charakteristický tvar techniky,“ upozorňuje odborný asistent katedry ženijního vojska mjr. Lubomír Poročák. „Protivník totiž vyhledává známé obrysy.

Třetí oblastí je tzv. speciální maskování, které se týká infračerveného maskování a zadýmování. K účelům zadýmování slouží zařízení, které bývá součástí bojové techniky, případně pyrotechnické prostředky.

Poněkud složitějším problémem je zastínění bojové techniky proti odhalení infrakamerou. Návrhy nejrůznějších termopokryvů, kterými by se přikryly motory a zmenšilo se tak infračervené vyzařování, jsou v naší armádě díky nedostatku finančních prostředků pouze ve formě vyvíjených prototypů. „Zastínění motorů většinou řešíme tak, že je zakryjeme minimálně čtyřmi vrstvami maskovací sítě,“ upřesňuje major Poročák.

Stínit infračervené vyzařování rozehřátých motorů je rovněž možné zaparkováním vojenské techniky do stodol, budov, podjezdů či jeskyň. Nevýhodou naopak je, že právě na tyto objekty ze všeho nejdříve zaměří protivník svůj průzkum.

K protiradiolokačnímu maskování lze využít koutových odražečů. „Ty výrazně zesilují radiolokační odraz,“ vysvětluje Lubomír Poročák. „Nejčastěji se rozmísťují na silnici, po které se přesunuje vojenská technika. Podaří se tak vystínit celou silnici. Na obrazovce lokátoru se pak objeví nepřetržitá stopa, ze které obsluha nemůže vyčíst, kde se právě protivníkova technika nachází.“

Velký význam pro obsluhu techniky může mít informace o tom, že byla právě zaměřena radiolokačními prostředky protivníka. K tomuto účelu slouží ani ne půlkilogramové zařízení malých rozměrů WARNS-1, které před několika lety vyvinul Vojenský technický ústav ochrany Brno.

V okamžiku, kdy jsme zaměřeni protivníkovým radiolokátorem, je potřeba okamžitě opustit místo naší dislokace, dříve než se sem soustředí palba. Zároveň je také nezbytné přijmout náležitá opatření, aby se další zaměření již nemohlo opakovat.

tags: #jak #se #maskovat #v #prirode #techniky

Oblíbené příspěvky:

• Co je ekologická zátěž?
• Španělské přírodní krásy
• Slovní zásoba: Příroda (němčina)
• Příčiny a důsledky klimatických anomálií
• Globální změna klimatu a řešení