Jak snížit emise za deset let na polovinu: Strategie a možnosti

Evropa vyslyšela varování ohledně změny klimatu. Když jsme dospěli ke konci roku 2020, nejteplejšího roku zaznamenaného v Evropě, my v Evropské unii jsme přijali kolektivní rozhodnutí snížit své emise skleníkových plynů do roku 2030 nejméně o 55 procent oproti úrovním roku 1990. Přítomná dekáda je pro naši planetu okamžikem hop nebo trop.

Tato událost svedla dohromady světové lídry, aby se podělili o své plány na realizaci nezbytných politik na domácí scéně a zajištění mezinárodní koordinace. Klimatická akce vyžaduje dalekosáhlou strukturální změnu a nesmírné výše investic po celém světě.

Jen v Evropě si dosažení cíle pro snížení emisí do roku 2030 vyžádá odhadem 350 miliard eur dodatečných investic ročně. Ke zvládnutí této investiční výzvy se EIB, největší multilaterální věřitel světa, stala klimatickou bankou EU, uvádějící veškeré své aktivity do souladu s cíli nastíněnými v Pařížské dohodě.

Samotné financování nás ale neposune tam, kam je zapotřebí se dostat. Potřebujeme také podrobný plán, cestovní mapu, a proto Evropská komise v prosinci 2019 představila Zelenou dohodu pro Evropu. Naváděním transformace ke konkurenceschopné ekonomice šetrně využívající zdroje usiluje coby nová evropská strategie růstu o proměnu EU ve spravedlivější společnost, která prosperuje a má se líp.

EU však představuje méně než 10 procent globálních emisí, takže pouze evropská aktivita ke zpomalení globálního oteplování stačit nebude. Abychom vzestup globální teploty udrželi co nejblíž k 1,5 °C, musíme dekarbonizaci podpořit i za našimi hranicemi.

Čtěte také: Cíle EU pro rok 2040

Stanovili jsme si za tím účelem tři investiční priority. Zaprvé musíme zajistit, aby byly všude přijaty nejvyspělejší čisté technologie. Navzdory slušnému pokroku při zavádění obnovitelné energetiky se 40 procent světové elektřiny stále vyrábí z uhlí, nejšpinavějšího zdroje energie. Evropa je připravena investovat do všeho od programů zelené elektrifikace v Africe přes projekty dekarbonizace průmyslu v Asii po využití baterií v Latinské Americe.

Chceme také sdílet odborné znalosti v oblasti adaptace na změnu klimatu, společně s technikou pro zvládání záplav, vyspělými nástroji pro předpověď počasí a odolnou infrastrukturou. Naší druhou prioritou je investovat do průlomových zelených technologií jako nikdy dřív. Takový výzkum a vývoj je jednak nezbytný, jednak představuje obrovskou tržní příležitost.

Skupina zemí, na něž připadá polovina světových emisí skleníkových plynů, už přijala „čisté nulové“ cíle a další budou jistě následovat. Aby mety dosáhly, budou všechny potřebovat evropské technologie a investice. Konečně musíme vzít za svou myšlenku „cirkulární ekonomiky“.

Za současného stavu si od planety bereme víc, než si může dovolit dávat, a důsledky této přemíry braní budou s každým uplynulým rokem dramatičtější a ničivější. Abychom to dokázali, namísto neustálé výroby a importu nového zboží a těžby stále většího množství surovin je nutné investovat do cirkulárních technologií, které zdroje opětovně využívají. Cirkulární ekonomika má obrovský potenciál nejen snižovat naši závislost na vzácných zdrojích, ale také vytvářet pracovní místa.

Je tomu pět let, co se sešlo 196 zemí a podpisem Pařížské dohody se zavázaly udržet průměrnou globální teplotu do 2 °C - ale ideálně do 1,5 °C - oproti předprůmyslové úrovni. Zatím je tento závazek teprve potřeba doplnit dostatečnou aktivitou. Je načase zvýšit své ambice a urychlit pokrok.

Čtěte také: Snižování emisí aut v Česku

Právě to bylo naším poselstvím světu na setkání „Investování do klimatické akce“ dne 24. S cílem postavit se klimatické výzvě čelem musíme všichni spojit síly - nejen vlády, ale i firmy, města, finanční ústavy a občanská společnost. Evropa má nástroje, dovednosti a znalosti, aby svým příkladem razila cestu.

Doprava 2050: Snižování emisí v dopravě

Evropská komise přijala na konci března komplexní strategii (Doprava 2050) pro konkurenceschopný dopravní systém, kterou se zvýší mobilita, odstraní se největší překážky v klíčových oblastech a podpoří se růst a zaměstnanost. Návrhy zároveň dramaticky sníží závislost Evropy na dovozu ropy a emise uhlíku v dopravě klesnou do roku 2050 o 60 %.

K dosažení tohoto cíle bude třeba transformovat současný dopravní systém v Evropě. Hlavní cíle, jichž je třeba dosáhnout do roku 2050, jsou tyto:

• žádná vozidla s konvenčním palivem ve městech;
• 40% využívání udržitelných nízkouhlíkových paliv v letecké dopravě;
• nejméně 40% snížení emisí z lodní dopravy;
• 50% přesun cest na střední vzdálenosti v meziměstské osobní a nákladní dopravě ze silniční dopravy na železniční a vodní dopravu;
• uvedená opatření do roku 2050 přispějí k 60% snížení emisí z dopravy.

Místopředseda Evropské komise Siim Kallas, v jehož portfoliu se oblast dopravy nachází, v této souvislosti zdůraznil: „Doprava 2050 je itinerářem ke konkurenceschopnému odvětví dopravy, díky němuž se zvýší mobilita a sníží emise. Můžeme a musíme dosáhnout obou těchto cílů. Rozšířený názor, že k boji proti změně klimatu je třeba snížit mobilitu, prostě neodpovídá skutečnosti. Konkurenceschopné dopravní systémy mají klíčový význam pro to, aby byla Evropa schopna obstát v celosvětové hospodářské soutěži, pro podporu hospodářského růstu, vytváření pracovních míst a pro každodenní zabezpečení kvality života lidí. Omezení mobility nepřichází v úvahu; řešením však není ani pokračovat v dosavadním přístupu. Závislost dopravních systémů na ropě můžeme snížit, aniž bychom obětovali jejich efektivnost a ohrozili mobilitu. Může na tom získat každý.“

Itinerář Doprava 2050 k jednotnému evropskému dopravnímu prostoru se snaží odstranit hlavní překážky v mnoha klíčových oblastech, konkrétně v dopravní infrastruktuře a investicích, inovacích a na Jednotném vnitřním trhu. Cílem je vytvořit jednotný evropský dopravní prostor s intenzivnější hospodářskou soutěží a plně integrovanou dopravní sítí, která vychází z propojení různých druhů dopravy a umožňuje hloubkovou změnu dopravních modelů v osobní i nákladní dopravě. Za tímto účelem předkládá itinerář 40 konkrétních iniciativ pro příští desetiletí, jež tvoří obsahový základ zmíněné Bílé knihy.

Čtěte také: Jak snížit emise TDI?

V itineráři Doprava 2050 se pro různé druhy dopravy - ve městech, mezi městy a na dlouhé vzdálenosti - stanoví různé cíle.

1. Meziměstská doprava

V meziměstské dopravě:

• 50 % všech cest v osobní i nákladní dopravě na střední vzdálenost by se mělo převést ze silnic do železniční a vodní dopravy.
• Do roku 2050 by se většina cestujících na střední vzdálenost (tj. přibližně 300 km a více) měla přepravovat po železnici.
• Do roku 2030 by se mělo 30 % silniční nákladní dopravy nad 300 km převést na jiné druhy dopravy, jako jsou železniční a vodní doprava, a do roku 2050 by to mělo být více než 50 %.
• Do roku 2030 by se měla zprovoznit plně funkční základní síť dopravních koridorů po celé EU se zařízeními pro efektivní přesun mezi jednotlivými druhy dopravy (základní síť TEN-T) s vysoce kvalitní a vysoce kapacitní sítí do roku 2050 a s odpovídajícím souborem informačních služeb.
• Do roku 2050 by se měla všechna letiště základní sítě propojit se železniční sítí, pokud možno vysokorychlostní; mělo by se zajistit, aby všechny základní námořní přístavy byly v dostatečné míře propojeny s nákladní železniční dopravou a případně se systémem vnitrozemské vodní dopravy.
• Do roku 2020 by se měl vytvořit rámec pro informační, řídicí a platební systémy evropské multimodální dopravy, a to pro osobní i nákladní dopravu.
• Mělo by se směřovat k plnému uplatňování zásad „uživatel platí“ a „znečišťovatel platí“ a k zapojení soukromého sektoru do odstraňování deformací, vytváření zisků a zabezpečení financování budoucích investic do dopravy.

2. Doprava na dlouhé vzdálenosti

V dopravě na dlouhé vzdálenosti a v mezikontinentální nákladní dopravě bude nadále převládat letecká a lodní doprava. Nové motory, nová paliva a systémy řízení dopravy umožní zvýšit efektivnost a snížit emise.

• Do roku 2050 by mělo používání nízkouhlíkových paliv v letecké dopravě dosáhnout 40 %; do roku 2050 by se také měly na úrovni EU snížit emise CO2 z námořních lodních paliv o 40 %.
• Zavedením jednotného evropského nebe dokončit do roku 2020 modernizaci evropského systému řízení letového provozu: rychlejší a bezpečnější cestování letadly, zvýšení kapacit. ERTMS, ITS, RIS, SafeSeaNet and LRIT).
• Spolupracovat s mezinárodními partnery a v mezinárodních organizacích, jako jsou ICAO a IMO, na podpoře evropské konkurenceschopnosti a klimatických cílů na světové úrovni.

3. Městská doprava

U městské dopravy výrazný posun k ekologičtějším vozidlům a ekologičtějším palivům. Do roku 2030 by mělo dojít k 50% snížení podílu automobilů na konvenční paliva, do roku 2050 k jejich postupnému vyřazení z měst.

• Do roku 2030 by se mělo používání vozidel na konvenční paliva v městské dopravě snížit na polovinu; do roku 2050 by mělo dojít k jejich postupnému vyřazení z měst; do roku 2030 by se mělo v centrech velkých měst dosáhnout zavedení dopravy zboží v podstatě prosté emisí CO2.
• Do roku 2050 by se měl v silniční dopravě počet smrtelných nehod snížit na úroveň blízkou nule. V souladu s tímto cílem usiluje EU o to, aby se do roku 2020 počet smrtelných dopravních nehod snížil na polovinu. EU by měla stát v čele v oblasti bezpečnosti a ochrany letecké, železniční i námořní dopravy.

Ocelářství a dekarbonizace

Před nároky věřitelů je chráněna do března. S ohledem na mírnění změn klimatu je nutná dekarbonizace odvětví, které se na celkových emisích skleníkových plynů podílí sedmi procenty, zatímco na zaměstnanosti méně než jedním procentem. Jaká je budoucnost sektoru, jemuž dominují dvě firmy v Moravskoslezském kraji?

Těsně před Vánoci loňského roku vyhlásil soudce Krajského soudu v Ostravě všeobecné moratorium nad hutí Liberty Ostrava zaměstnávající necelých šest tisíc lidí. To firmu až do března chrání před podáním insolvenčního návrhu věřiteli. Ostravský soud jmenoval restrukturalizačního správce, kterým se stal zkušený advokát Michal Žižlavský.

Huť, která už je rok ve ztrátě, dluží věřitelům přes tři miliardy korun. Firma představila takzvaný sanační plán, kde popisuje, jak hodlá v lednu obnovit výrobu a postupně do března 2025 splatit všechny pohledávky, včetně dluhů vůči státní pojišťovně EGAP, která za ni v září musela zaplatit garantovaný úvěr ve výši 1,5 miliardy korun. Liberty Ostrava dluží dodavatelům uhlí, šrotu, dopravcům i dodavatelům služeb několik miliard korun.

Poptávka i tržby klesají

V třetím čtvrtletí 2023 dosáhla zjevná spotřeba oceli v Česku 1,37 milionu tun, což je nejméně za posledních deset let, uvedla Ocelářská unie. Podle loňské studie International Sustainable Finance Centre (ISFC) poptávka po produktech ocelářství klesá setrvale. V roce 2022 dosáhla roční výroba v Česku 4,2 milionů tun surové oceli, což je o 11 procent méně než v předchozím roce.

Vývoz a dovoz se ve stejném období snížil o 18 procent, respektive 20 procent, což je nejnižší objem vývozu od finanční krize z roku 2009. Vliv na výsledky měly podle unie boje po ruském vpádu na Ukrajinu, bezprecedentní ceny energií, vysoká inflace a drahé emisní povolenky.

Zatímco výrobky z oceli s nízkou přidanou hodnotou se dovážejí, místní výrobci se zaměřují a vyvážejí zboží s vyšší přidanou hodnotou: bezešvé trubky, dlouhé výrobky, vysoce kvalitní ocel. Vzhledem k nižšímu podílu přepravních nákladů na konečné ceně se vyplatí přepravovat ocel na delší vzdálenosti. Světový trh s ocelí je proto vysoce globalizovaný.

Rozšíření výrobních kapacit v Číně na začátku roku 2015 vedlo k intenzivní globální cenové konkurenci a nárůstu dovozu oceli do Česka na úkor místní výroby, což ovlivnilo finanční výsledky obou českých výrobců. Tržby Třineckých železáren rostly v letech 2015 až 2021 v průměru pouze o 3 procenta ročně, zatímco tržby společnosti Liberty Ostrava se v letech 2015 až 2020 dokonce propadaly o 4 procenta ročně.

Pokles emisí z odvětví

Mezi lety 1990 a 2019 klesly emise v ocelářství o 70 procent. Téměř polovina poklesu přišla hned v prvních třech letech po revoluci. Pak emise dál klesaly v průměru o přibližně 3 procenta ročně, a to především díky dekarbonizaci zdrojů tepelné energie, nikoli díky šetrnějším procesům výroby.

Zatímco v roce 1990 souviselo přibližně 60 procent emisí skleníkových plynů se spotřebou paliv (a zbytek se samotným zpracováním kovů), dnes je to přibližně 24 procent. Pokud jde o emise související přímo s výrobou, jejich pokles byl způsoben spíše nižším objemem výroby než dekarbonizačními opatřeními.

„Výroba oceli u nás není pouze významným zdrojem emisí, ale současně hraje důležitou roli v samotném procesu přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku. Nízkoemisní ocel bude v budoucnu zapotřebí pro realizaci celé řady plánovaných infrastrukturních staveb, jako jsou například tubusy větrných elektráren, nadzemní elektrická vedení nebo koleje a další konstrukce pro železniční dopravu. Možnost recyklace kovového šrotu zase představuje neodmyslitelnou součást cirkulárního hospodářství,“ říká analytik Asociace pro mezinárodní otázky Oldřich Sklenář. I proto by podle něj mělo být v zájmu státu zachovat domácí výrobu i do budoucna. Jako příklad uvádí USA, kde se ocelářství řadí mezi strategické sektory.

„Spíše než úhrada vysokých účtu za energie by měla být řešena systematická podpora tohoto odvětví. V první řadě je nutná dlouhodobá koncepce, která by firmám umožnila se na měnící podmínky dopředu připravit. Konkrétní pomoc potom může spočívat v poskytování zvýhodněných úvěrů nebo využití části výnosů z obchodování s emisními povolenkami. Inspiraci lze hledat například i na Slovensku, kde má právě ocelářský průmysl obdržet největší část z financí určených na snižování emisí v rámci plánu obnovy,“ říká Sklenář.

Dekarbonizační cíle firem

Ocelářství se účastní systému povolenek EU ETS, přičemž společnosti dostávají bezplatné povolenky (protože jsou vystaveny konkurenci ze zemí, kde se ceny uhlíku nestanovují nebo jsou podstatně nižší), které jim poskytují další zdroj příjmů. Vzhledem k tomu, že bezplatné povolenky budou v letech 2026-34 postupně vyřazovány, všechny ocelárny bezprostředně potřebují velké kapitálové výdaje související s dekarbonizací, aby snížily svou uhlíkovou intenzitu.

Třinecké železárny plánují do roku 2030 snížit své emise oxidu uhličitého na polovinu, tedy na 2,4 milionu tun ročně. Plán úplné dekarbonizace zatím nezveřejnily. Liberty Ostrava plánuje do roku 2025 investovat do hybridních elektrických obloukových pecí a vysokonapěťového vedení, což by mělo pomoci snížit emise CO2 o 80 procent do roku 2027. Uhlíkové neutrality plánuje dosáhnout do roku 2030. Pokud firma překoná dluhovou krizi, k financování dekarbonizace využije značné množství „volných“ bezplatných emisních povolenek nashromážděných v předchozích letech.

Pomoci má biometan, vodík i nové směrnice

Agenda v oblasti klimatu je jedním z klíčových pilířů strategie Evropské unie a před průmysl staví velmi ambiciózní environmentální cíle, aby bylo možné dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050. Počítá také s tím, že se emise do roku 2030 sníží na 55 procent. Pilíř Zelené dohody, Evropský investiční plán, mobilizuje do roku 2030 více než 1 bilion eur a spoléhá se na dlouhodobý rozpočet Evropské unie (přibližně polovina celkové částky), fond pro obnovu Evropské unie a NextGenerationEU, soukromé zdroje, bankovní úvěry a záruky a využívá také výnosy z EU ETS.

Pomoci má další posílení systému EU ETS a spuštění mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích. Dekarbonizaci má popohnat taky zvýšení cíle pro podíl obnovitelných zdrojů energie v evropském energetickém mixu do roku 2030 z 32 procent na 42,5 procent prostřednictvím revize směrnice o obnovitelných zdrojích energie (RED), revize směrnice o energetické účinnosti (EED) i směrnice o zdanění energie, která by měla přispět ke sladěnému celoevropskému zdanění. Počítá se i s masivním zavedením biometanu a vodíku v některých průmyslových odvětvích díky nové směrnici o plynech z obnovitelných zdrojů, zemním plynu a vodíku (GHD).

„Budoucnost českého ocelářského průmyslu bude záviset na více faktorech, hlavně na podobě procesu dekarbonizace a současně na dostupnosti energie, zejména elektřiny. Zatímco dnes se u nás na výrobu oceli spotřebují cca 2 terawatthodiny elektřiny ročně, do konce dekády se tato hodnota může v souvislosti s elektrifikací sektoru zdvojnásobit. Pokud budeme předpokládat přechod na technologii přímé redukce železa (zeleným) vodíkem, může se v roce 2050 spotřeba elektřiny, nutné pro výrobu tohoto vodíku, dostat až na 20 terawatthodin, což je zhruba třetina současné čisté spotřeby České republiky,“ říká Oldřich Sklenář.

Dodává také, že zatímco dnes je ČR díky výrobě elektřiny z uhlí stále ještě exportní zemí, situace se může velmi rychle změnit s koncem uhelných elektráren, který přijde pravděpodobně dříve, než je vládou uvažovaný termín v roce 2033. I přes rozvoj obnovitelných zdrojů se při výrobě elektřiny budeme muset po přechodnou dobu spoléhat na zemní plyn.

Zatímco vybraná odvětví těžkého průmyslu čekají na výhled odvětvových strategií EU, Česko se může inspirovat a začít připravovat národní scénáře transformace těžkého průmyslu prostřednictvím strukturovaného konzultačního procesu. Česko zatím v Politice ochrany klimatu z roku 2017 deklaruje závazek snížit do roku 2030 své emise pouze o 44 milionů tun oxidu uhličitého. Vůči roku 1990 jde o pokles ve výši 47 procent (nikoli 55 procent, což je cíl EU). V současnosti emise z ocelářství v ČR navíc příliš neklesají.

Další strategie a iniciativy

Kromě výše uvedených odvětvových strategií existuje mnoho dalších iniciativ a opatření, která mohou přispět ke snížení emisí skleníkových plynů. Patří mezi ně:

• Změna stravovacích návyků: Snížení spotřeby masa a mléčných výrobků může výrazně snížit emise spojené se zemědělstvím.
• Úspora energie v domácnostech: Snížení spotřeby elektřiny a tepla v domácnostech, například používáním úsporných spotřebičů a zateplením budov.
• Zlepšení odpadového hospodářství: Snížení množství odpadu ukládaného na skládky a zvýšení recyklace.
• Vysazování stromů: Zalesňování a obnova lesů mohou pomoci pohlcovat oxid uhličitý z atmosféry.
• Ekologické zemědělství: Přechod na ekologické zemědělství může zvýšit množství uhlíku vázaného v půdě.

Je důležité si uvědomit, že snížení emisí skleníkových plynů je komplexní úkol, který vyžaduje koordinované úsilí všech sektorů společnosti. Jen tak můžeme dosáhnout klimatické neutrality a chránit naši planetu pro budoucí generace.

Příklady firem, které snižují emise

Řada firem si uvědomuje důležitost snižování emisí a aktivně pracuje na zavádění udržitelných postupů. Mezi ně patří například:

• EY: Tato společnost hlásí 40% snížení absolutních tržních emisí GHG a 42% snížení emisí z cestování v rámci Scope 3 ve srovnání s výchozím rokem 2019.
• Plzeňský Prazdroj: Tato společnost dokázala díky desítkám nových technologií a vylepšení za posledních pět let snížit emise ve výrobě téměř o polovinu.

Tyto příklady ukazují, že snižování emisí je možné a že se to firmám vyplácí jak ekonomicky, tak i z hlediska reputace.

Emisní úspory v různých oblastech fungování společnosti

V tomto grafu srovnáváme rámcové odhady emisních úspor v různých oblastech fungování společnosti. V levém sloupci ukazujeme potenciál individuálních úspor, pokud by se zapojila velká část společnosti a společnými silami snížila celkovou spotřebu v dané kategorii na polovinu. Tento faktor snížení emisí je zvolen symbolicky, dosažení takových cílů by bylo velmi náročné (a různě náročné v různých kategoriích, viz níže). V pravém sloupci ukazujeme potenciál úspor, které přímo nesouvisí s individuální spotřebou a k jejichž dosažení je potřeba systémovější přístup. Např. vysázení 10 milionů stromů navíc by přineslo v horizontu roku 2030 úsporu jen asi 0,2 % celkových emisí v porovnání s rokem 2018.

tags: #jak #snížit #emise #za #deset #let

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce výběrem ekologických pytlů
• Ekologické vytápění rodinných domů
• Praní s ekologickým mýdlem
• Znečištění ovzduší a DiCaprio
• Kolik stojí ekologická známka?