Přírodní bytosti, ty velké i ty malé, jsou tu stále. Elfové, dévové stromů, skřítci a další obyvatelé přírody byli člověku kdysi důvěrnými přáteli, mohl je vnímat. Od té doby uplynulo mnoho času, přírodní bytosti však nezmizely a i dnes se s nimi můžeme setkat.
Margot Ruis patří k těm nemnohým lidem, kteří mohou vidět přírodní bytosti a hovořit s nimi. Obrací se k nim s láskou a pochopením a díky tomu může pronikat do jemného světa, který prozařuje stromy, louku, potok, les, zahradu i hory.
Přírodní bytosti vítají, pokud jsou citlivými lidmi vnímány, především jejich reálné energie, jemnohmotné záření, které je součástí energetických procesů pestré přírodní říše. S éterickými bytostmi můžeme navázat pocitové vztahy, například soustředěním se na živly vzduchu, ohně, vody a země, a tak odhalit jejich poslání a smysl jejich existence v přírodě.
Jedná se o vnímání vnitřním zrakem, což je možné z toho důvodu, že jemnohmotná energie přírodních bytostí souzní s energií lidské duše. Přírodní bytosti jsou přirozenou součástí přírody, jejich podstata je energetická, vyvíjí se společně s přírodou, v přírodě získávají zkušenosti s hmotným světem. Různé hmotné podoby, které na sebe berou ve světě lidské fantazie, lidskému vědomí přibližují skryté taje přírody.
Takto se přírodní bytosti a jejich vědomí projevuje na dvou rovinách bytí. Jiskry jejich vědomí se „vkrádají“ do našich pocitů a emocí, teprve na tomto základě se projevují v myšlenkách, na základě myšlenek a představ potom my sami projektujeme jejich podobu do krajiny tak, abychom byli schopni jim porozumět a uvědomovat si jejich poslání.
Čtěte také: Setkání s bytostmi přírody: Návod
Tak vznikají představy elementárních bytostí a ožívá jejich „asociované“ poselství, známé především z pohádek a lidové slovesnosti, jsou to víly, sylfy, skřítci, gnómové, rarášci, zefírové, elfové, dryády, vodní žínky, ohniváci a meluzíny.
Přírodní bytosti podporují harmonii jinových a jangových energií, starají se o rovnováhu v krajině, podporují vitální energie rostlin. Obnovují energii přírody, sílu její plodnosti, zvláště tam, kde je síla přírody odčerpávána lidskými zásahy, způsobenými odcizením člověka od přírody. Vzájemně si pomáhají, chrání paměť krajiny, tak vytváří silová přediva krajiny, v podobě energetických vzorců a přírodních zákonitostí.
Součástí tohoto organismu je také „vědomí“ vyšších přírodních božstev s jinovou (ženskou) a jangovou (mužskou) energií, jako je například bohyně Vesna, Diana, Flora, bůh Pan, Perun a další. Velmi silná a aktivní je dimenze bytostí vodního světa, neboť voda je součástí veškerého pozemského života. Každý negativní lidský zásah do krajiny, neboť lidé se často chovají, jako by pro ně příroda neznamenala žádnou důležitost, velmi obtížně snášejí.
Avšak mějme na paměti, že krásné a nestárnoucí víly, lesní panny, skřítkové a jiné přírodní entity se nevyznačují povahou pouze s kladnou energií. Mohou to být bytosti škodolibé, divoké a nepřátelské.
Kdo má vrozenou schopnost jasnozřivosti nebo vysoce vyvinutou intuici, tomu se může povést spatřit je na vlastní oči. Jak na to? Rozjímání a meditace venku v přírodě, ztišení svých myšlenek a pozorné vnímání okolí, to vše vám pomůže zachytit signály, že je tady s vámi ještě někdo - bytosti, které jsou zde doma a které vás trochu zvídavě pozorují.
Čtěte také: Co navštívit v ČR
Zkuste je pozdravit, říct, že přicházíte jako přátelé, nebo jim třeba nechat někde u pařezu drobný dáreček, třeba v podobě sladkosti či něčeho podobného. Jak poznat, že přírodní bytosti zareagovaly, že vám odpovídají na váš vzkaz? Přijde to v podobě náhlého pocitu nebo myšlenky, které by vás samotné nenapadly.
Může se taky stát, že rozpoznáte v šumění listí nebo potůčku něco jako hlas či slova, že spatříte ve větvích stromů nebo na rozkvetlé louce něco připomínající postavu nebo obličej. To všechno je signálem přítomnosti přírodních bytostí! Možná vám dokonce prostřednictvím vaší intuice ukážou, kterou cestičkou se máte dál na své procházce vydat a kterou nikoliv.
Níže uvedené techniky vedou k vlastnímu sebepoznání. Můžeme je využít v široké škále seberozvoje, duchovního života i duševního zdraví. Díky sebepoznání svého vnitřního světa a schopnosti umět dosáhnout harmonického žití s pravidelnou péčí o duši, psychiku a mysl jsme pak schopni vnímat i tajemství vnějšího světa intenzivněji a do větší hloubky. V těchto hloubkách se potom setkáme právě i s přírodními bytostmi.
Cílem meditace je pro nás být tady a teď, nechat odpočinout svou hlavu. Když tyto myšlenky přijdou, tak je nechat odplout. Jak přišly, tak ať zase odejdou. Rozhodně není potřeba si hned vynadat, že jsme meditaci zkazili. Naopak je to skvělá forma tréninku do situací, kdy chceme meditovat, ale nemáme úplně vhodné podmínky.
Druhů meditací je velké množství, některé se vzájemně propojují a tvoří celé meditační techniky. Občas se setkávám s tím, jak o sobě lidé tvrdí, že neumí meditovat. Dost často si totiž pod slovem meditace představují akorát hodiny sezení bez hnutí v tureckém sedu. A přitom většina z nich zažívá meditační stav mysli při ranní kávě a cigaretě na balkóně, při poledance, thaiboxu, na diskotéce a dalších zdánlivě absolutně nespirituálních činnostech.
Čtěte také: Mýty a realita: Kolibříci a Česko
Pro vědomé prožívání meditace a posouvání se dál si stačí tyto okamžiky v životě uvědomit a nacítit pocity, které při tom máme. Pak je snadno probudíme k životu i třeba při tom sezení v tureckém sedu.
tags: #jak #vidět #bytosti #přírody